Cesta na sever 2007 – Bornholm

Sedím kdesi uprostřed Čech a vzpomínám na Bornholm. Pole jsou sklizená, po loukách se táhnou studené mlhy. Pomalu se blíží podzim a vzpomínka na bílé pláže plné slunce, na cyklostezky uprostřed pastvin a světlovlasé děti už se pomalu mění v sen.

I takhle se jezdí na ostrově Bornholm

Foto: NaKole.cz

Další fotografie

Znovu pročítám text, který jsme dali dohromady v průběhu cesty. Jsou v něm vykousané části turistických průvodců a obsahuje snad všechny důležité informace pro návštěvu ostrova. Znovu a znovu čtený text, mnohokrát opravovaný a vylepšovaný, je už naprosto sterilní. Nezbylo v něm nic z toho, čím nás ostrov tak oslovil. A tak text odkládám (třeba ještě přijde jeho čas) a začínám psát znovu od začátku na čistý list vzpomínky, které v nás zanechal dánský ostrov Bornholm.

Ostrov pro cyklisty

Moje první vzpomínka míří k trajektu na Bornholm, který vyplouval z německého Sassnitz. Už jsme si zvykli, že do lodí, které křižují Baltské moře, společně s námi vjíždějí do podpalubí dva nebo tři další cyklisté. Je zvykem, že obsluha pouští cyklisty jako první, aby si kola připevnili k bokům lodi. Teprve po nich pomalu najíždějí osobní auta a kamiony.
Při cestě ze Sassnitz nás čekalo překvapení. Ne jeden nebo dva, ale skupina třiceti nebo snad čtyřiceti pestrobarevných cyklistů. Ještě včera nám v přepravní společnosti tvrdili, že se na trajekt nevejdeme, že loď je plně obsazená. Zdálo se to směšné, aby na několikapodlažním kolosu nebylo místo pro tři kola a vozík. Tady tomu začínám pomalu věřit.
Většina z cyklistů jede na ostrov nalehko, jen s příručními brašnami nebo batůžkem na zádech. Auta nechali v německém Sassnitz a Bornholm teď prozkoumají kolmo. Platit převoz auta trajektem je tady zbytečné, ostrov je možná hezčí ze sedla bicyklu.
To co cítíme, je jednoduše euforie. Připadáme si jako na německo-dánské cyklojízdě. Množství kol je příslibem, že turistické prospekty nelhaly – Bornholm bude opravdu ostrovem pro cyklisty.

Síla bezpečí

Stejně jako mnoho ostatních lidí jsme na Bornholmu přestali zamykat kola. My dospělí jsme navíc odložili přilby, které se cestou po ostrově většinu času houpaly zavěšené na madle vozíku.
Okamžitě jsme pocítili sílu vzájemné důvěry. Místní farmáři nezamykají svoje domy, ani když odjíždějí na celý den pryč. K typickým obrázkům ostrova patří samoobslužné prodejny se zeleninou. Přebytky svojí úrody nechávají místní zahrádkáři ve velkých krabicích u cesty, kupující pak vhodí peníze do přiložené kasičky. V době naší návštěvy byly k vidění hlavně sezónní nové brambory nebo jahody, ale i třeba pletení trollové, dřevo na grilování nebo květiny. Stejně tak jsme nacházeli samoobslužné kasičky u veřejných tábořišť, kde bylo možné přespat za 20 dánských korun.
Sami Dánové si myslí, že to patří k ostrovní kultuře, rozšířené po všech ostrovech Baltského moře.

Bezpečné stezky pro cyklisty

Další vzpomínka ukazuje asfaltovou stezku mezi loukami a poli. Ostrov je protkaný cyklostezkami, které vedou po zrušených železnicích. Starší Vendulku, která většinu cesty na sever šlapala na závěsné tyči, jsme odpojili a po ostrově jezdila už sama. Vyhovovalo nám i malé převýšení, pro které je ostrov doporučovaný rodinám s dětmi na kolech.
K pocitu bezpečí samozřejmě přispěly stezky oddělené od motorové dopravy. Ve městech to byly jenom cyklopruhy podél hlavních silnic. Ať jsme ale zabrousili kamkoli, chování řidičů bylo maximálně ohleduplné. Neexistovalo nic jako parkování na cyklopruzích nebo snad dokonce troubení na cyklisty. Ostrované nikam nespěchali, vždy měli dost času počkat, než projedeme křižovatkou s celým naším „cirkusem“. Snad ještě nikde jsme se necítili na silnicích tak doma, jako tady.
Teprve později jsme se dověděli, že v celém Dánsku platí zákon na ochranu nejslabšího na silnici – cyklisty. Pokud dojde ke kolizi mezi cyklistou a automobilem, vina se automaticky dává řidiči. Nikdo nezkoumá, kdo nehodu zavinil. Na první pohled tvrdé opatření, ale v praxi funguje dokonale. Jsou to samotní řidiči, kteří si hlídají cyklisty a odhadují, jak se zachovají. V každé autoškole se řidiči podrobně učí, co mohou od kolařů očekávat a jak je neohrozit.
A ještě jedna věc tu funguje. Snad každý Dán jezdil v dětství do školy na kole, a tak jako řidič svoje chování přizpůsobuje těm nejzranitelnějším cyklistům – dětem.

Ostrov na míru

Na Bornholmu snad nic není velké, nebo snad monumentální. Všechno má sympatický lidský rozměr. Na ostrově velikosti 40 krát 60 kilometrů nebylo místo rozmáchnout se do panelákových mrakodrapů.
Vůbec se říká, že ostrov Bornholm je miniaturou celé Skandinávie. Ukazují se tu rovinaté pastviny, písečné pláže, vysoké skalní útesy nad mořem i hluboká riftová údolí zarostlá lesem. Snad největší kouzlo ale pro nás měly přízemní hrázděné domky v centrech měst.

Je ještě mnoho věcí, které se mi vybavují při vzpomínce na dánský ostrov Bornholm. Větrné mlýny, kulaté kostely, udírny, tábořiště s hořícím ohněm. Ale o tom zase někdy příště.

[ mapa celé trasy Cesty na sever 2007 ]

Fotogalerie