Přestože na českých cestách jezdí tisíce dětských přívěsných vozíků za kola, naše zákony se k nim stále neznají. Od příštího roku může být vše jinak. Ministerstvo dopravy připravuje návrh novely silničního zákona, který by měl mimo jiné upravovat problematiku vozíků. Naše země by tak konečně dohnala legislativní zpoždění, které má vůči ostatním zemím EU. (aktualizováno 19. 1. 2011)
Brát s sebou děti na výlet na kolo lze dnes v jakémkoli věku. Rodiče mohou své děti posadit na přední nebo zadní cyklosedačky, pro delší výlety je nejpohodlnější přívěsný vozík za kolo. Zatímco se sedačkami zákon u nás počítá, cyklopřívěsy doslova plavou v legislativním vzduchoprázdnu. Vozíčky pro děti za jízdní kolo nejsou vysloveně definovány zákonem o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb., což dostává jejich majitele do velmi zvláštního postavení. Přestože v tuzemsku dnes jezdí více než 12 000 těchto vozidel, podle Ministerstva dopravy nesmí na pozemní komunikace. „Přívěsné vozíky za kolo nejsou v tuto chvíli v Česku homologovány pro provoz na pozemních komunikacích,“ potvrzuje tiskový mluvčí Ministerstva dopravy Jakub Ptačinský.
Foto: Jitka Vrtalová, NaKole.cz
Stanovisko ministerstva ovšem neznamená, že v současné době prodávané cyklopřívěsy by byly nějak nebezpečné. Jde pouze o technický problém. Předpisy totiž přesně neurčují, jak má přívěsný vozík pro děti vypadat a ministerstvo tak stojí před rozhodnutím, zda povolit vše, v čem lze teoreticky převážet děti (včetně různých „samodomo“ upravených korbiček) nebo jestli naopak přepravu dětí zakázat. Současné stanovisko „vše je zakázáno“ tak nejvíce ze všeho ukazuje, že česká legislativa má v porovnání s ostatními evropskými zeměmi co dohánět.
Od příštího roku by se situace mohla změnit. Ministerstvo dopravy připravuje novelu uvedeného zákona, jedním z projednávaných bodů je i legislativní úprava přívěsných vozíků. „Vozíky patří k tématům, kterými by se měla expertní skupina na ministerstvu zabývat,“ potvrdil nám mluvčí Ministerstva dopravy Jakub Ptačinský. Česká republika by se tak přiblížila evropským zemím, ve kterých se děti vozí ve vozítkách všech možných tvarů (více najdete v článku „Přeprava dětí na kole – sedačky, vozíky nebo nákladní kola?“).
Pokud jde o přívěsné vozíky za kola, je současná legislativní úprava poněkud zmatená. Podle § 58 zákona 361/2000 Sb. definuje pojem „přívěsný vozík“ takto:
Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.
Z tohoto pohledu se zdá celá věc jednoduchá – postačí splnit požadavky maximální šířky a povinného vybavení odrazkami. Uvedený zákon ale obsahuje ještě § 48, který říká:
V jiném přípojném vozidle, než které je určeno pro přepravu osob, je přeprava osob, s výjimkou případů podle § 51, zakázána.
A protože jinde v zákoně není přeprava dětí v cyklopřívěsech definována, znamená to technicky zákaz vozíků. Můžeme se jen dohadovat, zda vozík za kolo patří do stejné kategorie jako přípojná vozidla za traktory nebo osobní a nákladní automobily, anebo o rozdílech významu mezi „přívěsným vozíkem“ a „přípojným vozidlem“.
Na Podunajské stezce.
Foto: Jitka Vrtalová, NaKole.cz
Podívejme se, jak přepravu dětí v cyklopřívěsech vyřešili naši sousedé. Přeshraniční stezky zvou k cyklovýletům především do sousedního Rakouska a Německa. V obou zemích mohou přívěsné vozíky tam, kde jezdí cyklisté, zákon pouze upravuje jejich vzhled. Přejezdem hranic se ale rodiče s dětmi ve vozících dostávají do zcela jiného právního prostředí a co je jinde přijatelné, stává se na druhé straně hranice zakázaným.
V Německu jsou povoleny vozíky o maximálních rozměrech 1 × 2 × 1,4 m (š x d x v). Limitovaná je také hmotnost – u vozíku bez brzdy na 40 kg, u vozíku s brzdou 80 kg. Ve vozíku mohou jet maximálně 2 děti do 7 let s jedinou výjimkou, kterou jsou zdravotně postižené děti. Cyklopřívěs může vézt pouze cyklista starší 16 let.
Rakouské předpisy dávají velký důraz na technickou způsobilost vozíku. Povinné je osvětlení nezávislé na kolu a také přední, zadní i postranní odrazky na kole. Vozík musí být připevněn za kolo předepsaným způsobem. Děti v něm musejí být připoutány a vybaveny helmičkou. Na bezpečí dítěte je kladený velký důraz, řidič musí proto zajistit, aby se dítě při jízdě nevyklánělo a nedosáhlo na dráty v kole. Shodně jako v Německu je předepsaný věk pasažéra i řidiče. Šířka vozíku není omezena, pouze u vozíku 60 cm a více jsou požadována dodatečná světla.
Sousední Polsko stejně jako naše země s dětmi ve vozících nepočítá. V současné době projednávaná novela silničního zákona však počítá s legalizací přepravy dětí v přívěsných vozících, které jsou pro to určeny.
Slovenská legislativa používání přívěsných vozíků pro děti vysloveně nezakazuje, ale ani nedefinuje vozík pro přepravu osob. Obecná definice vozíků (ve vyhlášce 464/2009) pouze hovoří o maximální šířce 800 mm a nutnosti reflexních prvků.
Nejčastějším případem je pád jezdce z kola na kluzkém povrchu.
S vozíkem to nehne.
Fakticky v současné době jezdí v ČR tisíce vozíků a v naprosté většině s tím policie nemá problém (až na občasné přeměřování šířky vozíku). Podle prováděných testů jsou správně vybavené vozíky (osvětlení, vlaječka, odrazové materiály) bezpečnější a pohodlnější než cyklosedačky, které jsou u nás povoleny. Svoji roli tu hraje i psychologie řidičů, kteří se podvědomě chovají k širšímu povozu s větším respektem a v jeho okolí sníží rychlost a nechávají si větší odstup.
Ve většině zemí Evropské unie je přeprava dětí ve vozících všedním obrázkem a situaci na trhu respektují místní zákony. Věřme, že chystaná novela silničního zákona půjde stejným směrem.