Neusiedler See na kole se psem

Neziderské jezero (Neusiedler See) je jedno z mála velkých jezer v Evropě. „Moře pro Vídeňáky“, jak se mu někdy přezdívá, nabízí speciální služby cyklistům, divokou přírodu národního parku, to vše doplněné vínem z okolních vinic. Daniel Mourek se sem vydal s kolem, přítelkyní a třináctiměsíční kólií v přívěsném vozíku.

Na kole okolo Neusiedler See

Foto: Daniel Mourek

Další fotografie

Už dlouho jsem se chystal vyrazit k nedalekému tzv. sladkovodnímu moři Vídeňáků v trojmezí Rakousko-Maďarsko-Slovensko s názvem Neusiedler See. Češi používají nejčastěji označení Neziderské jezero. Poprvé jsem k Neusiedler See zavítal na exkurzi s kolegy ze Sibiře, kteří rozvíjejí stezky kolem světově proslulého jezera Bajkal. Ve střední Evropě se mi nepodařilo najít jiné podobné jezero, které by sloužilo jako příklad dobrého spojení turistického ruchu a ochrany přírody.
Jezero Neusiedler See bylo v roce 2001 vyhlášeno kulturní památkou UNESCO. Kromě toho mne vždy lákala letní panonská atmosféra s velkými vodními plochami, květenou a rozmanitým ptačím světem, o něž je naše země až na výjimky ochuzena.

Jak se sem dostat

Protože nevlastním automobil, volba při způsobu dopravy padla automaticky na vlak. Spojení s Vídní je dnes rychlejší, četnější, jednodušší a levnější než s Bratislavou, takže s jedním přestupem na vídeňském Südbahnhof vám na cestu stačí pět hodin. Četnost spojů vlaků kategorie SC se sice zvýšila, ne tak ale přepravní kapacita kol. Zatímco starší vagony německých DB vlaků EC zvládly přepravit najednou až 20 kol, naše Pendolina zvládnou pouhé tři kola a ostatní česká EC až na jedinou výjimku vůbec žádné. To není příliš dobrá vizitka našich drah.
V každém případě doporučuji včasnou rezervaci nejlépe přes e-shop ČD. S přítelkyní jsme měli ještě o starost více. Rozhodli jsme se totiž cestovat i s 13měsíční fousatou kolií, a tak nás zajímalo, jestli se do SC vlaku vejde i vozík pro psa.
Naštěstí vešel, i když rakouští železničáři s radostí tvrdili, že Pendolina kola nepřeváží a že uvidíme… Kdo cestuje hodně se psy, jistě uvítá, že České dráhy zavedly jednosměrnou jízdenku za 15 Kč. Cesta za psa tak s celodenní rakouskou jízdenkou vyjde na cca 85 Kč.

Po přestupu na nádraží Vídeň Südbahnhof jsme se regionálním expressem vydali do nejsnazšího nástupního místa a hlavního centra rakouské části Neziderského jezera Neusiedel am See. Cesta z Vídně sem trvá 40 minut a není potřeba rezervovat si místo ve vlaku. Denní jízdenka pro kolo v Rakousku je pro každého k dispozici za 2,90 EUR.
V Neusiedel am See na nádraží je velká půjčovna kol a stejně jako všude kolem jezera čisté a stále otevřené toalety. Hlavně tu na nás ale čekaly tabule s mapami jak jezera samotného, tak jednotlivých obcí s detailním popisem atrakcí a služeb.
Doporučuji vyzvednout si v nejbližším infocentru bezplatnou mapu „Neusiedler See Radrouten“ s hlavními tematickými trasami. Ty zahrnují kromě trasy kolem jezera s názvem B10 i vinařské trasy, kulturní trasy apod.

Stezka okolo jezera

Teď už zbývá jen zapojit vozík, naložit brašny, usadit psa a spustit se po okružní trase kolem vinic k jezeru. Nebuďte zaskočení, pokud hned neuvidíte vodní hladinu. Jezero totiž obklopuje až několik kilometrů široký prstenec rákosí. Kořenový systém funguje jako čistička, takže i v druhé polovině prázdnin hlásí jezero bezvadnou kvalitu vody. Pokud nepřijedete s dětmi, ale jako my se psem, připravte se na to, že do všech koupališť mají bohužel čtyřnozí miláčkové vstup zakázaný. My jsme raději vyhledávali méně navštěvovaná místa a jezerní kanály. Chodí se sem koupat či rybařit místní omladina. Písečnou pláž u kanálu před Neusiedlem jsme našli hned vedle nádherně upravené odpočívky. Mimochodem, odpočívek nejrůznějších velikostí a tvarů je okolo jezera opravdu hodně. Protože jsme v Panonii, vidíme tu především rákosové či plátěné střechy, a kromě toho všudypřítomné stolky a lavičky, ale i pítka.
Trochu mi to připomnělo naše Moravské vinařské stezky, které v tomto bodu mohou směle konkurovat. Horší je už srovnání kvality povrchu a značení stezek. Zatímco v Rakousku jedete prakticky stále po hladce asfaltovaných úsecích (často využívané i místními farmáři) či jemnou šotolinou v chráněných částech jezera, u nás kvalita povrchu silně kolísá.
Zvláštní kapitolou je značení. Základem jsou plechové cedulky, které často doplňuje na údržbu i finance méně náročné značení přímo na asfaltu.

