Osobne povazuji noc za vrchol dne a dukaz, ze dane misto za neco stoji. Ze ma atmosferu a genia loci.
Tezko si dovedu predstavit, ze bych tuto nejkrasnejsi dobu splachl do zachodu spanim v hotelu nebo kempu. I kdyz - i to jsem z ruznych duvodu vyjimecne udelal. A presvedcil jsem se, ze je to opravdu zumpa.
Nikdy jsem to nepocital, ale mam za sebou urcite vic nez 100 noci nadivoko, prevazne v zahranici a sam. Hledani mista na prespani je pro me rutina. V divocine chci krasne misto s krasnym vyhledem, ve meste chci prezit.
Poustim se potme do pochybnych mestskych zakouti a bazin plnych odpadku, abych nakonec nasel, co hledam.
Vetsinou skoncim s hledanim, az jsem spokojen. Utaborim se a nic se nevyrovna tomu pocitu, ze jsem svobodny v cizi zemi.
Pouze jednou me okradli, a to vlastni vinou. Prespal jsem na miste, ktere se mi ani trochu nelibilo.
Nebojim se vetsinou niceho a spim jako dudek. V malem procentu pripadu se ale opravdu bojim.
Vlku a medvedu, na Ukrajine a v Rumunsku.
Oceanskeho prilivu, kdyz musim spat ve skalach pobliz oceanu.
Uchylnych ochranaru prirody, pokud spim v nejake rezervaci.
Silneho vetru a deste, ze mi polame stan.
Vetsina noci je uzasna a neda se s nejakym blbym kempem srovnat. Mala cast noci je hrozna, ale stejne bych je za hotel nemenil.
Spite venku sami nadivoko a bojite se neceho? Predpokladam, ze v lese.
Pisu sami, protoze ve dvou je to neco naprosto jineho. To si lehnu i na kruhovy objezd a bude mi to jedno. :-)
Asi nejnebezpečnějšího zvířete našich lesů - klíštěte. To má ročně na svědomí několik životů.
Ale kliste v noci spi. To radi ve dne.
Vzpominam si, ze kdyz jsme jako deti spali s rodici ve stanu, sypali kolem stanu pepr. Kvuli stipkam, aby nam nevlezly do ucha.
Brouka v uchu (svém) jsem zažil v Bulharsku.
Od té doby vozím s sebou malou injekční stříkačku (bez jehly)
A co to bylo za potvurku? Je nejaka obrana?
Škvor, čičo ...
Obrana? Špunty do uší, jenže neuslyšíš loupežníka
Odyseus věřil vosku (do uší lodníků)
Bojím se lidí se zlým úmyslem...
Pokud spi zena sama v prirode, je to oproti chlapovi jiny level a ma duvod se bat. Osobne bych to ani moc nedoporucoval.
Od jistého věku je to jedno :-)
Hm, otázka světelných podmínek a úrovně hormónů... O pedofilních pachatelích taky nejčastěji nejčastěji hovoří jako lidech s vlhkými sny bez dětí... Jenom prostě že můžou...
Ja uz leta cekam na nejakou sexualne uchylnou pachatelku a nic :-(
Takhle si rovnopravnost nepredstavuji.
Hm, otázka světelných podmínek a úrovně hormónů... O pedofilních pachatelkách taky nejčastěji nejčastěji hovoří jako lidech s vlhkými sny bez dětí... Jenom prostě že můžou...
O zbylých 48 úrovních sem už psát nebudu, ještě bych psal o sobě... :-D
To potom ale podporuješ genderové stereotypy, když napíšeš, že žena má důvod bát se, zatímco muž se bát nemusí? ;-)
No jo, ja uz lepsi nebudu. Gendrove studie se meni, zdravy rozum zustava.
Ale na moji obranu:
Zrusil bych rozdeleni WC na damy a pany. Jsme si rovni, tak vsichni pekne do jedne, jako ve vlaku.
A hlavne bych zrusil rozdeleni sportu podle pohlavi. Proc by nemohla zenska vyhrat nad chlapem v tenise na Wimbledonu? Jasna diskriminace.
Moje kamarádka chodí v divadle, těsně před koncem přestávky na pánské záchody, není tam, na rozdíl od těch dámských fronta a na konci přestávky obvykle už ani pánové.
Co si budeme povídat, těch ženských záchodů bych viděl potřebně tak na trojnásobku mužských. A do toho těch ostatních 48 nebo kolik verzí a můžeš mít rovnou záchodové podzemí nejen v divadlech :-D
No zrovna v tom vlaku se ČD rozhodli genderové stereotypy výrazně podpořit označením některých kupé jako pouze pro ženy. Běžně takovým vlakem jezdím a bývá to jediný vagón, kde není narváno, naštěstí prázdné bývá i kupé pro děti, tak si sednu radši tam, než riskovat scénu s nějakou feministkou, že si muž dovolil sednout do jejich prázného kupé...
Tak rozdělení sportu sice není nutné, ale v drtivé většině sportů by se ženy ani nekvalifikovaly, o medailích nemluvě.
Stačí když vezmu triatlonové závody v okolí, tak s mým časem, kde bývám v poslední třetině výsledků, by už žena často měla medaili. :-)
Každopádně s tím strachem to nebude platit univerzálně. Kamarádka nadporučík od výsadkářů se nebojí asi ničeho (kromě skoku do vody, což nechápu já) a v noci bych se bál spíš já, zvlášť pokud by sebou měla kolegyni a nebyly střízlivé... :-)
Záleží na sportu. šachy jsou taky sport a třeba takový šipky (taky sport) rozdělení žen a mužů drží, ačkoliv si nedovedu představit jaké zrovna tam má obsah trenýrek a výše testosteronu výhodu.
