Dotaz na všechny cykloturisty, pěší turisty nebo prostě lidi, co spějí na svých cestách venku: Co děláte, když v noci příjde bouřka? Máte z ní strach? Podnikáte nějaká opatření už při hledání (např. zbytečně neriskujete, nespíte na vrcholcích kopců) nebo Vás to ani nenapadne?
Hrozilo Vám někdy nebezpečí při bouřce někde v přírodě?
A co při jízdě na kole, co děláte, když příjde bouřka?
"Outdoorlady", co to na nás hraješ ? Ty, která bys mohla vydat obsáhlou knihu o cestování do všech světových stran ?
Ale jako námět pro diskuzi ? To beru !
Ď. !
Nic nehraju, jsem jenom obyčejná ženská, která má strach z bouřky, štítí se pavouků (když lezou doma např. ve vaně) a kouká se na Rodinná pouta ...
Tak, a teď jsem totálně rozbila ideál o "outdoorlady" ... :-)))))
Já toho zas tak moc nacestováno nemám. Při hledání noclehu vždy vybírám místo tak, aby když přijde bouřka, abych se nemusel bát (většinou uprostřed lesa pod nižšími stromy a ne někde na ostrém vrcholu kopce). Skutečná bouřka se spoustou blesků všude kolem mě ale zastihla jen jednou a zrovna to bylo uprostřed pole na kopci. Naštěstí moc nepršelo, tak jsem využil snadnou skládatelnost svého antikvárního stanu s jednou tyčkou a bez vylezení ze spacáku jsem ho složil a stanem se jen zakryl, abych nedělal stanem hromosvod. Kolo jsem ale i tam měl schválně aspoň 10 metrů ode mě, aby nepřitahovalo blesky, přestože večer to na bouřku vůbec nevypadalo....
No právě, já jsem se taky nebála, dokud jsem pár hnusných bouřek neprožila jak se říká "tváří v tvář". Od tý doby trvám na důsledném dodržování výběru místa noclehu s ohledem v první řadě na bezpečnost při případném příchodu bouřky - kamarádi maj ze mě často legraci a připadám jim paranoidní ... no tak jsem chtěla vědět, jak to máte vy, ostatní ....
Mám, přestože podnikám (tedy opatření). Eliášovy ohýnky jsem už zažila a stačilo. Ono nejde jen o spaní, to se vždycky, pokud to jen trochu jde, snažíš najít vyhovující místo, průšvih je, když se ti bouřka přižene přes hřeben, za nějž nevidíš a pod nímž v tu chvíli jseš třeba na ferátě. To je moc "príma". Ale jako asi každý - dál od hřebenů, jeskyní, převisů, skal, pryč od kovů, vysokých osamělých stromů na placce...Problém je v tom, že není těžké se naučit, jak to máš udělat správně, ale pak tě bouřka chytne ve skalách, na ferátě, v totální rovině, kde jseš zdaleka nejvyšší objekt právě ty, mokrého...Pak už se musíš jen modlit....
Jeskyně a převisy? To jsem nevěděl...
Proč jeskyně?Tak především jeskyně s vlhkou a jílovitou podlahou.Je třeba se jim vyhýbat.Je v nich obvykle nashromážděn jonizovaný vzduch,který blesky přitahuje.
Ale v horách a na ferratě platí určitě jiná pravidla.
