Me napriklad naprosto nezajima, jaky ma trat profil + sportovni a vykonostni charakteristiky. Neberu cestovani na kole/kolobezce/pesky jako sportovni vykon, ale jako prilezitost poznat cesko + svet z prvni ruky.
Cesko beru jako tresnicku na dortu, ale clovek se nemuze porad prejidat tresnickami, ktere ma rad. Tak jezdim i do sveta.
Trasu si pripravuji tak, abych videl maximum mist, ktere maji dusi a minimum mist nezajimavych.
Pri ceste kolem republiky me zajimaji hlavne malickosti. Hledam si informace o kazdem miste a kazde vesnicce, kterou projizdim - v tomto pripade na kolobezce.
A temer vzdy neco najdu. Treba to, ze na mistnim hristi roste vzacna rostlinka, ktera potrebuje, aby ji obcas nekdo poslapal. :-)
Nebo ze na kopci se nachazi sysli louka.
Nebo nadrazicko Kovarska v Krusnych horach. Uprimne receno bych ho soukromne vymenil za cele Karlovy Vary, ktere jsem sice videl, ale nic zajimaveho tam nebylo.
Velke turisticke atrakce me vetsinou moc nezajimaji, ale jdu do nich taky. Treba prekvapi.
Na kazde misto se da divat v mnoha rovinach a to mi prijde hodne zajimave. Treba z hlediska historie, blizke i vzdalene.
> Zjistujete si informace o mistech, kudy pojedete?
Nejprve jsem chtěl napsat, že samosebou, zjišťuji.
Ale pak mi došlo, že to, co si většinou zjišťuji, je hlavně trasa samotná. Totiž před převratem jsem chodíval podle map 1 : 100 000, po převratu přišly "padesátky", no a mnoho posledních let používam mapy.cz . Tablet nemaje a navigaci programově odmítaje, fotím si náhledy obrazovek počítače s mapou do foťáku, a podle toho se potom po cestě řídím. Rád mám pohledy, "panoramata", které mi pomáhají na rozcestích neznačených cest.
Ale k těm informacím, na které se ptáš. Pomalu s tím začínám také.
Před loňským výletem s Eskou jsem zjišťoval informace o teplovodu Mělník - Praha, okolo jehož impozantních rour jsem projížděl.
Dnes zrovna jsem hledal info o prameni Kocáby, a také o středním odborném učilišti v Dubně. Neboť se chystám na výlet Příbram - Zbraslav.
Takže ano, zjišťuji si informace o místech, kudy pojedu. Neboť nechci jen tupě projet krajinou, jako nůž máslem.
Hodně mi pomáhají různé ikonky na mapách.cz , zámky, mosty, rybníci... Rád mám "technické památky" či "zrušené tratě".
Samozřejmě, že zjišťuji. Trasu, podle které jedu, mám v mobilu. Na řidítkách mám ale vytisknutou trasu s popisy všeho zajímavé, co by se nemělo cestou minout.
Dvojnásob mě pak mrzí, když nějakou zapomenutou zajímavost najdu ještě po návratu, když třídím fotky.
Jeden můj kamarád vždycky říkal, že v neznámém městě se má zajít z nádraží na náměstí, do místní čtyřky a do kostela. Vždycky si na to vzpomenu, když někam přijedu a musím konstatovat, že to v malých městečkách platí skoro do puntíku :o)))
Jen teda já jdu raději do cukrárny :o)))
Chichi, z nádraží na náměstí. Třeba takový Mníšek pod Podprdou. Nebo Šušice :-)
Chtěl jsem ještě připsat Chlum u Třeboně. Ale to, co jsem za mlada znával jako zastávku Chlum u Třeboně, a co se nachází 5,5 km od chlumecké návsi, se dnes jmenuje "Majdalena - žst".
Škandál. Nic není jako dřív. :-(
Nejsi ty klempíř?!?
Musíš se na to dívat s trochou nadhledu. Nemůže být vše nalajnované s přesností na milimetr.
