Pokud se vysloví Sibiř, začne mnoha lidem okamžitě běhat mráz po zádech, protože si automaticky představí rozsáhlé nehostinné končiny, které jsou buď zamrzlé nebo hemžící se mračny komárů, do toho medvědi, vlci a z dřívějška pak vzpomínky na komunistické lágry, gulagy. Nicméně, existuje jedna Sibiř,…
… do které to jednak není tak daleko, ale především se zde nesetkáte s výše jmenovanými protivenstvími. Snad jen zde budou nějací komáři a oproti okolí poněkud drsnější podnebí, zvláště v zimě. Je řeč o České Sibiři, tedy o území ve středních Čechách, na rozhraní s Jihočeským krajem, kterému dominuje horský hřbet od Čeřenské hory (665 m n. m.) nad Voticemi až po jižnější Šibeník (657 m n. m.) u Miličína. Nicméně přesné vymezení „naší“ Sibiře je poněkud širší a mnohdy zahrnuje i okolí Sedlece-Prčice či Blaníku.
Označení Česká Sibiř se začalo používat na začátku minulého století a mělo připomenout zdejší chladnější počasí než v okolí, zda tato drsnost trvá dodnes, tak o tom se můžete přesvědčit na vlastní kůži, návodem může být dnešní výlet s Authorem.
Vstupní branou do České Sibiře je město Votice, které leží na silnici č. 3, E55, ta spojuje Prahu s Táborem a dále Českými Budějovicemi. Rovněž vás sem i s kolem spolehlivě dopraví vlaky vyjíždějící z pražského Hlavního nádraží.
Popisovat trasu tohoto výletu je vcelku jednoduché. Z Votic vyjedete po červené značce, pak vlevo po žluté a zase vlevo na zelenou a v Mladé Vožici opět vlevo na modrou, po které dojedete zpět do Votic. Celkem dost vydatných asi 60 kiláků.
Nicméně, pokud máme být upřímní, je zde několik ale… Na rozdíl od ruské Sibiře, která je dost, až velmi rovinatá, ta Česká Sibiř vám toto ani zdaleka neposkytne. Naopak, pokud před sebou uvidíte kopec, vězte, že vaše cesta povede na jeho vrcholek. Prostě tento výlet vede buď do kopce, nebo dolů z něj, a to jen proto, aby se mohlo šlapat do dalšího krpálu. Zkrátka, každý sjezd je potrestán následným stoupáním. Na odpočinkové rovinky zapomeňte. Hned výjezd z Votic před vás představí asi 2,5 km prudšího stoupání, nicméně v absolutním konci trasy tudy budete blaženě sjíždět.
Zatopený koupací lom nad Miličínem
Dalším specifikem, které ruskou Sibiř „zpestřuje“ je znační turistických cest. V Rusku není značení žádné, v Česku je, ale v důsledku to vyjde skoro nastejno. Nevím proč, ale značkaři KČT na této trase hrají podivnou hru. V zásadě na rozcestích nenaleznete žádnou šipku, v lepším případě dobře ukrytou, to zjistíte až po několika desítkách metrů, kdy se značení náhle objeví. Bez konzultace s GPS přístrojem bychom tady nejspíš zabloudili. Před Miličínem je zatopený lom, který je koupací, ale před ním vede zelená a červená turistická značka skrz jakousi bránu s mnoha zákazy, včetně vjezdu a vstupu. Docela dilema, jak vše pokračovat a neporušit. Za porušení hrozí pokuta až 30 000 Kč. Že by další škodolibost od našich turistů?
Výhled z vrchu Mezivrata
Popsaný okruh nabízí dost intenzivní celodenní vyjížďku po krásné krajině, která nemá nic společného s opravdovou, drsnou Sibiří. Pojedete po lesních a polních cestách, projedete mnoha vesničkami, kde končí klidné silničky, a kde nejen lišky dávají dobrou noc. Projedete se krajinou, která v létě nemá nic společného s nehostinnou pravou Sibiří. Naopak budete projíždět typicky české lesy a míjet žírná pole. Nicméně zimní jízda by mohla dopadnout zcela „Sibiřsky“, tedy v závějích sněhu.
V duchu Sibiře, na občerstvení si musíte počkat do větších sídel, tedy Miličín, Mladá Vožice, Neustupov a samozřejmě Votice to jistí. Ovšem v některých vískách se objeví velmi svérázné osvěžovny, které nejsou označeny a skrývají se pod zástěrkou fotbalové klubovny či hasičské zbrojnice. Prostě česká (- sibiřská) klasika, mnohdy i s asijskou obsluhou.
Po kliknutí na obrázek si můžete trasu detailně prohlédnout, případně stáhnout do svojí navigace.
Popsaný okruh prochází velkou částí České Sibiře, ale i tak s cestami po té pravé Sibiři jde vlastně o malý odpolední výletíček. Co to je nějakých 60 km. Na druhou stranu si užijete dost stoupání, takže celkem lze tento výlet označit za náročnější.
Pokud budete chtít trasu zkrátit, nabízí se řada variant po dostatku značených cest a cyklotras. Případně můžete využít vlak, který tvoří osu okruhu. Možnosti k občerstvení jsou v každém větším sídle.
Založení původní osady není přesně datováno, předpokládá se druhá polovina 12. století. V současnosti si zde můžete prohlédnout tyto pamětihodnosti: Mariánské sousoší na Komenského náměstí, kde rovněž stojí budova staré radnice z roku 1661. Zajímavá je rovněž kopie Jeruzalémského Božího hrobu z r. 1685, stojící na hřbitově. Ve Voticích je dále klášter františkánů a starý a nový zámek.
Kaple vznikla okolo roku 1680 jako poděkování za uchránění Votic před morem.
Nejvyšší vrch Miličínské vrchoviny, tedy jádra České Sibiře (713 m n.m.). Na vrcholku stojí jednak zděná měřičská věž z roku 1939, která bývala využívána jako rozhledna. Nově je vrcholek hory vykácen, lze tak očekávat, že věž bude asi opět sloužit k rozhlížení se. V sousedství se pak tyčí moderní televizní vysílač.
Kamenný útvar, připomínající lva se nachází asi 50 m od vrcholku Kalvárie. Podle pověsti se jedná o strážce blanických rytířů.
Partnerem seriálu „Tipy na MTB trasy“ je AUTHOR – česká značka pro horská, silniční a krosová kola s tradicí od roku 1993.