blogy o životě s kolem i bez kola

NaKole.cz > Blog > Kristina > Rodinný bikepacking končí: Z Nízkých Tater přes Muránskou planinu až do Dobšiné

Rodinný bikepacking končí: Z Nízkých Tater přes Muránskou planinu až do Dobšiné

Odlehlé osady v Muránské planině.

Foto: Autor

Po noci strávené na horské chatě jsme se probudili a zjistili, že jedno kolo na mém kole, které bylo zamčené, bylo téměř sundané. Nebylo jasné, jestli se to stalo během noci, nebo kvůli náročnému terénu předchozího dne, ale druhá možnost se zdála velmi nepravděpodobná. Tak či onak, Silvo musel věnovat svůj čas na snídani ranní opravě.

Poté jsme vyrazili přes otevřená pole a do stále mírně bahnitého lesa. Během hodiny jsme dorazili do Kaliště - velmi odlehlé vesnice, kterou během druhé světové války vypálili nacisté. Dnes je zachována jako citlivý památník. Je těžké si představit, jak nacistické jednotky vůbec tuto osadu našly, natož jak mohly spáchat tak hrozné činy. Návštěva tak klidného a krásného místa, spojená s poznáním takové tragédie, byla ostrým kontrastem. Teprve při sestupu do další vesnice, Moštenice, jsem si plně uvědomila, jak odlehlé Kaliště ve skutečnosti je. Cesta dolů nám zabrala poměrně dlouhou dobu, když jsme se z hory pomalu dostávali až na asfaltovou silnici.

Letní slunce se ukázalo v plné síle a během poledne jsme byli doslova upečení. Byl to dlouhý a horký den. Když jsme odpoledne dorazili do Krpáčova a k jeho malému jezírku, všichni jsme skočili do vody v oblečení - Silvo v plence Patagonia Dirt Roamer Liners, Vesna v Pampers. Později jsme se usadili na chatě, kde zrovna pár přátel pořádalo „víkend otců" se svými dcerami. Byl to osvěžující odpočinek. Zůstali jsme tam dvě noci, dobíjeli baterie - jak kola, tak sebe.

První věc, kterou jsme po odjezdu udělali, bylo vyzvednutí popruhů z našeho cyklistického vaku, které Silvo ztratil den předtím. Naštěstí je někdo zavěsil na strom, aby je bylo snadné najít. Z Krpáčova jsme pokračovali jízdou skrz Nízké Tatry, kolem Tále a Bystré. Plánovali jsme setkání s druhou skupinou z chaty na Dedečkově chatě, horské útulně. Jejich trasa pro pěší však byla úplně jiná než naše cyklistická, která zahrnovala strmé svahy a stezky zatarasené popadanými stromy. Nakonec jsme museli náš den přehodnotit a tuto část cesty vynechat. Z lesa jsme se vynořili poblíž Valaské a Hronce. Abychom na sebe upozornili medvědy, pravidelně jsme zvonili na naše zvonky.

Z Hronce jsme pokračovali do Čierneho Balogu po krásné nové cyklostezce, která vede podél staré železnice. Dokonce jsme zahlédli historický vlak s živou hudbou. Oskar stihl mávnout na kapelu, a to konečně jel na kole jen jednou rukou! V malém železničním muzeu v Čiernem Balogu nás ale čekalo zklamání - žádné ubytování pro nás nebylo k dispozici. Přestože jsme už měli za sebou 50 kilometrů a Oskar začínal být mrzutý, pokračovali jsme dál a dorazili až na Sedlo Chlipavica. Vesna si užila dřevěné hřiště, ale děsila se hus, obrovských psů, prasat a poníků.

Ze Sedla Chlipavica jsme pokračovali na Salaš Zbojská, další horskou chatu, ale ani tam jsme nenašli žádné volné ubytování. Kolem sedmé večer jsme dorazili na Chatu Zbojská, kde nám ochotný personál dovolil postavit náš stan Big Agnes vedle chaty. Personál na chatě se nás zeptal, jestli nám nevadí medvědi při kempování. I přes dlouhý den si Oskar a Vesna ještě dlouho do noci hráli s míčem. Měli jsme nejlepší večeři celé cesty, díky baru, který zůstal otevřený pozdě do noci pro ubytované hosty - někteří z nich pak zvraceli venku! Hluk nás se Silvem držel vzhůru, ale děti spaly jako miminka. Aspoň ten rámus pravděpodobně všechny medvědy odehnal!

Další den jsme vyrazili na Sedlo Burda (1006 m) a užívali si krásy Národního parku Muránska Planina. Opět jsme potkali téměř žádné turisty. Z Burdy jsme sjeli do Tisovce po Huculské Magistrále. Kamenný terén si vybral svou daň na našich rukách, ale už jsme se těšili na oběd. Bohužel, neděle v Tisovci znamenala, že všechno bylo zavřeno. Nakonec jsme přesvědčili jednu restauraci, aby nám prodali zbytky oběda, který právě servírovali dětem na letním táboře - gulášek, kuřecí hokejka s rýží a palačinky!

Projížděli jsme Gemerským regionem, kde opuštěné vily s náznaky dávné slávy připomínaly těžební minulost. V Muráni jsme se snažili vyhnout turistickým loukám se sysly, ale naše děti trvaly na tom, že je musíme navštívit. Po Muráni jsme pokračovali do Predné Hory, známé svým rehabilitačním centrem pro alkoholiky. Naštěstí jsme navštívili pouze lázně!

Další den jsme děti povzbudili k pokračování v jízdě na kole tím, že jsme jim slíbili návštěvu ledové jeskyně. Před obědem jsme udělali zastávku na Šumiaci pod Kráľovou holou. Google mi ukazoval několik půjčoven kol se servisem, ale v žádné nám neopravili docházející brzdové destičky na Silvově kole. Tak jsme riskli a pokračovali dál, v Telgártu jsme si dali skvělý oběd. Odkdy se všichni turisté fotí u Chmarošského viaduktu, telgártská gastronomie letí nahoru! Až později jsme zjistili, že hostinec, kde jsme obědvali, se kdysi spojil s bratrem slovenského mafiána Černáka (majitel zmizel před 30 lety beze stopy).

Když jsme ale dorazili do Stratené, zjistili jsme, že je zavřená. Oskarovi jsme slíbili, že se tam vrátíme, a poslední noc jsme strávili v retro ubytování poblíž Palcmanské Maše, vodní nádrže. Voda byla ledová, a jakmile se kluci ponořili, začalo pršet. Večer jsme si užili v malé restauraci kousek od nádrže, zatímco děti si s nadšením běhaly v dešti. Rozhodli jsme se, že po návštěvě ledové jeskyně následující den zakončíme naši cestu. Letní dobrodružství tak dospělo ke konci, ale slíbili jsme si, že příští rok budeme pokračovat v objevování východního Slovenska.

Fotogalerie

dnes vložil/a: Kristina
karma článku: 3.25

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (1 reakce)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |