http://www.visitdenmark.co.uk/en-gb/denmark...
Máme šikovné místo u moderního kostela na jižním okraji města Hjørring, což je asi 20 km před Hirtshals. Letos v květnu tam možná asi určitě zase budeme, plánujeme totiž trajekt z Frederikshavn do Osla a zpět ze Stavangeru do Hirtshals. Je to dobré východiště pro oba přístavy. Posledně před šesti lety jsme se plavili do Göteborgu a zpět z Kristiansandu do Hirtshals. Jo a vedle parkoviště se dalo bez problému přespat.
Ten kostel se jmenuje Bistrup kirke a je zde:
https://mapy.cz/turisticka?vlastni-body&x=9...
Ano, pamatuji, viděla jsem vaše fotky.
Já koukala na parkoviště dle mapky z odkazu Lanny Hirtshals Transport Centre (tam nejsou ani žádné stromečky) a není mi jasné, o jakou parkovací plochu se jedná.
Abychom se tam nepotkali :D
Já jsem si vybrala kdyžtak plavbu do/z Larviku.
Nevím, no ... prosím, mohl bys mi napsat (nebo někdo jiný) svoje zkušenosti s medvědy? :D
Hirstshal - Larvik jsem několikrát absolvovala, o tom parkovišti tam vím, ale pravda, nikdy jsem tam dlouhodobě auto nenechávala.
S medvědy mám zkušenost takovou, že jsem jednoho potkala na Roháčích, na severu ani jednoho.
Raději auto necháváme mimo přístavní města, kdoví kdo se tam pohybuje a může být i málo místa. To vnitrozemí je zaručeně klidné. Před patnácti lety jsme měli auta v Sindalu u nádraží, ale ten Hjørring je sympatičtější.
Oni tam opravdu stáli!
Našli - nenašli pozdrav za stěračem?
My nakonec zaparkovali v přístavu.
Tou lodí jsme připluli a auto na nás čekalo asi 15 dnů hned naproti, trošku ohozené mořskou solí.
Ahoj, díky za pozdrav, stáli jsme tam od konce května a odjížděli 20. června. Norsko bylo tentokrát dost deštivé, ale asi to bylo tou oblastí, kterou jsme projížděli - jihozápadní fjordy. I když první týden v oblasti Osla a východního podhůří Hardangerviddy bylo hezky a teplo. A od začátku června, Medard fungoval i tam, postupně pršelo téměř každý den.
Jo a pro ty, kdo by chtěli odplouvat v raních hodinách z Frederikshavnu jako my, jsme objevili pěkné volné tábořiště před okrajem města poblíž hlavní silnice 35. K lodi to bylo asi 5 km.
My se na tom P stavěli 29. 5. před 19. hodinou, bylo tam docela hodně aut a P se nám líbilo, přesto jsme jeli okouknout něco blíž k přístavu, až jsem se dostala do terminálu, kde mě paní ujistila o možnosti parkování, tak jsem jí věřila.
Počasí jsme měli asi jako vy, zima nebyla, ani komáři :)
Tak to bylo pár dní po nás, my tam dorazili už ve čtvrtek po poledni, sbalili se a do večera dojeli na to tábořiště před Frederikshavn, odkud nám druhý den ráno plula loď do Osla. Zpět jsme se plavili ze Stavangeru (vlastně Risavika, což je asi 20 km mimo) do Hirtshals. Proto jsme měli auto mezi těmito přístavy.
Komáry jsme neměli vůbec, ale od Medarda začaly muchničky, hlavně když nefoukalo. Nebylo jich zas tak moc, jen párkrát jsme použili sprej, který jsem měl z loňské cesty ze Skotska a fungoval.
Hirtshals - Kristiandsand mě čeká 11. 8. Odtud Vidda. Tentokrát bez kola, jen s krosnou na zádech.
Tož doufám že alespoň 10 dnů neslezeme k žádné silnici:-)
K těm silnicím chci napsat: Na vedlejších nebyl široko daleko skoro nikdo, na hlavních, když byl provoz, jsem se cítila hodně bezpečně.
To nebylo nic proti norským silnicím. Norové jezdí obezřetně i na těch mnohdy kroutivých a úzkých silnicích. Nespěchají, tam kde je 80, jedou pro jistotu 70. Mnoho z nich pamatuje dobu, kdy ještě nebylo tolik mostů a tunelů a objet dlouhý fjord trvalo tři hodiny místo dnešních pár minut:-))
Jestli myslíš Hardangerviddu, tak ta vypadala začátkem června západně od Geilo následovně:
I když v tom srpnu už asi lyže potřebovat nebudeš..
Díky za obrázky. Proto právě volím termín až začátkem srpna:-))
Viddu se sněhem zas až někdy jindy, na lyžích je krásná tak začátkem dubna, to jsou už jakžtakž dlouhé dny a pořád spousty sněhu a zamrzlá jezera.
