Jistě jste o tom slyšeli nebo dokonce sami vyzkoušeli, protože v zahraničí to již léta funguje – veřejné půjčovny kol, nebo jinak, kola ke krátkodobému zapůjčení, čili sdílená kola, anglicky pak bike sharing.
Jako základní model fungování bike sharingu si lze představit člověka, který se potřebuje dopravit na krátkou vzdálenost, a tak si ve stanici vyzvedne kolo, dojede na potřebné místo, kde jej do jiné stanice opět vrátí. Nejde tedy o klasickou dlouhodobou půjčovnu kol, ale přednostně o jejich krátkodobé využívání. Toto je jeden z elementárních modelů bike sharingu, ale také nemusí, protože každý systém, město od města, je nastaven zcela jinak
Systém sdílení kol má v zásadě dvě naprosto odlišné cílové skupiny, ale díky tomuto rozkročení se bike sharing může stát užitečným pro všechny. Na jedné straně jsou vlastní obyvatelé měst, od nichž se očekávají opravdu krátké zápůjčky kol, řádově desetiminutové. Například ve Vídni se vše vejde do 30 minut, nejčastěji pak dokonce do 10 minut. V Lublani pak veřejné kolo stihne za den až 12 zápůjček.
Ovšem je zde i další potenciální skupina uživatelů bike sharingu, a tím jsou návštěvníci-turisté, kteří mají zájem o dlouhodobější zápůjčky kola. Toto vše je věcí nastavení systému. Například v Barceloně si kolo může zapůjčit pouze obyvatel tohoto města. Ve Vídni je první hodina zdarma, pak nastává progresivní nárůst. V některých městech mají turisté speciální, nižší sazby, které jim umožňují delší zapůjčení kola.
Zkrátka kola v systému bike sharing mají opravdu široké využití a tím se stávají nedílnou součástí dopravní struktury daného města. Jednoduchá úvaha: Vidím stanici s koly k zapůjčení a hned mne napadá další myšlenka – tady se asi dá jezdit na kole. Pokud si často půjčuji kolo, dojdu k okamžiku, že si koupím kolo svoje, atd.
Vídeňský bike sharing systém, Foto: Gewista
Všechny bike sharing systémy musí řešit několik základních problémů, které souvisí s jejich co nejhladším provozem, a to jak ve vztahu k provozovateli, tak i k uživatelům. Přestože v celém světě funguje již přes 500 těchto systémů, nelze vše vařit pod jednou pokličkou. Každé město vyžaduje specifický přístup, kdy se musí vyřešit řada technických a logistických záležitostí, například: Jak daleko od sebe a kam umístit výpůjční stanice, jaký počet kol musí být v systému, v jednom stanovišti, jak identifikovat uživatele, jak nastavit ceny za zapůjčení, jak zajistit placení, jak budou vypadat stanice, jaká budou půjčovací kola atd.
Nejdál je hlavní město, kde je již několik let v provozu menší systém bike sharingu, a to pouze v jedné městské čtvrti, v Karlíně, kde vše spíše funguje jako ukázka, protože je zde pouze sedm stanic s 20 koly. Systém provozuje česko-britská firma Homeport.
Tato firma působí po celém světě a má vyvinutý vlastní systém, který sází na maximální jednoduchost, a to jak technickou, tak i uživatelskou.
Sdílená kola Homeport v pražském Karlíně, Foto: Jitka Vrtalová
Když jsme v Praze, ve vzduchu je ze strany města vážná úvaha o vytvoření většího bike sharing systému se 150 stojany a 1000 koly, který by pokrýval širší centrum metropole.
V Praze se před časem objevil další pokus o sdílená kola, který však pracuje na zcela odlišném principu, a stojí za ním občanské sdružení Žijeme tady. Do systému ReKola se musíte přihlásit a zaplatit vstupní poplatek. Půjčují se běžná kola, sice starší modely, ale pečlivě udržovaná, nicméně pro jistotu natřená na růžovo. Kola nestojí ve stanicích, jejich umístění zjistíte přes mobilní aplikaci, kde se rovněž dovíte kód k zámku. Kola jsou nejčastěji uzamčena u cyklostojanů nebo jiných pevných konstrukcí. Zapůjčené kolo vrátíte na obdobné místo, kam dojedete a místo nahlásíte přes telefon. V současnosti je tento komunitní systém testován ve třech zónách: Dejvice, Anděl a Praha 2 v prostoru Karlova náměstí a Náměstí Míru a je v něm zapojeno na 35 kol a dalších 70 čeká na zprovoznění.
Druhým městem v ČR, které vážně uvažuje o zavedení sdílených kol, je Brno, kde cyklodopravu začali řešit v roce 1991. Mají vytipované lokality pro stanice a vypracovanou technickou studii proveditelnosti. Právě Brno by chtělo mít svůj systém více zaměřený na návštěvníky moravské metropole.
Neustále se zhoršující podmínky pro jízdu autem po centrech většiny velkých měst zvyšují počet lidí využívajících kolo jako dopravní prostředek. Je jasné, že systémy sdílených kol nejsou spásou pro dopravu, jsou pouze jednou z menších součástí, ale jednou z nejatraktivnějších, nejviditelnějších. Stanice kol jsou zajímavé a každého zaujmou, zároveň jsou oblíbenou reklamní plochou. Sdílená kola jsou pěkná, upoutají pozornost chodců i motoristů a v mnoha zasejí semínko zájmu až touhy po zapůjčení, vyzkoušet si to. Kdo si často půjčuje sdílené kolo, směřuje k zakoupení kola vlastního.
V Moskvě je osazeno 130 stanic 1 000 koly. Foto: Homeport