Zájemce se svým přihlášením zavazuje, že je ochoten zúčastnit se
bezúplatně celorepublikové cyklistické štafety a to za podmínek dále
specifikovaných.
Úkolem účastníka je převézt NaKolík (pouzdro max. o velikosti
bidonu) z místa A do místa B podle dohody s ostatními účastníky
v rámci daného kraje a v daném časovém limitu, a to předem oznámenou a
organizátory schválenou trasou (drobné odchylky trasy jsou povoleny).
Účastník plně odpovídá za jemu svěřený NaKolík od převzetí do
předání. NaKolík je povinen udržovat v suchu a čistotě a zacházet
s ním důstojně.
NaKolík se může během štafety převážet POUZE na kole, resp. jinými
dopravními prostředky výhradně poháněnými silou lidských nohou (např.
koloběžkou, lehokolem, tříkolkou, vodním šlapadlem, šlapací drezínou
apod.), případně s pomocí kola poháněného rukama (handbike).
Účastníci v rámci kraje jsou povinni převézt NaKolík v daném
časovém limitu určeném pro jejich etapu. Na povětrnostní vlivy se nebere
zřetel.
Účastník je povinen zapsat na www.nakole.cz/blogy
informace o své trase: místo a datum převzetí a odevzdání NaKolíku,
alespoň stručný popis trasy a fotografie z etapy. Dalším záznamům se
meze nekladou.
Účastník se může přihlásit a zúčastnit i více etap.
Pokud NaKolík převáží více osob, je vždy určena kontaktní osoba,
která zodpovídá za řádné převzetí a předání NaKolíku.
Všichni zúčastnění berou na vědomí, že se štafety účastní na
vlastní nebezpečí a ve vlastním zájmu budou dodržovat pravidla
silničního provozu. Organizátor neodpovídá za jakékoli škody na zdraví
či majetku, bez ohledu na příčinu jejich vzniku.
Veškeré finanční i jiné náklady vzniklé v průběhu etapy si
každý účastník hradí sám.
Účastníci souhlasí s tím, aby pro účely štafety byly použity
jejich osobní údaje, a to zejména za účelem poskytnutí kontaktu
účastníkům etapy v rámci daného kraje tak, aby byla možná koordinace
předávání mezi účastníky.
Pročítám si své staré blogy a zjišťuji, že jsem Vám něco dlužen. Na začátku roku 2021 jsem napsal blog s názvem „Smutná cesta do Prahy#mce_temp_url#", ve kterém popisuji tragickou výpravu z brdského kopce Praha, do hlavního města. V tomhle blogu jsem se také zmínil o tom, že tu cestu prostě jednou…
Protože se přece jen trochu cítím součástí zdejšího společenství, rozhodla jsem se opět přispět, i když jsem už jednou utrousila poznámku, že z toho nic nemám, no a nemám potřebu prezentace. Ráda ovšem čtu cestovatelské příspěvky vás ostatních. Tak něco na oplátku.
Už někdy v létě jsem venku při…
Poté, co jsme se dvěma dětmi úspěšně projeli Malé Karpaty a zjistili, že náš syn Oskar je schopen ujet až 50 km denně, pokračovali jsme v cestě na střední Slovensko. Oskarovy schopnosti se každým dnem zlepšovaly. Tažné lano zůstalo hezky odpočívat a Oskar se stal pro nás plnohodnotným cyklistickým…
Úterý 23. červenceKdyž pominu stále trvající vedra, začal dnešek příjemně. Ráno jsme měly poměrně brzy sbaleno, stihly jsme i promazat kola (a vyloudit u paní ubytovatelky nový hadr na jejich utření) a vyjet chvilku před devátou. Asi 5 km se mírně stoupavá cesta zdála příjemná, ale za přístřeškem…
Kolečko se uzavírá
Ještě v Kazachstánu jsme byli tak trochu celebrity.
„Zdrastě, jak se máte? Viděl jsem vás před třemi dny za Tarazem," pozdravil nás chlapík kdesi na benzínce. „To je docela dobře možné."
„Nebyli jste tuhle kousek za Almatou?" zase jiný chlapík jinde. „Asi měsíc nazád? To jsme…