Před časem jsme uveřejnili postřehy Laury Kopecké z německého Freiburgu. Další článek této autorky popisuje atmosféru německé společnosti a její vztah k cyklistům.
Situace v jiných německých městech (dalšími hlavními centry cyklistiky jsou např. Erlangen a Münster) se co do cyklistiky liší někdy méně někdy více, ale situace se nikdy ani vzdáleně neblíží „nejlepšímu“ momentálnímu stavu v naší republice. Všude se to cyklisty jen hemží a kolo je skutečně plnohodnotným dopravním prostředkem pro všechny vrstvy společnosti a generace. Města jsou protkána cyklistickými stezkami, které jsou plně využívány. Na kole jezdí kromě studentů i matky s dětmi, manažeři v oblecích, dámy v kalhotových kostýmech, důchodci. Od cyklistů je vyžadována kázeň a dodržování dopravních předpisů, což ale slouží k dobru jim samotným, neboť díky své četnosti by anarchistický přístup k jízdě na bicyklu nebyl příliš efektivní a hlavně by nebyl splněn její hlavní účel – přepravovat se tímto dopravním prostředkem pohodlně, ekonomicky a rychle.
Za zmínku rovněž stojí již dlouhou dobu existující německý zákon, který nařizuje, aby při každé přestavbě či stavbě silnice, vznikla i výrazně oddělená bezpečná stezka pro cyklisty. Díky tomuto zákonu je i cykloturistika mimo města nebývale oblíbenou a rozšířenou aktivitou pro volný čas. Němci ovšem příliš neprovozují tento sport tak, jak je vidět u nás – tedy že se jednou měsíčně na auto naloží nejlépe horská kola, s nimi se vyrazí 50 km a víc kilometrů za města trochu zdrancovat les a ještě ve speciální cyklistické kombinéze, která nedvouznačně provolává za svého majitele: pokloňte se, sportovec přichází, se zasedne už opět ve městě do restaurantu, kde se doplní vydaná energie pěti litry piva a hladina adrenalinu se srovná něčím ostřejším.
V Berlíně, jakkoli ve statistikách za městy s nejlepší cyklistickou infrastrukturou pokulhává, vládne rovněž výrazně cyklistická atmosféra. Příjemným výdobytkem je bezplatná přeprava kol pro studenty v dopravních prostředcích. Sluší se ještě dodat, že metra i tramvaje jsou k přepravě kol dobře uzpůsobeny. Vzhledem k vysokému počtu studentů v tomto městě s celkově třemi a půl milióny obyvatel a vzhledem k rozlehlosti jeho území, je tato vymoženost hodná ocenění.
Jedním z dalších s Berlínem svázaných specifik je velmi nízký počet automobilů na obyvatele (Pražané naopak patří k těm nejmotorizovanějším obyvatelům velkých měst v Evropě vůbec). Tato skutečnost je dána jak vysokou nezaměstnaností (cca 20 procent), tak i odlišným životním stylem a návyky. Berlíňané se více než o materiální hodnoty zajímají o kulturu, kavárny a životní prostředí. Dalo by se říci, že si udržují jakýsi studentský životní standard, se kterým jsou naprosto spokojeni i ve svých třiceti, čtyřiceti letech. Situace se často nemění ani se založením rodiny. Jak ukazují poslední průzkumy, na Humboltově universitě je už plných 10 procent studentů rodiči a nikdo si s tím hlavu moc neláme. Bez auta životní náklady příliš nenarůstají a život plyne v zeleném městě poklidně dál i s dětmi. Děti, coby spolujezdci na kole, jsou od ranných měsíců aktivními účastníky dopravního provozu, nad čím se rovněž nikdo nepozastavuje. Jízda na kole v Německu není považována za ani před kolegy z firmy společensky degradující ani za sebevražedný akt, jak je tomu v našich podmínkách. Je tomu tak díky faktu, že motoristé v Německu jsou nesrovnatelně ohleduplnější než v našem státě, protože: zaprvé – je německá společnost ve všech směrech obecně na vyšší kulturní úrovni a zadruhé – téměř každý řidič má zároveň nemalé cyklisté zkušenosti a má tedy nedocenitelnou schopnost na dopravní situaci nahlížet i z jiné perspektivy.
Poznámka: článek byl také otištěn v kulturním týdeníku A2 č. 02/2006.