Bohužel pro mně jako invalidu ta kotlíková romantika již skončila.
Proto pokud bych cestoval na více dní je pro mně nutností preferovat ubytování v hotelech, penzionech či chatkách.
Stan nepřipadá v uváhu jelikož bych se ráno asi nedostal na nohy.
Zrovna tak osobní hygiena v přírodě je nemožná jelikož pokud bych si dřepnul tak bych se už do vzpřímené polohy nevrátil.
Jiná situace by byla pokud bych byl zdráv.
20 let vandrů pěšky s batohem na zádech. Pak pohodlnost a 10 let vandry na kole natěžko. Z toho 3x po měsíci na Krétě. Letos počtvrté ale zase pěšky s báglem.
Cíl pouze rámcový a brát to, co den přinese.
Výsledek? Spousta přátel a známých, kam jezdím a setkáváme se dodnes. Trochu jako rodina.
Hodně úžasných zážitků.
Spaní nadivoko.
Nikdy cestovka.
Svoboda dělat si co chci a ne striktní dodržování plánu.
Takový je recept na mé osobní štěstí.
plně souhlasím- s cestovkou až jako důchodce nebo invalida (to druhé už jsem i teď, ale kolo mám doporučeno jako rehabilitaci), to co zažije osamělý cestovatel na svých cestách, se nedá popsat- jde hlavně o poznání nových domorodců,jejich země, kultury, života i zvyků, navázání kontaktu ap-a vo tom to vlastně je...
pokud jde o způsob stravování, tak ten u mne slouží hlavně k získání kalorií a obnovy sil- chuť i zdravá strava jdou bokem. převážně tedy tvoří hlavní jídlo večeře a to bujony doplněné střídavě oves.vločkami, pohankou, těstovinami, rýží, sem tam i nasladko(bez bujonu),hutné polévky- to vše doplní česnek a cibule (3-5stroučků a jedna střední).přes den jsem na napolitánkách či misli tyčkách a pivu- když je možnost, okoštuji místní speciality. ráno většinou kakao,káva ze suš. mléka a oves.vločky se suš. ovocím (směs hrozinky, švestky, ananas, papaja ap.)namočené předem večer.takto nemusím vozit hromady těžké stravy- dokoupit se dá skoro všude cestou a je to lehké i skladné. vařím na benzínu a ten se taky sežene všude-žel.rezervu 3dl vozím sebou stále a před cestou mimo civilizaci doplním jek palivo tak stravu. celkem se vším všudy má výzbroj, výstroj a potraviny nikdy nepřekročily váhu 25kg ....
To co popisuješ je pro zdravého člověka bez problému. Je ale mezi námi cyklisty dost třeba diabetiků a ti by se tímto způsobem stravovat asi nemohli nehledě na to že musí jist i 6x za den.
A i tito lidé chtějí cestovat a poznávat svět.
Mají to značně ztížené ale neodradí je to.
Proto spoléhají na to že se nají někde v restauraci.
Co mám já zkušenost z našeho kraje tak jsou restaurace i hospody které ti uvaří i na přání samozřejmě z dostupných surovin.
Většinou si objednávám 150g kuřecí prsa dušená bez tuku, 100g brambor a 150g zeleniny.
Svačiny řeším plátkovým sýrem a jablkem. Odpolední svačina je z celozrného toustu se šunkou a sýrem. Večeře většinou opět kuřecí nebo hovězí dušene se zeleninou.
Na pití jen vodu z vodovodu nebo nějaké neslazené minerálky.
Z výše uvedeného jasně plyne že stravovat se v přirodě je nemožné.
Tak že mé výlety rozhodně nejsou nizkonákladové tak jako kdysi před léty kdy se vařil kotlíkový gulášek a jiná kotlíková jídla.
kromě, vandrů pěšky a na kole jsou taky fajn vandry na kanoe, na jachtě, vlakem, autem, letadlem, na motorce, na koni. Toulání je názor a životní filozofie. Jediný dopravní prostředek, který se k vandru nehodí je gauč. Teda pokud nemá kolečka a není to gaučo-velo :-)
Od přečtení knihy Stephena Kinga Talisman jsou pro mne vandry cestou do Teritorií. Na lodi se člověk do teritorií dostává nejrychleji, pěšky to trvá tak dva dny a na kole minimálně 3 týdny. Protože být v teritoriích je spíše stav mysli než cokoliv jiného :-)
Při dovolené u nás vařím, pokud vůbec, jen čaj, kávu a max párky nebo vajíčka. Více se nevyplatí, hospod je všude relativně dost a můžu si to - u nás- dovolit. Ne tak v zahraničí, tam si vařím i (pro mne) složitější jídla většinu dnů a jen jednou za tři čtyři dny jdu do restaurace.