Zajímalo by mne, proč se mne rodiče ptali: „Co by jsi chtěl k Ježíšku“? Když jsem si jako kluk napsal o kolo Favorit, tak jsem dostal vláčky, vagónky a koleje. Můj otec si s nimi moc vyhrál. Vyráběl si doma tunely, krajinky a nádraží.
Další rok jsem si napsal opět o kolo Favorit. Dostal jsem novou lokomotivu a vagónky. Otec šílel pod stromečkem radostí. „Podívej se, jak ta lokomotiva a ty vagónky za jízdy svítí“.
Zatímco svítící vláčky svištěly po kolejích dlouho do štědrovečerní noci, já jsem usínal v posteli se slzami v očích a v uších mi zněla otcova věta: „Ty jsi tak nevděčný. Víš jak bych byl šťastný, kdyby mi takové vláčky Ježíšek přinesl, když jsem byl malý.“ Já osobně bych ty vláčky a vagónky vyměnil za kolo Favorit s přehazovačkou, protože jsem chtěl být cyklistický závodník a ne nádražák.
Naštěstí má člověk babičku. Babičky nemají rády, když jsou jejich vnuci smutní, utrápení a chodí, jak říkala moje babička, jako sulamula. Moje babička byla členkou SŽPD, pro nezasvěcené – Svaz Žižkovských Pavlačových Drben. Na nejbližší členské pavlačové schůzi se zmínila ostatním členkám, že pro mne shání kolo Favorit, pokud možno levně. Za čtrnáct dní jsem šel s babičkou k jedné rodině na Žižkov pro starší modrý Favorit s přehazovačkou. Členky SŽPD jsem ve své cyklistické duši povýšil do stavu cyklistických šlechtičen.
Proč se ptá manželka svého cyklistického manžela: „Co by jsi chtěl
k Ježíšku?“ Jakou odpověď asi očekává?
„Víš drahá, já bych si přál pořádnou sekeru od firmy Fiskars, protože
dřeva na topení není nikdy dost. Také by mi udělal radost rýč od
stejnojmenné firmy, protože se s ním báječně ryjí záhony a rukojeť
netlačí do rukou, tak jako ta protivná cyklistická řidítka. Mnohem více,
než kompaktní cyklistický multiklíč, by mne potěšila sadařská souprava
na roubování ovocných stromků. Ach, štěpařský vosk, celý život
toužím nalézti jej pod vánočním stromečkem. Žádné lepení na píchlé
duše jej nenahradí. V žádném případě mi nekupuj knihy od cyklotrempa
Jana Vlasáka. Jeho knihy svádí člověka k zahálce a odvádí pozornost od
ušlechtilých zájmů, jako je sekání trávy, prohazování kompostu a
natírání plotu. Místo Cykloturistiky si raději večer přečtu knihu od
Mičurina „Roubujeme jabloně“ a časopis Velo, mile rád nahradím
brožurkou „Jak docílit vyšších výnosů při pěstování cibule“.
Žádnou radost a nadšení nevidím ve tváři manželky, když ji říkám:
„Víš drahá, já bych si přál pedály s SPD, cykloboty s SPD, nové
pláště, nýtovač na řetěz a…
Podle toho, jak mne Ježíšek každoročně zásobuje trenýrkami, tričkami, ponožkami a ostatním textilem, bych Ježíška tipoval na majitele nějaké krachující textilky a ponožkárny. Trh je nasycen a není odbyt, tak mi to vše cpe pod vánoční stromeček. V loňském roce Ježíšek asi zprivatizoval továrnu na pantofle v Číně. Všude se píše, že v Číně jsou miliony cyklistů. Co tam musí být továren na kola a cyklistické příslušenství, ale Ježíšek zprivatizuje továrnu na pantofle zn. Hueng-fu. Jsou bez SPD a od Ježíška jsem dostal hned dvoje. To se teda budu muset letos hodně snažit, abych je prošoupal. Raději bych ale prošoupával nové pláště na kolo a moje cyklistické nožky by mnohem více potěšily cyklobotičky Lake 165. Ty by mi slušely moc, o tom jsem přesvědčený celou svojí cyklistickou duší. Jak ale přesvědčit necyklistickou duši mojí manželky.
Zase jsem smutný, utrápený a chodím jako sulamula. Babička a šlechtičny ze Svazu žižkovských pavlačových drben již nejsou mezi námi, tak jsem si musel postěžovat přátelé cyklisté vám.