Věřím tomu, že vyšší moc má se mnou na cestách spoustu práce. V normálním životě samozřejmě taky.
Zvláště je to patrné v noci. To je klid člověk je vnímavější. Cítím kolem sebe kromě lesních zvířátek, stromů a sil známých i bytosti nadpozemské. Všelijaké skřety potoční, dírníky, lochmany, najády, troly, elfy, meluzíny, tripase ... - prostě bytosti přírodní a božské. Nikdy ne bytosti ďábelské.
Nikdy jsem je neviděl ani se nijak prokazatelně neprojevily. Ale věřím tomu, že tam jsou a trpí mě ve svém rajónu, nebo mi přímo pomáhají. Takže se k nim chovám slušně a zvláště večer si dávám pozor, abych nenarušil jejich práva.
A je to krásné, být v takové společnosti. :-)
Ráno jim samozřejmě poděkuji za ochranu.
Žadné božstvo nechci ignorovat, ale předpokládám, že v Řecku budou působit řečtí bohové, v Norsku trolové a u nás pohanští bůžkové. Někteří bohové mají samozřejmě působnost širší.
Máme demokracii a tak si člověk může zalesnit krajinu svojí duše čím chce. :-)
Je to samozřejmě velice osobní téma, takže neočekávám příliš mnoho reakcí.
A pokud si chcete psát o lehokolech, mi to nevadí. Každé téma může něčím začít a skončit něčím jiným.
Ony ty křížky a Boží muka u cesty nestojijou jen tak, pro nic za nic...
Jednou jsem jel přes Vysočinu, a zdechlo mi světlo. Jel jsem snad 40 kiláků po tmě. No, jel, ploužil jsem se. Mezi polama bylo trochu vidět, v lese jsem čučel nahoru, kadyma vede průsek. Sem tam probleskly světla někde z dědiny...no, a pak ty křížky u cesty, občas vystřídaný hořící svíčkou na místě, kde měl někdo smůlu...zajímavej zážitek...
Každý potřebuje v životě štěstí a cyklista ho potřebuje ještě trochu víc. Kdo má smůlu, ten ať raději ani nevylézá z domu. Jestli to nazveš štěstím, nebo výsledkem činnosti nějakých bohů se na výsledku nijak neprojeví a nerozeznáš to. Je to jen tvoje interpretace.
Tak ať ti tvoje šťastná karma slouží.
Ale protože mě má Šéf rád, nenechal mě se nudit, a rozehrál se mnou společenskou hru „vyndej a pak zandej pláštěnku".
Pravidla jsou jednoduchá, pustí hustý slejvák do té doby, než zastavíš, a oblékneš pláštěnku, jak to uděláš, dá ti tak padesát metrů, a slejvák utne.
A neprší tak dlouho, dokud se nerozhodneš plášenku uložit do brašny. Jak je uložená, máš padesát metrů, než na tebe začne znovu vylévat vodu.
A tak pořád dokola.
Ještě před koncem první třetiny jsem to vzdal:
„Hele, beru kontumačně 3:0, ale dál nehraju. Pláštěnka zůstane v brašně, ať jsem třeba durch."
„No, jak chceš, myslel jsem na tebe, aby ses neukousal nudou, teď jsi v tom sám".
Tedy, ve "Výšší moc" nevěřím, ale je-li Bůh, vím, že ně má rád. Jako všechny
„Já mám pánaboha rád,“ ozval se nábožný polní kurát, začínaje škytat, „moc ho mám rád. Dejte mně trochu vína.
Já si pánaboha vážím,“ pokračoval potom, „moc si ho vážím a ctím. Nikoho si tak nevážím jako jeho.“
Uhodil pěstí do stolu, až láhve poskočily: „Bůh je vznešená povaha, cosi nadpozemského. Je čestný ve svých záležitostech. Je to slunný zjev, to mně nikdo nevyvrátí. I sv. Josefa si vážím, všechněch svatých si vážím, až na sv. Serapiona. Má takové ošklivé jméno.“
sv. Starosta není tak ošklivé jméno, ale divné jméno to je. Také je jedinou svatou, která se zobrazuje na kříži.
Tak nevim co si o ní myslet :-)
"legenda však mohla vzniknout nesprávnou interpretací historických zobrazení Ježíše Krista.[1]. Světice bývá zpodobována jako korunovaná ukřižovaná dívka s plnovousem."
Tak není špatný si večer sednout a společně s nima probrat, co se povedlo a co už by se stávat nemělo.
A jde to mnohem líp, když jsem sám.
Věřím tomu, že když se na strážné dušíky zbytečně nehází klacíky, že to vycítí, a že ani oni mi pak nebudou chtít dělat poťouchlé naschvály. Tohle jsou třeba ti, co za temných nocí nade mnou ve větvích bdí – nevidím je, ale moc rád poslouchám.
https://www.youtube.com/watch?v=6VsI6Psae4Y
Znám jednoho, co se mu na zahradě podobní dušíci usadili. Strašně ho to vyděsilo, byl pověrčivý, že prý přivolávají smrt, snažil se je všemožně zahrady vypudit, přitom jinak to byl inteligentní chlap.
Už jsem to tu určitě psal, mě kdysi vyděsil trochu větší dušík, těsně před svítáním mi přímo u stanu začal štěkat srnec, je to docela dost decibelů, asi jsem si ustlal na jeho štěkacím stanovišti.
Presne to jsem si myslel. Malo kdo tyto sily citi. Nejsem zadny nabozensky silenec ani verici. Ale ti citlivejsi maji vyhodu - dalsi dimenzi cestovani.
Oficialni nabozenstvi povazuji za smes podvodu, byznysu a hlouposti. Ale svoji roli v tomto svete ma.