Za sluníčkem na sever (3.) – Souostroví Åland a Stockholm

Teď v zimě byste nejspíš na palubě trajektu uprostřed Baltu asi dlouho nevydrželi. Většina lidí by raději zalezla do kajuty nebo seděla na baru u horkého nápoje. Uprostřed léta je ale plavba na Ålandy pro suchozemce nevšedním zážitkem.

Na Ålandech jsme občas kolo vyměnili za motorový člun.

Foto: NaKole.cz

Další fotografie

Na palubě vyhrává živá muzika, podávají se osvěžující letní koktejly a Stockholmané si naplno užívají svého krátkého léta. I my jsme se ponořili do téhle příjemné atmosféry. Jakmile jsme uklidili zavazadla a naplnili žaludky tradičními švédskými köttbullar – zní to sice podivně, ale není to nic jiného než kuličky z mletého masa podávané většinou s omáčkou podobnou naší svíčkové s brusinkami a brambory – vystoupali jsme na nejvyšší palubu vyhlížet první z ålandských ostrovů. Åland jich prý má téměř šest a půl tisíce, a tak jsem byl rád, že jsme do žádného nenarazili a šťastně přistáli až u toho největšího v přístavu Mariehamn. Tady už nás čekali naši hostitelé Jocke, Milla a v kočárku malá Nemi a já byl oslavován jako první člověk, který podruhé dorazil na Ålandy z Prahy na kole :o)

Bývalá lodivodská stanice na ostrově Kobba Klintar, foto: NaKole.cz

Po tak dlouhé době v sedle jsem byl rád, že můžu kolo na pár dní odložit do sklepa, polenošit v peřinách a pro poznávání ostrovů vyzkoušet další dopravní prostředky. Vzhledem k poloze se ani nedivím, že malý motorový člun je tu běžnou výbavou většiny domácností. Odvázali jsme v přístavu i ten náš a vydali se po mořské hladině na jih od Mariehamnu až k jednomu ze symbolů Åland – staré lodivodské stanici na malém ostrově Kobba Klintar. Ve své době byla funkce stanice velmi důležitá. Vody jsou tu místy hodně mělké a zrádné. Lodivod ale vždy ukázal cestu bezpečným koridorem mezi útesy do hlavního přístavu souostroví. O tom, že plavba kolem ålandských útesů nebyla zrovna snadná, svědčí i letošní nález vraku u ostrova Föglö. Potápěči na něm nalezli asi 70 lahví šampaňského a několik lahví piva. Stáří se odhaduje minimálně na 200 let. Pivo asi nebude nic moc, ale víno je prý vynikající a se svým stářím nemá na světě konkurenta. Netroufám si odhadnout cenu, za kterou se bude tento skvost na aukcích prodávat. Ale vraťme se na Kobba Klintar. Dnes je v bývalé lodivodské stanici kavárna a místní rum Kobba Libre, který prý nikde jinde nekoupíte, má taky něco do sebe.

Výletní loď Birka Paradise, foto: NaKole.cz

Dalším překvapením, které pro nás naši hostitelé nachystali, byla návštěva velké výletní lodi Birka Paradise, kde Jocke pracuje. Tentokrát tu ale byl s námi v roli pasažéra a my se po půlnoci vydali na noční plavbu napříč Baltem. Celá loď je vlastně takový velký plující luxusní hotel pro 1500 pasažérů, který byl postavený pro jediný účel – maximálně pobavit návštěvníky. Je to úplně jiný svět v porovnání s tím, jak jsem cestoval v uplynulých dnech.

Ráno po snídani jsme zakotvili v přístavu Visby na ostrově Gotland. Tento švédský ostrov byl posledním z velkých baltských ostrovů, který čekal na moje objevení. Ve skutečnosti to ale byla spíš jen taková malá ochutnávka, protože jsme se vylodili jen na necelý jeden den. Ten jsme strávili krátkou prohlídkou Visby, které je jedním z nejzachovalejších středověkých měst ve Skandinávii a zbytek dne na městské mořské pláži. Dnešní rekordně teplý den sem zdaleka nevyhnal jenom nás. Pokud si myslíte, že voda v Baltu je ledová a počasí ve Skandinávii jen studené, tak tento červencový den tu bylo 32°C ve stínu a v tomto období je prý na Gotlandu také více slunečního svitu než na Malorce. No, něco na tom bude.

