Jarní pražská cyklojízda vyplavila adrenalin

Nejen ostrá slova, ale i rány padaly na jarní pražské cyklojízdě, která odpoledne za vytrvalého mrholení projela městem. Podle organizátorů ze sdružení Auto*Mat byl průjezd městem hladký, na vlastní kůži jsem ale zažila něco jiného.

Během jízdy chránilo účastníky cyklojízdy zhruba 30 policistů.

Foto: Jitka Vrtalová, NaKole.cz

Další fotografie

Nervozita a déšť provázely dnešní velkou cyklojízdu v Praze, které se zúčastnilo několik tisíc cyklistů.  

„Tak pojď , ty čubko, ty k… na kole! Najeď mi sem, ať tě můžu přejet!„ zahalekal na mě z okénka řidič dodávky s nápisem „Doprovodné vozidlo“, když jsem okolo něj projížděla. Dvacet minut zírání na proud rozjetých cyklistů ho zbavilo sebeovládání. K výbuchu potom stačilo málo – jen kolo, které se prosmyklo volným prostorem o něco rychleji. Z dnešní cyklojízdy jsem si odnesla promáčené oblečení a rozpačitý pocit.

Cyklojízda z ptačí perspektivy

Cyklostezka na Vítkov přemosťuje Husitskou ulici.
Foto: NaKole.cz

Na bývalém železničním mostě směrem na Vítkov, kudy dnes vede cyklostezka, postávalo několik fotografů. Většinou zírali na displeje svých fotoaparátů, nadávali a vyptáváním u kolegů se snažili najít vhodnou clonu, při které bude na fotografiích vidět alespoň něco. Během čekání na cyklojízdu se drobně rozpršelo a nebe pomalu temnělo. Fotit za takových světelných podmínek proud cyklistů z výšky několika desítek metrů bylo skoro beznadějné.

První, co se v zatáčce objevilo, bylo asi pět policejních motocyklů, které se sunuly v čele pelotonu. Fotografové okamžitě vystartovali do akce. Hluboko pod námi projížděla plejáda cyklistů -  maminky s přívěsnými vozíky, teenageři na MTB speciálech, dámy v oblečcích s deštníky, cyklorikšy. Díky dešti nebyl peloton barevný jako obvykle, ale spíš pláštěnkově šedo-šustivý. Spouště cvakaly jako o závod. Po dvaceti minutách bylo jasné, že fotit už dál nemá smysl. Déšť zesílil a nasáklé oblečení začalo chladit. Za tu dobu projelo pod námi odhadem dva tisíce cyklistů, kteří směřovali na magistrálu.  Byl čas připojit se k cyklojízdě.

Cyklojízda na vlastní kůži

Schyluje se ke rvačce…
Foto: NaKole.cz

Na křižovatce Bulhar, která je jedním z nejfrekvento­vanějších míst v Praze, během večerní špičky stálo několik policistů a řídili provoz. Peloton, který projížděl napříč křižovatkou z Husitské ulice směrem na magistrálu, policisté drželi v úzkém proudu, aby mohla projíždět auta v druhém směru. Auta z Hybernské ulice, tedy kolmo k proudu projíždějících cyklistů, stála. Bylo vidět, že některým řidičům v nich už došla trpělivost a jdou si vše vyříkat s autory celé situace. Několik z nich už stálo před policisty a diskutovalo s nimi a s projíždějícími cyklisty. „Já tam mám lidi, udělejte s tím něco,„ zaslechla jsem rezignovaného taxikáře. Asi mu bylo jasné, že policie s danou situací nic moc udělat nemůže, alespoň ale ukázala dobrou vůli před zákazníky. Někteří další se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Po ostré výměně názorů padla rána a jeden účastník pelotonu šel k zemi. Autor úderu zjevně věděl, kam se trefit, jeho postava napovídala, že s boxem nějakou zkušenost má. V žargonu se mimochodem tenhle typ rány docela přiléhavě označuje jako „tečka“. „Seberte ho, všechno jsme viděli," pustili se do policie projíždějící cyklisté. Policisté ale v tu chvíli měli plné ruce práce s tím, aby od sebe oddělili další, kteří se rozhodli vyříkat si všechno ručně. Na zemi mezitím stále ležel jeden z cyklistů, kterého většina lidí zná pod přezdívkou Hrabosh. Jak jsem se dozvěděla později, z místa ho odvezla sanitka a v péči chirurgů zůstane nejméně do konce týdne. Osobně doufám, že pro něj tahle bolestná zkušenost skončí bez následků a že bude brzy zase v pořádku.

Cesta domů…

Mezi posledními jsem se odpojila od proudu cyklistů a sjela z hlavní silnice. Po dvacetiminutovém průjezdu celého pelotonu zůstaly přilehlé ulice v okolí magistrály zastavěné čekajícími auty. Po jedné z nich jsem se vydala směrem k Hlavnímu nádraží. Většina řidičů jen trpně čekala, až se proud aut dá opět do pohybu. Pro některé z nich ale byla projíždějící cyklistka červenou muletou, na kterou museli reagovat. Docela jsem je chápala, i když poslouchat nadávky za to, že člověk sedí na kole, to se mi dnes stalo poprvé. 

Kolem a kolem

Nevděčná funkce „špuntaře“.
Foto: NaKole.cz

Ze všeho zbyl tak trochu rozpačitý dojem. Společná jízda Prahou určitě dobíjí baterky, počet cyklistů v Praze stále roste a v médiích postupně ztrácejí nálepku „aktivistů“ nebo prostě „nadšenců“. Cyklistika se stává běžným druhem dopravy, stejně jako doprava veřejná nebo automobilová. Profesor Axel Ahrens, který vychovává dopravní inženýry v Německu, hovoří o moderních „inteligentních městech". Ta staví na stejnou úroveň všechny druhy dopravy, a každý obyvatel si v takovém městě může vybrat, který typ dopravního prostředku mu právě v ten den vyhovuje. Jeden den příměstským vlakem, na jinou cestu na kole, například na týdenní nákup si zajedeme osobním automobilem. Moje zkušenost byla spíše z jedné straně barikády, naproti vozové hradbě a s ochranou policistů  „Většina cyklistů na jízdě má určitě v kapse řidičák, stejně tak si dovedu představit, že většina řidičů sedící v autech má doma v garáži nebo na balkoně zaparkované kolo. I my, kdo jsme šlapali do pedálů, jsme mohli stejně tak dobře dnes použít právě auto," vzkázal jeden z organizátorů jízdy Vít Masare všem, které dnešní cyklojízda vyvedla z míry.

I Praha se sune tímto směrem a jednou se takovým inteligentním městem určitě stane. Mám ale pocit, že víc než cyklojízdy k tomu dnes pomáhají výjimečné a ojedinělé příklady úředníků, kteří se bez ohledu na politickou konstelaci snaží posunout věci dopředu. Dnešní cyklojízdy se zúčastnila také pražská radní Aleksandra Udženija. Její podpora směrem k pražským cyklistům je sympatická a ve vášních, které cyklojízda budí, ukazuje, že jí nechybí odvaha. Pro počet cyklistů v Praze ale nakonec bude důležitější, zda se podaří navýšit seříznuté investice do cyklistiky a jestli město vezme vážně svoji odsouhlasenou koncepci, na které se zatím tiše usazuje prach. 

Fotogalerie