Terénní cyklistika není jen jízda v horách, aneb všechny tváře MTB
Terénní cyklistika, horská cyklistika, bajkování, bikování, MTB...
Všechny tyto názvy popisují jedno - jízdu na kole mimo asfaltové cesty. Pokud tápete, když slyšíte názvy jako XC, enduro nebo freeride, je tady malá procházka světem horské cyklistiky.
Foto: Specialized bike resort Valašsko
Označení „horská cyklistika“, která vznikla doslovným překladem
z anglického termínu mountainbike (MTB), může vyvolávat spojení na jízdu
v horách. Dnes to zdaleka už neplatí, dobré podmínky pro MTB jsou
prakticky po celé České republice. I když terénní cyklistika není jen
jízda na kole po horách, možnost překonávat převýšení je vítána. Tato
větev cyklistiky má dnes mnoho podob. Hlavním znakem společným pro všechna
odvětví terénní cyklistiky je zážitek z pohybu, ovládání kola a
pobytu venku.
Foto: NaKole.cz
V současnosti je dle průzkumů cyklistika nejprovozovanějším sportem
v ČR, přes polovinu lidí jezdí na kole alespoň příležitostně, z nich
se považuje za terénní cyklisty více než 16%.* Není divu, že je u nás
pohyb na kole v přírodě tak populární. Česká krajina má zvlněný
profil, množství lesů a je protkána sítí cest a stezek. Terénní
cyklisté mohou jezdit po lesních cestách a stezkách, sdílí s ostatními
uživateli značené turistické trasy, nabízejí se jim vlastní MTB trasy,
bike parky a specielní dráhy.To poskytuje všem odvětvím terénní
cyklistiky téměř ideální podmínky.
*Zdroj: Národní cyklo a in-line průzkum,
STEM/MARK, reprezentativní výběr populace – září 2011
Terénní cyklistika má řadu odvětví
Podle stylu jízdy se bikování časem rozvětvilo do několika katergorií.
Není to jen suchá teorie, pro jednotlivé styly jízdy se prodávají různá
kola.
- XC (zkratka z angl. cross country) nebo-li volně
přeloženo volná jízda terénem, je obecně nejrozšířenějším druhem
terénní cyklistiky. Pod XC lze zahrnout turistické projížďky krajinou po
lesních a polních cestách i fyzicky a technicky náročné trasy v horském
terénu.V závodním pojetí se jedná o závody na několik kilometrů
dlouhých okruzích zpestřených kratšími výjezdy a sjezdy a technickými
pasážemi. Mistem světa v XC pro rok 2011 je Jaroslav Kulhavý.
Kola pro toto pojetí jsou subtilnější konstrukce, mohou být zcela bez
odpružení i celoodpružená se zdvihy 80–120mm.
- All-moutain aneb přes hory, přes doly. Disciplína pro
jezdce, kteří si chtějí užít pocit z jízdy v terénu a podívat se na
odlehlá místa. Technická náročnost je větší než u XC, délka výletů
se zpravidla zkracuje.
All-mountain kola jsou obvykle celoodpružená se širšími plášti s hrubým
vzorkem. Jízdní schopnosti zůstávají na vysoké úrovni, skladba převodů
je obdobná jako u XC. Zdvihy se pohybují okolo 120–140mm.
- Enduro (odvozeno z anglického endurance – výdrž) je
hlavně o boji s terénem, jde o pokoření těch nejnáročnějších
přírodních cest. Jezdci enduro se krajinou pohybují stále ještě
vlastními silami, ale výrazně preferují zábavu ve sjezdu před výjezdem.
Jezdí se na menším území s velkou koncentrací technických náročných
pasáží.
Kola pro enduro musí být schopna zvládnout velká zatížení od rázů
terénu. Pevná enduro kola jsou vyjímkou, zdvihy odpružení dosahují cca
140–160mm. Celkově robustní komponenty přidávají na váze. Už nejde
o to daleko dojet, místo velkých převodníků se objevují rockringy a
napínáky řetězu.
- FR (zkratka z angl. Freeride) Disciplína, kde se již
vše odehrává cestou dolů z kopce. Jezdci freeridu už nevyužívají jen
terény, které připravila příroda, ale sami si své trasy upravují a staví
na nich umělé překážky ve formě lávek, překlopek, skoků a dropů.
Umění jízdy je zde na prvním místě.
Freeridová kola jsou již stroje těžkého kalibru. Vše je nadimenzováno na
dopady vysokých skoků a jízdní vlastnosti vyladěny pro sjezd a
ovladatelnost v náročném terénu. Zdvihy se pohybují cca mezi 140 a
250mm.
- DH (zkratka z angl. Down Hill) nebo-li sjezd. Jak už
název vypovídá, při sjezdu jde jen o to, dostat se co nejrychleji dolů
z kopce. Dominujícími vlastnostmi jsou zde technika jízdy a rychlost. Trať
bývá značně náročná s velkým převýšením a sklonem, plná
terénních nástrah, skoků a prudkých zatáček. Většinou je uměle
vytvořená, často v rámci bike parku, kde je pro cestu nahoru možno
využít lanovku. V DH se také pořádají závody i na nejvyšší světové
úrovni.
Sjezdová kola mají téměř vzhled terénních motocyklů. Dominantním prvkem
jsou na něm koponenty odpružení, zdvihy dosahují cca 190–250mm. Nutná je
specielní výbava s chrániči a integrální helmou.
V rámci MTB ještě existuje množství dalších, především
soutěžních disciplín, které většinou vyžadují specifické dráhy a
vybavení. Mezi ně patří např.:
- BMX (zkratka z angl. Bicycle Motorcross) Jezdí se na
umělých dráhách s hliněnými skoky a nerovnostmi speciálních menších
kolech.
- Fourcross se podobá BMX, dráha je však vedena z kopce.
V jednu chvíli se na ní utkávají čtyři jezdci (odtud označení
fourcross) a soutěží o prvenství. Čeští fourcrossaři pravidelně
vítězí na světové úrovni. Mistrem světa pro rok 2011 je Michal
Prokop.
- CX, neboli cyklokros – cyklokros se jezdí na kolech
podobných silničním, ale s hrubými plášti. Také cyklokros se jezdí na
uměle vytvořených tratích, které jsou bez výraznějších kopců a
terénních nerovností. O obnovení popularity cyklokrosu u nás se postaral
v posledních letech zejména Zdeněk Štybar, několikanásobný
mistr světa.
Autor Jiří Bartoň je členem sdružení ČEMBA a pracovní skupiny Česko jede.
Fotogalerie
Jiří Bartoň, 19.05.2012