A pak je tu můj oblíbený, historický šerm, kde by jeden čekal že býti chlapem přináší nespornou výhodu a tam se sice rozdělení drží, ale taky vedou kategorii MIX a výsledky nejsou zdaleka tak jednostranné jak by jeden mohl čekat...
Tak šachy se sice za sport považují, ale nikdy jsem nepochopil, proč zrovna šachy ano, ale dáma, piškvorky, člověče ani luštění křížovek už sportem není?
Nicméně když se za sport berou počítačové hry, je možné asi cokoliv.
Každopádně jsem psal o většině sportů, určitě se najdou aktivity, kde ženy budou mít výsledky při nejmenším srovnatelné.
Ono vyvozovat závěry o populaci na základě výsledků soutěží, může být trochu ošemetné, protože nemusí být stejná motivace se účastnit...
Několikrát mě napadlo, že si sednu do oddělení pro ženy a průvodčímu budu tvrdit, že se cítím být ženou. Ale nemám na to tu správnou odvahu či drzost.
Tak nepatříš do té správné kategorie, že. To bych tipl spíš na konání nějakého debila než postiženého či jakého jiného "muže".
V našem případě by byly asi vhodnější trhavé pohyby než něco mlet na "omluvu" :-D
Uvítal bych ale kupéčka otevírající až po nulopromilovém dýchnutí do alkoholtesteru. Stačil by jen nějaký přehledový, jak je v některých "levných" autech.
Tak testosteron ti určuje nadrženost a úroveň regenerace a tudíž má výrazný vliv na výkon a stav svalové hmoty, vytrvalost atd.. Ty testosteronové sportovkyně by měly patřit do mužských kategorií. Většinou je rozeznáš pohledem od ženských ženských :-D
Proč? Pokud si najdeš klidné místo, tak šance je nulová.
Noc v lese stojí za to.
I deštivá , mrazivá, nebo na svahu z kterého celou noc kloužeš.
Přírody se nebojím, ale lidi by o mně neměli vědět. TJ jediné od čeho očekávám problémy jsou lidé.
Moje rec. :-)
Já při svých cestách Balkánem a Rumunskem jsem o tom moc nepřemýšlel- snažím se najít místo pokud možno mimo obydlí a tak aby se mi "líbilo"(na kraji lesa, s vycházejícím sluncem, mimo polní/lesní cestu, ne daleko od odbočení z komunikace atd). Spánek mám lehký, věci "mimo" nenechávám- medvěda ani jinou velkou zvěř jsem viděl jen v ZOO, do uší na noc lehce vatu. Jen jednou se mi stalo(v Rumunsku), že i na takovém opuštěném místě mne po zalehnutí o deváté vyrušil hluk příchozích- šlo o tři Cikány a policajta, kterého na mne jakožto podezřelou osobu potulující se nedaleko jejich osady(o které jsem neměl ani tucha)zavolali obyvatelé. Vše se vysvětlilo a po kontrole/ujištění, že jim nic nehrozí a já ráno vypadnu jsem mohl klidně spát...;-)
Za šera a v noci lidolovců co střílí po všem co se kde pohne a přes den lidí s nevychovaným psem na volno.
Mám to zhruba stejně jako ty, bojím se lidí a medvědů.
Bát se vlků v létě, mi nikdy nepřišlo na mysl. Žiju v přesvědčení, že jsou to extrémně plachá stvoření a pro lidi jsou nebezpeční jen v zimě, když mají hlad a loví ve smečce(?).
Ve městě bych se hledat místo na spaní neodvážil, přijde mi to jako nejlepší způsob, jak narazit na úchyla :-)
Cestuju jen na kole, takže i kdyby měl průjezd městem trvat do půlnoci, něco bych hledal až za ním.
Každopádně bych dělal všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Ukončil bych den o něco dřív už před městem, než abych riskoval, že ho nestihnu s rezervou projet za světla.
Medvědů se nebojím, tam kam jezdím se spíš bojím divočáků. Zvláště když jsem v roce 2020 jel podél Nisy a po celé délce cyklostrasy až do soutoku s Odrou byl natažený elektrický ohradník s odkazem na zabránění šíření prasat.
Lidí těch se také bojím a také si nedovedu představit, že bych měl spát někde v intravilánu.
V našich krajinách bych se při nocování v lese nejvíc bál v první řadě nějakýho agilního "strážce lesa". Ten je asi nejpravděpodobnějším nebezpečím dnešní pošahané doby. V druhé řadě v místních zeměpisných šířkách pak divoké prase, těch jsou po lesích docela hromady a je to takový malý tančík, který tě sice nesežere, ale když se tě rozhodne zřídit, dost špatně se s tím něco dělá.
Vlků se myslim definitivně bát netřeba. Sice loví ve smečce pořád (nejen v zimě), ale i ti, kteří je cíleně hledají tím tráví spoustu času a zpravidla uspějí až za použití fotopastí. Vzhledem k jejich počtu a rozložení populace, je setkání krajně nepravděpodobné i kdyby o něj smečka stála...
Ne že bych se přímo bál, ale bylo pár nocí, kde se okolnosti oproti plánu trochu zvrtly.
Pár roků zpátky jsem na liduprázdném ostrůvku Rum za hluboké noci prchal před skotskými rohatými kravkami, co se rozhodly noc strávit v mém lesíku – před půlnocí mě ze všech stran obestoupily, a začaly zvědavě ve spacáku očmuchávat. Huš huš nazabralo, tak jsem to musel být já, kdo moudře ustoupí :-).
