Za sluníčkem na sever (4.) – Přes Göta Kanal do Dánska

Ani po odjezdu ze Stockholmu jsem ještě nebyl rozhodnutý, kudy povede moje zpáteční cesta. Vracet se po stejné trase mě nikdy moc netěšilo, tak jsem v mapě hledal něco, co by zafungovalo jako magnet. Göta Kanal a hluboké lesy s jezery táhnoucími se přes celý Småland se takovým lákadlem staly.

Göta kanal

Foto: NaKole.cz

Další fotografie

Nejdřív jsem se ale musel dostat na okraj stockholmských satelitních městeček. Ve čtvrti Fittja u přívozu přes jezero Mälaren už jsem to začal poznávat. Bloudil jsem tu na kole před dvěma týdny. Přestal jsem mít problém s orientací a odsud jsem to už švihal jako starý Stockholman, až jsem dorazil k jezeru Malmsjön. Vida, cyklostezka, kterou tu teprve nedávno válcovali, už má nový asfaltový koberec. Tak přeci jenom nějaká změna. Hlavní obrat nastal ale až po zdolání dvou přívozů u města Norrköping. Potkal jsem se tu s párem cyklocestovatelů z amerického Illinois, kteří jeli v opačném směru. Nad mapou jsme si vyměnili zkušenosti a já měl v tu chvíli jasno – cesta podél kanálu Göta je prý skutečně „wonderful“.

Göta kanal byl budován v prvních třiceti letech 19. století a do provozu spuštěn roku 1832. Cílem tohoto díla bylo lodní spojení mezi městy Göteborg a Stockholm a tím umožnit kratší trasu mezi Severním a Baltským mořem. Z velké části ho tvoří řeky a jezera, z nichž nejznámější je určitě velké jezero Vättern. Mimochodem každoročně v červnu se kolem tohoto jezera pořádá cyklojízda s názvem Vätternrundan, jejíž trasa je dlouhá 300 km.

Jedno ze zdymadel na Göta kanálu,
foto: NaKole.cz

Svoji pouť podél kanálu jsem začal ve vesnici Mem, kde je poslední zdymadlo před ústím do Baltského moře, a po bývalé vlečné cestě jsem se vydal k městečku Söderkoping a jezeru Asplången. Ty tam jsou doby, kdy se tudy vozil náklad. Dnes tudy plují čluny a malé jachty s turisty a po březích se prohánějí cyklisté. Zpestřením takové plavby jsou zdymadla, kterých na celé trase napočítáte více než šedesát. Celý tento vodní svět mě fascinoval, stejně jako otočné nebo vysouvací silniční i železniční mosty. Mít více času, asi bych si projel trasu celou až do Göteborgu. Takhle jsem se s kanálem rozloučil u jezera Roxen a zamířil na jih. Tady jsem náhodou narazil na další vodní dílo, méně známý Kinda kanal. Nevydržel jsem to a znovu zastavil u zdymadla. To bylo tentokrát dvoukomorové a vrata byla ovládaná postaru – ručně pomocí zpřevodované otočné páky. Jo, ten chlapík se naběhal, než se vrata otevřela, ale fungovalo to.

Příjemnou tečkou za návštěvou regionu Östergötland byla poslední noc. Už za soumraku jsem dorazil do městečka Kisa. Noc na krku a díky příjemné cestě jsem tak trochu zapomněl na to, že slunovrat už byl před měsícem a navíc, čím víc se vracím na jih, tím dřív slunce zapadá. S vybíráním pěkného místa na spaní je teda dneska konec a budu muset vzít za vděk nějakým pláckem u silnice. Na křižovatce jsem odbočil na západ a po necelých 10 kilometrech narazil na nenápadnou lesní cestu. Za tmy a bez předního světla, které jsem zapomněl na Ålandech, jsem se pustil po písčitošotolinové cestě do neznáma. Vždyť pojedu jenom kousek, utěšoval jsem se. Jenže všude kolem byl hustý les a mezi stromy balvany. Ani kousek místa, kde bych složil hlavu. Už není vidět skoro na krok. Jedu chvíli nahoru, pak to pouštím dolů a doufám, že mi před kolo nevrazí nějaký los. Pak doleva a doprava, až jsem se definitivně zamotal. Na tachometru je o dalších 10 km víc. Zpátky bych už stejně netrefil, a tak jsem se dál pouštěl do té tmy, až jsem si připadal jako v pohádce O perníkové chaloupce. Žádné stavení tu sice nestálo, ale přede mnou se najednou rozprostřela rozlehlá vodní hladina, nad kterou se právě vyhoupnul měsíc téměř v úplňku. Nádhera. Za tu námahu to určitě stálo. Na břehu jsem rozložil stan, svléknul ze sebe propocené prádlo a za svitu měsíce jsem se ponořil do jezera. Ještě tu zahlídnout půlnoční vílu a myslel bych si, že se mi to všechno jenom zdá.

