V Praze se objevila nová epidemie. Shodli se na tom zástupci města a občanských sdružení na společném setkání 19.1.2006. Počet postižených se odhaduje na 2,4 % populace.
V Praze se zřejmě vyskytla nová nebezpečná choroba, která už svým rozšířením přesáhla hranice epidemie. Podstatou nemoci je setrvalý blud, přesvědčení, že jízdní kolo patří do města jako přirozený dopravní prostředek. Postižení jedinci jsou přesvědčeni, že se chovají ekologicky a podle jejich názoru by je město mělo podporovat. Od běžné populace se odlišují také tím, že pro své cesty po Praze dokonce jízdní kolo používají. Jízdou v pražských ulicích na kole se tak vystavují neúměrnému riziku. Nelze vyloučit, že jde o sebevražedné pokusy. „Rád bych do práce jezdil na kole, ale nikdy mě to ani náhodou nenapadlo realizovat. Je to pokus o sebevraždu,“ řekl k tomu Zdeněk Bambas, ředitel služby dopravní policie ČR.
Doposud není jasné, ze které země sem byla tato nemoc zavlečena. Řada
z postižených navštívila v minulosti různá zahraniční města, jako
například Stockholm, Amsterdam, Bern, Brémy nebo Kodaň. Zdá se, že kvůli
nekontrolovanému šíření choroby dosáhl počet postižených v některých
evropských městech až 30 % populace.
„Nejsme Švédi, my si s tím poradíme,“ slibuje Radovan Kleiner, vrchní
představitel pražské dopravy. „Dokud budu sedět na svém místě, počet
nakažených v Praze nepřesáhne tři procenta.“
Přestože nemoc je už poměrně rozšířená, nevíme o ní prakticky
nic. Postihuje muže i ženy různého věku, vzdělání i příjmů. Na kole
lze v Praze potkat nezaměstnané, špičkové manažery i maminky
s dětmi.
Odborníci také nejsou zajedno v tom, jaká je další prognóza choroby.
Někteří nemocní postupně rezignují na své mylné přesvědčení a tak
jako většina začínají používat pro dopravu automobil. „Jako lektor
spinningu musím přicházet na hodinu odpočatý. Jak bych asi vypadal, kdybych
strávil hodinu v MHD?“ komentuje to Karel Body, populární pražský
trenér, který působí ve studiu Olgy Pípkové. Na své hodiny dojíždí
výhradně osobním automobilem. „Kolo patří ve městech do tělocvičny,
jeho používání musí být kontrolované, nejlépe pod dozorem zkušených
fyzioterapeutů.“
Tento člověk měl štěstí a včas našel svoji cestu ke zdraví. Existují
ale lidé, kteří dopadli podstatně hůř. Některé případy se postupně
rozvinou do chronické fáze, takzvané kverulační. Tito lidé se stávají
noční můrou pražských úředníků. „Nedá a nedá pokoj. Proč nemůže
jezdit autem jako my všichni? Pěšky už chodí jenom turisté a
bezdomovci,“ komentuje to Tomáš Karfík (z anglického Car Freak)
z Magistrátu hlavního města Prahy.
Chroničtí kverulanti prosazují svoji vizi města, které je otevřené pro
všechny druhy dopravy stejnou měrou. Argumentují tím, že města s vysokým
podílem cyklistické dopravy jsou zdravější, bezpečnější a mají méně
problémů způsobených dopravními zácpami. K tomu účelu používají
řadu našich i zahraničních výzkumů a odborných studií. Lidé
v rozvinuté fázi choroby se občas dokonce nestydí poukázat na Strategii
rozvoje cyklistické dopravy, kterou v červenci minulého roku schválila
česká vláda.
I když nová nemoc ještě nemá ani svou diagnózu, pražští
zastupitelé už přemýšlejí o možnostech řešení. „Cyklisty v centru
nechceme. V tomto směru je moje tolerance opravdu nulová,“ uklidňuje
občany Prahy její vrchní ředitel Pavel Blém. „Ať objíždějí město
velkým obloukem. Proto jsme tam vyznačili krásnou cyklotrasu pod názvem
Pražské kolo.“
„Myslím, že nejlepší bude osadit na hranice Prahy značku Cyklisto veď
kolo s doplňkovou tabulkou Platí pro celé území hl. m. Prahy,“
představuje svůj recept nejvyšší dopravní policista Robert Kudláček.
Zdá se, že se blýská na lepší časy. Rozhodně bude zapotřebí dalších studií, které by umožnily pochopit příčiny riskantního chování i odhadnout rizika dalšího šíření. Již teď je ale možné zahájit účinnou léčbu. I když automobily jsou v Praze všudypřítomné a jejich počet na jednoho obyvatele je jedním z nejvyšších v Evropě, rozhodně nelze usnout na vavřínech. Na obzoru se rýsuje nová hrozba – pěší doprava v Praze.
Informace uvedené v tomto textu jsou smyšlené. Jakákoli podobnost s reálnými osobami nebo situacemi je čistě náhodná.