Samozřejmě to nejde aplikovat vždy a všude už i proto, že ne všude mají nádraží, kostel nebo hospodu. Fungující.
A zrovna Mníšek pod Brdy je místo, kam se sice chystám na průzkum, ale podle zcela jiného scénáře, protože tam je toho k vidění mnohem víc.
> Nejsi ty klempíř?!?
No. Jeden takovej se tuhle usadil za komínem, pevně se ho chyt, když tu ale nohou zachyt o škopík. A co z toho bylo za průšvih!?!
> Musíš se na to dívat s trochou nadhledu.
To se Ti řekne tuze snadno! Ale já mám "v civilu" závrať, když si stoupnu na židli! V práci se s tím holt musím prát :-(
> A zrovna Mníšek pod Brdy je místo, kam se sice chystám na průzkum
Tak to mrkni na "důl Skalka".
http://www.montannispolecnost.cz/
Já na to narazil právě, když jsem si chystal výlet z Dobříše přes Skalku do Prahy. Takže to přesně patří do tohoto Marinova7 tématu.
Zatím jsem to četl jen letem - světem. Musím to pročíst pořádně, jestli je možné, že ze Skalky vede podzemní chodba až do bývalých kovozávodů?!?
Já to mám malinko obráceně. Samozřejmě si trasu připravím abych zhruba věděl co mě čeká a nemine a co je na trase hezkého a zajímavého k vidění.
Někdy mám hrubou informaci o zajímavosti předem a v podstatě to zajímavé místo je cíl a když to zaujme víc tak si pak dohledávám další info. A dost často se mi stává, že po trase někde něco zajímavého potkám aniž bych předem o tom věděl, něco uvídím nebo se dočtu na nějaké infotabuli, zaznamenám a nafotím a pak zpětně doma dohledávám další informace. A takhle to mám jak u nás tak i v cizině a vyhovuje mi to.
Absolutně, a někdy tohle ’’zjišťování’’ může zabrat i víc času než cesta samotná. Něco mě v mapě zaujme, z netu vyskočí pár odkazů, z těch se dostanu na další, z nich zase na jiné – tu video na YouTube, tu osobní stránky neznámého vandráka, tu fotka něčeho zajímavého poblíž,… Nezřídka pak až z těchto nahodilých vedlejších odskoků odhalím tak utajené perly a poklady, které bych jinak nikdy neměl možnost objevit, a o kterých často neví ani tamější usedlíci – jednou opuštěný lesní altán uprostřed lesa co není ani v mapě a na leteckých záběrech je schovaný pod stromy, jindy parádní neoficiální bothy, tady skrýš u jezera na pozorování ptáků, támhle zapomenutou studánku, krásnou v mapě nevyznačenou trasu, osadu několika svérázných domorodců odříznutých od světa,…
Vyjma zajímavostí podél trasy si taky projíždím satelitní záběry v mapě tečkovaných čárkovaných off-road pěšin jestli to nejsou jen ty tečky v mapě, ukládám příhodná spací místa podél trasy, veřejné kohouty s pitnou vodou, registruju osady s knihovnou pro přístup na net, kempy kde se dá přes den koupit teplá sprcha…
Ještě bych přidal, že se dá podívat i na filmová místa na netu, jestli se tam něco zajímavého netočilo. Nebo do historických map.
Místní obyvatelé jsou fontána vědomostí. Ale docela často taky překvapí, když neví, co mají kousek od baráku.
Pak je ještě jedna zvláštní oblast, cesko-polsko-slovenske trojmezí, kde lidi lžou, jako když tiskne. Je to taková krajová zvláštnost a důkladně jsem si ji na místě ověřil.
Bral jsem to jako takové cirkusové číslo. :-)
Obvykle mám určený bod A, bod B a čas, za který se potřebuji dostat z prvního do druhého, plus nějaké průjezdní body (např. moje oblíbené vesnice s cizokrajnými názvy :-) ). Nechám si na mapách.cz nastřelit trasu. Potom ji podle fotomapy, panoramat a dalších map ručně doladím (snažím se vyhýbat nesjízdným tankodromům, hlavním silnicím bez krajnic a prudkým kopcům). Potom odhadnu, kam který den asi dojedu, a vytipuju si přespávací místa, studánky, obchody a podobně. Tím plánování končí.