Ahoj Peggy,
bouřky se nebojím ale mám z ní respekt. Je to zajímavý přírodní úkaz. Zvlášť se na ni dobře dívá, když je člověk někde v suchu :-). Většinu protibouřkových opatření už popsali ostatní. Já jen za sebe, přistupuji k nocování vždy velice skepticky. Tedy připravuji se na tu horší variantu. Z toho pramení pečlivost při výběru místa. Předpokládám, že bude bouřka i když to vůbec nevypadá, poteče všude voda a bude vítr. Takže stavíme stan abychom neplavali, vždycky se to nepovede v Ejpovicích v 2002 jsme měli asi 70 cm vody ve stanu (opravdu 70 cm). Rozhlížím se jak to vypadá v okolí se stromy. Když přijde vítr, co kam asi spadne, nejsou nad námi nějaké suché větve a podobně? No a nakopec nebo pod osamělý strom bych ani za krásného večera nelezl. Snažím se na věc dívat tak jak se říká "Co budu dělat až to bude na pytel". Vozíme sebou 80 litrový černý plastový pytel, za 12 Kč. Prodávají ho v Baumaxu a všude jinde na odpad. Tenhle pytel používáme jako rohožku před stanem, taky ho strkáme po celtu, když někde sedáme. Jeho důležitou úlohou je, že je to poslední útočiště. Vozíme sebou hodně elektroniky (foťáky atd.). Když bude nejhůř, tak ty věci příjdou do toho pytle. Vloni jsme ho měl takhle nachystaný v kempu "U Straníků" nedaleko Stráže nad Nežárkou. Nakonec nebylo třeba ale byl jsem rád, že jsem ho měl. Jsem pověstný chorobným plánováním. Takže plánuji i krizové scénáře (asi jsem divnej) jde mi to ale nějak samo. Přemýšlím kam se přestěhujeme, když to vezme stan a podobně. Pamatuji si kde byla jaká autobusová zastávka, krmelec a podobně. Někdo může namítnout, když jedeme někudy, kde jsme ještě nejeli, jak můžu vědět o zastávkách (píši o nich jako o možných úkrytech). Kde jezdí pravidelná linka, a to poznáte, bývají také většinou zastávky. Dalším momentem je, že v našich končinách většinou chodí deště a bouřky od západu, tedy od severo až jihozápadu. Takže pokud si mohu vybrat, téhle straně kopce se vyhýbám. Konec konců není nad to, když tě ráno vítá východ slunce. Co je ale ze všeho nejdůležitější je psychická odolnost, už jsme to tu rozbírali. Není na škodu, když před velkou akcí člověk jednou dvakrát zmokne a nějak se s tím vyrovná ;-).
už jsem to tady sice psal, ale chytla mě bouřka na passo Gavia a následující den na passo Stelvio, musel jsem se dostat na druhou stranu do kempu. Bylo to velice nepříjemné, práská to všude kolem, velkej hluk..... Na kole jsem doslova ležel a nevystrkoval hlavu:) a dokonce jel raději v protisměru blíž kopce, jen abych nevyčuhoval... Je to blbý psát, ale prostě jsem to risknul a jel jsem do mraků, jiná cesta nebyla (jedině přenocovat v nějaké chatě)
Tak ono (čistě teoreticky) při jízdě na kole jsi izolovaný (nesmíš ale sundat nohu z pedálů). Pokud ale prší, potom jsi uzemněný díky mokrým kolům. Ale v horách je snad relativně bezpečno, pokud jsou tam vyšší body, elektrické vedení, sem tam nějaké budovy, vrcholky kopců ...
Já to zažila v Litvě, kde na tý placce jsme byli široko daleko nejvyšší bod, kolem jenom pole a louky, blížila se bouřka - docela hnusnej pocit. Les byl kilometr daleko .. snad nejdelší kilometr v mým životě ... už jsem koukala do příkopu, kam zalehnu ...
To je prave omyl, co si mysli hodne lidi...."v horach je za bourky relativne bezpecno". Naopak. Je to to nejhorsi, co muze byt...zvlaste ve skalach, kde je vse mokre. Mokra skala se stava vodivou. Aby se clovek v takovem terenu vyvaroval zasazeni bleskem, musi dodrzet nektere zasady...byt minimalne 3m od steny jejiz vyska ma byt nad hlavou cca 15m.
