Dovoluji si vložit další díl nekonečného seriálu o krásách naší vlasti viděné ze stupátek dvou malých koloběžek.
https://marin7.rajce.idnes.cz/2021_7_Hezky...
Paráda, připomnělo mi to naše pěší putování po Krušných horách. Ale my jsme se v podstatě vyhýbali civilizaci (rozuměj městům). Obdivuju to vaše putování na kolobkách s batohem na zádech. A soudě podle fokek v mnoha případech i s kolobkou na zádech :-)
Díky a máš pravdu, koloběžky často nosíme v ruce. Proto se taky hodí, že jsou malé. A navíc i levné, abychom se o ně nemuseli starat, zamykat je. Na konci etapy je hodíme do křoví, kde na nás čekají do příště. :-)
Městům se nevyhýbáme záměrně, protože nás zajímají taky. I elektrárny. :-)
Elektrárny mě také zajímají. Ale nikdy mě nenapadne se dopředu podívat, zda-li se nedá dostat dovnitř. Takže třeba ty Tušimice jsem minul.
Moc nechápu, jak se dokážete vejít do dvou batohů. Ještě by to chtělo jednu sérii s nafoceným obsahem. :)
Na mnohých místech z vaší cesty jsem už byl a přesto člověk pořád vidí, kam se ještě má podívat. Faktem je to, že s lacinou koloběžkou a batohem na zádech jdou některé věci snáze než s drahým kolem a brašnami.
Pro mne to taky znamená, že se do Krušnejch a Podkrušnohoří budu muset zase podívat.
Ted jsem se dival na profi fotky zkuseneho fotografa. Mel tam nekolik galerii a temer vsechny mista jsem znal z kolobezky.
Rikal jsem si, jak je mozne, ze jsem nevedel, ze je tam jeste k videni mnoho dalsiho? Jsem z toho smutny, protoze jsou to mista od Ostravy vzdalena a tezko se tam budu nekdy vracet. :-(
My uz davno obsah batohu neresime. Terezky se zeptam, jestli toho a toho dne jedeme a pripomenu ji, at si zabali uzlicek. :-)
Pred Maltou jsem to neudelal a balila na posledni chvili. Misto karimatky si vzala plastenku podobne barvy a to byl trochu problem.
Vlastne neslo ani tak o to, ze by si balila na posledni chvili, ale hlavne ji to bylo jedno. :-)
A ja se drzim zvyku a neberu sebou blbosti. Jde mi spise o poradek v batohu, nez o vahu. Vzdycky kdyz neco v batohu hledam, mam chut polovinu veci vyhazet. Takze zadne varice ani kotliky. :-)
A pro kolobezky plati to same. Cim mene zeleza, tim lepe.
Moc pěkné (nejen Krušné hory, ale celé putování na koloběžkách). Jak plánujete trasu?
Trasu planuju asi stejne dlouho, jak dlouho jedeme. Takze kdyz jsme venku tyden, tyden sedim u pocitace a hledam.
U nekterych mist vim dopredu, ze je chci videt. Uz jsem o nich nekde slysel. Treba v Toulkach ceskou minulosti, nebo jinde. Nebo vim, ze Terezka ma rada zviratka, tak jdeme do vsech ZOO po trase. :-)
A zbytek mi napovi net, treba mapy.cz nebo kudyznudy.cz. Na mapach se dobre planuje a exportuje trasa do navigace. A taky se stavujeme do infocenter. A mluvime s mistnimi. Ne o mistnich atrakcich, ale jen tak, jak si tam zijou. A pri te prilezitosti casto zmenime trasu.
Velmi hezké :-)
Jenom mi pořád neleze do hlavy, že to jezdíte na těch malých kolečkách. Já to zkoušel taky, ale prostě mi to nešlo.
Před časem jsem také koupil koloběžku, kola 26/20, úzké pláště, vysloveně na intenzivní "koloběh" po asfaltovém cca 22 km dlouhém okruhu tady u nás v Posázaví. Dávám to jako doplňující pohyb k mé cyklistice, která stále - samozřejmě! - u mě převažuje. Je to mnohem intenzivnější pohyb než na tom kole: po dvoustovce na kole jsem naprosto ok, po té dvacítce na koloběžce se rozhoduju, jestli mám umřít hned nebo až za chvíli :-)
Kvalitu kolobezek vubec neresime. Jdeme proste pesky a kolobezky mame jen proto, abysme se obcas svezli. Po rovine nebo z kopce.
Nikam nespechame, takze zadnou rychlost nepotrebujeme. Po zkusenostech z kola toho vidime daleko vice a ve vetsi pohode.
Na druhou stranu jsou mista ve svete, kde toho k videni moc neni a jde spise o to, dostat se co nejdrive z bodu A do bodu B. Zvlaste kdyz prsi nebo mrzne. Napada me treba cesta na vrakoviste ve Svedsku. Tam se zase hodi vice kolo.