Zajímavosti na cestě mlsám tak, jak se mi náhodně objevují v zorném poli, ale většinou je cíleně nevyhledávám. Ani si o nich nic nezjišťuju, protože kdybych o nich předem všechno věděl, tak už bych je nepotřeboval vidět.
Zdroj zajímavostí k návětěvě jsou i geokešerské mapy. Velmi často se na konkrétním místě pozná umístění na takové mapě, bo vandalství a vrstva odpadu. Pokud si trempská osada třeba udělá "vlastní" studnu nebo pramen, tak to z tohoto důvodu někdy "tají", aby tam nebyla "invaze".
Jako třeba 3 roky taháš na hřbetu pytle s cementem a trubky za vytrvalého používání lopaty s krumpáčem a pak najdeš tento vytvořený vodní zdroj zvadalizovaný a někdy i foto na webu se spokojeným umělcem...
> Jako třeba 3 roky taháš na hřbetu pytle s cementem...
Jako mladý řidič stavebního podniku po vojně jsem přijel se svojí Tatrou 148 do Čertových schodů se 12 prázdnými paletami zcela nepřipravený na to, co se bude dít. Z dopravníkového pásu, vystrčeného z budovy, se mi začaly na valník sypat padesátikilové pytle cementu... Fofrem jsem musel palety na korbě rozházet a ty pytle na to rovnat. Pět pytlů do jedné vrstvy (2 podél a 3 napříč), 4 vrstvy na paletu. Dohromady 240 pytlů, 12 tun cementu. Trvalo to ani ne hodinu.
Takže když píšeš, že na stavbu studánky tahali trempi 3 roky pytle s cementem...
Co stavěli? Orlík? Dněprostroj?
:-)
Tak ono to nikdy není jako z partesu podle projektu s pohledem na žíhadla ve stráni z korby přistaveného naloženého náklaďáku party "úkáček" :-D Všechno postupně a megaúspěch veškerého toho kvaltování jsou dvě soboty v měsíci jedněch rukou.
A fakt to všechno včetně tak nejméně 2-3 kubíků kamenů odnesli na zádech. S tím, že zachovali přesunutím i rochniště divočákům.
Začíná se úpravou pramínku vyvěrajícího v křoví s prkny a pilkou v ruce. Pak s krumpáčem a rýčem zkusmo zahlubuješ a čirou náhodou narazíš na skalní podklad s "tůňkou" pod rochništěm. No, a pak začnou úpravy podle úrovně nasrání z nabírání vody hrnkem do petky až po rozhodnutí - bude studna. A tu studnu nemůžeš postavit na té "tůňce", musí to z ní být do té studny přivedené, bo divočáci.
S jasným stavebním dohledem příslušné myslivny, že. Tak ty tři roky tak prostě nějak proplynou :-D
Studna se jmenuje "Boženka" a osdníci T.O. Vršava. Ti mně napadli jako takoví poslední hrdinové tohto.
...moc se omlouvám za "ukliknutí", má to být + :-(
Trampské osady kupodivu stále žijí. Nemyslím tím jen ta skrytá ohniště v lese s několika lavičkami a cedulku na stromě. Tentokráte myslím na řadu osad se jménem z písničky třeba na Kocábě. Z trampských boud jsou chaty v lese ve svahu. Ovšem příjezdová cesta do osady vede přes brod, na střechách jsou sluneční panely, poněvadž elektřina není. Cesta podél Kocáby od Štěchovic má sice lávky pro pěší, ale pro auta tam jsou pouze brody. Cesta na kole je docela dobrodružná. Žijí tam trochu jiní lidé.
Geocaching je pro mne pozoruhodný turistický průvodce, díky němu jsem objevil spoustu krásných míst, o kterých se moc neví, například krásné pískovcové skalní brány.
