Tak si rikam, ze kdyz me zadne stavajici tema neuspokojuje, je cas zalozit vlastni. :-)
Muj prvni do jiste miry drsny kopec byl na Ukrajine - k Sineviru. Vedel jsem, ze cesta tam bude pochybna, pokud vubec bude. Byla to jakasi zadni trasa, na mapach znacena neurcite. V realu prudky kopec, kde kdysi vedla cesta. Ted uz byla zarostla ostruzinami, poseta spadlymi stromy a navic jsem sel ve vode korytem potoka.
Tehdy jsem si poprve dukladne uvedomil, jaky nesmysl je tahat sebou hromadu kramu.
Veci jsem tahal do kopce postupne, na etapy. Kolo odstrojene a nad hlavou.
Dalsi prudky kopec, na ktery si vzpominam, bylo stoupani do pohori Ucka - Slovinsko nebo Chorvatsko, to uz nevim. Na dohled od Rijeky. Stoupalo se od hladiny morske nejdrive po asfaltu a pak terenem, ale pod neuveritelne strmym uhlem.
V tom svahu byly domky a nechapal jsem, jak se k nim muzou dostat auty. Za sucha, v desti uz vubec ne.
A do tretice svah na Izraelsko - Palestinske hranici, za Jeruzalemem, pred zdi, ktera oddeluje zapadni breh Jordanu od Izraele. Sel jsem ten svah pesky dolu a z domu nekteri vylevali vodu na ulici. Tem mistum jsem se vyhybal, jinak bych jel po zadku sto metru a to by nebylo dustojne. :-)
Pochlubte se se svymi zazitky.
Musala v Rile a Vichren v Pirinu - obé v Bulharsku. Nahoru se šlo líp než dolů ...
Já z Vichrenu utíkal před bouřkou a pěkně kvapem. Kupodivu to šlo docela dobře a rychle. Už nahoře ten tringel pěkně bzučel a když do vršku za námi práskl blesk, tak už jsme jen zrychlili.
... a na kole?
Od mostu v Roztokách k Leontýnu a dál až na Vypich (přes Beroun).
To vše na krosovém kole ...
Souhlas, tohle je hnus.
A hnus je to i na druhou stranu od Křivoklátu po červené na Klíčavu, pak na Zbečno a zase nahoru na Bratronice.
Ale prý se dá ta Žloutkovická skála nějak přelézt. Ovšem s kolem jen pro hodně drsný bikery.
O Žloukovické bych věděl, tu jsem kdysi přelézal, byv na houbách.
Žloutkovická mě ňák nic neříká ...
Myslíš tuhle?
Ale to je "Vrtanka", mezi Zbečnem a Častonicemi (v katastru Křivoklátu)
Můžeš to místo prosím upřesnit v mapě?!? Koukám do ní a nedaří se mi místo identifikovat. Skály tam sice vidím, ale cestu podél vody žádnou.
mjelo bi to bít tady ...
https://mapy.cz/letecka-2018?x=13.8912269&y...
Už při čtení nadpisu jsem tušil, kdo téma založil :-) Ale to myslím jako pochvalu, v posledních pár případech to jsou zajímavá témata.
Tak já jsem tedy úplně obyčejný středočeský cykloturista. Když tady čtu ty zážitky z Izraele a podobně, tak si říkám, jestli se vůbec nemám stydět sem napsat ;-)
Ale napíši. Alespoň stanovím spodní hranici výkonů :-)
Tak moje "nej" jsou pouze:
- jako středoškolák na Favoritu:
- z Ostrova nad Ohří přes Jáchymov na Klínovec;
- v prváku na "strojárně" jako praštěný před-převratový cyklista na Favoritu:
- z Krče k tanku (Kinského náměstí) a přes Kinského sady na Strahov a dále do školy v Dejvicích.
- těsně po vojně na Favoritu:
- Lysá Hora z Pražma;
- Radhošť z Prostřední Bečvy;
- Kopřivnice - přehrada Šance - Konečná - sjezd do Turzovky - Bumbálka - sjezd do Prostřední Bečvy - Pustevny - Kopřivnice, 127 km. http://www.ivo.cz/kolo92.htm
- v pokročilém věku na popřevratovém trekovém Favoritu s dámským rámem:
- ze Starých Hamrů na Sulov.
Mám to nějak podobně. Začátek kopce na fotce je spíš kuriozita, bylo to po asfaltu a nalehko.
Kde to bylo drsné byla nějaká prudce stoupající lesní cesta v Polsku, s povrchem z jemného písku, takže jet se to nedalo a když jsem chtěl natěžko naložené kola tlačit, byl problém ho rozjet, protože mi pokluzovaly nohy zatímco kolo stálo.
Což mi připomnělo ještě jeden úsek cesty u Berlína, kopec to nebyl moc prudký, ale na tlačení kola museli být raději dva, jak se vše bořilo do bláta.
Myslíš kopec od Vltavy nahoru na Strahov přes Petřín?
Ten je výživnej!
Jezdím ho léta a doufám, že mě zase letos vezme na milost.
Ten kopec se každý rok znovu a znovu učím na jaře jezdit. Z kraje jara, ještě nevyježděná, občas tlačím, ale pak se smiluje a pustí mě. A v létě ho už vyjedu bez zastavení.