Pak jedna noc na severu Walesu – večerní vlak do Chesteru koupený dlouho dopředu, tam ale fest lijavec co trval až do rána. Cyklostezka po náspu řeky, během půl hodiny jsem byl durch, už tma, po 12km první místo kde se dalo poskládat, lesík u opuštěných už nepoužívaných objektů nedalekých oceláren. Zkouším jestli nejde zalézt někam pod střechu, ale všechno pozamčené. Tak hluboko do houští a stan. Necelou půlhodinu nato, už ve spacáku, auto zastavuje u těch objektů co jsem okukoval. Bohužel, těch kamer na budovách jsem si v té tmě a dešti nevšimnul. Auto tam stojí celou noc se zapnutou audio smyčkou, a co každých 5 minut: ’’Tú tú tú – you are being recorded on CCTV, leave the area immediately – tú tú tú’’. Moc jsem toho tehdy nenaspal.
Jo a kdysi dávno, jeden z prvních větších výletů, Itálie SV za Bergamem, souvislá zástavba, bez stanu, taky už skoro tma, tak končím stranou 50m od silnice v zákrytu nějaké zdi budovy kde žádná světla ani auta. Prostě ještě mladej, nezkušenej, a blbej. Už spím, ale pak mě probudí nedaleké hlasy a auta co tu pořád zastavují a odjíždějí, jen asi 20m od mé ložnice. Ke své smůle jsem si ustlal na velmi frekventovaném postu tamějších prostých ťuťek a jejich zákazníků. Určitě by si mě za celou noc nikdo nevšimnul, ale světla těch kroužících aut mě odhalila. Tak jsem ložnici zase rychle napěchoval do brašen, nasadil světla, a popojel o kus dál.
Víc takovýchto, ne zrovna nejpříjemnějších nocí, mě teď nenapadá. Ono čím víc nocí po venku, tím víc zkušeností člověk posbírá – zatím mám nadivoko naspáno asi 3 roky čistého času.
Příliv odliv u moře je dobré si hlídat, u středozemního je ten rozdíl sice ne víc jak 1-2m, ale i to by často stačilo. Jinak z tvých obrázků si nějak moc nevybavuju, že bys někdy na spaní volil příhodné opuštěné budky, kůlny, seníky, přístřešky,… - je to záměr, nebo jen proto, že zatím večer nikdy nic moc po cestě příhodného nebylo?
Moře je živel a oceán ještě větší. Dlouho se nic neděje a najednou přijde pořádná vlna. A ustoupit neni kde.
Ty budky na přespání opravdu nevyhledávam. Výjimečně nějakou potkám, ale ne večer. Nevzpominam si, ze by se nějaká objevila v pravou chvíli.
Nevím, školy nemám, u moře jsem byl jenom jednou - ale myslel jsem, že se dá poznat, kam až ten příliv maximálně sahá. (moře jsem zažil zrovna v Bretani, kde ten příliv je dost výrazný)
Vypozorovat, kam až voda sahá, se někdy sice dá, často ale taky ne. Hodně taky záleží na fázi měsíce. U Atlantiku jsou přílivy velké, tady u nás v Bristolském zálivu bývá rozdíl mezi přílivem a odlivem i víc jak 10m – to když měsíc a slunko táhnou za jeden provaz (úplněk nebo nov). Naopak když je měsíc ve čtvrtích, je tenhle rozdíl výšky hladin nejmenší, na stejném místě co před 2 týdny byl 10m je pak třeba jen 3,5m:
https://cyklopoustevnik.rajce.idnes.cz/2019...
Po padesáti letech spaní nadivoko nemám důvod se něčeho bát. Shrnuto:
- nikdy jsem neplatil pokutu
- nikdy jsem nebyl obtěžován
- nikdy jsem nebyl z místa noclehu vyhnán (jednou mě tedy slušně v Polsku požádal myslivec, abych se v zájmu vlastní bezpečnosti přestěhoval na kraj lesa. Sezóna lovu na kance, v lese se pálí na všecho, co se pohne, na okraji lesa se nestřílí)
- asi dvakrát jsem byl kontrolován, vše OK
Naproti tomu při noclezích v kempu (na přání manželky) jsme zažili více nepříjemných situací, většinou hluk, opilci, hlasitá hudba atd. A stalo se nám to i při jednom z nemnoha noclehů v hotelu.
Ano, bojím. Nevím čeho, ale ještě jsem nikdy nespala venku v přírodě sama. Závidím a maximálně obdivuji ženy, co to dokážou.
Jinak určitě přes 1000 nocí venku nadivoko s přáteli, partnerem, rodinou, kamarádkou. Já, kámoška a dcera při přechodu hor na Slovensku - tři holky a stejně se bojíme :-))))
Nemyslím si, že by hotely nebo kempy byly žumpa, ale také je nevyhledáváme. Uprostřed města nadivoko ale nespáváme nikdy. Bohužel, po 15 letech života na samotě u lesa jsme si navykli na ticho a tmu v noci - vadí nám ruch silnice, hudba z diskotéky i blbé štěkání psa. Ve městě (pokud náhodou potřebuju přenocovat), nemám problém s levným hotýlkem. Tam bych si ten pocit, že spím v přírodě absolutně neužila. Možná za studentských dob, ale teď už asi nechci být úplně za socku. Nemáme problém nocleh občas zaplatit. Ale je pravda, že je těžké najít nocleh v hotelu, aby tam nebyl rambajs a aby se tam člověk vyspal. Většinou všichni bazírují na blbostech typu labutě z ručníku, ale že někdo chce v noci spát, na to se kašle.
