Myslím, že by bylo zajímavé, kdybyste napsali co nejstručněji, tedy jedním slovem, jakou vzpomínku ve vás zanechala jedna navštívená země. Nebo jedno místo u nás. Jsem zvědavý, jestli se přidáte. Začnu.
Polsko - písek
Jordánsko - šátek
Rakousko - tráva
Makedonie - salát
Rumunsko - psi
Španělsko - ještěrky
Chorvatsko - eukalyptus
Itálie - olivy
Rusko - pustina
Izrael - pohoda
Gruzie - lanovka
Norsko - skála
Švédsko - houby
Skotsko - mlha
Holandsko - voda
Slovinsko - celníci
Ukrajina - krávy
Francie - zloději
Malta - azuro
Maďarsko - bažina
Slovensko - Tatračaj
Rumunsko - psi
Dánsko - pevnost
Island - vzduch
Portugalsko - víno
Monako - kaktusy
Vatikán - slunce
Zkusím to:
Slovensko - paráda
Maďarsko - dětství
NDR - vzpomínky
Německo - chci tam znovu
Rakousko/Vídeň - příliš mnoho Arabů
Rakousko/Alpy - super
Itálie/jih - špína
Itálie/sever - Garda
Švýcarsko - espresso doppio
Francie - sobectví
Lucembursko - krátké nahlédnutí
Řecko - rozpálený kámen
Černá Hora - divnozemě
Chorvatsko - jugo a bora
Norsko - příroda
Švédsko - rodina
Zeptal bych se na Francii. Proč sobectví?
A co ta divnozemě? To mě zajímá. :-)
A taky Jugo a bora.
Díky.
Chtěl si jedno slovo :o)))
Ale dobrá, začnu od zadu.
- jugo a bora proto, protože vždycky, když přijedu k moři, tak je buď jugo nebo bora nebo v rozestupu třech dní oboje.
- divnozemě - byla jsem tam 2x v roce 2005 a snad 2009 (nechce se mi to hledat) a v té době se ta země tak nějak klubala. Byla jsem poblíž Tivatu a Kotoru a přišlo mi tam dost kontrastů. Historie/místní kolorit/první hotelové paláce pro bohaté Rusy/apod. V hotelu nám tekla mineralizovaná voda, která dávala nápojům specifickou příchuť. A navíc jsem tam zažila nefalšovaný zemětřas. To bylo hodně nepříjemné.
- sobectví, protože Francouzi jsou prostě sví. Jejich ochota je ohraničená jejich pracovní dobou, a to docela fest. Když mají volno, mají volno, i kdyby si jim chcípal hlady na prahu. Turismus je zase až tak nezajímá, pokud se teda nejedná o lokality vysloveně turistické (Verdun).
Ale abych jim nekřivdila - pár výjimek jsem potkala. Pohybovala jsem se mezi Compegne a Verdunem a pak v Alsasku. V Paříži jsem nebyla.
Jo a Korsika je sice Francouzská, ale tam je ta mentalita místních lidí už trošku jiná. I když na jednu silně nepříjemnou babu jsme tam také narazili.
Vlastně i na té Korsice jsme se v kempech setkali s francouzským sobectvím - vystavěli si plátěná sídlišťátka (velké stany, předzahrádky, ledničky a dokonce malé stany pro domácí mazlíčky) a v nich prostě běžel život podle jejich stanoveného řádu. Navíc ve 21h padla večerka, protože ráno za kuropění startovali auta a odjížděli na ryby, pro chleba a já nevím kam. Nějací ušmudlaní cyklisté z Česka jim jen otravovali život a narušovali zaběhlé rituály při mytí nádobí, večerních seancích apod.
Vidíš, na Korsiku jsem ouplně zapomněla, takže doplňuji
Korsika - horko a makchie :o)))
To je právě krásné, jak odlišné jsou různé země. Nebo jenom části jedné země. Chudák mimozemštan by se v tom nevyznal. :-(
Neříkám nic o tom, že by to nebylo krásné.
Je ale fakt, že třeba ta Francie mi 2x stačila a víc nemám chuť se do téhle země podívat.
Jedno slovo, to není jednoduché, to první co mě napadne je spíš pocit než slovo, a vychází mi to takhle:
Slovensko - růžová
Německo - modrá
Itálie - hnědá
Vatikán - zlatá
Polsko - zelená
Maďarsko - bílá
Rakousko - šedá
Pěkně napsáno. Každá země zanechá pocit a ten je možné vyjádřit i barvou.