Moc hodnej kopec to je :-))
No počkej, já měla za to, že ty jezdíš z Helichovky na Nebozízek.
Favorit píše "od tanku" přes Kinského sady na Strahov.
Jasně. Jezdím z Hellichovky na Nabozízek, ale co bych tam jako dělala? Pokračuji dál na Strahov a stoupám až k televizní věži. Potřebuji domů:-))
Tak jistě, mluvím jen o tom nejhorším stoupáku.
Když tam jedu, tak už se z Nebozízku šetřím a jedu po vrstevnici na Úvoz, kolem Keplerky, přes lávku nad tunelem a pak Radimkou nahoru a kolem Müllerovy vily.
Je to šetrnější než vrcholovka přes Strahov.
Tu dávám jen lanovkou :o)))
Lanovku dávám s kolem jen vyjímečně. Nerada se omlouvám turistům, že jim s kolem mažu a trhám silonky. Ostatně kolikrát to časově vychází líp na kole. Vždyť to nic není. Jeden prudkej kopec, co zabere pěšky sotva patnáct minut:-))
Lanovkou ale ráda jezdím s dětmi. Nahoru i dolů. Nemohou se toho pohledu nabažit:-))
> Myslíš kopec od Vltavy nahoru na Strahov přes Petřín?
Ano.
To bylo někdy na podzim 1988. Já byl děsně zapálený cyklista, a tak jsem si vymyslel, že z oblasti řádově okolo Budějovické budu na strojní fakultu v Dejvicích jezdit na kole. V té době samosebou nebyla Praha pro cyklistiku vhodná, musel jsem hledat vedlejší ulice. A také dost jezdit po chodnících, které ale naštěstí komanč v různých místech udělal dosti široké.
Trasa s nejmenší možnou interakcí s auty mi vycházela přes Podolí na Výtoň, po schodech na Železniční most, k tanku a Kinského sady nahoru. Klesáním z Petřína na Pohořelec člověk sice ztratil nějaké ty metry, ale to byla daň za úsek cesty bez aut.
No, vydržel jsem to tak jen krátce, snad 6x - 8x. Pak jsem uznal, že to je hloupost a nechal toho. Neboť jsem se neustále bál o kolo, přivázané v suterénu u šaten (bez obsluhy) k nějakému sloupku. A v posluchárně jsem byl za exota, v šusťákové větrovce a pumpkách pod kolena. On už byl chladný podzim, a tak jsem používal lyžařské pumpky z nějaké teplákoviny a podkolenky :-)
Jo, abych nezapomněl. Favorit, pneu 27x1 1/4, malý převodník 46 zubů, největší kolečko 24 zuby :-)
Lysa hora byla dost vyzivna ze vsech smeru.z Mariansky kde jsem tyden bydleli jsem jela 2x do Jachymova do cukrarny,kopec to byl sileny
> z Mariansky kde jsem tyden bydleli jsem jela 2x do Jachymova do cukrarny,kopec to byl sileny
Na Klínovec jsem poprvé vyjel na kole v srpnu 1987. Tenkrát byl cykloturistů zlomek počtů, co nyní. Nebylo běžné přiskotačit na Klínovec na Favoritu.
Měl jsem prázdniny mezi 3. a 4. ročníkem na gymnaziu. Putoval jsem na kole z Prahy přes Unhošť, Rakovník a Andělskou Horu, Ostrov nad Ohří na Klínovec. Dále Karlovy Vary, Loket, Sokolov, SOOS, západočeské lázně, Planá, Konstantinovy Lázně, Stříbro, Domažlice, Klatovy.
Vezl jsem si na nosiči spacák, maličký stan A s podlážkou, ešus, pár kousků oblečení a nějaké ty paštiky, kdyby bylo nejhůř.
Před Ostrovem jsem si postavil stan u rybníčku Růžek. To byl druhý nocleh na cestě. Další den ráno jsem nechal stan se spacákem u rybníčku, vyjel si na Klínovec, vrátil se pro stan a pokračoval do Lokte.
Polozávodní Favorit, dvoupřevodník 52/46 zubů, pětikolečko 13 - 15 - 17 - 20 - 24 zuby.
Našel jsem deník z toho putování.
V deníku se píše, že v Ostrově jsem viděl duobus Škoda. Duobusy byly trolejbusy s pomocným dieselagregátem. V centru měst pod dráty, na okraji města nezávislá trakce. Rok 1987!
https://cs.linkfang.org/wiki/%C5%A0koda_21Tr...
jó, to byly časy, když jsme měli do stoupání převod 46/24. Teď mám na silničce 34/28 a uvítal bych vzadu taky 34. Že by to bylo věkem? :-)
Svýho času byly pod pultem k sehnání "cestovní" favority. Neměly berany a vzadu byl nosič. Ty převody by odpovídaly.
Měl jsem takového Favorita jako dítě. Ve 3/4 velikosti. Byl krásný, stříbrný, s vlaštovkou řídítkama a nosičem.
Pak jsem ho začal tunit a nakonec skončil pod pevností Masada v izraelské poušti. :-(
Když se tam byl rok nebo dva po mě kouknout známý, favorit už byl pryč.
> abernathy: Ty převody by odpovídaly.
Ale prdlajs by převody odpovídaly. Tzv. turistický dvoupřevodník měl počet zubů 46 / 32.