Některé přírodní ruchy mi nevadí – vzdálené pobekávání ovcí je fajn, co ale přímo miluju jsou houkající puštíci nad hlavou, při tom se krásně usíná. Pes je známka blízké civilizace a člověka, takže toho taky v noci poslouchat nemusím. Nerad spávám u hlučných potoků nebo vodopádů – ne kvůli tomu netichu, ale protože to přehluší případné loupežníky :-).
Jednou se mi podařilo přespat (pod širákem) asi 500 metrů od sídla anglické královny. Byl někdo blíž?
Vím o místě, kde se dá spát na divoko 3 metry od královny.
A určitě bude doma!
Nebojím. Snad jen, když dost prší, nepohrdnu zastávkou autobusu, třeba i v centru obce. Jediný problém jsem měl, když se kolemjdoucí z hospody chtěli podívat, kdo v té zastávce chrápe, a zlomili nosník křídla draka, kerým jsem zakryl vchod. Nevšimli si, že je zasunutý za okapový svod. Neprobudilo mě to.
Párkrát jsem spal i na předzahrádce hospody.
Většinou ale spím v lese pod širákem, při rose pod drakem. Jsem v podstatě začátečník, ještě jsem v noci nechytl pořádného "Plaváka".
Ja mam taky obcas v noci draka, ale jineho. :-)
Nebojim, diky prazdny mozek a neslysici, vic klid.
Ale nepekne vzpominky asi v roce 2006 po mesto Velky Meder slovensko posledny noc, pan nam ukazuje misto budeme nocovat v lese. Nevim co je to spouste bile ozdoby. Nemam casu premyslela co je to bile ozdoby. Postavit stan, veci do stan. Dcerra od kanaradku nam rekla zvireci kosti. Ja chci zmizet, kamaradka rekla moc unavena, chce spat. Ja nemohla spat dotykala jsem na podlahu stan, hruze pod stan lezi kosti, fuj ja misto spani. Brzy rano 5.30h rychlejsi balili neporadne do brasne, expres prchali, tam Gabcikovo my zustali pach od zvireci kosti. 15h vlak z Bratislavy do Prahy, v noci okamzik vse telo, vlasy sprchovali a taje vsechno veci, take stan do horke vody ve vanu, druhy den rano do pracku. Ufffff.
Dcera nam rekla, ze skysi psi haf asi 18-20 psi, jeste asi 03.00h pan pise psaci stroj, dcera slysi, jeste pan kontrolu nam stan, dcera slysi vetevy pohybuje od pan. Paneboze. Hlavne jsme v poradku.
Takze se vetsinou nebojis, ale nekdy taky bojis.
Pritelkyne Terezka, co jezdi obcas se mnou, ma naprosto šílené představy o bezpečnosti v noci. Neboji se niceho, ani zvirat ani lidi.
Často mame večer dlouhou rozmluvu, během které se naštve a jde si hledat vlastni místo.
Nedovede pochopit, ze par stromu uprostřed Monaka neni idealni misto, když kousek dal je na kopci krásná opuštěná zahrada. Nebo ze opravdu nechci k bezdomovcům do ruiny, když mam vyhlidnute mistecko se skvelym vyhledem.
Ona by opravdu šla spát k bezdomovcům?!?
Sla a lehla si pred tu zriceninu. Asi za hodinu se urazene vratila.
Vlastne nevim, jestli tam byli bezdomovci nebo fetaci, ale bylo to pravděpodobne. Ja jsem nemel chut to zkoumat.
Kdyby dcera nam nerekla, urcite jsem prazdny mozek. Pokazi od dcera slovo,, zvireci kosti,, Proto pan nemluvi, jen jako socha. Asi němý, nevim. Pak rekla zvireci kosti, ja na myslenku, že pan muze nam zabijet, krmi psi lidske maso. U most Gabcikovo kamaradka mi rekla, že mam jeden vlas cistejsi bily vlas. Vse cerne vlasy, jen jeden dlouhy vlas ostre bike, ja trhala, au boli kuze od vlasy :-))) bily vlas od strach podivny nemy pan a vic psi.
V našem středoevropském lese se se přespat nebojím.
(pokud mě nesejme ochranář:-).
Občas mám strach přespat v místech, kde tu "havěď", která ti naleze do spacáku zas až tak moc dobře neznám. Třeba v tropech spím raději ve stanu s vysoko všitým zipem.
Ale třeba medvědi. Jsou mírné zimy a medvědi se budí a jsou nevrlí. Mohou být nebezpeční. Pokud se vyskytneš v oblasti, kde jsou medvědi, tak je velmi důležité odstranit medvědovi jídlo daleko mimo tvé obydlí.
Na medvědy je take dobré mít velký stan :-)
https://www.youtube.com/watch?v=HSfqgSuTtrE
Scéna ze studia a medvěd vypadá moc herecky :-D
Scéna z filmu, vřele doporučuju – ať už film nebo knihu.
https://www.youtube.com/watch?v=4CCgLHh5Yu8
Spaní v hlubokých hvozdech v okolí Mordoru je sranda a není se třeba bát.
Já spím zásadně v hotelích **** a více a pokaždé se při odjezdu bojím účtu. Tomu se nějakej opelichanej vlk nebo podvyživenej grizzly nemůže rovnat.
Jo, taky jsem se dvakrát bál přítulné pokojské, ale to jsem zvládnul... :-))
Ja mam prave strach z tech uctu, tak se drzim pri zemi ve krovi.
Jednou jsme byli s pritelkyni ve **** hotelu v Piestanech pres Zapakatel. To byl takovy sileny slevovy portal.
Zaparkovali jsme svoje Daewo Tico mezi ty fara a hned bylo jasne, ze tam nepatrime.