Oblast Kumlinge, foto: NaKole.cz

Další den ráno jsme byli zpátky v Mariehamnu a do našeho programu jsme začali vkládat i kratší vyjížďky na kolech po okolí. Můj bicykl se zbavil bagáže, pro zbytek rodiny se našla kola u našich hostitelů a v sousedství. Projeli jsme po mostech a náspech kouzelné jižní ostrůvky Styrsö, Nåtö, Granö a Järsö, kde jsme ochutnali tradiční místní dezert Ålandspannkaka. Jeho příprava je prý velmi náročná, v podstatě je to ale rýžový nákyp ozdobený ovocem a šlehačkou. Víc než historie naše holčičky zajímal název „pannkaka“ (ve švédštině koláč nebo palačinka), který v nich vzbuzoval záchvaty bouřlivého veselí.  V provincii Jomala jsme zase měli možnost se seznámit se životem na místních farmách. A samozřejmě nakoupit výrobky z ovčí střiže a vlnu na pletení. Vydali jsme se na výlet také do východní části a na malém souostroví Kumlinge jsme okusili na pár dní život na malých odloučených ostrovech.

Kamenná pole v nejvyšších místech Åland, foto: NaKole.cz

Na závěr putování po Ålandech jsem si ještě udělal sólo výlet na jejich severní část, abych si vyšlápnul také nějaký ten kopec. Právě tady, v provincii Saltvik, je nejvyšší místo souostroví s nadmořskou výškou 129 m :o). Jinak jsou Ålandy rovinaté a tím pádem hodně vyhledávané jako ideální místo pro nenáročnou cykloturistiku. Kolo je ideálním dopravním prostředkem pro výlety po soustroví. Díky trajektům a přívozům, které jsou mimochodem pro pěší a cyklisty zdarma, se na kole dostanete i na vzdálenější ostrovy a dokonce až na finskou pevninu. Ochotný personál v infocentrech je na cyklisty také dobře připraven. Dostanete tu mapy značených cyklotras, tištěné průvodce, jízdní řády trajektů či informace o kempech nebo dalších službách.

Blízké ostrovy jsou propojeny mosty nebo náspy, foto: NaKole.cz

Po deseti dnech na těchto kouzelných ostrovech nastal čas loučení. Dali jsme si poslední finskou saunu, zabalili věci a ráno se nalodili na trajekt směr Švédsko. Na palubě jsme si posunuli hodinky zase o hodinu zpět a mně se začaly v hlavě honit první neurčité plány na zpáteční cestu. V přístavu Kapellskär jsem se nakonec rozhodl, že se společně s holkami ještě nechám dopravit autobusem do Stockholmu. Zkrátka se mi od nich ještě nechtělo. Jenže, co s kolem? Je zjevné, že do autobusu se nevejde. Vyrazil jsem tedy za řidičem a zeptal se, co s tím, protože lístek jsem už měl koupený. Prý je to v pořádku, ať si dám kolo dozadu. Nechápal jsem, tady přeci žádný zavazadlový prostor není. Ale to už ke mně přišel řidič, na zádi autobusu sklopil pár trubek a rázem tu byl nosič na kolo. Super, tak to jsem nečekal. Pověsil jsem kolo a hurá do Stockholmu. Tam holky přestoupily na další autobus, který je odvezl na letiště a já se pustil do víru velkoměsta.

Luxusní jachta Le Grand Bleu, foto: NaKole.cz

Stockholm s cyklisty ve svých ulicích počítá, a tak mi průjezd nečinil žádné větší potíže. S čím jsem se vyrovnával hůř, bylo velké město plné hluku a spěchajících lidí. Až tady jsem si uvědomil, co na mě ještě čeká a že ty „moje holky“ uvidím zase až za pár týdnů. Trochu z toho na mě padla úzkost. Přesto jsem se tu ještě zdržel, udělal si hodinovou procházku v centru starého města (Gamla Stan) a poté ještě obdivoval velké lodě v přístavu. Jednou z nich byla i o obrovská jachta Le Grand Bleu, na které nechyběl ani helipad s vrtulníkem. Kolem lodi byly na nábřeží zátarasy a ochranka. Pokud se domníváte, jako zprvu já, že by toto luxusní plavidlo mohlo patřit švédské královské rodině, tak pohoříte. Majitele najdete v řadách nejvlivnějších ruských podnikatelů.

V pozdních odpoledních hodinách jsem znovu sednul na kolo a vydal se na jihovýchod po cyklostezkách kopírujících hlavní silnici E4. Stockholmské souměstí je dost rozlehlé a po chvíli i trochu nudné. Nasadil jsem tedy do uší sluchátka, spustil empétrojku s novými nahrávkami z Åland a začal se těšit na švédský venkov.

Užitečné odkazy:

Viking Line – lodní spojení mezi Švédskem a Finskem
Ålandstrafiken – lodní spojení mezi jednotlivými Ålandskými ostrovy
Åland – oficiální turistický průvodce souostrovím Åland
Gotland – oficiální turistický průvodce po Gotlandu

Seriál „Za sluníčkem na sever“:

(1.) – Z Prahy na Rujánu
(2.) – Švédskem přes Öland na Åland
(3.) – Souostroví Åland a Stockholm
(4.) – Přes Göta Kanal do Dánska
(5.) – Od Baltu přes Berlín do Čech

Fotogalerie