Foto:
Duben 2012 - Hardangervidda a v zápětí ve stejné době Larvik
Pár našich fotek z letoška. Začala jsem je nadšeně popisovat hned první den, ale pak jsem toho nechala. Dnes už člověk neví, co napsat, aby šel s dobou.
Počasí typicky seversky krásné - hnusné, pršelo denně a teplota nevylezla v poledne nad 15 stupňů Celsiových. Sníh na Viddě pořád ležel. Jinak ovšem paráda, ticho, klid a odpočinek...ostatně jako vždy.
http://lannka.rajce.idnes.cz/Haukelifjell%2C...
Ty čtyři plusy neberte vážně. Během té kratičké chvilky si nikdo nemohl album prohlédnout.
Patrně se zde opravdu dějí podivné, nicméně vysvětlitelné věci.
....mi se tento týden stalo, že jsem dal + a nic hned nenaskočilo-tak jsem dvakrát klikl silněji (mysle si, že je špatná myš) a ejhle, po chvíli naskočily tři plusy...:-O asi chyba serveru, nebo zpomalení systému- takže možné je vše...;-)
Vždyť už se tu o tom od včerejška bavíme, Mlho
http://www.nakole.cz/diskuse/22077-co-vas...
:o)))
Dík za připomínku.
Kde máš naloženou krosnu?
Smůla na počasí. Vzala jsem si sebou velkou krosnu, a nosila jsem ji poloprázdnou na jednodeňáky. Jen nepromok a sušenky. Stan a plná polní zůstávál v údolích. Možná už taky stárneme?
Mělo to ale i své výhody. Prohlídli jsme si i věci, které jsme před tím míjeli. Třeba starou silnici a tunel Dryskar, i když na fotkách je schovaná v mlžném oparu.
Však také dobré bez zátěže. Když se podaří naplánovat výlety. Já jsem při prohlížení marně vyhlížela stan někde třeba na sněhu.
Stan na sněhu nebyl. Stárneme, cítíme to, ta naše parta to cítí. Ale nebráníme se tomu, to je život.
Ta statečná holka s černými brýlemi na nose, jak o ni píši o kousek níž, je dnes naše snacha a matka našich vnoučat.
To pomyslné žezlo bylo předáno dál...a to je důležité a hřeje to u srdce:-))
Mně takové žezlo nikdo nepředal, tak to mám opačně.
Už zas přemýšlím o nějakém vhodném místě na sněhu. Manžel nezmrznul, tak prý se mnou zas půjde.
Ve Faktoru třetího člověka jsem četla, že člověk má jakousi primitivní část mozku, jejíž rolí je podněcovat v lidech dobrodružnost. Tak asi tu část taky mám :)
Nádherné, z fotek přeci jen čiší tajemnost tamějšího kraje..
Zase často v našich stopách - Dyrskar a Haukelifjell jsme přejížděli při naší první cestě před víc jak patnácti lety, na tu osvětlenou silnici si stále vzpomínám.
Ten kruhák v podzemí jsme tušili letos, že tam něco takového je schované, na kole se tam nesmí. Most z dálky vypadal nedostavěný, až blíže bylo vidět, že zaúsťuje do tunelu. Vařili jsme si zrovna oběd na klidném odpočívadle poblíž vyhlídky na most a posléze přijelo několik autobusů s čínskými výletníky.. Patrně to byli pasažéři obří lodě kotvící v městečku Eidfjord.
Krásný fotky.
Po té Haukelifjellské silnici jsem na kole nikdy nejela, zato jsem tam kdysi štrádovala pěšky.
Jeli jsme zimní přejezd H-Viddy od Ustaosetu na jih. No a poslední, pátý den jsme měli sjet dolů a končit na silnici u Haukeliseter Fjellstue. Byl to dlouhý a náročný den, hrozně funělo a stopa žádná. Věděli jsme jen, že musíme pořád dolů a tam někde na tu silnici natrefíme (naštěstí zima, takže jezera, která se připletou do cesty se neřeší). Natrefili jsme, ovšem cca 12 km východně od chaty. Přiznám se, že tehdy mě fakt nebavilo šlapat v běžkových botách s lyžemi na rameni po asfaltu.
Nakonec to dobře dopadlo jako vždy. Jednomu místnímu pánovi se nás zželelo; měl snad bratrance či strýce, který taxikařil v Haukeligrendu, tak nám ho zavolal:-))
Až večer při dobré a dlouhé večeři se nejmladší účastnice "expedice" přiznala, že když jsme po tom dlouhém a náročném dni zjistili, kde vlastně jsme, a že máme ještě pěšky šlapat po silnici, tak si nasadila na nos tmavé brýle, aby nebylo vidět, že se rozbrečela.
Moudrá holka. A statečná:-))