Příroda jižního Švédska, foto: NaKole.cz

Kempování ve volné přírodě je ve Švédsku povolené. Přesto, když jsem narazil na nějaké pěkné místo, kde jsem chtěl přečkat noc a kolem byli nějací lidé, raději jsem se ujistil, že je to v pořádku. Vždy se mi dostávalo stejné odpovědi – „Allemansrätten“. Zjednodušeně řečeno, podle tohoto práva o volném pohybu v přírodě můžete přenocovat kdekoli v krajině. Podmínkou je, že se nezdržíte déle než 24 hodin, nenecháte po sobě nepořádek, nebudete trhat chráněné rostliny a rozdělávat oheň na skaliskách, které by mohly žárem puknout. Tímhle přístupem si mě Švédi získali.

A to už jsem se ocitnul ve Smålandu. O tomto regionu se dočtete, že ho tvoří hlavně husté lesy, blyštivá jezera a pusté bažiny. To je všechno pravda. Co ale průvodce zamlčely, je fakt, že se tu mimořádně daří mouchám. Jakmile moje cestovní rychlost klesla pod 20 km/h, začaly se kolem mě mouchy rojit. Když jsem byl na patnácti, už si ty potvory začaly sedat a procházet po řídítkách. Ostatní vydatně bzučely kolem uší. A nedej bože, když přišel kopec a já se šoural desetikilometrovou rychlostí. To už se mi bez ostychu procházely po obličeji a ušních boltcích, až mě to přivádělo k šílenství. Že s tím musí návštěvníci Smålandu počítat, to jsem se dočetl až po návratu v dětské knížce „Emil Neplecha“ spisovatelky Astrid Lindgrenové. Smålandským protivným mouchám je tam věnovaná celá kapitola, ve které šel Emil potají nakupovat mucholapky, aby udělal mamince radost. Samozřejmě to opět dopadlo velkým nepochopením u tatínka. Pro mě to ale znamenalo, že jsem díky tomu otravnému hmyzu projel celý Småland celkem šmahem a zastavoval jen v menších městech, kde jsem nakupoval proviant.

Na cestách přes Småland, foto: NaKole.cz

Supermarket najdete v každém menším městečku a ceny jsou opticky stejné jako u nás, ale ve švédských korunách. Otevřeno bývá každý den včetně neděle do osmi hodin, ve větších městech i do deseti. Švédi jsou zvyklí kupovat ve větších baleních, a tak například jogurty tu neuvidíte v malých kelímcích, ale rovnou v litrových krabicích. Zaujala mě taky bonbónová stěna, která nechybí v žádném obchodě. Lopatkou si naberete z velkého výběru sladkostí jen ty, na které máte chuť. Nezapomeňte také vyzkoušet některé rybí produkty, kterých je tu velký výběr, ať už jako pastu v tubě nebo kousky sleďů naložených v různých marinádách. Co ale ve švédském obchodě nenajdete, je alkohol. V regálech je dostupné jen pivo s obsahem alkoholu do 3 %, tedy taková slabší desítka. Silnější piva, víno a tvrdý alkohol koupíte jen ve speciální síti státních prodejen Systembolaget. Ty najdete jen ve větších městech a otvírací doba není už tak vstřícná. V pracovní den většinou do šesti, v sobotu jen dopoledne a v neděli zavřeno. Další zvláštností oproti naším zvyklostem jsou zálohované PET láhve a plechové obaly na nápoje. Možná díky tomu se u silnic neválí tolik odpadků, jako jsme tomu zvyklí u nás.

Radnice v Helsingborgu, foto: NaKole.cz

Moje švédská pouť končí v přístavu Helsingborg. Zařadil jsem se k terminálu společnosti Scandlines a čekal na povel k nalodění na trajekt přes Øresundskou úžinu do Dánska. V tomto místě je mořský pás oddělující Švédsko od Dánska jen 4 km široký. Trajekt zajišťuje kyvadlovou dopravu nonstop každou půlhodinu a plavba trvá 20 minut. Komická situace nastává v obchodě na palubě lodi, kdy po deseti minutách plavby personál odstraňuje pásku, která odděluje oddělení s alkoholickými nápoji a dav se žene vpřed. To se stane přesně ve chvíli, kdy se překročí námořní hranice mezi Švédskem a Dánskem a loď se ocitne na území, kde prodej alkoholu není už regulován.