Jeskyne a previsy, ktere cloveka pritahuji jako prirozena ochrana pred destem, mohou byt velmi nebezpecne z hlediska prubehu el. proudu. Takze kdyz sedi clovek v jeskyni, mel by byt minimalne 1.5 metru za vchodem a steny by nemel mit blize nez 2.5m. Do teto vzdalenosti odkladame i kovove veci. A nikdy nestojime primo u vchodu a nebo primo v zadu u steny jeskyne.
Mozna to zni ustrasene...ale mel jsem kamarada, ktery na to v Tatrach doplatil...
finta bude asi v tom (si myslím), že skála vodivá není, ale mokrý povrch skály ano (zejména kvůli solím, lišejníkům atd. které dodají do vody potřebné ionty). Takže blesk nejde do země, ale sveze se po skále. A pokud tam stojí člověk, rád ho (blesk) použije také jako vhodný vodič.
To je právě omyl, s tím, že když se nedotýkám země jsem izolován a blesk do mě nebouchne. Je to stejný, jako bych říkal, že do mě nebouchne blesk, protože se nedotýkám mraků.
Blesk přitahuje jakékoliv místo, které snižuje elektrický potenciál (a tím pádem zvyšuje elektrický potenciál svého okolí). Takže i když budu levitovat nad rovnou homogenní plochou, tak blesk bouchne s největší pravděpodobností přes mě do země.
Ale nejsem fyzik, kdyžtak mě někdo opravte.
Mně by to taky zajímalo, jak to je. Já jsem zase někde četla, že jízda autem při bouřce je realtivně bezpečná (teď nemám na mysli Faradayovu klec atd.), ale nebezpečný je právě okamžik zastavení a vystupování, kdy položením nohy na zem dojde právě k tomu uzemnění.
Tak jsem si to analogicky aplikovala na jízdu na kolo s tím rozdílem, že cyklista není chráněn žádnou kovovou konstrukcí.
Je to spíš taková teorie, ale docela mě to zajímá ....
u toho auta asi bude nebezpečný to, že se celý auto nabije nábojem a při vystupování se náboj vybije do země (z toho důvodu (taky kvůli statické elektřině za sucha) mívaly starý auta takovejten uzemňovací provázek).
No Peggy, s tou izolací je to opravdu jen teoretické. Já dostávám brnění téměř vždy pravidelně, když jedeme pod dráty vysokého napětí. Zabrní to vždy tam, kde se při posezu na kole vnitřní část stehen dotýká sedla. Funguje to bezpečně i za suchého počasí. Asi jsem nějaký vodivý, protože na manželku to nefunguje (stejný kolo, stejné oblečení). Možná teď někoho napadne vtipkování na moje brnění, není to ale nic příjemnýho.
To znam...stavalo se to me pritelkyni...ale stavalo se to jen pod 22kV...(tri draty). Jeji tata je tak trosku vedec v oboru elektrotechniky a rikal, ze to muze byt konstrukci kola....Ja tomu moc nerozumim, ale rikal neco na ten zpusob, ze kolo muze fungovat jako civka. Clovek je nabitej na jinej potencial a kolo taky...a kdyz se prijede pod dratama....a jdu od toho...:-) Nerozumim tomu...Ale kdyz mi to vysvetloval, znelo to celkem logicky...Dokonce se to tu na foru dlouuuuho probiralo...nekdy loni na jare.
Jinak pomaha, kdyz si pred tema dratama sahnes na neco vodiveho na kole....odhalena riditka....
Je zajimave, ze me se to na tom samem kole, pod stejnyma dratama nestava
Zásadní rozdíl mezi drátama vn a bouřkou je ten, že v případě drátů se jedná o střídavé napětí (nikde se nekumuluje žádný náboj, jen se střídavě mění napětí), zatímco blesky jsou výboje způsobené stejnosměrným napětím (v mracích se vytvoří velký náboj a ten se pak jednorázově vybije).
