Rozhovor s cestovatelem se svérázným pseudonymem Mužík nejen na téma jeho poslední expedice v oblasti střední Asie.
Mohl by ses v krátkosti představit, co děláš a jak ses dostal k dálkové cykloturistice?
Jménem Petr Blahut, věkem 27, duší dítětem. Žiju spokojeně a cykloturistika mi k tomu velkým dílem pomáhá. Inspirací pro první dálkový výlet byla před sedmi lety kapela Wohnout, která se vydala na kolech do Istanbulu. Toužili jsme po maturitě se spolužáky něco podobného zažít, a tak jsme vyrazili na kole k moři.
Budeme si povídat o tvé třetí velké cestě. Mohl bys připomenout předchozí výlety?
Můj první dvouměsíční sólo výlet vedl na jih Rumunska a odtud celým karpatským obloukem zpátky do Čech. Pro další roky byl pak východ vždy jasná volba. Na ten druhý jsem tedy zamířil přes Balkán a Turecko do Gruzie.
Foto: Petr Blahut
Letošní expedici jsi uskutečnil v Kyrgyzstánu po slavné Pamir Highway. Sledoval jsem tvůj Facebook a ze statusů bylo znát, že to bylo velice náročné… Povídej!
Ano, to bylo. S tím jsem do toho ale šel. Nebýt zkušeností z předchozích let, asi bych to po třech dnech zabalil. Nejvíc náročné to tento rok pro mě bylo spíše po psychické stránce. Když je člověk dobře naladěnej, tak nic není problém. Teď jsem s tou motivací ale trochu zápasil.
Cestuješ sám. Pro mnohé, včetně mě, je to obtížně představitelné. Jaké pocity taková cesta přináší, máš strach a co to s tebou dělá po psychické stránce?
Na cestování sám jsem si už zvykl a zamiloval jsem si to. Přiznávám ale, že tento rok jsem si několikrát říkal, že bych v některých chvílích měl celkem rád někoho po boku. Takové myšlenky ale většinou brzy odezní a jsem neskonale rád za tu naprostou svobodu. I kdybych měl sebelepšího parťáka, nikdy bych neměl šanci se tolik ponořit sám do sebe.
Foto: Petr Blahut
Už druhým rokem cestuješ na expedičním kole Kolos No.4, které jsi pojmenoval Oslík. Byl hodný nebo trucoval?
Ach můj Oslík, toho mi asi seslalo samo nebe. Vozí mě na svém hřbetu přes 6 000 km, šíleným terénem a téměř bez odpočinku. Za tu dobu nebyla jediná chvíle, kdy by se mu nechtělo dál. Žádný defekt, nic. Snad jen jednou jsem lehce seřídil přehazovačku.
Expediční kolo Kolos No.4 jsi vybíral formou on-line konfigurátoru www.kolosbikes.com. Je něco, co bys změnil v konfiguraci nebo naopak shledáváš nějaké prvky, které konfigurátor nenabízí a byly by na cestě užitečné?
Z téhle možnosti jsem byl nadšený. Věděl jsem už přesně, co chci, a to mi konfigurátor nabídl. Opravdu jsem tam nenašel jedinou věc, která by cyklocestovateli mohla chybět. Potěšilo mě také, že ihned můžeš vidět výslednou podobu celého kola. Když jsem dříve jezdil na BMX a chtěl jsem si představit nějakou jinou barevnou variantu, tak jsem si fotky předělával ve photoshopu.
Foto: Petr Blahut
Také mám rád cykloturistiku „na těžko“, tedy s kompletní výbavou, která umožňuje zapíchnout to kdekoli. Trávíme prázdniny s rodinou po evropských cyklostezkách, které vedou většinou podél řek, zdaleka se nejedná o vrcholovou cykloturistiku jako v tvém případě. Hmotnost vybavení tomu odpovídá. Co pro tebe znamená „na těžko“? Co sis zabalil do Pamíru a na jakou hmotnost ses s Oslíkem dostal?
Rok od roku je moje výbava skromnější. Až mi někteří cyklisté, které jsem na Pamíru potkal, nevěřili, že spím pod stanem, vařím si a vše, co k tomu patří. Nebýt toho, že v Tajikistanu člověk narazí na velké teplotní výkyvy, v horách v noci klidně i –8 °C a dole v údolí třeba 45 °C ve stínu, a musí proto brát oblečení do všech podmínek, a toho, že mám rád přehledné a rovnoměrné rozložení věcí, tak se mi věci bez problémů vejdou jen do zadních brašen. Kolo vážilo okolo 18 kg, výbava 15 kg a jídlo s vodou vždy bylo tak 10 kg.
Foto: Petr Blahut
Asi je trochu předčasné ptát se čerstvě po tvém návratu, nicméně, kam to bude příště?
Loni jsem hned po příjezdu z Gruzie věděl, že chci něco dalšího, teď ale opravdu žádné plány nemám. Jednoho dne bych se chtěl podívat na Kamčatku, ale jakým způsobem, to netuším.
Je pro tebe dálková cykloturistika láska na celý život?
Cestování jako takové mi hodně otevřelo hlavu, ukázalo mnoho cest životem, a že není chyba je měnit. Takže láska na celý život to sice může být, ale další den už nikoliv. Rozhodně je ale cykloturistika super droga a láska, na kterou nikdy nezapomenu.