Přeprava vozíku metrem, tramvají, autobusem a vlakem.
Ačkoliv se zdá, že dvě kola a vozík se dají přepravovat pouze autem, a to ještě s velkým zavazadlovým prostorem, není to tak. Celkem bez potíží se dá cestovat i metrem a vlakem. Do tramvají a autobusů pražské hromadné dopravy kola nesmějí, ale Croozer samostatně jako kočárek ano. Pak pro něj platí to samé, co pro kočárek.
V metru mohou být podle předpisů kola jen na zadní plošině, a to nejvýše dvě. Zpravidla se však toleruje i víc kol, případně přeprava v jiném místě posledního vozu (naopak v prvním voze si vás řidič všimne a vyhodí vás). Důležitější je ohleduplnost vůči ostatním cestujícím. Kočárek se může přepravovat všude.
Takže teoreticky mohou jet dvě kola i rozložený vozík společně na zadní plošině posledního vozu, prakticky se to ale dá provést jen u nových souprav, kde je dost místa, a pokud necestuje mnoho lidí. U starých souprav nebo při větším návalu je lepší se rozdělit a s vozíkem nastoupit do jiných dveří, případně vozík sbalit do vaku.
Pokud nejedete z konečné na konečnou, je potřeba umět nastoupit a vystoupit se všemi věcmi během 10–15 sekund a postavit se tak, abyste při rychlém rozjetí soupravy neupadli.
Řada stanic má dnes bezbariérový přístup výtahem nebo přímo z ulice, bohužel výtah bývá dost často příliš malý (myslím úzký). Pak je potřeba jet po eskalátorech (jezdících schodech) nebo přepravit vozík po pevném schodišti.
Jezdí se tak, že přepravující osoba je vždycky níž než vozík a dítě z vozíku kouká na ni (je tedy otočeno obličejem dolů). Přepravující osoba drží přitom vozík za přední nárazník, ne za zadní držadlo. Jedete-li zdola nahoru, jdete na schody čelem a vozík na ně nacouvá. Jedete-li shora dolů, je to obráceně – vy na ně couváte zády ke směru jízdy a vozík na ně najíždí špičkou dopředu.
Hlavně žádnou paniku. Po najetí na schody dosedne vozík zadním nárazníkem na hranu schodu, čímž se přirozeně zabrzdí, a vám stačí jen ho přidržovat.
S koly se na eskalátor najíždí tak, že si vlezete mezi ně a uchopíte každé z nich za tu část řídítek, která je od vás dál. Ihned poté, co vstoupíte na schod, je potřeba každou rukou pevně stisknout brzdu a stát pevně. Dvě kola docela dost táhnou dolů, možná se kolem vás trochu zkroutí – dejte pozor, nezakopněte a nepřepadněte. Velmi doporučuji tohle trénovat na eskalátorech s pomalejším nájezdem, případně s jedním kolem a jednou rukou.
Vozík je potřeba normálně snést nebo vynést. V příznivých případech se dá dolů sdrncat (pozor na zadní nárazník!), ale nahoru ho musíte vynést. Jelikož se to nedá udělat zároveň s vynesením kol, je potřeba přepravu synchronizovat a zejména na frekventovaných místech dávat pořád pozor, jestli máme všechno. Na druhou stranu nám tam občas někdo nabídne pomoc.
Podle dnešního stavu (léto 2005) můžete kola i Croozer přepravovat jako spoluzavazadlo, nebo je dát do úschovy. Spoluzavazadlo znamená, že máte kolo tam, kde cestujete, a sami se o ně staráte. Úschovu nabízí zavazadlové vozy nebo oddíly, kolo svěříte průvodčímu a on vám ho na konci cesty vydá. Cenově to vyjde u kol nastejno (za 20 Kč), u Croozeru platíte dvacku jen v případě úschovy – jako spoluzavazadlo se kočárky přepravují zdarma. Jelikož ale všechny tři věci dohromady zaberou dost místa, doporučuju dávat do úschovy vždy; ledaže byste jeli krátkou vzdálenost a vlak byl prázdný.
Je dobré si předem zjistit, zda je ve vlaku vůbec přeprava spoluzavazadel nebo úschova možná. Pozná se to z jízdního řádu: symbol kola ve sloupci vlaku znamená přepravu spoluzavazadel, symbol kufru zavazadlový vůz nebo oddíl. Ovšem v praxi to někdy bývá, zejména u lokálek, jinak. Tzv. pantografy mají pro spoluzavazadla místa dost, ale vlaky na malých tratích na tom bývají často hůř, případně místo není tak snadno dostupné. Zavazadlové vozy mívají většinou jen rychlíky.
Naložení kol a vozíku není úplně jednoduchá operace, vyžaduje zkušenost, schopnost improvizace, slušnost a klid. Pokud nevyjíždíte z výchozí zastávky a vlak nemá zavazadlový vůz, můžete být překvapeni a pod časovým tlakem se můžete dopustit chyby. Zásadou je jednat vždy slušně, zabrat co nejméně místa a v případě potřeby strčit dopředu dítě (je to srabské, ale ostatní cestující změknou).