Při pohledu na tu páku ovládající řazení talířů jsem zaslzel a zavzpomínal na doby dávno minulé... :-)
škoda, že je to cenzurováno!
Ale není to škoda.
Neboť náhodný čtenář nepotřebuje vědět, na které konkrétní součástky Marcelky ze III.D jsem po většinu výpravy myslel.
Ale je fakt, že vynecháním dotyčných pasáží se deník zkrátí skoro o polovinu...
---------------
---------------
Tomu nebohém kolegovi či kolegyni, jemuž jsem výše uvedený rádoby vtipný text poslal třikrát za sebou (!!) do osobní zprávy místo do diskuse, se hluboce omlouvám.
To je tak, když jsem vstával v 1/2 5, dost se fyzicky nadřel, po návratu domů se konečně najedl (= útlum duševní činnosti, která ani jinak není právě oslnivá) a po vysprchování teď musím čekat, až mi uschne hlava, páč kdybych usnul s mokrou hlavou, bolela by mě, zatímco s nohahami mohu usnout klidně s mokrými, a nebolí mě. To potom z dlouhé chvíle blábolím na síti, pozoruje schnutí vlasů, mysle na Marcelu, a nedávaje pozor, kam co strkám.
A jestli to teď znovu po čtvrté zase odjede do sobotní zprávy, místo do diskuse, tak si vezmu provaz a půjdu se s flintou otrávit do rybníka. Děkuji za pozornost.
JJ z Ostrova na Klínovec :) Po silnice je to "jen" kopec po hladkém asfaltu (silnice I. třídy), lepší je to zpestřit z Jáchymova (od hotelu Curie nahoru na Panorámu směr Suchá - sice kopec není moc dlouhý, ale strmý je řádně. Pro offroud cyklisty to pak vzít z Horního Žďáru za hotelem Subtera směrem na zaniklou obec Arnoltov (Arnoldov) stará asi 50 let neudržovaná silnice na Suchou. 1/3 "jen" stoupání pro rozbitém asfaltu, pak takové tři serpentiny do kopce, kde je to od vody solidně vymletý mezi šutrama a pak ze Suchý směrem k Neklidu - taky tak kdysi býval asfalt, ale dnes šutronáda do kopce. Poslední úsek ke Klínovci pak asfaltek (nový).
To nemůže být až tak hrozný, to je nějaká plynulá šestka stoupání. Náročnější to bude tou délkou stoupání, ale ne sklonem.
Přes tu Suchou jsem si to letos v lázních (přelom březen/duben) plánovala, ale díky sněhu to nešlo. Na Suchou by se dalo vyjet po suché silnici, ale dál už byl sníh a na kolo to opravdu nebylo.
Nakonec jsem to kolmo dala z Božáku - sice "pouhých 8 km", ale v těch podmínkách a jen s omezeným časem "po procedúrách" to jinak nešlo vymyslet.
Z Jáchymova jsem ale dobila Klínovec alespoň pěšky - pěkných 15,5 km převážně sněhem. Zejména vrcholový úsek cca 2 km, kde se cesta mění v koryto potoka skrytého pod vrstvou sněhu, byl výživný.
Kdysi na Favoritu s berany Grossglocknerstrasse z Fuschlu na Fuscheltor. Také z Kranjske Gory na Vršič (v těch vracečkách dolů do Bovce jsem málem odpálil brzdy).
Na lehokole Hochwald z Hainu a Jedlovou z Jiřetína v dobách, kdy jsem zkoušel, co se ještě na lehu dá vyjet.
Pěkně jsem si máknul také cestou na lehosraz 2018 v etapě z Ledečka přes Český Šternberk, Vlašim a Hořepník do Pelhřimova. Až na jeden kopec za Vlašimí nic extrémního, ale nebyl tam snad ani metr vodorovně.
Pro mě drsných kopců bylo hodně. Který byl ten NEJ, nevím. Vzpomínám např. na cestu Černým dolem v Krkonoších, tehdy jsem byla ráda, že stoupáme potmě, že ten krpál nevidím.
Občas jen připíšu další kopec, vrchol, rozhlednu ... na papír, chtělo by to zpracovat, utřídit. Určitě mi tam nějaké kopce chybí.
Rozhledny, soutoky a prameny přidávám do alb na netu.
Ještě jsem si kdysi udělala tabulky s českými vrcholy:
Nejdrsnější jakože nejprudší?
Na dvou kolech (upravená Eska, převod nejspíš 42/28) po asfaltu Červeňák u Loun, ale už si nepamatuju, jestli i ty poslední metry pod vrcholem.
Na třech kolech (Python) po asfaltu Klecany a po lesní cestě od Solopysk na Pravdu.
Nejdrsnější jakože nejnamáhavější?
Křižanské sedlo, ale to jsem šlapal pěšky a tříkolku jsem táhl jako kačera.
No jo, nic moc. Vyznávám teorii, že strkání kola je vlastně jenom jiný druh lehkého převodu, a že na cesty, kde se kolo musí přenášet, je lepší ho vůbec nebrat a jít rovnou pěšky :-).
Jé, vlastně na výjezd na Ještěd jsem zapomněl. Ale to jen proto, že jsem to jel na vypůjčené tříkolce, takže jsem z ní nepadal ani když jsem jel rychlostí, že mě předbíhaly i důchodkyně s berlemi.
