Zimní jízda (1.) – Zima v jednom kole, zima a naše stroje

Přestože se letos skutečná zima dlouho někde toulala, anebo právě proto, že se zimní počasí do půlky ledna jaksi nedostavilo, můžeme stále na cestách potkat řadu cyklistů a je více než jisté, že je budeme potkávat i nadále. Co taková zimní jízda vlastně obnáší?

Foto: Václav Vrtal, NaKole.cz

Chemie není inertní

Začneme u stroje, tedy u kola. Pro nasazení v zimě je dobré zvážit, jaké kolo osedláme. Pokud máte karbonovou silničku, ultralehký treking, či nablýskané elektrokolo, tak již tušíte, kam mířím – do přesolené kaše rozbředlého sněhu se vám s nimi moc chtít nebude. Běžné nečistoty, které známe z jaro – letně – podzimního provozu nejsou chemicky agresivní. Pravým opakem pak je to nechutné rozbředlo na silnicích a ulicích, kterým často jezdíme v zimě. Navíc málo kdo má možnost po zimní vyjížďce kolo důkladně vyčistit tekoucí vodou. Ostatně obdobné problémy řeší i majitelé osobních automobilů. Rovněž pro jejich plechové miláčky je největším zlem zaparkovat s prosoleným podvozkem a podběhy do vytopené garáže, kde si začne samovolně účinkovat chemická reakce, nastoupí koroze a je to. Stejně dopadne i kolo pouze otřené od toho nejhoršího – stále totiž zbude mnoho míst, kde chemicky agresivní roztok ze silnice zůstane. Takto „ošetřené“ kolo uskladněné v přetopeném sklepě nebo sušárno – kolárně si rovněž začne rychle žít svým korozivním životem.

Dalším nepříliš vítaným doplňkem zimních vyjížděk je všudypřítomný inertní posypový materiál v podobě nadrobno nadrceného štěrku. Jemné cinkání odletujícího stěrku do spodní trubky doprovázené pravidelným křupáním v řetězu a kladce přehazovačky také není tou pravou rajskou hudbou pro ucho cyklisty.

A přece se jede

Zatím jsme jen malovali čerty, kam se podíváš, nicméně zimní jízda má i své zastánce a velké množství cyklistů jezdí celoročně. Samozřejmě to chce mít to pěkně české „nou – hau“, čili vědět jak na to. Zimní cyklista se musí umět obléci, musí vědět jak se stravovat a jaký dodržovat pitný režim, musí si umět naplánovat trasu výletu ve vztahu k zimnímu počasí. V neposlední řadě pak musí umět řešit nečekané situace, nejlépe přítelem na telefonu, ale o tom až v dalších pokračováních seriálu. Vraťme se však na samý začátek, k našim kolům. Správný zimní cyklista totiž má v rukávu zimní eso v podobě druhého kola – můžeme s klidem říct, že má o kolečko víc…

Zimák je když …

Malý kvíz. Zimák je: a) zimní pneumatika b) pořádný kabát c) kolo pro zimní sezónu d) zimní stadion. Jednoduché až naivní, všechny odpovědi jsou správně, ale v případě tohoto článku je řešením c). Kolo určené pro jízdu v zimním počasí, tedy zimák, bývá obvykle zasloužilým kusem z cyklistovy stáje, který má již hodně za sebou a jistě vlastní mladšího, blýskavějšího kolegu, kterému je v zimě zima, proto to zimák všechno odře za něj. Kolo pro zimu poznáte podle pořádných blatníků, protože při našich klimatických podmínkách a podivných průbězích zim by se spíš mělo jmenovat bahňák. Jeho osazení má již také něco za sebou, takže díky větším vůlím není zcela přesné, ale přechroupne i nějaký ten inertní posyp v soukolí. Dalším atributem zimáků jsou pláště, které jsou širší a s hrubším vzorkem. Do extrémních podmínek si můžete pořídit pláště s ocelovými hřeby. Zimáci nemívají odpruženou vidlici, naopak mají obvykle více odrazek – holt to zimní šero není pro viditelnost a bezpečnost to pravé. Na zimním kole rovněž nebývají nášlapné pedály, jednak zamrzají, a také v zimě mnozí raději jezdí v teplejších botách. Zimák často mívá i celoroční poslání, kdy plní funkci kola pro dojíždění za nákupy, na poštu atd. O dovolené, pak poslouží jako kolo expediční, když se na něj přimontuje nosič a navěsí brašny. Zkrátka je to pracant, otužilec, geroj.

Zima a technika

O technice zimní jízdy nyní nechci psát, každému je jasné, že to víc klouže, a také že pod sněhem nebo břečkou může být ukryto mnoho nečekaných a obvykle nemilých překvapení až pastí. Podívejme se na samotnou techniku, ve smyslu komponentů a jejich fungování v zimě. Především, i z jiných oblastí života je známo, že v mrazu mnoho věcí ztuhne, místy až zmrzne. U bicyklu to může být takřka vše, co bylo namazáno nekvalitním mazivem. Mastné nečistoty zpravidla najdeme v bovdenech, kladkách, páčkách, čelistech, zkrátka ve všech pohyblivých částech. Před zimou je proto vhodné pohyblivé komponenty vyčistit a promazat mazivy s příměsí teflonu nebo grafitu. Spolehlivě platí pravidlo: zamrzlé brzdy bezpečně způsobují mráz na zádech až zamrznutí úsměvu. Při nízkých teplotách se rovněž mění vlastnosti odpružení, zvláště u levnějších modelů. Na zimu lze proto na kluzáky nohou vidlic nasadit speciální neoprenové chrániče.

Dojeli jsme

Po návratu ze zimní projížďky se svému kolu musíte věnovat poněkud důkladněji, než v létě. Pokud jste neměli to štěstí a nedojeli suší, prvním krokem je důkladné umytí kola a následné pořádné osušení. Dalším krokem by mělo být očistění řetězu a jeho prostříknutí sprejem s teflonem. Je vhodné vysunout sedlovku, otřít ji a nechat vytaženou, aby se z vnitřku rámu snadněji odpařila vlhkost. Rovněž je rozumné povolit, vyčistit a promazat všechny rychloupínáky.

Po zimní projížďce:

• umyjte kolo
• důkladně jej osušte
• vyčistěte řetěz a prostříkněte sprejem
• povolte a vyčistěte rychloupínáky
  (používejte speciální maziva, která v chladu netuhnou)
• vytáhněte a nechte „vyvětrat“ vnitřek rámu

Seriál „Zimní jízda“:

(1.) – Zima v jednom kole, zima a naše stroje
(2.) – Cyklista a zima – abychom v zimě nezamrzli
(3.) – Technika jízdy
(4.) – Zkušenosti z hor