České dráhy mají cyklisty rády (?!)

Novinky Českých drah pro rok 2007 nejsou vždy k radosti cyklistů. A některá pravidla jsou skutečně absurdní.

Jsem cyklista a ročně najíždím na kole kolem deseti tisíc kilometrů. Odedávna často využívám služeb železnice. Myslím, a kolegové vyznavači cyklistiky mi dají za pravdu, že se v posledních letech nabídka služeb přepravy jízdních kol ve vlacích rozšířila a nabyli jsme dojmu, že „dráha“ nás bere za narůstající a perspektivní skupinu zákazníků a bude se snažit nám vycházet vstříc. Leč byla to předčasná radost!

V úterý 16. ledna 2007 jsem potřeboval zajet za kamarády z Prahy do Veselí nad Lužnicí a projet se s nimi na kole, dokud nám počasí přeje. Vyhledal jsem spojení, zkontroloval, zda zvolený rychlík má v záhlaví sloupce symbol kufru (úschova během přepravy). V pořádku, kufřík tam je, dokonce v rámečku. A podívejme se, je to u všech rychlíků na trati Praha – České Budějovice! Nedalo mi to a v nemilé předtuše jsem se podíval na příslušný odstavec v nabídce služeb – viz níže.

Rezervace míst pro kola ve vlacích s přepravou spoluzavazadel nebo se službou úschova během přepravy

U označených vlaků je umožněna přeprava jízdních kol s možností rezervace místa pro jízdní kolo (symbol kolo nebo kufr v kroužku) nebo na základě povinné rezervace místa (symbol kolo nebo kufr v rámečku). Rezervaci je možno zakoupit v předprodeji až 2 měsíce předem. Cena rezervace místa pro kolo je závislá na použitém vlaku a předloženém dokladu a je uvedena zde. K rezervačnímu dokladu je třeba ještě zakoupit přepravní doklad pro jízdní kolo (doklad o přepravě spoluzavazadla, doklad o úschově během přepravy, kombinovaný doklad pro jízdní kolo nebo mezinárodní doklad pro přepravu jízdních kol). Prodej rezervací končí vždy 2 hodiny před odjezdem vlaku z výchozí stanice.

Zde si nemohu odpustit kontrolní otázku pro tvůrce jízdního řádu pro trať č. 220: „Kolik kol myslíte, že přepraví ČD na trati Praha – České Budějovice zejména v prosinci, lednu, únoru a březnu?“.

A nastanou potíže, pomyslel jsem si. Nastaly. Strávit dvě hodiny cestou na nádraží kvůli zajištění rezervace do samozřejmě zcela prázdného oddílu pro přepravu zavazadel jsem nechtěl, být tam dvě hodiny před odjezdem vlaku také ne. A tak jsem šel vědomě do rizika a spoléhal na nezkalený rozum vlakvedoucího a průvodčích, že mi nakonec kolo k přepravě vezmou. Smířil jsem se s tím, že zaplatím 26 Kč za úschovu a 30 Kč za neuskutečněnou rezervaci, kterou – pevně přesvědčen o nepotřebnosti a nesmyslnosti tohoto aktu – jsem neučinil.

Jako nástupní stanici jsem zvolil pražské Hlavní nádraží. Třicet minut před odjezdem mého rychlíku jsem při koupi jízdenky zjistil, že paní pokladní o skvělé inovaci služby „přeprava spoluzavazadel nebo úschova během přepravy“ neví vůbec nic. Ostatně na tomto nádraží to nepřekvapuje. Měla jen matné povědomí, že „to stojí asi dvacet korun a zaplatíte je průvodčímu“.

Dvacet minut před odjezdem jsem stanul před vagónem, označeným symbolem kufru. Byl jsem vlídně přijat, pro mé kolo se v prázdném oddílu místo bez problému našlo. Radost z vítězství ducha nad tupým úředním šimlem mi poněkud zkalila cena – 76 Kč (loni to bylo 20 Kč). Ovšem po přečtení dokladu o zaplacení mé chmury zaplašil text „Přirážka za neoprávněné použití povinně místenkového vlaku pro jízdní kola 50 Kč“ a já se neudržel a na chvíli upadl do nekontrolovatelného smíchu. Krátce po nástupu pak slečna průvodčí přinesla do každého kupé nový výtisk propagačního časopisu ČD, chlubícího se výhodami a exkluzivními službami, které poskytují ČD cestujícím (jízdenka eLiška, vlaky pro lyžaře s přepravou lyží, zavazadel a snowboardů zdarma, sleva 5% na vlecích atp.).

Na zpáteční cestě druhý den jsem se rozhodl být chytřejší. A tak jsem po návratu z cyklovyjížďky do Veselí nad Lužnicí zamířil nejdříve na nádraží. Počítač líně zobrazil rezervační formulář včetně údajů „kuřák – nekuřák“ a po důkladné pauze sdělil, že zavazadlový oddíl je již obsazen. To zviklalo i pána v pokladně a po třetím pokusu se stejným výsledkem někam zavolal. Verdikt zněl: rychlík vyjíždí z Českých Budějovic již za hodinu a něco minut – nedodržena podmínka rezervace nejméně dvě hodiny před odjezdem vlaku. A tak jsem musel neoprávněně použít povinně místenkový vlak pro jízdní kola podruhé. Dotěrným dotazem u ochotného pana průvodčího jsem zjistil, že mu není známo, jaká je kapacita úschovny a ani školitel na tuto otázku nedokázal odpovědět. A tak se klidně může stát, že během krátké letní sezóny vám bude rezervace málo platná, protože ne každý dokáže kola uložit dostatečně úsporně. Ale dost ironie.

Považuji zavedení povinné rezervace pro úschovu jízdních kol během přepravy na trati č. 220 za neobratný a nešťastný tah totálně nekompetentního úředníka. V konečném dopadu to šikanuje cestující a vyvolává podezření z poněkud neobratné snahy o nepřiměřený zisk za původně dobrou a osvědčenou službu.

Rozumným řešením by bylo zavést možnost rezervace (symbol kufr v kroužku je na jiných tratích používán) pro přepravu kol v letní sezóně, kdy opravdu občas může nastat (a loni i nastala) situace, že kapacita je vyčerpána. Pak pokud přijedu k odjezdu vlaku na poslední chvíli, musím počítat i s touto poměrně nepravděpodobnou eventualitou. Ale když nechci být svázán přesným časovým rozvrhem výletu a ve vlaku místo na kolo je, proč bych měl být trestán poplatkem 50 Kč za to, že chci ČD dát vydělat 26 Kč? Opravdu zvítězí názor ve stylu „Cestující je obtížný ignorant a jen my víme, co to je pro něho dobrého. Když jsme teď prodloužili jízdní dobu vlaků na trase 220 o dobu loňského pravidelného zpoždění, spolkne nakonec i nonsens celoroční a povinné rezervace pro jízdní kola. Bude jich sice méně ale i pouhá třetina zaplatí víc než jsme vybrali loni“?

Co vy na to, kolegové cyklisté? Já přestanu mluvit pochvalně o dopravě vlakem a už žádného kamaráda nebudu přesvědčovat o jejích výhodách. A budu zase jezdit na chalupu 150 km z Prahy na kole. Ostatně jsem v důchodu a kromě udržení dobré kondice to prospěje i mým nervům.

Anebo že by se ve vedení ČD někdo nad logikou a dopadem nového opatření na trati 220 zamyslel a zdravý rozum slavil vítězství? Podnět k tomu jim posílám.