Naši silničáři (myšleno údržbáři silnic) a tím i automobilisté jsou rok co rok zaskočeni příchodem zimy. Aby tak nedopadli naši cyklisté, kteří svůj stroj neodkládají ani v tomto ročním období, je zde náš malý seriál. V prvním díle jsme se zabývali vztahem zimních podmínek k samotnému bicyklu, pak jsme probrali samotného jezdce, nyní se zaměříme na techniku jízdy, tedy na spojení obou faktorů.
Hlavní nepříjemností, hned po nižší teplotě, zimní jízdy je kluzko, které hrozí jak při teplotách nad tak i pod nulou. Můžete se tedy klouzat po blátíčku (což jistě znáte i ze zbytku roku), po břečce z tajícího sněhu, po čerstvě napadlém nebo po uježděném sněhu a nakonec po ledu. Velkou výhodou českých cyklistů je fakt, že často v průběhu jednoho dne si mohou užít všech výše zmiňovaných „radovánek“. Toto jim umožňují jak rozmary počasí, tak rozdílné klima ve městech a v okolních kopcích, ale také lidská činnost v podobě chemických posypů.
Foto: Petr Introvič
Pohled na zimní klouzání na kole pak ještě musíme zohlednit podle toho, kde budete jezdit, tedy zda jste silničáři (myšleno jezdci na silničních kolech) nebo zarytí horáci (myšleno jezdci na MTB). Každá kategorie má svůj způsob klouzání, a tím i nebezpečí pádu. Nejvíce rizik hrozí při jízdě po městě. Sníh a břečka mohou ukrýt řadu nebezpečí, výmoly, koleje, kanály, bílé pruhy vodorovného značení atd. No a to náledí, na něm se opravdu moc nedá chodit natož jezdit na kole, obzvlášť zajímavá je kombinace ledu a dlažebních kostek. Dokonce i plechovky na čtyřech kolem s tím mají problémy, stačí si ten den poslechnout dopravní zprávy.
Projížďky zimní přírodou přináší jiná úskalí, ale i radosti. Předně tyto výlety nejsou povinné, plánujeme je a upravujeme podle aktuálního počasí. Jistě jste mnozí již zažili krásné zimní vyjížďky. Vyrážíte, je lehce pod nulou, modro, tak pět cm ztvrdlého sněhu, který příjemně vrže pod koly a na kterém kupodivu dobrý vzorek drží. Takovýto výlet nabízí určité výhody: louže jsou zamrzlé – nehrozí zabahnění, řeky jsou pokryty ledem – lze je přejet. Samozřejmě fatální překážkou jsou velké vrstvy sněhu, na druhou stranu padáte do měkkého.
Zkušenost z praxe: Pod nulou dávejte pozor na projíždění nezamrzlé vody, kterou pokud nastříkáte nejčastěji do přehazovačky, ta okamžitě zamrzne a bezpečně ji vyřadí z provozu. Samozřejmě zamrzne uvnitř a nastane piplavé šťourání. Totéž hrozí i u brzd a dalších pohyblivých součástek.
Další zimní lahůdkou jsou vrtochy počasí. Vyjíždíte za výše popsaného ideálního zimního počasí, a pak si přijde odkudsi zákeřné mračno a přemění svůj obsah na vrstvu načechraného sněhu, místy znásobenou závějemi. Pro běžkaře jedna báseň, ale zkuste jezdit s běžkami na kole, nic, moc … Druhým extrémem jsou oblevy (v době tvorby tohoto článku stoupla teplota zhruba o 15 stupňů, to doprovázeno deštěm a prudkým větrem a 10 cm sněhu zmizelo za necelé dva dny), kdy vás v druhé části výletu může zaskočit déšť podpořený silným větrem. Tyto komplikace lze díky zpřesnění předpovědí počasí předpokládat a připravit si vhodné oblečení, ale o tom jsme již psali.
Pro zimní jízdu kdekoli je bezesporu společným jmenovatelem bezpečnost, a to jak aktivní, tak i pasivní. Pod aktivní bezpečností je myšlena bezpečná jízda, kdy při pádu to kromě jezdce odnáší jeho stroj, poškozený lak, kdyby jen, mnohdy i trubky a sem tam se něco ulomí či zlomí. Takže pozor při přejíždění kolejí a jiných pastí, při prudším brzdění a jiných náhlých manévrech.
Pod pasivní bezpečností se skrývá ono již snad zažité: „Vidět a být viděn!“ V zimě ke zhoršené viditelnosti (myšleno být viděn) vstupuje nejen kratší sluneční svit, ale také mlhy, sněžení atd. Pokud nastane bílá mlha, nebo alespoň zimní šedivé pošmourno, vše se změní v černobílou fotografii, a to včetně nevýrazně oblečeného cyklisty. Jedinou pomocí je pestrost oblečení a zapnutí blikaček i přes den.
(1.) – Zima
v jednom kole, zima a naše stroje
(2.) – Cyklista
a zima – abychom v zimě nezamrzli
(3.) – Technika
jízdy
(4.) – Zkušenosti
z hor