Trampové to nevidí rádi, protože svoje místa tají a vím, že jistý umanutý trampobijce hledal (a možná stále hledá) po galeriích na internetu fotky trampských kempů a v nich EXIF informace o poloze, aby mohl kemp "navrátit do přírodního stavu", rozuměj vybavení rozmlátit sekerou a rozházet po lese.
Jako jo, podle GC jsem párkrát našel několik docela zajímavých neprofláklých míst. Ale docela mě štvalo, že na webu neměli nějaké hodnocení nebo vyhledávání přesně podle tohoto kritéria. Jakože když člověk není skalní geocacher, který loví kešky pro to lovení samotné, ale jen náhodný turista, který si chce nechat doporučit zajímavám místa, tak nemá šanci (například bez čtení logů) nějak vytřídit ty zajímavé.
K tématu: snažím se něco nastudovat, zvlášť před cestama do zahraničí. Ale i tak se mi stalo, že jsem prošel asi 200 metrů od nádherné vyhlídky, o které jsem se pak dověděl až při procházení mapy po návratu.
Nastudovat si co nejvíc, o místech, která cestou uvidím, je asi normální.
Ale mám rád, když mě někde něco překvapí.
Třeba tenhle dům, v městě Crest v Provence, známém pro svůj hrad-věž, tedy donjon.
Ten dům, jak na něm cedulka hlásá se vyznačuje tím že:
"Zde se nenarodil, ani tady nezemřel Vincent van Gogh".
To stojí za vidění!
Sem tam i nás jsou podobné cedule, třeba tady nikdy nebyl Jára Cimrman.
Nemyslím si, že by je zrovna on inspiroval, mě to děsně pobavilo, taky proto, že jsem ten nápis hned pochopil bez slovníku :-)
Jinak moc nerozumím kolegovi, myslím si, že cestu dopředu plánuje každý, pečlivě, protože plánování a snění o dálkách je součást cesty.
Teda kromě mojí cesty kolem na Paříž.
1. května tam mám být, vyrazit -7, nic plánovat nemusím, kolo už ví samo
Trasa by rozhodně měla být naplánovaná dost podrobně, aby biker nebyl nepříjemně překvapený. Zažil jsem dva "bikery", kteří statečně vyšlapali serpentiny od Lago d'Ampola na Passo Tremalzo, projeli tunelem a při klesání na Passo Nota se tvářili velmi nešťastně a některé úseky nesli kola na ramenou. Dokonce tam jel i silničář!!!
Často vídám ty, kteří neplánují na tratích v Saalbachu nebo Leogangu. Občas tam vídám i vrtulník :-(
Neplánovat můžu, když jedu podél Berounky do Černošic. Jindy je to ale nezodpovědný hazard.
"Hrubé" plánování trasy a směru podle zajímavostí/památek je nutné- to další je dobré zjišťovat u místních při průjezdu. Jednak se naváže kontakt s domorodci(kteří rádi pomohou), dozvím se o nedalekých zajímavostech(a kolikrát i místních specialitách)- vědí víc než kdejaký net a jsou hrdí, že právě na ně se obrátil cizinec. To se mi zatím osvědčilo v Rumunsku, na Balkáně i na Moravě a Slovensku...
Ano, plánování trasy má svoje úskalí, když jsem jel poprvé po svých na lehosraz do Nivnice, tak jsem jel víceméně nejkratší cestou, aniž bych se, jakožto obyvatel rovinatého kraje, díval na vrstevnice. Takže jsem si hezky dal Vysočinu, Drahanskou vrchovinu a Chřiby přímo přes Bunč (tam už jsem nadával jak špaček). O pět let později jsem už do Nivnice jel pokorně oklikou, ale zato většinou po rovině podél řek.
Já jsem takhle před lety podlehl dojmu, že v Polsku je svah Krkonoš někam na čáru Jelení Hora - Svídnice a pak je směrem na sever placka. Při zdolávání kopce někde u Jaworu jsem si několikrát musel vyslechnout ironické "taťka a ty jeho rovinky".