Vlastně ty největší krpály nejde na kole ani vyjet, ani sjet. Ale stačí, že máme kolo u sebe a je to cyklovýlet. :-)
Bez kola a po zadku jsem teď sjižděl hory na Fuerteventuře. V jednu chvíli už nešlo jít dále kolem pobřeží, ani přelézat skály u pobřeží.
Tak jsem se pustil do hor ve vnitrozemí. Jsou lávové a nestabilní, bez vegetace. Při těch sestupech jsem ležel zadkem na zemi a držel se všeho možného, abych se neskutálel.
Ještě mě napadá cesta na Etnu od moře. Poslední část před parkovištěm, když se jde lávovými poli a nakonec lesíkem jedlých kastanů - to je taky pěkný zážitek.
Pro mne byl "nejdrsnější asi Pasul Urdele v Rumunsku. Stoupání po pěkném asfaltu(průměr okolo 9-10%/16km) v otevřeném terénu na pražícím slunci- a když jsem myslel že jsem konečně nahoře(protože bylo vidět serpentýny klesání), po klesnutí o 100výškových metrů se za zatáčkou vynořila stěna odhadem 50m/20% a za ní pokračovalo 3km jen 8%, fakt lahůdka na "hlavu". Druhý byl Makljen v Bosně- 12km "jen" 8-9%, taky na slunci, ale vrchol byl vidět na začátku a pak semtam se objevil i z cesty. V obou případech ale stál zato sjezd.
Po modré nahoru přes Štarkov s Růženkou. Nešlo o to jet, problém byl dostat ju přes ty skaly.
https://mapy.cz/s/mehuhovaze
Když si takový kamzík, tak příště můžeš zkusit také po modré, protože modrá je dobrá :-) od Křižánek na Devět Skal.
Devět skal je ale PP a tam je mj. zákaz kol. Takže s kolem se až ke skalám nedostane.
Pokud teda nebude za křupana, kterému je putna, že jde o PP a platí tam nějaká pravidla.
Ó nikoliv, stezka vedle kolem PP a zákaz tam není.
Kolo se dá nechat na rozcestí a pak těch 50 m se dá vyskákat nahoru bez kola, a jen blbec by kolo vláčel na samý vrchol v PP a pak zase dolů.
Ale v zásadě si ho tam klidně na zádech vynést můžeš, když budeš mít strach, že ti ho někdo dole ukradne. Nosit kolo v PP zakázaný není, to snad i v rezervaci je lhostejné, co si neseš na zádech.
A tak to jo, to si tam klidně můžeš vynést i soudek s pivem :-)
No však jo. PP je jen kolem těch skal.
Je to teda víc než 50 metrů :o))), ale také jsme nechávali kola dole na stezce a nahoru si to vyběhli.
A snad hezčí je po červené z Drtáteníček na Malínskou skálu a nebo i obráceně. Tam je dobré si vzít karbonovou silničku, je lehká a dobře se nosí :-)
Tato trasa byla inspirací pro můj výstup přes Štarkov. Po té červené (Žďár-Brno) jeli bikeři nějaký výlet, protože jsem do těch míst jela, dala jsem si aspoň Štarkovskou část trasy s Favoritkou, tam se moje modrá s červenou kryjí :-)
Můžu potvrdit, že tam zákaz není. A udělat si foto na vrcholku v sedle kola je neodolatelné. V sedle jednatel Cyklistického klubu Pátek 13.
Omluvte kvalitu Daguerrotypie, byla pořízena ještě v minulém tisíciletí :-))
Možná tam jen v roce 1999 ještě nebyly ty cedule, co zakazovaly rozdělávat oheň, sahat na ptáčky, jezdit na kole, zpívat a já nevím co všechno, co se ještě v PP nemůže :o)))
Nás to tehdy zaujalo, protože do té doby jsme se s těmi cedulemi nesetkali. Nechce se mi to hledat, ale mohla jsem tam být tak v roce 2000/2001.
A do Prčic! V PP si nemohu sáhnout na ptáčka?!?
To mi připomíná, jak jsem párkrát absolvoval příhrazské schody s kolem přes rameno. https://mapy.cz/s/nazelucaze
Těžko říct jeden. Pokud jde o asfalt a délku s převýšením, tak před lety tohle:
https://mapy.cz/s/datukuvape
před tím z Kernsu pohodový stoupání a nahoře k Tannalpu už taky, ale tenhle úsek měl na 8km trvale 11% a pak cestou dolu jsem musel chladit ráfky (tenkrát ještě V-brzdy) v kravskejch napajedlech. Na to se nezapomíná :-)
Různejch "krátkejch", co už mám problém místy vyšlápnout (někdy jo, někdy tlačim) mám v okolí spoustu - Sněžník, Jedlová, Luž z německý strany, Hvozd, Smrk ...
Z Oybinu směrem na Luckendorf je asi 300 m sedmnáctky, tehdá skoro na kašpárka jsem ji jel hned dvakrát za sebou. Musel jsem se vrátit pro Oakley za litr, který mi dole vypadly z helmy.
Jé, to je blízko Sherlocka.
Taky nezapomenu:
https://de.mapy.cz/s/konurazapa
Prý Seen-Route! Jezero žádné, s naloženým kolem hrůza. Příště po hlavní.