Chutě a vůně Neusiedler See

Kromě úchvatného ptačího světa, kterému vévodí všudypřítomní čápi a čistých, většinou travnatých pláží, jsme si vychutnali i výpěstky místních zemědělců. A to nemluvím jen o vynikajících a u nás známých vínech jako je Frankovka či Rýnský Ryzlink. Protože v Rakousku je omezena hladina alkoholu na 0,5 promile, nemuseli jsme řešit, zda si dát víno už k obědu nebo až po dojetí k večeři.
Cykloturisty prakticky na každém rohu čeká Radlertreff, který nabízí nepřeberné množství domácích šťáv včetně vynikající hroznové. Náš Padík občas klusal vedle vozíku, ale většinou se vezl a obdivoval místní krajinu a zvířata kolem. Protože na rozdíl od našich národních parků tu je běžná zemědělská činnost, měl se tu co ohlížet. Koně, muly, bílí osli, kozy, krávy a spousta obdivných pohledů místních a turistů a všudypřítomné „Der Hund hat es aber fein!“, kterého si naše kolie náležitě užívala.
Při cestě přes Weiden doporučuji zde ochutnat některé místní speciality, které většina restaurací nabízí jako denní menu za cenu do 6 EUR. Obdivovali jsme krásné vinařské dvory – restaurace bez komerčních a „pivních“ parasolů se spoustou oleandrů a dalších květin.
Při cestování po menších obcích se hodí alespoň základní znalost němčiny. Obsluhující personál ale často přichází z nedalekého Slovenska, takže při komunikaci jsme se nedostali do potíží.
Při prvním ubytování v kempu či hotelu získá každý automaticky návštěvnickou kartu (Neusiedler See Card), která zaručuje množství slev a vstupů zdarma. Především se jedná o koupaliště – ta jsou s kartou kolem celého jezera úplně zdarma, ale i o kulturní a turistické atrakce či převoz trajektem. Jedinou nevýhodou této (jinak vynikající) karty je nemožnost dobíjení. Pokud cestujete z místa na místo, je nutné kartu každý den vyměnit vždy v jiném ubytovacím zařízení. To samozřejmě neplatí, pokud návštěvník zůstává delší dobu ubytovaný na jednom místě.

Jako u Jadranu

Cesta z Weidenu do Podersdorfu (zkráceně se mu někdy říká PoDo) vede částečně přes ochranné zóny národního parku. Často tak stezku lemují z jedné strany vinice a z té druhé ohrady skotu či koní. Mnoho půdy v národním parku je totiž v soukromých rukách a správci musí hledat společnou řeč s vlastníky pozemků.
PoDo vypadá jako miniaturní mořské letovisko v suchozemském Rakousku. Kromě plážové kolonády tu mají i velké molo a funkční maják. Když jsme večer seděli a poslouchali šumějící vlny, blikotající světla na druhém břehu a úpatí místních kopců, atmosféra Jadranu byla dokonalá. Bohužel, tahle atmosféra měla i svá negativa v podobě přeplněného kempu, hlasité hudby, diskoték a opíjející se mládeže.
Jinak je ale PoDo příjemné malé městečko, které mě nadchlo především denně otevřeným zemědělským trhem s neskutečně širokou nabídkou ovoce, zeleniny, šťáv a domácích vín za velice příznivé ceny.

Trajektem do Mörbisch

Další den jsme u pasteveckého domu směrem k trajektu v Illmitz. Tato obec je sídlem rakouské části národního parku. Mimo jiné je tu možné navštívit velice informativní návštěvnické centrum, postavené v duchu šetrnosti k přírodě. Odtud je možné pokračovat přes Panhagen a po maďarské straně objet jezero celé.
Po našich zkušenostech z poslední návštěvy maďarského města Sopron a jízdou po více či méně frekventovaných silnicích jsme tentokrát raději zvolili jinou cestu. Trajekt nás asi po 20 minutách jízdy, která připomínala vyhlídkovou jízdu na moři, přepravil do rakouského Mörbisch am See.

Západní strana jezera má úplně jiný charakter než ta východní. Chybí tu národní park, zato na úpatí kopců se výborně daří především červeným vínům. Burgenlandská vína jsou vyhlášená, proto neváhejte s jejich ochutnávkou. Pokud bych měl doporučit někde zastávku, rozhodně by to bylo středověké městečko Rust. Je plné útulných hospůdek heurigerů, kaváren a restaurací a krásných dvorů plných květin bez kýčovité komerce a nevkusných tretek, které zaplavily mnoho našich městeček. Kromě degustace vín (většinou bezplatné) jsou největší atrakcí městečka čapí hnízda na každém ze starých komínů. Klapot krmících zobáků nás tu provázel na každém kroku. Pokud byste se snad chtěli zchladit, do místního koupaliště je to po hrázi asi 2 km, samozřejmě po cyklostezce. U koupaliště je i kemp s restaurací.

Dalším zajímavým městečkem na cestě je Purbach se zachovaným opevněním proti nájezdu Turků, zachovalou a životem kypící sklepní uličku s ca 150 historickými sklepy s možností degustace.

Nejhezčí kemp jsme objevili v Breitenbrunnu, tedy téměř na konci našeho zhruba 100kilometrového putování. Je tu oddělená plocha pro stany téměř u samé pláže z oblázků a hlavně se zákazem vjezdu automobilů, které na mnoha místech kazí dojem z ekologicky šetrné dovolené. Poprvé za celou naší dovolenou tady na nás večer začali dorážet komáři. Ani tady nechyběl maják a spousta zakotvených plachetnic.

K zakončení okruhu kolem Neusiedler See nám poslední den zbylo už jen 8 km přes obci Jois s četnými kamennými sklípky. Naše cesta skončila u místního nádraží před Neusiedel am See. Přestože na dovolenou nám stačily necelé 4 dny, nebyli jsme zklamaní.
Už se chystáme nazpět, tentokráte s kolem, pejskem a plachetnicí, abychom se více seznámili s jezerem samotným. Servus!!!

Fotogalerie