Vzpominam si, jak na nas jednou recepcni rvala, vy z toho zapaketele, pojdte sem. :-)
Takhle jsem jednou při puťáku na lehosraz přenocoval v jednom hotýlku ... a když jsem se rozhlédl po svém pokoji a jeho vybavení, tak jsem z toho měl takový pocit, jestli jsem něco nepřehlédl, například jestli to není hodinový hotel nebo tak něco :) Byl to nakonec normální hotýlek, jenom poněkud nevkusně zařízený.
Tak nějak jsem zkoumal ten pokoj v Piešťanech. Takova mini cimra za tolik peněz. Zajímalo mě, za co jsou ty hvězdičky. Zjistil jsem, že za blbosti typu trezor na pokoji.
Ve Volgogradu jsem se rozhodl ten trezor použít za uložení peněz a druhého pasu. Protože ani tehdy nebyla situace v rusku růžová.
V obřím hotelu nebylo zrovna moc zaměstnanců, ale myslim, že se většina z nich účastnila zkoumání jeho funkce. Ale povedlo se.
Jinak mam peněz poměrně dost, ale taky znám dost lidí, kteří je potřebují víc než blbé hotely nebo hospody.
V českých lesích se přespávat nebojím, v jiných jsem to zatím nezkoušel. Vždycky si najdu místo, kde nejsou lidi (jediný potenciálně nebezpečný živočišný druh široko daleko), kam nesvítí auta ze silnice, kde není moc komárů (ideálně někde na kopci, daleko od stojaté vody) a kde nefouká vítr (hluboko mezi stromy), zabydlím se ještě před úplným setměním (baterka je v noci dost nápadná) a je to. Ráno jsem při balení asi dvakrát potkal houbaře, jinak nikoho. Zloděje nebo úchyláky namátkou prohledávající noční lesy si moc neumím představit.
Hostelů a ubytoven už jsem taky pár vyzkoušel, ale na procento klidně prospaných nocí vedou lesy.
Vsak jo, ja taky povazuju cesko za bezpecnou zemi, takovy ostruvek klidu a pohody. Ne ze by to jinde bylo vyrazne horsi, ale tady jsme doma.
Jenom teda nelezu do vysokeho lesa, ale na kopec na kraj lesa, at vsechno pekne vidim.
Casto se mi stava, ze se v noci nebo rano vzbudim a premyslim, kde to zase jsem. Nejdrive zjistim, ze nejsem doma. Potom, ze jsem nekde pod stanem. Asi v lese. A nejvice prace mi da premysleni, ve ktere zemi a jakym jazykem se tam mluvi.
’’… Casto se mi stava, ze se v noci nebo rano vzbudim a premyslim, kde to zase jsem …’’
**********************************************************
A když se do toho probuzení ještě přimíchá i právě přerušený živý sen – napůl fikce napůl realita z minulých dnů a noclehů na cestě, tak má hlava maglajs úplný, zvlášť když všude kolem ještě úplná tma. :-)
Furt lepší než spánková paralýza.
Jo, roky letí. Občas (ne více, než 3 x za noc) se vzbudím doma u sebe v posteli. Zatím ještě (ťuky ťuky na dřevo) vím, proč jsem se vzbudil, kam mám jít, kudy se tam dostanu a co tam mám dělat...
A jak se pak dostaneš zpátky do postele?!? :o)))
To je jednoduché, přeci. Chci prostě zpátky ke svojí kočičce. A tak mě vede LÁSKA.
Navíc lednička je také po cestě...
Jsem si myslel, že bys to mohla znát, také přeci máte kočku? Či Ty snad třikrát za noc nevstáváš?!?
Horší je, když si kocouřice usmyslí, že vstávám z postele, abychom si hráli, a plete se mi cestou pod nohy. To mám strach, že na ni šlápnu. Číča si evidentně myslí, že vidím potmě stejně dobře, jako ona...
Ale i to má řešení. To riziko šlápnutí na kočku se plynule snižuje tím, jak se moje bujarý mladický krok postupně mění ve stařecké šourání.
Jo, za nedlouho už z těch sil mládí zbyde jen ta arogance a sprosťáctví, kurvafix dohajzlu.
Taky si vždycky najdeme místo, kde nejsou lidi:-))
Na Sicílii ve vnitrozemí, totálně vylidněno, jsme postavili stany u polorozpadlého dávno opuštěného statku.
Ráno mě probudil šramot. Vztyčila jsem se a otevřela stanový zip.
A v zápětí zase zavřela.
Mířila totiž na mě jakási hlaveň flinty. Chvíle panického strachu. Děti spaly ve vedlejším stanu a už jsem je v duchu viděla postřílené.
Pak hurónský smích. Pánové z Palerma si za svítání vyjeli na křepelky, a když viděli stany u opuštěného statku, tak se rozhodli, že nám sehrají "skutečnou Sicílii".
Jojo, na upilovanou brokovnici zapnutej stan pomáhá, známá věc :-)
bych ze siciliánů čistil podlážku....
On ten přístup ke zbraním je v různých místech různý... takto ta mají Baskové kteří si vyšli na špačky. (či co to bylo- hejna táhnoucí na vinohrady v Riocha)
Jo zbraně:-))
Jindy zase, to bylo v té oslavované Francii, jsme postavili stany v liduprázdné krajině na břehu opuštěného jezera. Akurát že brzy ráno tam přišli myslivci střílet na kachny a my balili v podřepu plazíce se po zemi, než nás napadlo vyvěsit bílý prapor:-))
Nejvíc ohrožená střelnou zbraní při spaní ve stanu jsem se cítila kdysi v Gruzii. To byl rok 1982 a zas až tak velká sranda to nebyla. Ale dopadlo to dobře.
V 99,9 procentech to dobře dopadne.