Sněžník, Jedlová a další naše ... ani se nemusí do Alp.
K Sherlockovi je to ovšem lepší lanovkou, než na kole :-)
Meiringenskou soutěskou taky raději pěšky ...
Pěkný pěkný, padající vodu já rád... :-)
To mi tady v tý naší kotlině chybí, vodopády. Tuhle jsem si je vygooglil s tím že si je obvýletuju, ale po třetí vodovodní trubce trčící ze zdi, ze který tekl litr za minutu mě to přešlo...
Ta soutěska je krásná, ani mi ji nepřipomínej, já si ji měla projít. Viděla jsem jen kousek. U vchodu do ní jsme strávili noc. Není toto nádherné ubytování?
Pětihvězdičkový luxus :-)
Soutěska Aare je takovej trochu větší Prielom Hornáda ...
Prielom Hornáda jsem šla. Hezké téma nám tu Marin7 založil.
Kopce obecně na kole příliš nemiluju, ale pokud bych si měla vybrat dokopec nebo Podunajskou, tak si raději vyberu ten dokopec.
Takže drsný je pro mě každý dokopec, ale roli nehraje jen jeho sklon; velký podíl má i počasí, stav mých tělesných ostatků, jestli jedu na těžko apod. Ovšem to radostné opojení, když stanu na vrcholu, to za tu námahu vždycky stojí :o)))
Z těch nejdrsnějších zdolaných mě napadá u nás:
- Říp - tam jsem byla opakovaně a nevyjedu ho nikdy, drsný je pro mě i sjezd :o)))
- Vsetínské kopce - nekonečné houpání nahoru a dolů
- ze Starého Hrozenkova na Mikulčin vrch - na těžko, chvílemi ten dokopec nešel ani vytlačit
- při Dámské z Lískové na Čerchov, resp. do sedla pod Čerchovem, protože na vrchol jsem se s Lenkou už odmítla dosápat https://vrstevnice.rajce.idnes.cz/20160723...
- výživná byla i Vlčí hora
- z Papežova na Lysou horu - tenhle výjezd mi moc nesednul a po každém zdolaném kilometru jsem měla slušnou krizičku. Ale jela jsem na hekyho svatbu, tak jsem se tam vysápat musela :o)))
- z Rejvízu na Červenohorské sedlo a přes Švýcárnu na Praděd
a v cizině:
- v Rakousku výjezd na Asitz
- zabrat mi dal i nějaký ten dokopec v Itálii na Gardě
- nezapomenutelný byl výlet Bludez - SilvrettaSee - Galtür - Bludenz
- v Norsku výjezd od moře na Dalsnibu, takže z nuly do cca 1.600 m - i když to vlastně nebylo nic drsného, to jsme zvládli za odpoledne :o)))
- samozřejmě stezka Trollů v Norsku
- na Slovensku výjezd na Velky Javor - to hlavně proto, že jsem jela s napůl přibrzděným předním kolem
- pár drsných dokopců bylo i na Korsice, ale tam hlavně díky horku
zabrat mi dalo i pár pěších výstupů:
- na Slovensku z Telgártu na Královu holu
- z Čertovice na Štefánikovu chatu
Na Kralovu Holu jsem jela na kole,bylo silene vedro,kameni obcas klouzalo a kdyz jsem dojela na vrchol,tak byla bourka a krcili jsme se v nejake zaplivane boude. Cesta dolu byla po desti taky dost klouzava
Jejda, zapomněla jsem na Ještěd - opět při Dámské, takže na polotěžko.
Byl to nářez, ale dali (tehdy s námi byl i jeden muž) jsme to :o)))
Také si sem dám Ještěd.
Na Favoritu, samosebou :-)
Také tam se mnou byl jeden muž...
Pokud bude někdo v Itálii na Gardě, tak si může cvičně a na rozdejchání vyjet z Gardy do Pré di Ledro a tam od kostela si vyjet po cyklo do sedla Guil.
A pak třeba druhý den je dobrý si dát o něco méně vtipnou a o trochu delší trasu od hráze jezera Ledro a vyjet si po cyklo do sedla Bocca dei Fortini.
V každém případě kdo tam vyjede, tak potom projížďka po hřebeni mezi Passo Guill a Tremalzo je za odměnu za ten výjezd.
Jinak samozřejmě pro pěkný výjezd není potřeba jezdit v tak daleko, máme i u nás.
Takový výjezd z Rokytnice nad Jizerou na Dvoračky skutečně stojí za to
https://mapy.cz/s/fufosasara
Na treku v kuse jsem to nedal, musel jsem na dvakrát zastavit a zklidnit dech.
A jinak taky takový výjezd z polské strany někde od Przesielka na Špindlerovku taky stojí za to a člověk se příjemně zadejchá :-)
https://mapy.cz/s/hegovumuva
Delky tech stoupani? Procenta? (Prevyseni?)
To si přece snadno dopočteš, když víš, o jaký dokopec jde :o)))
Když popisuju výživný kopec, zmíním taky jeho parametry.
To jsou jen čísla. Ostatně ty máš nějaká závazná pravidla, co jsou parametry pro "výživný kopec" a co je ještě terénní nerovnost?!?
Nejsme roboti a to, co pro jednoho může být "výživný kopec" pro druhého může být jen ta terénní nerovnost.
