Hele, nebijte mě, vím, že se ptám jak dement. Ale aktuálně už mám doma skladem tři lehokola a v zábradlích jsem už totálně ztratila přehled. O víkendu jsem vytáhla na kolo syna s přítelkyní. Kolo měla na ten půlden z půjčovny, ale rozhodla se, že se jí to líbí a že si tedy koupí vlastní.
Čili v podstatě mi jde o dotaz, nač koukat, aby to nebylo nějaké zásadní šlápnutí vedle. Nějaké ty víkendové vyjížďky po cyklostezkách, nejvýš tu a tam "polňačka". Žádné velké nároky, ale z doby, kdy mi manžel koupil kdysi Olprana, už tuším, že některé stroje stihnou jízdu otrávit už i na cestě "pro rohlíky".
Doby tradičního řazení tři krát osm už jsou tuším taky dávno pryč a vůbec nemám ponětí, co tedy poradit.
Takže mladí jeli, až když jsi je vytáhla. Mladá na tom seděla (první?) půlden. A myslí si, že se jí to snad bude líbit.
Tak z toho bych vycházel.
Koupil bych jí jakékoli dostupné kolo do 3 000 tak, aby:
• Jí seděla velikost, čili musí se sama zúčastnit koupě a kolo vyzkoušet.
• Se jí líbilo, když už se bude účastnit koupě. Aby měla (pravdivý) pocit, že takové sama chtěla.
• Bylo schopné okamžitého provozu pro prvních dejme tomu 200 km tak, aby se nemuselo NIC dokupovat. To vystačí dejme tomu na prvních 5 až 10 výletů.
Počet převodů a způsob odpružení přední vidle je v tu chvíli zcela irelevantní.
Až ujede těch prvních 200 km a jestli ji to bude pořád bavit, nastane správný čas pro uvážlivý výběr hezkého dárku v podobě kola.
A při kupě štěstí si zamiluje a nechá hned to první, což syn ocení novými převody, sedlem a růžovým srdíčkem na řídítka :-)
Případně slušivou cyklosukénkou, jejíž zkoušení s různými tričky může být příjemnou párovou aktivitou pro víkendové večery...
- - -
A vůbec bych začal tím, že ještě tak dvakrát bych zase vzal kolo z té půjčovny. A mají-li tam, tak třeba i různé rámy.
Jela třikrát a chce pořád?
Fajn, první dostupné z druhé ruky.
Už najela celkem 200 a chce pořád?
Fajn, první vlastní kolo.
Neee... jinak. Mladá jezdívala na kole zřejmě kdysi docela dost, ale po přestěhování do Brna převážily jiné aktivity. Ale že by se k ježdění na kole (ve stylu víkendových výletů, ne že by sportovně) chtěla vrátit, klavíruje do syna už asi rok. Takže když jsem se jich zeptala, zda se mnou nechtějí jet, ona zavýskla a syn se přizpůsobil. :-)
Teď se ty debaty holt obnovily a to už cíleně. Ale syn má kolo, které jsem mu koupila, když mu bylo patnáct a jinak tomu totálně nerozumí. Já už dnes taky ne.
Je tu vždy varianta, že si vezme starého authora po mně, ale patnáct let stojí v kůlně, takže uvedení do provozu by taky něco stálo, tedy spíše tíhnou k tomu koupit něco základního nového. A já se ptám, kam asi tak jde v tom "něco základního" jít, aby to nebylo něco jako ten můj dávný Olpran.
Aha, tak to pardon.
A jestli při představě kolovýletu zavýskla, tak by ji měl syn vískat :-)
Ale je fakt, že ta varianta dalších dvou tří výletů na různých kolech z půjčovny, a získat trochu představu, má něco do sebe.
Viď.
Já mám vždycky něco do sebe ;-)
NA MĚ se můžeš spolehnout.