No, domnívám se že to není úplně přesné "nikde se nekumuluje žádný náboj, jen se střídavě mění napětí". Jak známo střídavý proud prochází kondenzátorem a stejnosměrný ne (viz např. odrušovací kondenzátory). V mém případě, pod vn dráty, funguji jako kondenzator a to zcela určitě. Nutně přes mě prochází vlivem vlastností kondenzotoru proud. Který zřejmě ke své kapacitě vnímám jako štípaní mezi sedlem a ostatní částí těla. Je zvláštní, že neštípou ruce na řiditkách, to ale posiluje moji teorii o kondenzátoru (ruce = dlouhý vodič = jiný odpor, vlastně impedance). Můj zadek se sedlem tvoří horší dielektrikum než ruce a řidítka, proto si el. proud najde cestu tudy. Samozřejmě stejnosměrný proud je horší než střídavý. Střídavý se při 50 Hz padestkrát za vteřinu přeruší :-)).
no jasně, že tam trochu teče proud, ale ne z těch drátů přes tělo do zemně ale spíš jen z horní poloviny těla do dolní a zpět - tento přesun nábuje vyvolává vnější napětí. (celkově za delší dobu při střídavém proudu žádný proud nejde, náboj jde chvíli tam a zase zpět, což se vlastně vyruší.)
Když jdu při bouřce pod (dejme tomu) záporně nabitým mrakem, tak se mi na hlavě vytvoří kladný náboj a dál mnou žádný proud (na rozdíl od situace se střídavým napětím) neprochází, tedy brnění necítím, i když to napětí je třeba několikanásobně větší.
A ještě k té větě "stejnosměrný proud je horší než střídavý"... jestli to "horší" má znamenat "nebezpečnější", tak je to právě naopak: střídavé napětí je (při stejné velikosti) daleko nebezpečnější, než ss a to právě kvůli té střídavosti. Když strčím rukou hřebík do zásuvky, začne v těch 50 Hz pracovat moje srdce, což mě velmi rychle zabije. Navíc těch 50 Hz přebije nervový signál i do jiných svalů, takže se třeba nebudu moct odtrhnout (ztratím kontrolu nad svaly). Kdyby v zásuvce bys ss proud 230 V, tak ve mě jen začne velmi pomalu probíhat nějaká elektrolýza, což mě patrně taky zabije, ale až za dlouho a hlavně to tolik neochromí nervy. Mimochodem.. nevíte někdo, kolik V vznikne, když se třeba češou suché vlasy hřebenem nebo se svlíká umělohmotnej svetr?
Ale při bouřce, kdy je napětí tak velké, že to ionizuje vzduch, a pak jím prochází obrovské proudy, což má mj za následek vysokou teplotu, je to samozřejmě (kvantitativně) úplně jiná situace.
Je pravda, že střídavý proud 50 Hz je poněkud nebezbečnější než stejnosměrný. Asi 2x, tj. 50 V střídavých a 100 V stejnosměrných jsou zhruba stejně nebezbečné. Rozhodně ale není pravda to, co tvrdí McTorpedo, že při 230 V stejnosměrných by probíhaly velmi pomalu elektrolytické rozklady. Možná, že McTorpedo je Metuzalém a nějakých tisíc let tam či zpátky ho nevzrušuje. Pro nás, obyčejné myšáky platí, že i stejnosměrný proud umí pěkně šlahnout, což potvrdí každý, komu se povedlou šáhnout na 250 V anodového napětí.
Ve škole jsme si hráli s elektrostatickým kilovoltmetrem o rozsahu 5 kV. Hřebenem, polyesterovou mikinou, ebonitovou tyčí není problém donutit, aby se ručička opřela o druhou zarážku. Při česání vlasů, svlékání umělohmotného oblečení, chůzi po linoleu a tak podobně vznikají napětí řádově pár desítek kV. Ovšem jsou to prťavé náboje, takže člověku to neublíží.
Úder blesku trvá relativně krátce, takže se jedná o pulzní proud, který má poměrně komplikované fyzikální vlastnosti, něco na způsob to nejlepší ze stejnosměrného a střídavého proudu. Špičkový proud je řádově několik desítek kA. Takže úder blesku je nejenom kvantitativně, nýbrž i kvalitativně jiná situace.