Česká republika - domov
Maroko - pach moči
Slovinsko - Alpy
Turecko - kebab
Moldávie- milý lidé
Chorvatsko - moře
Brazílie - dřina (na kole)
Tasmá nie - nádhera
Skotsko - déšť
Francie - pohoda
Litva - hrdí lidé
Lotyško - Jantar
Jižní Korea - pálivá jídla
Rusko(Kaliningradská oblast) - hladové děti
Španělsko - horko
Thajsko - banány
Malajsie - palma olejná
Singapor - město
Srbsko - Dunaj
Kosova - strach
Rumunsko - kostely
Slovensko - přátelství
Polsko - pašeráci
Ukrajina - hrozní řidiči
Jordánsko - vádí
Izrael - bezpečnostni opatření
Dánsko - pohoda
Švédsko - hokej
Řecko - ovoce
Albánie - bordel - nepořádek
Německo - klid
Maďarsko - zákazy cyklistů
Zaujalo mě Polsko a pašeráci. Jak ses s nimi potkal, že by pracovně? :-)
Co se dá dnes ještě pašovat mimo cigaret a alkoholu, což je asi problém všech zemí.
Zvonky ?
Platí za ně zlotom? :)
Ahoj, Polsko - paseràci na hranicich Polsko - Ukrajina. Pendovali po zruseni víz pro občanu EU. Chodili sem tam pro vodku a kartony cigaret. Temer nam rozlámali kola...
Ješte naboženství. Modlili se i před kostelem kdyz se na mši nevešli...
Tak to jo, s Ukrajinou to bude asi mazec. Tady se taky děly věci v letech 90 až tak do 95 :-)
Byl si i v Podněstří? Jak to vypadá v Moldávii? Představuji si chudou zemi s nízkou kriminalitou.
Litva - jak se ta hrdost projevuje?
Kaliningrad - je tam větší bída, než v Rusku?
Jak je to s tím strachem v Kosovu?
Na Ukrajině jsou řidiči drsňáci. Ptal jsem se místního, proč na mě každý troubí. Prý proto, že silnice jsou plné děr a kdybych uhnul, přejedou mě. Ale proti rusku to není nic. Tam se při drobné bouračce ani nezastavuje.
V Podněstří jsme byli. Je tam totálni diktatura - komunismus. Uniformy všude. Vyplnova i nesmyslu pri vstupu i odjezdu ze země. Ale dobré silnice! Rusko je podporuje....
K Moldáviji, bezpečná země! Moc hodní a ochotní lidé. Hodně chudá. Hrozné silnice. Většsina lidí pracuje v produktivim velu pracuje v zahraničí. Nádherná úrodná půda černozem a viborné víno. Jen málo lidí co by na polích a vinicích pracovali...
Ale snaží se! Trápilo je sucho. Nemají vodovody ve vesnicích.
Ale zato můze Ruskoo ne Ti chudaci pracovití lidé!
Tak tam bych se rád podíval. A takové lidi bych rád podpořil, rozhodně více, než černoušky v Africe. I když z Afriky znám jen jednoho člověka, velmi sympatického.
Litva- hrdost že jsou Litevci a bez Rusů! Nechteli mluvit rusky.
Kdyz pochopili, že jsme čceši a učili nas rusky. Přijali nás a rusky s námi mluvili. A byli moc rádi, ze jsme je poráželi v hokeji na MS.
Ps byli jsme tam v Pobaltí 90letech
Opět zajímavá země, která stojí za návštěvu.
V Kaliningradě o okoli, je to vojenská oblast. Nebyl jsem v centrálnim Rusku, nemám srovnání.
V Kosovských horách jsem mel divný pocit- strach. Vypálené školy. Muslimové křestanům a nopak,pomňíčky zastřelených co kousek u cesty... Mezi lidmi jiste spousta zbraní.
Takže do Kosova raději sám.
Bulharsko - písek
ČR - povinnosti
Dánsko - Hirtshals
Chorvatsko - kameny
Itálie - koupání
Lichtenštejnsko - Rýn
Německo - Jena
Norsko - voda
Polsko - běžky
Rakousko - Dunaj
Rumunsko - moře
Řecko - teplo
Slovensko - Tatry
Švýcarsko - průsmyk
O trajektu Hirtshals jsem neslyšel. Až teď.
A jaké jsou kameny v Chorvatsku? Spíše bych čekal Norsko nebo Kypr.
Polsko a běžky mi přijde taky jako nezvyklá kombinace.
V Chorvatsku se mi většinou blbě chodilo po mořském dnu :-D
Polsko - běžky - Jakuszyce - Wysoka Kopa
Z Hirtshals se dostaneš do Norska, třeba do Stavangeru nebo až do Bergenu.
