Zajímalo by mne, proč se mne rodiče ptali: „Co by jsi chtěl k Ježíšku“? Když jsem si jako kluk napsal o kolo Favorit, tak jsem dostal vláčky, vagónky a koleje. Můj otec si s nimi moc vyhrál. Vyráběl si doma tunely, krajinky a nádraží.
Joj, tak na to lze reágovat různě - například - pořiď si děti!
Anebo se na to zkus podívat z pohledu té druhé osoby. Kundera to výstižně popsal ve své knize Nesmrtelnost:
Představ si, že máš přítele, který má rád Schumanna a nenávidí Schuberta, zatímco ty vášnivě miluješ Schuberta a Schumann tě nudí k slzám. Nahrávku kterého z nich dáš svému příteli k narozeninám? Schumanna, kterého miluje on, nebo Schuberta, jehož zbožňuješ ty? Dáš mu Schuberta samozřejmě. Dáš-li mu nahrávku Schumanna, měl by jsi nepříjemný pocit z toho, že takový dárek není upřímný a je spíše úplatkem k lichocení tvému příteli. Ostatně, dáváš-li někomu dárek, chceš jej dát z lásky, chceš dát svému příteli kousek sebe, kousek svého srdce! Proto mu dáš Schubertovu Nedokončenou. V momentě, kdy od přítele odejdeš, on onu nahrávku poplive a gumovou rukavicí dvěmi prsty ji nesměle vyhodí do koše.
U nás funguje následující schéma, tedy většinou :
Zlatíčko: Budou vánoce, máš nějaké přání ?
Já: Mě by se líbilo k vánocům to a to ...
Zlatíčko: Kolik to stojí ?
Já: Tolik a tolik.
Zlatíčko(podle uvedené ceny) :
a) Tak si to kup .
b)Ty si se zbláznil .
Skončil-li rozhovor bodem a) ,já si dárek koupím,zlatíčko mi jej krásně zabalí a dá pod stromeček.
Nicméně zaběhne do mého oblíbeného cykloobchodu a poradí se,
co mi k onomu dárku ještě přikoupit, třeba předloni
jsem u nového kola (staré mi odjelo bez mého vědomí) našel pumpičku a nářadí .
No není milá :-)
Jo, a trenky loni nebyly :-)
Je úžasná! Přijímá adeptky na školení? :o))))))
Teda koukám pánové, vy jste teda chudáčkové...musíte si vybrat správnou ženu. Jinak to fungovat nebude. Ale co dáváte za dárky vy holkám? Koupíte jí tajne svetr, nebo dáte nový šicí stroj? stěžujete si tu jak malý kluci, ale děláte něco pro to, aby jstě vy nebyli stejní? zkuste se nad tím zamyslet.
Já třeba přítelovi dávám co si přeje a zatim ještě o žádném takovém dárku nevěděl ;o) na kolo zatim nemám, ale kdo ví ;o)
Ehm, to byl humor slečno... :o))
Svojí manželku bych nevyměníl a myslím, že jsem si vybral moc dobře. To neznamená, že by naše soužití bylo ideální (já na ideální věci nevěřím), ale znamená to, že se nám spolu žije dobře, a že nás to baví. K Vánocům ode mne dostala manželka MP3 přehrávač, aby mohla poslouchat v autobuse, (dojíždí denně do práce a číst si nemůže) jelikož starý discman byl velký, těžký a dosloužil, tak se jí šikl a měla radost. Pak také dostala brož ve tvaru růže. Stříbrnou s květem s jantaru. Má už ode mě takové náušnice, které si vyhlídla ve zlatnictví, ale neměla tolik peněz, aby si je mohla koupit hned. Taky měla radost. No a pak ještě několik drobných dárků.
Zamýšlím se nad tím, co jí koupím a snažím se jí koupit to, co se jí bude líbit, bez ohledu na to, jak moc jsem z dané věci na větvi já. Nekoupím jí něco, co se mi protiví moc, ale nemusí se to líbit mě, důležité je, jestli jí! Tak asi tak
Tak u nás jsme to o letošních vánocích ještě vylepšili. Dostali jsme od synátora krásnou velkou pumpičku s tlakoměrem. Naše příjemné překvapení trvalo jen do chvíle, kdy ji naprosto samozřejmě začal používat převážně on. 8-)))
Kocoure, ty si fejetonista/spisovatel. Už zase si mě dobře pobavil. Stejné zkušenosti mám i já. Již od dětství. S oblibou mi má máti kupovávala společenské hry, které se mnou neměl kdo hrát, a já si přál kolo či digitální hodinky. Dodnes nenávidím všechny společenské hry. S nadšením jsem je již před lety věnoval svým neteřím a na otázku, zda-li bych si nechtěl s nimi zahrát, jistě tušíte, co jsem odpověděl. A tak od dob, kdy jsem výdělečně činný, hlásím půl roku do předu:" K narozeninám nic, k svátku nic, k vánocům nic!" - pokud něco - tak jen obálku s penězi. Pro všechny kolem stromečku je to hrozný mi dávat peníze, já vím, ale já jsem celej blaženej, když si jdu za ně něco koupit - něco, co chci já. A žena je nakonec taky št´astná, když vidí, jak třímám cosi neidentifikovatelného v ruce a blaženě se culím. Ona sice neví, co to je, ale je št´astná, že já jsem št´astný. A to přeci při obdarovávání druhého jde. Přemoci se a koupit s odporem třeba rybářský prut, když vím, že někoho jiného jím potěším. A s tím panem spisovatelem, co tu byl zmiňován, v tom jeho názoru vůbec nesouhlasím.:-)
Pro mne byl, je a vžy bude nejkrásnější dárek, setkat se ve zdraví s rodinou a přáteli. Posedět, popít vínko, popovídat si nebo se dívat na rozzářené oči dětí, které našly v krabici jejich vytoužený dáreček. Můžeš si koupit ledascos, ale nemůžeš si koupit rodinnou pohodu, přátelství a kamarády. Tyto vztahy se získávají a jsou odměnou za hezké chování k ostatním lidem.
Já si rád vyřezávám ze dřeva. Moje dřevořezby jsou jednoduché, ale snažím se jimi přátele potěšit. Mne zase potěší, když k někomu přijdu na návštěvu a vidím na skříni mnou vyřezanou sovu, dráčka nebo čertíka. Když něco napíši a tebe to potěší, tak je potěšení i na mé straně. Nepsal a nevyřezával jsem to zbytečně. Není nic smutnějšího, než věc o kterou nikdo nestojí - povídání, které nikdo nechce číst, kolo na kterém nikdo nechce jezdit a člověk bez přátel.
Když se někoho zeptám, co by si přál za dáreček a odpoví mi, že nic, tak mu s úsměvem odpovídám :"Lidem kteří ode mne nic nechtějí, tak těm bych se rozdal". :o))Pokud si někdo něco přeje, nijak se nepřemáhám a jdu nakupovat rád. Nedávno jsem byl koupit jako dárek žehličku a kupoval jsem ji jako kolo. Snažil jsem se vybrat tu nejlepší.
Gándhí říkal."Děkovat nemá obdarovaný, ale dárce". Zní to divně, je to těžko pochopitelné, ale je to pravdivé.
:O))))))