Ahoj.,
neměl jsem v úmyslu tady rozpoutat bouřlivou diskusi (jak příhodné :-)) o těch či oněch proudech. Jen mě mrzí, že to do těch míst dostávám pod dráty zrovna já. Tak mě zajímá, jestli s tím máte někdo taky zkušenost a proč si matka příroda vybrala zrovna nás.
Vtipálky upozorňuji, že jsem po všech stránkách v normálu, teda aspoň podle toho co jsem v sauně viděl ;-)
Je zajimave, ze tebe to sleha do zadku. Mou pritelkyni to prave slehalo do rukou...z riditek...Vzdycky jsem jen zezadu videl, jak se poustela riditek a silene si vyklepavala ruce. Resilo se to tu v diskuzi asi pred rokem a tam nekdo poradil, aby si sahla pred dratama na nejakou kovovou cast riditek....a myslim, ze to bylo v pohode...
Podívěj se na diskuzi http://www.nakole.cz/diskuze/tema.php3?id=5087
Pardon, je to diskuze "Statická elektřina" na
www.nakole.cz/diskuze/tema.php3?id=508
No, Marco,
tak na to určitě pozor ;-))) Aby to nemělo vliv na funkci ;-))) Od drátů raději pryč :-))
Já mám bouřky rád, protože je na ně vzrušující podívaná. Ovšem v Pobaltí jsem byl trochu vyškolen nepřímým zásahem blesku při jízdě na kole. Projelo nákladní auto, zvířilo vlhkost a do toho auta udeřilo, přičemž já jsem jel za ním, a proto jsem to koupil taky. Dvě hodiny poté jsem ještě měl klepačku. Zotavil jsem se až v hospodě dobrým jídlem a pivem:-) Zajímavý zážitek. Ale na bouřky jsem přesto nezanevřel. Jen jsem asi trochu opatrnější při výběru nocležiště.
Já se ani moc bouřky nebojím.Spíš se obávám při svejch cestách lidí.A co se týče opatření před bouřkou?No když už příde tak se snažim někam zalezt,někdy je to sice problém,ale vždy se nějakej ten úkryt najde.A pokud ji očekávám tak si na noc vyhledám bezpečný úkryt.A při jízdě na kole?Tak to rozhodně slezu.Tyhle opatření ale dělám jen tehdy pokud sou blesky.Pokud jen prší tak se nic neděje.
Ahoj Peggy,
tak to já se bouřky bojím hrozně. Snad největší nás zastihla ve Slovinsku v Žiri (byli jste tam taky), a to jsem myslela, že se dám na modlení.postavili jsme si stan na volné louce,a po této zkušenosti se takovým místům snažíme vyvarovat. Bouřka ve stanu zní stokrát hůř, než když je člověk doma pod peřinou. Jinak při hledání plácku na spaní, to moc neřešíme. Prostě jen potichu doufám, že žádná bouřka nepřijde.
Ahoj Petro,
jéje, tak to mi něco připomíná, co já toho už při bouřkách naslibovala ... hory doly ... :-))
Přesně tak jak píšeš, z tepla domova se ráda na blesky i koukám, ale jak slyším ze stanu hřmění, pak je jasný, že se ani jeden z nás nevyspí :-)))
Ahoj Peggy,
no, s tim vyspáním se při bouřce je to u nás trochu jinak, já se třesu strachy, ale jsem na to bání se sama.Kdyby skákali čerti kolem stanu(a ono to tak při pořádné bouřce vypadá), tak jsem jediná kdo nespí. Myslím, že jsme na tom stejně.
Jak bude čas se ozvi na meila, ráda si zase od tebe něco počtu. čauky Petra K.
Já se bouřky vlastně jako takový moc nebojim, kupodivu mi víc vadí doma než ve stanu, ale zato mám strach z kulovýho blesku, protože ten se chová naprosto nevypočitatelně a člověk opravdu nemůže vědět co ho zrovna napadne. Někdy je neškodnej a jindy někoho zabije.