Než jsem se stačil na lodi pořádně rozkoukat, byl jsem na Sjællandu. Už podle mapy bylo zřejmé, že na hustě osídleném východním pobřeží tohoto největšího dánského ostrova nebude snadné najít vhodné místo na spaní pod stanem. Čím víc jsem se blížil ke Kodani, tím se výběr zužoval. Vzdal jsem se tedy spaní na divoko a na doporučení místních vyrazil ke kempu na předměstí. Než jsem tam ale stačil dorazit, jako zázrakem na mě zpoza stromů vykoukla malá pláž u moře. Nerušeně jsem tu přečkal noc a brzy ráno jsem si ještě naposledy zaplaval v Baltu.

Královská garda před palácem Amalienborg,
foto: NaKole.cz

Na předměstí Kodaně jsem dorazil v sobotu kolem osmé hodiny ráno. Překvapilo mě, že na silnicích není skoro žádný provoz. Skoro žádná auta ani cyklisté. Asi si tu lidi v sobotu rádi přispí. První mojí zastávkou v dánské metropoli bylo místo, kde na kameni vysedává Malá mořské víla. Ale, co to? Malá bronzová socha nikde, kámen taky nikde. Místo ní tu ční z vody na trubkách velkoplošná obrazovka. A pak mi to došlo. Jeden z hlavních atributů Kodaně se na pár měsíců odstěhoval do Šanghaje na Expo a na obrazovku se přenáší přes internet její obraz z výstavy. Stejně jako další turisté to beru s humorem. Další zastávkou je královský zámek Amalienborg se svojí stráží v typických vysokých čepicích z medvědí kůže. Na náměstí uprostřed paláce měli převahu čínští turisté.

Čas pokročil a v ulice města už zaplňují lidé na kolech. Nechci tu podrobně popisovat výbornou cyklistickou infrastrukturu, kterou Kodaň nabízí. Na kole se tu prostě cítíte naprosto přirozeně. Kromě klasických kol jsou tu běžné také „cargo biky“, tedy nákladní tříkolky, které jsou tu známé hlavně pod značkou Christiania. Do krabice před řídítky se vejde velký nákup nebo v ní můžete přepravovat děti. Nákupní centra samozřejmě s cyklisty také počítají, a proto hned vedle hlavního vchodu bývá zpravidla vjezd do krytého parkoviště pro kola. Zaparkoval jsem tam i to svoje a šel se podívat po obchodech. Ceny potravin i dalšího zboží jsou zhruba o třetinu dražší než ve Švédsku. Na vině bude asi jednotná 25% sazba DPH. Nezapomněl jsem se podívat ani do cykloshopu, abych si jako suvenýr z Kodaně odvezl velký zvonek, který se používá na Christianiích.

V ulicích Kodaně, foto: NaKole.cz

Při výjezdu z Kodaně jsem se trochu zamotal na ostrově Amager. Původně jsem chtěl jet nejkratší cestou, ale nakonec se z toho vyklubala skoro třicetikilometrová zajížďka. Asi mě to podvědomě táhlo k mostu přes Øresund. Že jedu úplně na opačnou stranu, mi došlo až u kodaňského letiště. Než jsem se stačil zorientovat v mapě, objevil se u mě starší chlapík a ptá se, kam mám namířeno a jestli může nějak pomoci. Povídám mu, že jsem zabloudil, a že bych se rád dostal do Køge. Než by mi dlouze vysvětloval cestu, sednul na kolo a dělal mi kus cesty průvodce. V tu chvíli mi připadal jako kouzelný dědeček z pohádky. Projíždíme různými stezkami a zkratkami, které bych sám těžko našel a cestou si povídáme o životě v Praze a Kodani. Rozloučili jsme se na západním pobřeží Amageru a přes most jsem se dostal zpátky na Sjælland. Tak ještě jednou „Mange tak“, kouzelný dědečku.

Na jih Dánska jsem zvolil rychlou variantu po silnici 151. Projel jsem po ní z Køge až do Vordingborgu. Velkým zážitkem byl přejezd mezi ostrovy Sjælland a Falster. Nejdřív po kratším mostě na malý ostrov Masnedø a potom po 4 km dlouhém mostě Storstrømbroen. Nádhera. Teď mě čeká ještě poslední dánská noc a ráno se vydám do přístavu Gedser, odkud vyplouvají trajekty do německého Rostocku.

Užitečné odkazy:

Svenska Cykelsällskapet (SCS) – sdružení švédských cyklistů
Scandlines – lodní spojení mezi přístavy Helsingborg a Helsingør
Cykloprůvodce Dánskem – páteřní cyklotrasy v Dánsku a jejich značení
København – oficiální turistický server Kodaně
Cyklotrasa Berlín-Kodaň – průvodce po cyklotrase z Kodaně do Berlína

Seriál „Za sluníčkem na sever“:

(1.) – Z Prahy na Rujánu
(2.) – Švédskem přes Öland na Åland
(3.) – Souostroví Åland a Stockholm
(4.) – Přes Göta Kanal do Dánska
(5.) – Od Baltu přes Berlín do Čech

Fotogalerie