Nejsem tak zcestovalý jak naprostá většina tady, ale součástí mých výjezdů bývají tyto výjezdy a nahoře už většinou nemám co vypotit :-D
https://mapy.cz/s/culusapoju
https://mapy.cz/s/macafunaba
Vyjížděl jsem to vždy v rychlosti na hranici lehnutí na ECU. Co bude nyní na Mini, to zatím netuším, ještě se mi nevrátil rohlík po GO a spodní řízení zatím nemám v krvi. Jestli ho teda vsáknu do žil a nepořídím horní řízení :-D
Když nad tím přemýšlím,já tu mám na kole jen druhý nejvyšší vrchol v plzeňském okolí,Krkavec 504m nad mořem, s rozhlednou a TV vysílačem. Na jiných vrcholech,třeba v tomto případě na tom prvním,hradu Radyně,nebo na tom třetím,na Chlumu,jsem byl samozřejmě také,ale pěšky...
Ono asi jde nejvíc o sklony.
Tedy na silničním, zatíženém kole. Převodama se už nic nedožene, protože prostě neexistují, takže nezbývá než "jít ze sedla", v mém případě tlačit. Takových kopců, kde musím potlačit, je celkem dost, ale nejdelší procházka asi byla na Mont Ventoux, kde hádám, že jsem z těch 25 km dobrých 10 km strkal. A tlačit naložené kolo proti strmému kopci taky žádná lábuž.
Oproti tomu, takovej kopec v Andoře, který ze severní strany začíná na 700 m nad mořem, a končí po 35 km na 2400 m nad mořem,je celkem sjízdný, protože stoupání povětšinou mírné, pod 7, a to se dá v pohodě ušlápnout.
Tedy když ta pohoda je.
Když vyjedeš do deště,který od 1200 nad mořem přejde do sněžení, chce se to taky docela fest kousnout.
https://photos.app.goo.gl/Xz9qv6e5A9F4hGy77
Ale obecně, kopce jsou celkem fajn, mají svůj vrchol, a abych musel "strkat" či spíše brzdit z kopce pěšky se mi stalo jen jednou.
Takže jednou jsi nahoře, a pak už sw vezeš. To vítr, to je svině. Někdy nemá konce a není kam se schovat. To je nápor na paluci
Bych tu neexistenci převodů ještě přehodnotila. Jezdíš do ciziny, tak si je tam někde pořiď. Tady máš odkaz pro inspiraci, z těch možností by ti některá určitě sedla.
https://www.cyclingabout.com/low-climbing-gears...
Případně existují i silniční trojpřevodníky a jsou třípolohové páky pro přesmykač.
Pro meho Cannodale s Ultegrou to fakt nejde.
Není šance, ptal jsem se a řešil.
Co tam máš za převody?
https://www.cannondalebikes.cz/o-cannondale...
tary je specifikace, podařilo se jim tam dát kazetu s 2 zuby navíc než byl originál, ale víc už prý přehazovačka nepobere. Snad by šlo dopředu dát menší placku, ale muselo by se tomějak objednávat, a celé vyměnit, a vysvětlili mi, že by efekt neodpovídal nákladům.
Tak prostě jak je sklon nad 10, projdu se a bude.
Na tyhle cesty by byl lepší nějaký ten gravel s lehčími převody a diskovými brzdami, ale zatím si říkám,jestli to má smysl,kvůli pár kopečkům.
A pak mám taky ten elektrickej krám, a když nebudu muset vlakem, je to pohodlnější řešení.
U Gebhardta ti udělají kliky aji s převodníkama podle potřeby.
https://www.gebhardt.cz/en/node/25
Jestli na těch ozubenejch kolech máš napsaný Ultegra nebo Gebhardt je řetězu úplně putna a přehazovačce vzadu taky, akorát musí natáhnout potřebný počet zubů. Když zmenšíš oba převodníky, počet zubů vůbec měnit nepotřebuješ. Já mám na silničce zbastleneé převodníky 38/22 a vyjedu všechno, na roviny mám ještě třetí talíř 44, ale ty asi máš jen dva talíře. Je jen potřeba to nsadit na střed a zpřesmykovat to. Přesmykač se dá upravit, když na trhu není žádný vhodný, ale zase je úplně jedno, co na tom hejbleti bude napsaný, dyť to akorát přetahuje řetěz z jednoho talíře na druhej. Seš snad technik. Šmatlat pěšky vedle kola za desítky tisíc bych se hanbou propadla.
Já tomu až tak nerozumím,ale chápu, že přehazovačka prostě má příliš krátké reno, aby mohla popostrčit řetěz na větší kolečko.
Menší placka se snad i dělá, ale jak říkáš,chce ro vyměnit kliky, a vysvětlili mě, že by to stálo asi 5 litrů, a vlastně bych si zase až tak moc nepomohl.
Ze silničky dělat horáka prostě asi nemá smysl.
