Dánský velvyslanec brázdí Prahu na kole

Dnes začíná v Kodani konference o klimatu, která je podle vyjádření některých odborníků doslova „poslední šancí na záchranu Země“. Dánský velvyslanec Ole Moesby se snaží upozornit českou veřejnost na toto téma a sám jde osobním příkladem. V poslední době je na Malé Straně často k vidění na nákladním kole Christiania bikes. Jak na to reagovali čeští politici, jak vypadá Praha ze sedla kola a co si myslí o českých cyklistech, o tom jsme si povídali v sídle ambasády na Maltézském náměstí.

Ole Moesby, dánský velvyslanec v ČR a jeho nový dopravní prostředek.

Foto: NaKole.cz

Další fotografie

Před týdnem jste zakoupil pro dánskou ambasádu vozidlo, které se v Čechách zatím příliš často nevidí.
Ano, je to pozvánka ke kodaňskému summitu k ochraně klimatu, který začíná v pondělí 7. prosince. Rozhodli jsme se, že se budeme snažit omezovat emise CO₂ dánské ambasády. Budeme se snažit omezovat topení, energetickou spotřebu nejenom v budově ambasády, ale také v našich domovech. Je tu řada opatření: kopírujeme oboustranně místo původního jednostranného, na poštu jezdíme na kole a nepoužíváme automaticky auto. Já osobně jsem se rozhodl chodit více pěšky a jezdit do práce na kole. Rádi bychom získali image „zelené ambasády“. Je to obtížné, protože jsme v pronajatém objektu a efektivita vytápění je stále poměrně nízká – ale je to výzva.

Nákladní kolo, které používáte k cestám po Praze, vzbudilo velkou pozornost. Co byste o něm řekl?
Pro mě je to prostě Christiania. Tradice těchto vozidel pochází z Kodaně, kde se v 70. letech vytvořila komunita lidí, jakýsi stát uvnitř Kodaně. Obyvatelé Christianie často používali kola pro dopravu, vozili na kolech i děti. Tak vznikla značka Christiania bikes.

Prý jste na tomto kole cestoval do Lichtenštejnského paláce na konferenci, které se zúčastnil i předseda vlády Jan Fischer. Jak reagoval na váš dopravní prostředek?
Předseda vlády byl potěšený, že jsem přijel na kole a obdivoval ho. Další vyjížďkou byla cesta na schůzku velvyslanců EU na švédské ambasádě. Na cestách po Praze mám s tímto vozidlem jediný problém, a to právě při cestě na Hradčany (např. při cestě na švédskou ambasádu z Malé Strany je třeba překonat výškový rozdíl 70 m v příkrém kopci Nerudovy ulice – pozn. red.).

Připojil by se k vám někdo z vašich českých protějšků při cestě na kole Prahou?
(smích) Doufám, že ano.

Kde bydlíte?
V Dánsku bydlím v Kodani, tady v Praze na Vinohradech.

A jezdíte do práce na kole?
V Kodani vždycky jezdím na kole. Můj domov je vzdálený asi 5 km od ministerstva zahraničí. Když je hezky, udělám si cestou do práce okliku třeba 10 km. Užívám si to – je to přirozeně krásný zážitek.
Navíc pravidelně se účastním více než 300 km dlouhé cesty kolem Sjælland (ostrov, na kterém je umístěná dánská metropole Kodaň). Tato akce začíná v devět hodin večer, jedeme celou noc a vracíme se druhý den ve čtyři hodiny odpoledne. Člověk se na to musí trochu připravit, to není akce pro každého. Osobně také velmi rád jezdím na kratší vzdálenosti, okolo 25 km. Nebo si člověk může vyjet na výlet za město s rodinou. V Dánsku je to velmi populární.

Dánsko je tady v Česku vnímané jako symbol země přátelské k cyklistům.
Použít v Kodani na cestování kolo je mnohem jednodušší a levnější než auto. Než jsem se stal velvyslancem, pracoval jsem na dánském Ministerstvu zahraničí jako vedoucí odboru pro záležitosti jižní Afriky. Představitelé afrických zemí byli často překvapeni, že naše parkoviště před ministerstvem poskytuje větší prostor kolům než automobilům. Na ministerstvu pracuje okolo 800 zaměstnanců a 600 z nich dojíždí do práce na kole.
Stejné je to, když ráno jezdíte s dětmi do školky nebo školy. Přirozeně si na to vezmete kolo. A večer na schůzku s přáteli – proč utrácet peníze za taxi?
V Dánsku existuje pro kola silná lobby. Máme ministry, kteří používají oficiálně kolo, primátor Kodaně má služební kolo, stejně jako průmyslníci nebo obchodníci. Není to věc, kterou by používala určitá skupina lidí, používají ho všichni.

