Co si představíte, když se řekne Holandsko? Rovinatou krajinu, výborné sýry a spousty jízdních kol. V nizozemském městě Houten se jezdí zima nezima. (aktualizace: 24. 1. 2011, 13:12)
Hned po příjezdu do města jsem si na nádraží vypůjčil kolo. Půjčovny kol OV-fiets provozované státními drahami najdete po celém Nizozemsku. Za 5 eur jsem měl kolo na celý den a mohl jsem se vypravit prozkoumat město. U železničního nádraží je kromě parkovacího domu pro auta i několik tisíc parkovacích míst pro kola.
Město Houten působí zvláštním dojmem, není to ale tím, že ho projíždím na začátku ledna za ponurého dne. Celé město se svou nízkou zástavbou a velkými zelenými plochami vypadá tak trochu jako předměstí. Přestože je leden, všude jsou k vidění lidé na městských kolech s vlaštovkami, s přimontovanými košíky vepředu nebo vzadu. Tipuji, že většina kol má nejvíce tři převody, v Nizozemsku nejčastěji umístěné v planetové převodovce. Převody se zde využijí častěji při silném větru než při jízdě do kopců, i kolo s jedním převodem, na jakém jedu já, plně dostačuje. Díky příjemnému sklonu u cyklistických podjezdů a nadjezdů to není žádný problém. Jeden z mála kopečků, které cestou potkávám, je uměle vytvořený.
Nizozemsko je známé oblibou jízdních kol, kterých tu je víc než obyvatel. Sezónnost zde v tomto smyslu téměř neexistuje, jezdí se v každé roční době. Ale zpět k Houtenu, který je i mezi nizozemskými městy kuriozitou. Ještě před 40 lety to byla středně velká vesnice s necelými 3000 obyvateli. Na základě vládního rozhodnutí vzniklo „město pro chodce a cyklisty“, kde v současnosti žije 47.000 obyvatel.
Na rozdíl od tradičních měst, která nesou stopy postupného růstu, vznikl Houten v sedmdesátých letech na kreslicím prkně urbanistů. Původní historické centrum obklopila nová zástavba, díky které počet obyvatel vzrostl více než 15krát.
Plánek vpravo ukazuje dopravní tepny města. Černě jsou vyznačeny silnice, žlutě páteřní cyklistické stezky a černá diagonální přímka je železnice. Jak je vidět, hlavni silnice tvoří okruh okolo celého města. I když každý dům je přístupný automobilem, pro motorovou dopravu není umožněn průjezd městem skrz naskrz. Pokud tedy chce motorista projet např. z východní části města do západní, musí vyjet na vnější silniční okruh, objet polovinu města a vjet do příslušné obytné čtvrti. Cesta autem je tedy značně delší (z hlediska vzdálenosti i času) než cesta na kole, případně pěšky. Krátké cesty jsou hlavním důvodem, proč obyvatelé města sedají na kola místo do aut.
V centru města se nachází hlavní městské instituce, nádraží, obchody, sportoviště a kulturní zařízení. Dále je v centru města parkovací dům pro automobily, je přístupný ze 2 přístupových komunikacích trasovaných souběžně se železnicí. Město má i své průmyslové zóny, které se nalézají mimo město za silničním okruhem. Vzhledem k tomu, že motorová doprava je vymístěna na okruh, je Houten velmi tiché město. Až nepřirozeně tiché. Je to docela nezvyk, jezdit centrem města a neslyšet žádná auta a dopravní ruch.
Lednová pohoda na stezce
Foto: Zbyněk Sperat
Jak ukazuje plánek, uvnitř centra se lze nejrychleji dopravovat na kole. Ve městě je vybudovaná síť cyklostezek, které více než cokoli jiného připomínají silnice pro cyklisty. Na křižovatkách s motorovou dopravou mají hlavní cyklistické stezky vždy přednost v jízdě.
Společná doprava cyklistů a motoristů je pouze v obytných zónách, kde je rychlost jízdy omezena na 30 km/h. Faktem je, že za celou dobu existence „nového“ Houtenu tu nezaznamenali žádnou smrtelnou dopravní nehodu. Podle Herberta Tiemense z městského úřadu se dopravní nehody mezi cyklisty a automobily stávají nejčastěji při couvání vozidla z garáže, kdy řidič přehlédne projíždějícího cyklistu. Nehodovost je v Houtenu 2 x nižší než v ostatních nizozemských městech srovnatelné velikosti. Zatímco průměrný počet automobilů na domácnost je (oproti očekávání) stejný jako u ostatních měst, obyvatelé Houtenu používají automobil o 25% méně, pro cesty uvnitř města pak naprosto minimálně.