Je tu ještě jiná věc, tedy ta druhá strana kopce, sešup dolů. Když jsem sjížděl z té Větrné hůrky,musel jsem každou chvíli stát, protožejsem dostal strach, že spálím pláště a polrtím na tlamu. Neznám to tam,nemám silnici jen pro sebe, jako když tam jedou to TdF, a tak brzdím a protože je to 25 km dolů, brzdím dlouho, až se ráfky rozpálí, že by ses o ně spálila. takž zastavit, nechat ráfky vychladnout, a frčí se dál. Další nevýhodou silničky je absence blatníků. Sehnal jsem si nějaké, ale mezi pláštěm a blatníkem je snad milimetr mezera Pak stačí mokro a nějakej písek na silnici, a už se to dře a brzdí.
Silničky nejsou určené na cestování s bagáží.
Ty gravely by to už zvládali líp, lepší převody, áirší gumy, připraveno na blatníky i nosič, disk, než nějak náročně přebastlovat ailničku, fakt by bylo lepší změnit kolo.
Ale už jsem si na tu zelenou potvoru zvyknul a stejskalo by se mi. Nevím, kolik kopců mě jeśtě čeká, a má-li měnit kolo smysl.
Nic mě zase tak nežene, abych to nesjízdné nevystrkal, nebo když nahřeju rádek,nepičkal až vychladne.....
Tak na gravely dávají buď ty silniční velké dvojtalíře nebo tu hrůzu 1 x něco.
Silniční trojtácy pokryjí i vysoké požadavky na rozsah rychlostí, ale tam je spíš problém s větším rozsahem napínání přehazovačky. Co jsem si všimla, se to dělá u těch nižších řad, asi pro ženský, ty potřebují převody do pomala. Já mám Shimano Claris 8sp s rozsahem napínání 45 zubů a největší pastorek 34 zubů. To mi pokryje talíře 44-38-22 a pastorky 11-34.
Samozřejmě, že to upravit není zadarmo, ale když už tomu cestování tolik dáváš, určitě by bylo rozumné si vylepšit jízdní komfort. Si myslím, že by ti stačil dvojtác s rozumnýma převodníkama (viz. odkazovaný článek výše) a k tomu pastorek 34 zubů. Vždyť to v tom článku všechno píšou, mají tam spousty příkladů pro rozsah napínání 39 zubů (16 zubů rozdíl talířů a kazeta do 34 zubů). 39 zubů napínání má každá silniční přehazovačka a pro větší pastorek (34 zubů) se dá dát na tu tvou stávající delší ramínko, to se dá nechat udělat.
Prostě tlačit, když to není nutné a stálo by to zlomek ceny toho kola, považuji za zbytečné a mrzelo by mě to.
Takhle, on je gravel a gravel, že jo.
I ten můj elektrickej je z karbonu a slušně zpřevodovanej.
Beru to spíš jako výzvu. Buď pojedu na Zeleném, s tím, že je možné, že budu občas strkat, nebo se pochlapím a dám ti, či si vezmu tu elektriku.
Ono všechno má svoje výhody i nevýhody.
Nevýhodou není dobíjení,jak se leckdo domnívá, ale prostě že ta potvora je těžká.
Tak třeba přesun vlakem je komplikovaný,ne nástup a výstup do vlaku, jako přesuny podzemníma chodbama mezi nástupišti.
Ještě mě napadlo obohacení tohoto tématu - na který kopec jste vyšlápli vůbec jako první a pamatujete si na to. Třeba pěšky nebo na kole, to je jedno.
Já si pamatuju na zážitek ze školky, kdy jsme na jeden kopec šli a pro mě to byla velká událost. Tak jsem si zapamatoval i jeho jméno - Svinský vrch. Mohlo mi být 5 let max.
Pamatuji si na to nekonečné stoupání, pořád to vypadalo, že už bude konec a nebyl. :-(
Tohle zažívám doteď u každého kopce. :-)
Kopec, na který jsem poprvé vyšlápl si nepamatuju. Ale pamatuju si dobře, že když jsem byl malý, vzal mě táta do Hředel, na dvoře statku měl s někým domluvenou opravu auta. A vzal mi s sebou kolo, abych se na něm naučil jezdit. Stylem hoďte ho do vody, ať se naučí plavat. Naštěstí tam byl starší kluk, který se mě ujal a fakt mě to naučil. A milý táta mě na konci dne vyvezl autem nahoru na Džbán abych si to sjel, počká na mě dole. Dodneška si pamatuju nějakou pravotočivou zatáčku, kterou jsem šel pěšky a bál se, že kolo neudržím.
Stejně jako pamatuju na svou první noc v hradní zřícenině (1995 klenutá komnata moravského Zubštejna), tak si živě vybavuju i svou první dvoutisícovku – Klammljoch (Passo di Gola) 2288m v roce 1999, parádní přejezd z A do I.
https://www.dangerousroads.org/europe/italy...
Jinak k původnímu tématu – těžko vybírat ‘nejdrsnější’ kopec, jeden z těch nezapomenutelných byl určitě přechod rakouských Taur s naloženým kolem (2003), kde skoro celou trasu jsem přecházel na 5x – 3x ve směru (po kusech s nákladem), 2x zpět (pro zbytek nákladu). 2 dny jsem regeneroval na půli cesty v opuštěné lovecké chatě :-).
Cca 3 (4) roky, na tříkolce na Pavličák = kopec (vyvýšenina) mezi dolem Gottwald III (nyní Ronna) a Pcherami. Protože havíři tátu a naši rodinu znali, otočil mě (před vrcholem) jeden havíř zpět k domovu.