Ještě k tomu plánování – neplánování. 20 roků zpátky, prvně na britských ostrovech, 3-měsíční prázdninový cyklovýlet, několikrát jsem ve Skotsku strávil deštivou noc a někdy i celý další propršený den a i tu další noc ukrytý stranou v lese jen pod stísněnou střechou mokrého stanu, přičemž ani ne tři čtyři kilometry od toho místa byla krásná, prostorná, volně přístupná útulna s několika místnostmi (dohledáno o pár let později). Trasa i co vše zajímavého kolem dopředu nastudováno, avšak o existenci těchto bothy jsem tehdy ještě neměl nejmenší tušení.
Je dobré předem vědět co kde kolem poblíž je, ne nezbytně abych to všechno pak musel objezdit a prozkoumat, ale mít povědomí že to tam je. Třeba pokud jde zrovna o ta suchá spací útočiště (jedno jestli bothy, ptačí budka, přístřešek, opuštěná farma, altán, kůlna, pěkný mostek, skalní převis nebo jeskyně) – když jsou hvězdy nad hlavou tak často zalehnu v lese bez stanu i když úkryt nedaleko, když ale vím, že další 2 dny bude durch lijavec a že ty 2 dny je možné strávit u plápolajícího krbu parádní bothy co je třeba jen 20km bokem, všechno usušit, lijavec pozorovat zpoza okna,… a mám na výběr mezi touto možností a stanem, volba je jasná. Nemít ale dopředu ’’naštudováno’’ a o útulně nevědět, byla by to docela škoda.
Tak to máme opačně. Já jsem ve Skotsku nějakou bothy potkal, vstoupil - a hned zase rychle vystoupil. Byla tam spousta lidu a hovořili na mě nějakou divnou cizí řečí. :-(
Raději jsem utekl co nejdál. A taky pršelo.
Ale vždycky mě naštve, když se zpětně podívám, co všechno jsem minul. Čím více si toho dopředu zjistím, tím více neznámého k tomu potom ještě najdu.
Tak utýct se dá vždycky :-). Já naopak docela uvítám, když tam potkám nějakou zajímavou společnost, se kterou si máme co říct. Možná jsem měl dosud jen štěstí, ale zatím žádná špatná zkušenost, s některými z nich jsem dodnes po mailu v kontaktu. Ono tyhle útulny u silnic nepotkáš, takže pravděpodobnost, že tam o půlnoci vtrhne úchyl s motorovkou, co všechny ve spacákách podřeže, není zas až tak velká :-). Může se samozřejmě stát, že tu a tam do nějaké snadněji přístupné vyrazí na noc banda omladiny se ožrat, ale na takovou sebranku jsem ještě nenarazil. Kdybych narazil a atmosféra mi neseděla, jedu dál. Nejhorší s čím jsem se zatím setkal, bylo chrápání policejní cykloděvuchy – vzala si ale svůj pokoj v patře na druhém konci domku, takže pohoda :-). Jinak ale s tvým posledním odstavcem souhlas.
...
...
když plánuju např. "Dámskou" tak se snažím zjistit co nejvíc, jestli je červená sjízdná i s naloženým kolem a podobně. ale i při podrobném plánování a ujišťování od kamarádů, že to se určitě projet dá se nám nejednou stalo, že jsme úsek 200m jely víc jak hodinu nebo jsme se musely vrátit a nesjízdné místo objet po silnici. plánovat se vyplatí
Já tomu tak moc nerozumím.
Míst, co stojí za vidění je moc, ale s kolem, to zůstane vždycky tak nějak na povrchu.
Prostě z mnoha důvodů nesesedneš, a neprojdeš si 3 hodinovou prohlídku hradem. Naopak, ten pomalý pohyb krajinou člověku umožní vnímat okolní krajinu jako celek, uvědomíš si tvářnost, i vzdálenosti velmi dobře. I velikost země, když na to příjde.
Co si na kole člověk může dovolit poznávat gastronomii země, kolo opřené kousek od stolečku, v klidu objevuješ co místní dovedou.