To procento může být menší, ale ti už to asi neřekli ostatním :-D
Nejvíc se bojím o vodu a že něco někde zabordelím a zapomenu. A několikrát na mně šlápli opilci...
Kvůli filtru na vodu jsem zarazil spoření na náhradní nafukovací karimatku.
Jediné, čeho bych se bál, jsou lidi, kteří by se pokusili využít příležitosti mne ve spánku okrást. Ale už jsem na výletech párkrát ráno nachytal spící čundráky, jednou hned u turistické značky. Ti se toho očividně nebáli.
Bojím se myslivců, co napřed střílí a až potom koukají co trefili. Vlastně ani rozumově nevím proč, ale lidi v zeleným s puškou nemám rád.
Pravdou je, že jsem zatím s nikým žádný problém neměl, když mě někdo v bivaku najde, tak jen slušně pozdraví.
Lesáci jen hledají oheň a když žádný není, tak jsou v pohodě.
A policajti, co mě budili ve 2 hodiny v noci na louce byli taky v pohodě, jen chtěli občanku a kontrolovali, jestli jsem neudělal nepořádek. Bylo to v 2. ochranném pásmu vodního zdroje, že se nesmí znečišťovat tam napsáno bylo, o stanování na ceduli nic nebylo.
V lese v noci nespim, bo nemám z toho dobrý pocit. Raději si najdu osadu/ kemp či tak něco v lese s lidmi, než někde vyloženě něco na samotě.
Jinak v lese se zásadně bojím, když je bouřka, liják či silný vítr. To mě parkrát v lese zastihlo a nic příjemného to tedy nebylo.
Jednou v lese v noci jsem málem na cestě přejel na kole srnce. Měl jsem již vybité osvětlení a jel jsem tak spíše po paměti, opatrně ale dost naslepo. Najednou přede mnou na tři kroky srnec. Stál, koukal, ani se nehnul. Dost hodně jsem se lekl, až jsem vykřikl.... hodil jsem stranou myšku a objel ho na poslední chvíli. Stál tam dál...možná se lekl více než já a z leknutí zcepeněl....
Zrovna přemýšlím nad plánováním dalšího výletu a napadlo mě, proč některé destinace nakonec zavrhnu a netáhne mě to tam.
Bojím se totiž ještě smutku. Některé destinace jsou opravdu smutné a depresívní. Mám strach, že takové bude Podněstří. A vím, že takové bylo Švédsko a Norsko pri cestě na vrakoviště Bastnas. Samotné vrakoviště bylo OK, ale cesta tam byla smutná, uprsena, studená a bez sluníčka.
Bojite se sami v lese na cestach? Bojím. Psů. Mám to tak od přírody od jakživa. Divím se, že v této diskusi zatím nikdo psy nezmiňoval.
Nejstrašnější jsou ty chvíle, kdy např. kráčím lesní neznačenou cestou ze šumavské Popelné nahoru podle lyžařského vleku a pak neznačenou cestou na Klostermannovu skálu (koukám, že teď je tam kyklo 1142, ale tenkrát to byla opuštěná lesní ceta). Po cestě v lukách barák, okolo něj na volno pobíhá vlčák. Co teď?! Zpátky? Oklikou mnoho kilometrů?
Spaní - za mlada - sám: v rámci ČSSR kdekoli kdykoli, ať už v Beskydech, či na Třeboňsku.
Jednou v zimě ve Zvonkovém údolí v Orlických Horách u Komářího Vrchu. Únor, sníh, mráz. Měl jsem spacák a malý stan a na víkend opušťák z vojny :-)
No a na vojně, než se útvar přesunul z Lešan do Jelšavy, jsem v horkých letních dnech spával sám na muničáku. Chodili jsme tam jen velitel, závodčí a 3 vojcli, takže na dvouhodinové hlídce sám. Uprostřed lesa v té horké letní noci to spaní přišlo samo. https://mapy.cz/s/pujogokuvu
Už jsem dlouho v přírodě nespal. Naposledy s klukama v roce 2007 - fotka.
Brzy mě to asi zase čeká. Mělo by teda. Páč školáček roste...
https://www.nakole.cz/diskuse/29723-bojite-se...
Mam psy rad a normálně se jich nebojím. Obyčejně jenom řvou ze zahrady a ani když jsou velcí a navolno, nic si z nich nedělám. Jen když po mě jdou na kole, snažím se přestat šlapat. To je dráždí.
V Jordánsku jsou agresivní potulné smečky a pak agresivní hlídači stád s hroty na obojcich. To už je méně veselé a někdy není jasné, kdo je kdo. Osvědčilo se mi shybnout se a pozorovat, co to s nimi udělá. Když se zastaví, jsou to jenom tuláci a je možné jejich směrem hodit kámen. Pak daji pokoj. Když se nezastaví, doporučuji být hodný a ani nedýchat. :-)
Extrém je Rumunsko. Tam jsou ty nejzubatejsi bestie co jsem kdy viděl. A nemusí to byt ani pastevečtí psi. Projít nebo projet zapadlou vesnici je adrenalin. Jednou jsem si říkal, ze jestli ta bestie přeskočí plot, je po mě. A ona přeskočila několik plotů a byla u mě. Tady záleží čistě na psovi, jestli přežijete.
Ono by stačilo i malé kousnutí a je problém na světě. Pokud tedy nemáte očkování, hlavně proti vzteklině. Ta je tam běžná a ve stu procentech smrtelná.
Nerozumím "shýbnout se" - co přesně máš na mysli? Zůstat sedět na bobku? Nebo se zase zvednout a předstírat, že jsi zvedl kámen?