Jedním slovem to neumím u žádné země, kterou jsem navštívila. Všechny ty země si zaslouží mnoho slov, ale člověk si je nese v duši. Zavře oči a vidí je za víčky. A jsem tomu ráda. Země, kterou bych uměla charakterizovat jedním slovem, bych považovala za nenavštívenou, pouze v rychlosti projetou.
To jedno slovo není charakteristika oné země, ale jen záchytný bod pro naše vzpomínky. Nikomu to možná nic neřekne, kromě nás.
Příklad:
Jihoafrická republika. Na první dobrou slovo kriminalita. Ale pak se zamyslíš, vzpomeneš si, jak to bylo. Přepadli nás za bílého dne uprostřed města, některým z nás nožem uřízli z krku řetízky. Byli jsme rádi, že se nám povedlo uniknout. Město jsme opouštěli urychleně, překročili jsme rychlost. Zastavil nás policajt. Ptal se proč tak spěcháme a že je to na pokutu. Vysvětlili jsme mu to, byl laskavej a pochopil. Poptal se, kde k přepadení došlo a jak. Nás pustil dál, otočil vůz a jel zpět do města, zjistit, co za bandu tam řádí.
Takže co teď: kriminalita a zlí lidé v ulicích?
Nebo hodný policajt?
Rovnou se přiznám, že do JAR bych si sám netroufnul. O Africe toho vím hodně málo a poznání tohoto kontinentu neustále odkládám.
Angličtinu nás učí velmi sympatický občan Tanzánie a ten mi trochu otevřel oči. Ale když se mě zeptal, co se mi vybaví pod pojmem Afrika, tak si představím poušť, žirafu, slona, vybělené kosti a všehoschopné obyvatelstvo.
Mně Afrika hodně chybí. Ale charakterizovat ji jedním slovem bych nedovedla. Ani jednu jedinou africkou zemi, bych neuměla popsat jedním slovem Každá z těch zemí je pestrá...asi tak, jako ta naše země. Když u nás vystoupíš na letišti, tak se ti může stát, že tě první taxikář natře. Když u toho prvního dojmu zůstaneš, tak máš malou šanci, že poznáš i jinou českou zemi.
Miluji cestování.
Tak samotnýho mě zajímá, co se mi první vybaví:
Slovensko - mládí a čundr na Malou Fatru
Rakousko -poprvé na západě
Polsko - poprvé u moře
Maďarsko- Balaton a lepkavé bílé pečivo
Německo- nákupy, lázně
Itálie - Stelvio -první velký kopec na kole
Švýcarsko- kýčovitá příroda
Francie-vedro, dovolená, zjištění že oprava auta
je levnější než u nás o kvalitě nemluvě
Andorra - všude do kopce a na kopci obchoďák
Španělsko - velmi krátká návštěva, na to jak
daleko je to autem
Slovinsko- couvání na dálnici
Chorvatsko- Poklad na stříbrném jezeře
Monako- bloudění bez navigace
Vatikán-monumentální
Skotsko-poznávávní Edinburghu
Irsko- bary - zde se i z abstinenta stane
roztančený alkoholik
Tunisko - smrad a špína
Egypt - koráli a rybičky
Rumunsko- žebrající děti na nádraží
Bulharsko- asi nejdelší životní cesta vlakem
jo a ještě jsem zapomněl na Řecko - poprvé v letadle
Já jsem taky zapomněl :-)
Německo, Kypr a Bulharsko.
Korsika (Francie) - závrať při pohledu přes krajnici.
Norsko - prochladlé hory.
Maroko - jsme pro ně mimozemšťané.
Polsko - místní potraviny a pokrmy všechno vynahradí.
Rakousko - už jsou na tom tak, jako my. Nebo my, jako oni?
Německo - vše funguje, všichni jednají účelně. Proč nejsme taky takoví?
Slovensko - pořádek a hezká příroda.
Švýcarsko - jako Šumava, ale lepší autobusové zastávky.
Itálie sever - jezera a jablka a zavřeno o víkendu.
Itálie jih - klid a spokojenost mimo prázdniny.
Holandsko - nejhezčí domy a cyklostezky. Ten Anýz dávají fakt do šeho jídla!
Portugalsko - jako Bulharsko, ale dražší.
Maďarsko - pro zahrádkáře super. Pro cyklistu už méně.
Republika Srbská - jako u nás v roce 1970, jen s lepšími ojetými auty.
Rumunsko - všichni mladí se snaží, staří bohužel ne. Pozor - mizerné potraviny!
"Polsko - místní potraviny a pokrmy vše vynahradí."
V Polsku jsem byl poprvé před pár lety a upřímně jsem odjížděl s tím, co si tady člověk přečetl v novinách, tedy s tím, že polské potraviny jsou symbolem něčeho mizerného.
Ó, jak jsem se mýlil!