Zájemce se svým přihlášením zavazuje, že je ochoten zúčastnit se
bezúplatně celorepublikové cyklistické štafety a to za podmínek dále
specifikovaných.
Úkolem účastníka je převézt NaKolík (pouzdro max. o velikosti
bidonu) z místa A do místa B podle dohody s ostatními účastníky
v rámci daného kraje a v daném časovém limitu, a to předem oznámenou a
organizátory schválenou trasou (drobné odchylky trasy jsou povoleny).
Účastník plně odpovídá za jemu svěřený NaKolík od převzetí do
předání. NaKolík je povinen udržovat v suchu a čistotě a zacházet
s ním důstojně.
NaKolík se může během štafety převážet POUZE na kole, resp. jinými
dopravními prostředky výhradně poháněnými silou lidských nohou (např.
koloběžkou, lehokolem, tříkolkou, vodním šlapadlem, šlapací drezínou
apod.), případně s pomocí kola poháněného rukama (handbike).
Účastníci v rámci kraje jsou povinni převézt NaKolík v daném
časovém limitu určeném pro jejich etapu. Na povětrnostní vlivy se nebere
zřetel.
Účastník je povinen zapsat na www.nakole.cz/blogy
informace o své trase: místo a datum převzetí a odevzdání NaKolíku,
alespoň stručný popis trasy a fotografie z etapy. Dalším záznamům se
meze nekladou.
Účastník se může přihlásit a zúčastnit i více etap.
Pokud NaKolík převáží více osob, je vždy určena kontaktní osoba,
která zodpovídá za řádné převzetí a předání NaKolíku.
Všichni zúčastnění berou na vědomí, že se štafety účastní na
vlastní nebezpečí a ve vlastním zájmu budou dodržovat pravidla
silničního provozu. Organizátor neodpovídá za jakékoli škody na zdraví
či majetku, bez ohledu na příčinu jejich vzniku.
Veškeré finanční i jiné náklady vzniklé v průběhu etapy si
každý účastník hradí sám.
Účastníci souhlasí s tím, aby pro účely štafety byly použity
jejich osobní údaje, a to zejména za účelem poskytnutí kontaktu
účastníkům etapy v rámci daného kraje tak, aby byla možná koordinace
předávání mezi účastníky.
Úvod a vlastně rovnou i závěr :-)
Takže tento rok (2023) to byly Litva, Lotyšsko a Estonsko. Já vím, žádná velká divočina, ale holt pokaždé to podle mě být nemůže, jednou se taky musím přizpůsobit přáním ostatních a toto bylo přání mého muže Luďka. S dětmi (Šárka 14 a Víťa 16 let) jsme se dohodli,…
Pročítám si své staré blogy a zjišťuji, že jsem Vám něco dlužen. Na začátku roku 2021 jsem napsal blog s názvem „Smutná cesta do Prahy#mce_temp_url#", ve kterém popisuji tragickou výpravu z brdského kopce Praha, do hlavního města. V tomhle blogu jsem se také zmínil o tom, že tu cestu prostě jednou…
Protože se přece jen trochu cítím součástí zdejšího společenství, rozhodla jsem se opět přispět, i když jsem už jednou utrousila poznámku, že z toho nic nemám, no a nemám potřebu prezentace. Ráda ovšem čtu cestovatelské příspěvky vás ostatních. Tak něco na oplátku.
Už někdy v létě jsem venku při…
Poté, co jsme se dvěma dětmi úspěšně projeli Malé Karpaty a zjistili, že náš syn Oskar je schopen ujet až 50 km denně, pokračovali jsme v cestě na střední Slovensko. Oskarovy schopnosti se každým dnem zlepšovaly. Tažné lano zůstalo hezky odpočívat a Oskar se stal pro nás plnohodnotným cyklistickým…
Úterý 23. červenceKdyž pominu stále trvající vedra, začal dnešek příjemně. Ráno jsme měly poměrně brzy sbaleno, stihly jsme i promazat kola (a vyloudit u paní ubytovatelky nový hadr na jejich utření) a vyjet chvilku před devátou. Asi 5 km se mírně stoupavá cesta zdála příjemná, ale za přístřeškem…