Jen dělat, jakože bereš kámen ze země. Ale on tam většinou žádný neni. Pokud to zabere, tak se honem po nějakých kamenech porozhlednout a házet je na psy.
Ještě mě napadl zvláštní případ psů v Makedonii. Po Skopje se motají a polehavaji vselijaci psi. Je to chudý kraj. Ale nejsou ve smečkách. A nejsou agresivní. To by nebylo nic zvláštního. Ale překvapilo mě, že nezebraji. Nechcou nic a když jim něco dám, vezmou si ale diví se.
V noci se spojí do smečky a lítají po městě. Spal jsem v centru, na zemi a bez stanu. Udělali kolem mě kruh a celou noc stekali a přibližovali se. Mnohokrát jsem na ne musel zařvat a to potom o par metru poodstoupili. Výdrž měli ohromnou. Na konec zbyli uz jenom dva psi a za svítání už jenom poslední, který nasrane lital po parku a stekal. Jakože je to tam jejich a mam vypadnout. :-)
Aby to fungovalo, musí mít pes už zkušenost co je to šutr a že ho dvounožec může hodit (a trefit). Pokud jí nemá, výsledný efekt bude nula.
Doporučuju (v rámci obecné přípravy) pěstovat kontakt se psy. Kdykoliv a kdekoliv se to hodí.
Získáš tím schopnost skutečně číst jejich chování (jestli řve na prahu vrat a tu čáru nepřekročí, nebo jeslti ti vystartuje po patách ledva se otočíš) a i nějakou schopnost předvídat jejich pohyby pro případ, že dojde na nějaký pošťuchování.
Taky se trochu otrkáš a nebudeš smrdět strachem na 30m, věř mi že oni to moc dobře poznaj, kdo "se nechá" a koho je lepší nechat na pokoji...
Taky doporučuju přelouskat "Život se psem není pod psa - Konrad Lorenz" (pro začátek)
Ne ty šutry házet na psy, ale za psy. Oni asi potom mají pocit, že jsou mezi nebezpečím, tebou a zvuky za nimi, a zdekují se. Mám s tím zkušenost s divokými psy z divočiny v Libyi, funguje to.
Pánové, díky za návod na přežití.
S těmi debilními čokly bojuji celý život. Typické např. je, že procházím nějakou prázdnou ulicí ve vilové čtvrti, a dejme tomu přede mnou tak asi na 30 - 50 metrů jde jiný člověk stejným směrem. Prochází on - klid a ticho. O pár okamžiků později procházím já okolo stejných plotů, a řev na půl Prahy, smradlaví kripli se mohou zjevit.
Prostě čokl, třídní nepřítel.
Možná je to tím, že jsem kočkovej, a čoklama opovrhuji, páč u mě jsou to patolízalové a šmejdi. Jsem-li dejme tomu z zákazníka, který to má na zahradě v nějakém ne úplně sloním provedení, a vidím-li, že je z toho zákazník auf, no tak to teda ze slušnosti také párkrát pohladím. Ale žádný extra požitek v tom nespatřuji.
Voni to asi nějak vědí a vrací mi to.
> z divočiny v Libyi
Postup vyzkouším, až budu v divočině v Libni.
...asi mám cosi, co se psům bezdomovcům nezamlouvá. Rumunsko mám projeto celkem dost, zapadlé vesničky vyhledávám pro tem pokoj, klid, zvláštní neopakovatelnou a mizící atmosféru ke které patří i povalující se psi(většinou směska středního vzrůstu). Vystartovali po mých kmitajících nohách při šlapání asi třikrát- stačilo přestat šlapat a překvapeně se zastavili(podotýkám, že se denně koupu a peru podle potřeby- takže puch to nebude)... :-)
V lese mám docela obavy z padajících stromů a větví. Hlavně ty starší mohou z ničeho nic se sesunout. Raději otevřený prostor. Za větru je ještě horší, větve padají pořád.
Podobně v horách kamenné laviny. Spát hluboko v údolí, pod svahem který se sype? Nebo vyjít výše, ale v noci má přejít bouřková fronta?
Ty vetve me nikdy nenapadly. Z doby, kdy jsem amatersky kacel stromy vim, jaky je problem aby strom vubec spadl, kdyz ho podriznu. Velky strom. Zaklesti se do jinych a je nutne ho nekolikrat zkratit, pokud clovek nema techniku.
A vetve budou to same. Navic drzi fest a jsou houzevnate. Myslim, ze cekaji na poradny vitr a ten je shodi.
V teto souvislosti doporucuji knizku Tajny zivot stromu. Ne ze by to s padanim vetvi nejak souviselo, ale je pekna a je o lese. :-)
Kameny jsou vetsi problem, hlavne na pobrezi ve skalach. Neni kam uhnout. :-(
Ony ty větve dlouho drží a vysychají až pak jednou stačí fouknout a houfně padají. Stačí se projít městským parkem po pořádném průvanu.
Ale to je obecně problém extrémních počasí, pokud nocuješ v lese za počasí které odpovídá drtivé většině roku, ani padajících větví bych se extrémně nebál...
Ono když se člověk dobře dívá, pod čím jede (z lehokola je to snazší), třeba nad cyklostezkou z Ústí do Letohradu jsem si všimnul spousty větví, které již dávno nejsou spojené s žádným stromem, občas jsou takové i nad silnicemi, jedna hodně velká bývala i nad hrází oblíbeného rybníku.
Takže problém příliš silného větru není jen v tom, že může větve ulámat, ale že může taky sundat všechny větve, které jsou ulomené už dlouho, ale zatím nespadly dolů... :-)
Jo, větve padají, to je pravda. Vždycky když hledám místo na přespání, kontroluju i stromy nad sebou a nelehám si pod nic tlustého a uschlého. Zbytek zatím vždycky pochytala Krycí plachta s oky (TM), zvuky dopadajících klacků mě už ani nebudí.