Prostě někam daleko dojet na kole, člověku umožní pochopit, co je fakt daleko, když dneska ty eroplány vzdálenosti tak zrelativizovali.
Řekl bych, že kolo také umožňuje snažší kontakt s místními, odkud, kam, a takové otázky bývají jen začátkem delších, zajímavých rozhovorů.
Na tohle podrobné zkoumání je lepší koloběžka. To se zastavíme i kvůli broučka.
Na jižní Moravě jsme pozdě večer potkali i kudlanku. Tohle se na kole moc nestává.
Na zkoumání hradů je taky dost času, protože o kilometry nejde.
Na kole se nezastavuji ani u cedulí kolem cyklostezky.
Kolo je zase dobré na dlouhé vzdálenosti, když toho v krajině moc neni. Anebo tam pěkné místa jsou, ale obětuji je a soustředím se na vybrané cile.
To je sice fakt, ale ... Pokud si nastavím, že ten de ujedu třeba 130 kiláčků, abych se dostal zavčas do místa, kde mám zabukovaný nocleh, pak je to jak uvádíš. Pokud ale netuším, kde budu spát, kdekoliv se zastavím, třeba ujedu i těch 130, ale třeba i 50. My, kteří spíme nadivoko, toho přece jen stihneme vidět víc než třeba Jindra, který musí někde být a ještě tráví spoustu času na internetu. Já vozím s sebou pouze po staru papírové mapy a času na zastávky je vždy dost. Cestu si předem určím jen a pouze obecně, nic si nenastudovávám a cestou se přizpůsobuji. A to i když nejedu sám.
Není to tak zlé, s tím "muset být někde". Můj řetězec mi umožňuje bezplatně zrušit ubytování do 18 hodiny v den příjezdu, takže dost velká flexibilita. Třeba teď jsem vše zabookované posouval o den, a vkládal jednu mezietapu.
Přizpůsobování se cestou je normální.
Jo, bez internetu by to bylo složitější, jak bookování tak třeba i ty přesuny vlakem. Docela jsem pochopil jak francouzský systém teď funguje, trochu to změnili za poslední dva roky.
Problém "něco vidět zevnitř" není ani tak v čase, jako v "kam s ním". Tedy s kolem a těma brašnama. Vše kolem cykloputování se zdokonaluje a zlepšuje, tak třeba někdy budou hlídaná parkoviště i pro kola, leckde.
Ale, zase, i tohle má celkem stinné stránky.
Turismus se šíleně rozmohl, a do zajímavějšíchích míst se nedostaneš tak, že bys přijel k památce či museu, koupil lístek, a prohlídnul si to. Musíš to mít často zabookovanè předem, včetně času prohlídky.
Takže takové to: když už jsem v Paříži, chci vidět Louvre a Pompidou Centre a když zbyde čas is Orsay, je už celkem minulostí. Na místě zjistíš, že až do příštího týdne "complet" tedy vyprodáno. Teď, v době covidí, kdy mají limity na počty návštěvníků, tuplem.
To stojej baby i před Louis Vouitonem, aby si koupili kabelku v ceně super silničky, protože kapacita obchodu je dána nějakým nařízením :-)
Takové to mezidobí, jako teď, je fajn, většinou to není hlava na hlavě, ale zase lecos je ještě zavřeno.
Být on-line se mi zdá užitečnější, než super dokonalá příprava doma, i když ta je taky fajn.
Všechno se rychle mění, snad už omezení budou jen ubývat, tak se to bude vracet k normálu.
Jen mám strach, že protože leckdo cestovatelské ambice odložil, budou teď ještě větší nápory.
Nevidím "mnoho důvodů", proč z kola nesesednout a neprohlédnout si zajímavosti na/okolo trasy krom tří hlavních: nedostatek času, nezájem a strach o kolo. Prvý není o poznávání, ale jen o "plnění porce km", pro druhý se většina na cesty nevydává a třetí je zbytečný(vždy se dá kolo zabezpečit a nemít ho opřený "kousek od stolečku"). S ostatním jen souhlasím.....