V Česku si stále mnoho lidí myslí, že kola do města nepatří, že to je příliš nebezpečné.
Pokud se mě ptáte, jestli kola do města patří, pak říkám „rozhodně ano“. Má to několik důvodů. Především budete mít zdravější a šťastnější obyvatele než teď. Minulý týden se v souvislosti se mnou a novým kolem objevilo několik článků v českých médiích. Někteří novináři tvrdili, že jezdím na kole po Praze, protože chci spáchat sebevraždu. Ve skutečnosti existují průzkumy, které prokazují, že jízda na kole prodlužuje život. Při výletech mimo město to asi nepřekvapí, ale i při pravidelné dojížďce do práce po městě to platí také. Existuje přirozeně určité riziko, ale celkový přínos je vyšší. Skutečně se prokazuje, že lidé jezdící na kole jsou zdravější a šťastnější.

S panem velvyslancem jsme si povídali v jeho kanceláři na Maltézském náměstí v Praze. Autor: NaKole.cz

Podle výzkumů je Dánsko také zemí s nejspokojenějšími obyvateli v Evropě. Že by to nějak souviselo?
(smích) Zřejmě to tak bude.

Kodaň je, pokud jde o cyklistickou infrastrukturu, na jiné úrovni než Praha. Je tu velké množství cyklistů, kteří jsou vidět v ulicích, a proto nikdo nepochybuje o důležitosti tohoto druhu dopravy. Četla jsem také, že v některých ulicích jsou cyklopruhy tak přeplněné, že Kodaň uvažuje o uzavření těchto ulic pro auta a povolí tu pouze provoz cyklistů.
To je pravda. Třeba v oblasti, kde bydlím, jsou velmi staré pruhy. Místo je omezené šíří vozovky a když máte asi takhle široký pruh (ukazuje na rozpětí paží – pozn. red.), vejdou se do něj maximálně dva cyklisté. Někdo jezdí pomaleji a je potřeba předjíždět. Když potom někdo jede s Christiania bike, tak předjíždění už vůbec není možné. Je potřeba víc prostoru. Auta jsou na zábor prostoru velmi náročná, a tak logický závěr je uzavřít tuto ulici pro auta a dovolit průjezd pouze cyklistům. Uspokojíte tím prakticky 60–70% populace.

Jak dlouho žijete v Praze?
Od dubna 2008 – tedy více než rok a půl.

To jste měl šanci Prahu docela důkladně poznat. A viděl jste už také, jak vypadá ze sedla kola. Jak se vám jeví toto město?
Je to obtížné posoudit. Rozhodně infrastruktura je jiná. V Kodani máme pruhy pro autobusy a auta, pro pěší a pruhy pro cyklisty – to vše prakticky na každé silnici. Cyklopruhy jsou velmi zhusta využívané. Celkově můžu říci, že Kodaň má velmi dobře vybudovanou infrastrukturu v porovnání s Prahou.

Nejezdím jen na Christianii, přivezl jsem si do Prahy s sebou i své klasické kolo. Když tady jedu do práce (jde o cestu z pražských Vinohrad na Maltézské náměstí na Malé Straně – pozn. red.), je to dost obtížné. Někdy tak jezdím o víkendech, to nemám problém jezdit společně s automobily a tramvajemi.
Co mám ale v Praze velmi rád, to jsou výlety o víkendech a navečer směrem z Prahy na Karlštejn. To je ale trochu jiné povídání, především o tom, co dělám po práci a spíše v létě. Obvykle takto jezdím 10 až 15 km. To je na Praze velmi hezké, její okolí a přírodní prostředí podél řeky.
Pokud mohu něco doporučit, mohlo by být lepší značení. Občas chybí značky a pak najednou zjistíte, že jste zřejmě ztratili cestu a musíte se vracet.