To máš pravdu, že to je věc naprosto nevypočitatelná, na druhou stranu si myslím, že setkání s kulovým bleskem je tak strašně nepravděpodobné, protože to opravdu není moc častý jev. Tedy alespoň doufám :-))))
Opravdu je to hodne nepravdepodobne, ze se s nim setkas, ale ja z nej mam taky divnej pocit:-) Jedine, co vim je to, ze kdyz ho nekde potkas (jejda, to mluvim jak o starym znamym), tak se nesmis ani hnout....Kdyby ses hejbal, vzniklo by trenim (treba mezi oblecenim) staticka elektrina a ta by ho pritahla....prej:-) Nekde jsem to cet, ale uz je to davno, tak si to presne nepamatuju:-)
Zdravím a dovoluji si upozornit na tento odkaz - http://www.chmu.cz/torn/poznamky/bezpecnost.html
To jsem už kdysi četl a zdá se mi to alibisticky přehnaný.
Je laboratorně i přírodně vyzkoumáno, že velmi vysoké napětí si při výboji hledá cestu po povrchu věcí. Povrchový odpor je pro něj menší, možná díky prachu a vodě, než vnitřní. U nízkého napětí je tomu naopak. Stane se samozřejmě, že nějaký paprsek může projet i tělem, ale menší naději máš, pokud jsi pod stanem, pod pláštěnkou a máš suchý boty. Nebezpečný je ale obrovský tlak rozpínaného vzduchu, který se rozžhaví a zvětší naráz svůj objem. Při úderu do osobyt Tím vznikne odhození a omráčení, zapadnutí jazyka a udušení v bezvědomí, aniž by došlo k úrazu el. proudem. A protože postiženému nikdo nepomůže v domění, že ho zabil blesk, pak je to jasné neposkytnutí první pomoci.
Ale naděje na úder blesku do osoby je tak nepatrná, že se opravdu při určité opatrnosti bát nemusíme. Představte si například rovnou plochu 1 km čtverečního, kam za bouřky udeří tři blesky. Ale pod el. vedením tedy ani já nepřespávám.
Pokračování. Tak jsem to spočítal kupeckejma počtama a vychází naděje 1 : 333000 při třech bleskách na km za jednu bouřku. Museli bysme tedy žít deset životů a každej den být účastníci bouřky, abychom se jednou potkali s bleskem.
Samozřejmě jsou situace v horách mnohem nadějnější, např. když jsme na ferratovým laně a nemůžem se odvázat. V tom případě stačí indukce do lana od kolemletícího blesku a může nám to stačit. Tak se nebojme, přece neumřem dřív ze strachu. Jo a kulovej blesk je něco úplně jinýho. Je to pravděpodobně termojaderná reakce, zapálená od blesku. Ta nezabíjí, jen ráda dělá díry do objektů, asi aby nás postrašila.
Žádná temojaderná reakce! Ta by vypadala jinak (třeba jako atomová bomba), ale na tu naštěstí nějakých 30 000°C nestačí... Podle teori by to měla být koule plazmatu (silně ionizovaného vzduchu), která nějak (nejspíš magnetickým polem), drží tvar. A zase tak vzácná není. Někde jsem četl, že naději se s ním setkat má snad každý druhý člověk...
Našel jsem zajímavý odkaz k tomuto tématu. Čtení je v první čtvrtině stránky a kapitola se jmenuje Blesk a hory.
http://aka.wz.cz/clanek_detail.php?id=8
Zajímavý článek. Ale jediné co jsem si z toho odnesla, je závěr, že pakliže bouřka zastihne člověka v přírodě, je to skoro vždycky nebezpečné.
:-(
Vzpoměl jsem si ještě na jeden odkaz:
http://www.blesky.com/blesky.html
V tomto ročním období se tam toho moc neděje, ale přes léto je to pěkně vybarvené.