To bylo v dobách, kdy havíři chodili na šichtu pěšky a kdy jen ti zámožnější jezdili na kole ...
Moje dítě na moje podobné historky (to ještě...) reaguje slovy: a za dveřma jste měli klacky abyste se bránili mamutům. :)
Evidentně mám tolerantnější děti ...
8-D
Pamatuju na jeden výjezd s kamarády na Sněžník. Už jsem musel mít esku s pětikolečkem (předtím tušim Pionýra). Asi to nebyl první kopec, možná první Sněžník. Ale pamatuju si to kvůli sjezdu zpět. Byli jsme tři a dolu jsme to serpentýnami kulili co to šlo. V jedný pravý zatáčce, vidim to jako dneska, proti nám vyjela zdola hasičská Tatra. Řezala zatáčku protisměrem, nás to naopak pěkně vyneslo, takže jsme se vzájemně minuli "po anglicku" a bez škrábnutí. Bylo to o fous :-)
Z dětství si pamatuji výšlap na Boubín - v rámci letního puťáku ze Sušice na Lipno někdy v roce 1976 nebo 1977. Po týdenním dešti odjela valná část domů a na druhý týden nás zbylo šest a byl to jeden z nejlepších táborů, jaký jsem absolvovala.
A Boubín si pamatuji proto, že první na vrcholu vyhrál polárkáč :o)))
Pár brutálních zkratek by se našlo. Některé byly spíše lezeckým terénem jiné zarostlé.
Ale co je nejhorší jsou pokácená stromy. Prostě v pátek padla tak na to kašleme a jdeme domů. Co kdyby hořelo? A někdy jsou schopni nechat zátaras dlouhý stovky metrů.
Stromy jsou nejhorší protože někdy musíte zvedat kola i dva metry vysoko. Vrátit se pár km? Nebo se probít?
Přelez. Přeskoč. Nepodlez.
Alespoň takto si to pamatuju :-D A vždy těžko říct, když nevíš, kolik Tě toho ještě čeká.
Ale můžeš podlézt, často jinak ani nelze, ale zase se musíš narovnat :-)
no nevím jestli nestrmější, ale do dnešního dne vzpomínám na výjezd z BB nahoru na
Donovaly. Tuším týden-dva potom tam ten magor v kamionu bez brzd přejel vězně co čistili příkopy.
Sedlo Šturec kterým jsem jel za rok bylo paradoxně příjemnější...
Můj první, sice krátký ale drsný, kopec byl při pravidelném prázdninovém pobytu u babičky na jihu Čech. Ke kostelu se vyjíždělo do strmého kopce (dle vrstevnic na mapě na 63 metrech převýšení 10 metrů). Bratranec to na pionýru sám nevyjel, to se se spolujezdcem dole musel rozjet, před největším stoupáním spolujezdec seskočil a musel pořádně tlačit, aby mohl nahoře zase naskočit. A právě v těch nejprudších místech jsem je na kole předjel, a vyhrál tak sázku :-).
Pak mně bývalý spolužák ze střední pozval na oslavu jeho čtyřicátin. Komplikace byla v tom, že je slavil na Šumavě, (v okolí Churáňova), v chatě party horolezců, s nimiž v té době lezl. Aby si "pojistil" mou účast, tvrdil, že poslední úsek cesty k chatě, nelze na kole vyjet. Jel jsem přes Příbram, Strakonice, Stachy a po cca stosedmdesáti km do chaty DOJEL. Druhou polovinu cesty pršelo, ke konci to přešlo ve sněžení. Když viděli, jak vypadám, vyhnali děcka z pece, a uložili mně tam. Poprvé v životě jsem spal na peci, a zřejmě jen díky tomu se cesta obešla bez následků.
Při cestě na Spezi jsme s kolegou zjistili, že při cestě zpět, nebudu mít na hraniční hory dostatečně pomalé převody. V nějakém sběrném dvoře jsme objevili díly, které jsme pro návrat použili.
Jinak už jen tuzemská stoupání-při letní dovolené jsem před snídaní jezdil z Vítkovic na Horní mísečky, byl jsem asi čtyřikrát na Ještědu, ale nikdy na kole na Řípu.
V současné době už většinu drsných kopců tlačím :-)
Nejhorší kopce co do sklonu jsou bezejmené prudké lesní cesty s hromadou volně loženého kamení - brutální stoupání (třeba jen 100m) a při šlapání (nejlehčí převody) pak zadní kolo metne šutr a stojíte - rozjet se na tom je prakticky nemožné.
Občas mě chytne taková masochistická potřeba zdolat nějakej kopec (oblast Klínovec a okolí - takže kopců na výběr je spoustu) a pak vyrazím a často i kopec zdolám. Naštěstí zpět domů je to z kopce, takže si ty nastoupaný metry vychutnám.
I v rovinatém kraji se najdou šťavnaté jednohubky (290m/43m převýšení): https://mapy.cz/s/cazefogafe
Cca 30 stupňů ale na nákladním kole který je dlouhý,tudíž se to nestaví a dobře zprevodovany. Ale i tak jsem čekal kdy praskne řetěz.Bohuzel ten bývá nejslabší článek na takových srandickach. Není to poprvé co jsem ho přetrh ale většinou při tahání těžkého vleku.
Fakt stupňů? 30st. je totiž 58 %.