Své Volvo nechal vyslanec stát a po Praze se údajně pohybuje hlavně pěšky a na kole. Autor: NaKole.cz

Co by Praha mohla z vašeho pohledu zlepšit?
Pokud chcete mé doporučení, co byste měli udělat v Praze, pak je to usnadnění života cyklistům. Cyklistika by se měla stát přijímanou součástí života. Tady to cítím jako trochu riskantní – nikdy nevím, jestli mě všichni řidiči vidí. Jakmile se jízda na kole stane módní záležitostí, povede to i k lepší infrastruktuře.

Je mnoho věcí, které se dají dělat na podporu cyklistiky. Zlepšení infrastruktury (budování cyklopruhů a cyklostezek, semafory), zákony přátelské k cyklistům, informační kampaně na podporu cyklistky. Považujete některou z těchto věcí za klíčovou? Kde bychom podle vás měli začít?
Rozhodně potřebujete nějaký postup. Základními podmínkami jsou podle mne politická podpora, veřejná poptávka, finance, a také konsensus mezi zájmovými skupinami – tam kde by mohl vzniknout konflikt mezi nimi.
Když se ale vrátím k Dánsku, u nás se všechny tyto věci historicky vyvíjely souběžně. Jakoby postupně narůstaly. Dnes už si uvědomujeme, že nejdůležitější dopravní prostředek v Kodani je kolo. Hlavním prvkem dopravní infrastruktury jsou cyklopruhy.
Zkušenost nám ukázala, že zlepšení v jednom regionu vyvolá poptávku v sousedních oblastech. Když tedy hned zpočátku nespolupracují všechny městské části, mohou se některé z nich stát příkladem pro ostatní.

V Praze bylo důležitým počinem nedávno zřízené parkoviště pro kola před sídlem ministerstva dopravy ČR. Ministerstvo tak ukázalo svůj zájem na tom, aby zaměstnanci dojížděli do práce na kole. Nyní ministerstvo připravuje návaznou infrastrukturu – sprchy a prostory pro usušení věcí.
Mluvili jsme o těchto věcech s Američany, když jsem pracoval v New Yorku. Oni také vyžadovali sprchy. Nevím proč, ale většina obyvatel Kodaně to nepotřebuje. Je jasné, že je potřeba se osprchovat, když jedete 40 nebo 60 km. Ale ve městě je průměrná délka cest 3–7 km a to není překážka.
Tady v Čechách cítím, že máte velmi silnou tradici sportu – především v ledním hokeji, ale také v tenise, jste také úspěšní v mezinárodních cyklistických závodech. Co tu ale chybí, přinejmenším v Praze, to je tradice běžného využití kola jako dopravního prostředku. Kolo je tu sportovním nástrojem, jako když si zajdete v neděli do fitness centra. Pojetí jízdního kola se ale posouvá, to je myslím viditelné.

Autor: NaKole.cz

Myslím, že naši politici se bojí, že na kole by ztratili respekt, že by nebyli přijatelní. Tady je auto pořád symbolem životní pozice.
Připadá mi to legrační, že pro image člověka je důležité, zda jezdí do práce značkou Volvo, Audi nebo BMW. Mnohem důležitější je přece to, že ministr dopravy zřídil před ministerstvem velké parkoviště pro kola nebo že primátor Prahy podporuje vybudování cyklistické infrastruktury.
Před chvílí jsem hovořil o semaforech. V Kodani mají na některých místech cyklisté přednost před auty. Někdy auta musejí počkat, než projedou kola. V určitém bodě nastane okamžik, kdy se politici budou muset dohodnout, zda jsou připraveni dát přednost kolům před automobily.

Ale máme už také jednoho ministra, který dojížděl na zasedání vlády na elektrokole. Byl to bývalý ministr školství Ondřej Liška.

A co Vy, Budete jezdit po Praze i nadále?
Používání kola v Praze pro mě bylo výzvou. Ale proč obecně rád jezdím na kole je fakt, že z kola vidíte věci jinak. Máte blíž k lidem, máte lepší kontakt, než když sedíte uvnitř auta. To je můj osobní důvod, proč jezdím po Praze na kole. Ne kvůli sebevraždě, ale jednoduše proto, že je to krásný zážitek a jsem potom šťastnější.

Děkuji za rozhovor.

Text rozhovoru byl zveřejněný na oficiálním serveru Magistrátu hl. m. Prahy „Praha cyklistická“.

Fotogalerie