Nekonečná bikepackingová dobrodružství: Objevování Velké Fatry

Po návratu z hudebního festivalu, kde jsme s manželem prožili bouři, jsme se vrátili k našim dětem, které byly u babičky, a pokračovali v našem bikepackingovém dobrodružství.

Začali jsme další část naší cesty nedaleko místa, kde jsme předtím skončili (Gader), ale tentokrát z druhé strany údolí. Náš bratranec nás dovezl do Horného Harmance, odkud jsme začali stoupat po (místy asfaltové) cestě směrem k horskému hotelu Kráľova Studňa.

Po několika kilometrech nám vozík ohlásil přestávku kvůli prázdné pneumatice. Silvo ji rychle opravil pomocí kousku plastu, do kterého nalil trochu vody. Jen jsem tam stála, zírala a pobrukovala si ústřední melodii z MacGyvera.

Do horského hotelu Kráľova Studňa jsme dorazili těsně před večeří. Bylo poněkud překvapivé, že na tomto nádherném místě bylo jen minimum turistů. Jediní další návštěvníci, rakouský pár, se rozhodli kempovat před hotelem. Možná to bylo tím, že místo bylo předražené. Navíc v pokojích nefungovaly elektrické zásuvky a personál zavřel bar už v osm večer, aby si mohl venku vychutnávat jedno pivo za druhým - to stejné pivo, které jsme si nemohli dát, protože bar byl zavřený. Noc byla kouzelná, s úplňkem a vytím vlků v dálce. Já jsem však vůbec nemohla spát.

Následující ráno bylo náročné. Toho dne jsme museli vystoupat na třetí nejvyšší vrchol Velké Fatry - Krížnu. Stezka se zdála nekonečná. I když jsem zavřela oči a šlapala, co mi síly stačily, měla jsem někdy pocit, že se vůbec nehýbu. V těchto momentech jsem čekala, až se Silvo vrátí, aby mi s Vesnou pomohl tlačit. Stanice na vrcholu kopce vypadala tak blízko, a přesto nám trvalo věčnost se k ní dostat. Na posledním úseku svahu Oski najednou naskočil na kolo a sám jako první dojel na vrchol, následován Silvem. Já s Vesnou jsme se tam nakonec také doplahočily.

Po krátké radostné pauze na vrcholu jsme se museli vrátit do reality a začít sestup na druhé straně. Oski stál na kraji svahu, vrtěl hlavou a tvrdil, že tak strmý kopec nesjede. No, musel. Naštěstí všechno proběhlo hladce.

Začátek sestupu byl v pohodě, dokud nám vyšší tráva nezačala „lechtat" nohy. Po cestě jsme nepotkali žádné turisty, pouze dva pastýře v džípu, kteří hledali své ovce. Ptali se nás, jestli jsme jejich stádo nezahlédli. Poté jsme dorazili k malé osadě s asi patnácti hlasitě štěkajícími psy. Naštěstí jejich majitel vyšel ven a nechal nás projít. Vesna, která se bojí všech zvířat na světě, měla z celé situace menší paniku.

Po několika hodinách jsme konečně dorazili na silnici a museli překonat poměrně rušný provoz směrem do Motyček. Tam jsme objevili malou kavárnu, která byla zavřená, ale venku měla samoobslužnou lednici. Peníze za nápoje jsme vložili do malé krabičky a snědli všechny svačiny, které jsme si schovali od snídaně.

Mysleli jsme, že v tomto malém úkrytu počkáme na déšť, ale ten nepřicházel, a tak jsme se rozhodli pokračovat. Samozřejmě nás déšť dostihl těsně před dalším zastavením v Donovalech. Naštěstí nás naše Patagonia Granite Crest bundy ochránily před promočením. Bezpečně jsme dorazili do restaurace na teplé jídlo a dokonce se nám podařilo dokoupit nějaké zásoby na noc.

Když déšť konečně ustal, měli jsme ještě dost času dojet k horské chatě, kterou měl Silvo původně v plánu. Ale déšť vše zkomplikoval a brzy jsme uvízli v blátivém terénu.

Musela jsem zde zasáhnout (což obvykle nedělám, protože Silvo plánuje všechno na našich cestách) a navzdory jeho nesouhlasu jsem ho přesvědčila, abychom se odklonili od jeho trasy a zamířili k bližšímu úkrytu s mnohem snadnějším přístupem.

Když jsme dorazili k útulni "Na Kráme," na kterou jsem všechny dotáhla, zjistili jsme, že je zamčená. Zavolali jsme však na číslo uvedené na dveřích a dostali jsme kód k odemknutí. Děti si útulňu zamilovaly - byla to vlastně ta nejhezčí, kterou jsme kdy navštívili. Zachumlaly se do našich spacáků Big Agnes a vůbec nechtěly místo opustit.

Silvo byl stále rozmrzelý, protože plánoval následující den dorazit za našimi přáteli a jejich dětmi do Nízkých Tater, a tato menší odbočka mu rozhodila plány.
Se západem slunce však k naší malé chatce uprostřed ničeho dorazili dva cyklisté. Kluci si zapálili cigaretu a pomohli Silvovi znovu si užít podstatu přírody. Společně jsme se hodně nasmáli, a Silvo rozhodně změnil pohled na situaci! Ale příští den nás čekaly nové výzvy.