Kupujeme sedačku pro dítě (2.)

Většina momentů, které vypovídají o bezpečnosti (či naopak o nebezpečnosti) dětské cyklosedačky, se dá poměrně snadno odsledovat. Ze všeho nejdříve začneme tím nejjednodušším a zároveň nejdůležitějším. Návodem...

Foto: NaKole.cz

Návod k užívání

Nikdy nepodceňujte návod k výrobku. Je klíčový pro správné užívání výrobku a navíc nám vede ruku u těch výrobků, které vyžadují montáž. Vždy a za každých okolností by mělo platit, že nebudeme kupovat výrobky, jejichž užívání není obecně známo, bez návodu! Co musí obsahovat, když doprovází cyklosedačku?

• Typ sedačky
• Typ jízdního kola, pro které je sedačka určena
• Výčet jednotlivých dílů sedačky, které po smontování tvoří celek, plus další příslušenství
• Postup při montáži
• Bezpečné usazení dítěte
• Pokyny pro bezpečný provoz
• Údržba sedačky

Když se dítě veze v cyklosedačce (na jejím umístění na jízdním kole nezáleží), budou největšímu ohrožení vystavena jeho chodidla. Stačí tak málo, aby škrtala o oběžná kola, či se dokonce ocitla ve drátech. Podpěry (stupačky), které chrání dětské nohy před kontaktem s částmi jízdního kola, patří k povinné výbavě každé cyklosedačky.
Nikdo zpravidla nekupuje cyklosedačku pouze na jednu sezonu. A protože dítě roste, bylo by žádoucí, aby spolu s ním co nejvíce „rostly“ i podpěry pro nohy. V opačném případě bude mít dítě kolena pod bradou, bude se mu sedět špatně, bude se vrtět a snažit se vymanit z nepohodlné pozice a spustit nohy dolů.

První selekce při výběru cyklosedačky je jasná: bez povšimnutí necháme ty, které nemají návod, i kdyby se nám líbily sebevíc. Riskovat se nevyplácí.

Nohy dětí spočívají v nožních a chodidlových opěrkách z umělé hmoty. Pro jejich zvýšenou bezpečnost je vhodné, aby podpěry byly vybaveny plastovými řemínky (třmínky), které zamezí pohybu nohou.
A v tomto okamžiku zapojíme do výběru cyklosedačky ruce a budeme mít na mysli, že dětské cyklosedačky musí být konstruovány tak, aby umožnily obsluhu pouze prostřednictvím jedné osoby.
Nadmíru tvrdý materiál řemínků bude vyžadovat sílu ne jedné, ale přímo obou rukou; jenže jezdec se musí současně starat jak o usazování dítěte, tak i o stabilitu kola. První poznatek je tedy nasnadě: řemínky musí umožnit obsluhu pouze jednou rukou. Totéž platí i pro jejich uzávěry, kdy řemínky musí snadno zaklapnout do uzávěrových čepů. Navíc zkontrolujeme, zda v čepech drží a zda nehrozí jejich vyklouznutí.
Pozornost přesuneme na bezpečnostní popruhy, které musí být délkově nastavitelné, a přezky musí opět umožnit obsluhu jednou rukou.

Provedení a konstrukce

Vizuálně a hmatem se ujistíme, že na sedačce nejsou žádné ostré hrany, rohy, trhliny a otřepy, o které by se mohlo zranit dítě či jezdec, nebo které by mohly poškodit nátěr jízdního kola. I když se jedná o netypické vady, mohou se vyskytnout. Pozornosti by neměly ujít ani kovové části cyklosedaček, které musí být chráněny proti korozi (nosníky ochranným lakem, nosná pouzdra plastovými kryty).
Cyklosedačky, které jsou upevněny pouze na nosníku v nosném pouzdře (tzn. že se navíc nepřipevňují pomocnými řemínky k nosiči zavazadel), musí mít trvale vyznačen bod těžiště hmotnosti. (Pro informaci: těžiště hmotnosti může být maximálně 10 cm za osou zadního kola bicyklu.) Chybí-li, tak takovou sedačku okamžitě odložíme a vyřadíme z výběru.
Nejobtížnější moment, který nás bude čekat při výběru kvalitní a bezpečné cyklosedačky, se váže k její konstrukci, resp. k výšce opěradla a bočnic. Určitě neprohloupí ti, kteří si do obchodu na pomoc vezmou metr.

A jak vysoká musí být?

a) cyklosedačky, které se montují mezi řídítka a jezdce

• Výška opěrky zad: 110 mm
• Výška bočnice: musí být větší než 30 % hloubky sedačky

b) cyklosedačky, které se montují za jezdce; max. nosnost do 22 kg

• Výška opěrky zad: min. 350 mm
• Výška bočnice: min. 100 mm

A co pohodlí dítěte?

První selekce při výběru cyklosedačky je jasná: bez povšimnutí necháme ty, které nemají návod, i kdyby se nám líbily sebevíc. Riskovat se nevyplácí.

Co je platná bezpečná a technicky dobře řešená cyklosedačka, když se v ní bude dítě vrtět a poskakovat, protože se v ní nebude cítit dobře. I když většina výrobků je konstruována pro hmotnost dítěte do 20, resp. 22 kg, což odpovídá tak šesti, sedmi letům věku, některé děti se do nich často nemusí vejít: sedátka jsou pro ně málo hluboká, úzká, opěrky pro nohy (byť na maximální nastavení) jsou krátké.
Existuje pouze jediné spolehlivé řešení, jak nesáhnout vedle. Mít dítě v obchodě sebou a na místě (ještě před konečným rozhodnutím a zaplacením výrobku) s pomocí prodávajícího vyzkoušet, zda dítě a cyklosedačka se navzájem nevylučují. A při té příležitosti si ověříme, jak snadno (či jak obtížně, v takovém případě radíme poohlédnout se po jiném modelu) se dítě do sedačky usazuje, jak se ovládají bezpečnostní pásy a jejich přezky (jenom jednou rukou!, nezapomeňte) a jak řemínky k uchycení nohou (opět jednou rukou).

Možnosti, jak se můžete vyvarovat nevhodného či dokonce nebezpečného nákupu, jsme vyčerpali. Ve třetím pokračování miniseriálu najdete přehled výhod a nevýhod dvou hlavních typů cyklosedaček.

Celý seriál o cyklosedačkách:

(1.) Základní otázky před návštěvou obchodu
(2.) Čeho si všímáme při výběru
(3.) Výhody a nevýhody přední a zadní cyklosedačky

Text je převzat z časopisu TEST – časopisu pro spotřebitele.
Zde najdete bližší informace o možnostech předplatného i zakoupení starších čísel časopisu.
© JUDr. Ida Rozová, 2001 – Občanské sdružení spotřebitelů TEST

Přečtěte si také:

• S dětmi na kole – přední cyklosedačky (18­. 3. 2008)
• S dětmi na kole – zadní cyklosedačky (23­. 3. 2008)
• S dětmi na kole – přívěsné vozíky (31. 3­. 2008)
• Přeprava dětí na kole – sedačky, vozíky nebo nákladní kola? (28. 12­. 2010)