Riziko, že v noci přijde uragán nebo blesk a porazí zdravý strom uprostřed lesa, je podle mého názoru dostatečně malé.
Oceňuji Vaší odvahu, já pokud někde spím, tak už jen pod střechou a v posteli :) Holt mastňák. Jinak tak kde se pohybuju na kole v noci, tak medvědi nežijí a vlka nepotkám. Bojím se hlavně lidí, protože to jsou ty největší sv..ě. Bojím se jezdit po silnicích s provozem - to i ve dne. V noci v lese jelena nesrazím neb s LED světlem svítím opravdu dost a jedu celkem pomalu.
Malá mastňácká odbočka. Kolega v práci přišel s tím, že si bere v květnu dovolenou a letí na Malorku s celou rodinou. Že to má za 120.
To jsem mu pochválil, dobrá cena. Včera jsem viděl letenky do Palma de Mallorka za 138.
Jenomže já jsem myslel 138,- Kč a on 120000,- Kč. :-)
A z toho ty cestovky tloustnou. On cítí potřebu se nechat odvézt z letiště do hotelu, protože sám by to busem nezvládl. Rezervovat si ubytování sám taky nezvládne. Co je mimo hotelový areál ho nezajímá. Musel jsem ho upozornit, že Mallorka není karibik. :-)
Je to můj ročník.
Naštěstí nejsme všichni stejní. Pro kolegu dát 120 kKč zjevně není problém a nemusí se o nic starat. Rád bude u hotelového bazénu či baru, tam si odpočine a nemusí vytáhnout patu.
Mám známou, která takhle jezdí někam do Maďarska do termálů. Nikdy nebyla v nejbližším okolí, celou dovoleno nevyleze z toho areálu. Ale je hrozně spokojená a nedovede si představit, proč se pachtíme na kolech a spíme ve stanu.
Vsak ja ho neodsuzuju. Mam kolem sebe spoustu takovych lidi a chapu je. Jenom mi prislo smesne, jak moc jsme jinde, kdyz si v jinych vecech rozumime.
Horsi by bylo, kdyby se vice lidi vrhlo na muj oblibeny styl cestovani. :-)
Mam kamaradku, ktera je vzorovy prototyp snobky. To mi samozrejme nevadi, vitam u lidi kazdou zvlastnost a uchylku.
Kdyz si kupuje obleceni, musi to byt bezpodminecne svetova znacka, protoze neni tak bohata, aby si kupovala levne veci. A svetove znacky jsou prave ta kvalita. A podobnych zasad ma spoustu, takze manevrovaci schopnosti ma minimalni.
Jednou mi vysvetlovala, ze s Ryanem uz v zivote nikam nepoleti, protoze nedostala ani obcerstveni. Musel jsem ji upozornit, ze obcerstveni si muze koupit i u Ryanu a nebo se najist na letisti. Slo o let s delkou asi 3 hodiny. Takze by hlady neumrela.
Ona ale musi mit American Airilnes, ktere stoji mnohokrat tolik, ale dostane tam zdarma hamburger.
Tyto zvlastnosti lidi me fascinuji a zaslouzily by si zvlastni tema. :-)
Každej je jinej.
Já na kole do přírody rád, ale spát už chci pohodlně.
Já mám často to kolo jen k tomu abych se dostal do míst, kde se dá spát nepohodlně. Když to takhle napíšu, vypadá to blbě, ale je to tak, občas se v sobotu večer seberu, přespím někde na divoko, ráno se zastavím v krámě pro rohlíky a na snídani jsem doma.
Přesně tak. Zvažoval jsem i přespání na balkóně v paneláku. Ale sousedi by mohli zavolat silné muže v bílých pláštích. :-)
Balkón paneláku uprostřed sídliště? Pro mě jedině za trest, dobrovolně se takhle celou noc vystavovat civilizačnímu smogu – rámus od aut a lidí, světla lamp,…, ani na hvězdy se tam nedá koukat. Žádný požitek, v klidu bych se nevyspal :-(. Jó vyjet takhle na noc na kopec do lesa za město, roztopit oheň, koukat na měsíc skrze koruny stromů, poslouchat bekající ovce,…, a ráno zase zpátky – to je něco jiného :-).
jo tak u nás to není civilizační smog,
ale "klidová zóna" doplněná hnízdícími Kalousy ušatými.
Panelákový byt rozehřátý na 30-32 stupňů nebo loggie, je potom jednoduchá volba, děti tam "kempují"v létě opravdu často.
Vyjet si na noc "kousek" jsem zkusil párkát, ale nenašel jsem si tady tu pravou oblast kde by byla rozumná dojezdová vzdálenost, klid a nebyli tam komáři.
buď je to na půl dne cesty nebo jsou tam ty malé bestie.
Tak to potom jo, pokud je to v takovémto prostředí. Navíc já už 16 roků nebyl v létě v Čechách a tak úplně zapomněl co to je 30C, a komáry nebo klíšťáky už taky vůbec neznám :-).
Balkon jsem také zkoušel, bylo by to jednodušší než někam odjíždět. Ale je na něm moc světla od pouličních lamp. Jinak je tam klid. Ale zdejší příspěvky mě inspirovali k pokusu vyrobit si stínění ze starého stanu, který jsem furt nevyhodil.
No bohužel u nás lidi pořád věří na nesmyslnou lež "čím dražšší tím lepší". Dost lidi se na dovolených a dalších nesmyslech zbytečně zadlužilo a teď při té drahotě která teprve přichází jim ty peníze budou chybět.