O rozvoji cykloturistiky u nás za posledních 15 let jsme se bavili s Danielem Mourkem, člověkem, který cyklistice a cykloturistice zasvětil celý svůj život.
Nejen v souvislosti s rozvojem mezinárodní sítě cyklistických tras EuroVelo u nás v posledních letech roste zájem o dálkové cyklotrasy. Labská stezka, Stezka železné opony, Vltavská cyklistická cesta – to vše jsou koridory, které lákají zejména zahraniční turisty. Pro místní podnikatele se tak mohou stát generátorem zajímavých financí, a to navíc bez toho, aby nesla následky místní příroda a životní prostředí.
Daniel Mourek je koordinátorem rozvoje českých úseků sítě evropských cyklotras EuroVelo, viceprezidentem Evropské cyklistické federace a zároveň koordinátorem mezinárodních projektů v Nadaci Partnerství.
Dokážete říct, jak vlastně cykloturistická Evropa vypadá v číslech? Jaký je její ekonomický přínos?
Evropa je nejnavštěvovanější a nejvyspělejší destinací pro cykloturistiku ve srovnání se všemi ostatními kontinenty. Celkový podíl cykloturistiky na cestovním ruchu se tu odhaduje na 3–5 %, jen dálková síť cyklotras EuroVelo přináší 44 miliard EUR, u nás se její přínos odhaduje na 180 milionů EUR. Podle studií utratí cykloturista, který je na delší dovolené, za den asi 53 EUR. Průměrně tráví na cestě skoro 7 dnů, což znamená, že jeden jeho pobyt přinese asi 350 EUR.
A to se týká i cyklistů, kteří jedou jen na jeden den?
Ne. Výdaje jednodenních cyklistů jsou o poznání nižší, jen 16 EUR za den. Nemusí platit převoz zavazadel, ani ubytování. Právě za ubytování padne největší část peněz – čtyřicet procent. Jídlo pak tvoří necelou třetinu nákladů. To jsou ale čísla z Německa, Rakouska, Švýcarska a Nizozemska. V Česku takovouto statistiku zatím bohužel nemáme.
Cykloturisté měli v minulosti pověst šetrných cestovatelů. Jak je tomu nyní?
Pro cykloturisty již dávno neplatí, že utrácí málo. Především ti dálkoví velmi dbají na pohodlné ubytovaní, samozřejmě s certifikací Cyklisté vítáni. Jejich kola jsou v perfektní kvalitě, aby zvládla náročné etapy, takže potřebují určité zacházení a oni sami potřebují vydatnou a zdravou stravu. Dálková stezka je vlastně lineární destinací. Pokud taková stezka vede například podél světoznámé řeky jako v našem případě třeba Labe, je úspěch při splnění základních předpokladů na bezpečnost a marketing zaručený. Management dálkových stezek by se měl ale především soustředit na vytvoření kvalitní nabídky pro cykloturisty i ve spolupráci s cestovními kancelářemi a touroperátory, tak i vůči převažujícím individuálním cykloturistům. Směrodatný není ani tak počet cyklistů a in-linistů o víkendu, ale spíše počet přenocování na stezkách, na což se často zapomíná.
Dá se vůbec nějak vyhodnotit, jak efektivní budování cyklistických tras a stezek je?
Vychází se z různých ekonomických modelů. Ty se většinou opírají o pevná data z automatických sčítačů umístěných na hlavních profilech stezek. Takové sčítání se dá dělat celoročně nebo jen nárazově, ale rok od roku ve stejných obdobích, aby bylo možné sledovat trendy. My sami společně s našimi partnery z Weinviertelu jsme například mohli realizovat sčítání na jižní Moravě i za hranicemi. Díky těmto datům a dalšímu kvantitativnímu šetření jsme zjistili, že celkový ekonomický přínos cykloturistiky zde dosahuje až 190 milionů Kč ročně.
V sousedním Německu zase například spočítali, že když odečtou náklady na výstavbu a údržbu stezky a její marketing, vygeneruje nová trasa až 76 milionů EUR ročně. To jsou obrovská čísla, vezmeme-li do úvahy minimální dopad pobytu cyklistů na místní životní prostředí.
Kolik peněz vlastně investuje Česká republika do cyklistiky a cykloturistiky?
Investice z evropských fondů přinesly kvalitativní posun při budování cyklostezek. Stále ale pokulháváme za nabídkou Západní a Severní Evropy, a to zejména co se bezpečnosti týče. Česko patří k jedné ze čtyř zemí EU, které ve finančním období 2007–2013 vydalo na rozvoj cyklostezek více než 100 milonů EUR, což je sice hodně, ale co se týká délky, tak naše síť nedosahuje třeba délky maďarské cykloturistické sítě.
Jak je to s přeshraničním marketingem dálkových tras? Není to přeci jen komplikované?
Je to bezesporu komplikovanější než u místních tras a okruhů, protože do hry vstupuje o mnoho více subjektů – kraje, obce a destinační organizace krajů a měst a samozřejmě příhraniční regiony především v Rakousku, Německu a Polsku. Všichni ale se stejným cílem. Naše nadace v tom hraje roli jakéhosi prostředníka. To je naše poslání, spojujeme, propojujeme a ze zahraničí se snažíme přinášet dobré příklady.
Jak se vlastně environmentální nadace, jako je ta vaše dostane k tématu cykloturistiky?
Dálkovým cyklotrasám se věnujeme více jak dvacet let. EuroVelo, Labská stezka, Greenways Praha-Vídeň, Moravské vinařské stezky – to všechno jsou naše vlastní projekty. Prostřednictvím grantů jsme zase mohli podpořit rozvoj například Vltavskou cyklistickou cestu nebo Greenway Jizera. Cykloturistika jakožto šetrná forma turistiky přináší do regionů jenom dobré věci.
Čemu se tedy aktuálně v nadaci věnujete?
V oblasti cykloturistiky pomáháme krajům, městům či jejich sdružením a destinačním společnostem při vytváření a propagaci dálkových cyklotras. Také pořádáme dálkové cyklojízdy v rámci Týdne na kole či cykloturistické akce na stezkách. Chceme vytvořit konkurenceschopnou nabídku produktů dálkové cykloturistiky ve spolupráci s partnery z veřejné i komerční sféry, ať už to jsou ubytovací a stravovací zařízení s certifikací Cyklisté vítáni nebo cestovní kanceláře. Myslím, že Česká republika má velký potenciál stát se jednou z top destinací v rámci evropských cykloturistických zemí. Máme možnost využít především blízkosti německého trhu, který je ročně s 3,3 miliony cykloturistů největším trhem v Evropě. Potenciál tu je, důležité je umět ho správně využít.