Ono se o tom nemluví a nejspíš obecně moc neví, ale USA je rájem pro cyklisty. Vážně. Je sice pravda, že Američané mají tendenci jezdit všude autem. Podle toho vypadají často jejich boubelaté postavy a tomu je také přizpůsobená silniční síť a infrastruktura. Ale víte-li kam zajet, najdete si terén pro každý druh kola.
Takový Moab v Utahu není jen bránou do národních parků Canyonlands a Arches, ale také vyhlášeným rájem pro horskou cyklistiku, podobně jako sousední stát Colorado a stezky ve Skalistých horách. Vyznavači silniční cyklistiky si přijdou na své prakticky kdekoli, hlavně ale na rovinatém středozápadě. A já mám jeden tip pro klasické rekreační „kolaře" na východním pobřeží: tažnou stezku kanálu, který měl kdysi spojit Atlantik s povodím řeky Ohio – zkráceně C&O Canal.
Vodní cesty hrály v historii Ameriky obrovskou roli. Nejdřív to byly jen hlavní říční toky jako Mississippi, Missouri, Ohio nebo Hudson. Už v 18. století ale Američané po vzoru Evropy začali budovat umělé kanály s dobře upravenou stezkou po straně, po které mohli kráčet koně a mezci táhnoucí nákladní lodě. A jeden z těch hlavních měl spojit záliv Chesapeak a potažmo Atlantik s řekou Ohio a jejím prostřednictvím s Mississippi. Jenže tisíce převážně irských a německých dělníků v letech 1828 až 1850 vybudovaly jenom východní část dlouhou 184 mil (296,9 kilometrů), než začala doprava v kanálech prohrávat s rychle se rozvíjející železnicí.
Kanál bylo potřeba vybudovat protože je Potomac nesplavný.
Už samotná doba stavby naznačuje, jak gigantické to bylo dílo. Kanál po celé délce kopíruje řeku Potomac, která byla kvůli vodopádům a početným peřejím nesplavná. Budovatelé museli postavit 74 zdymadel, 11 akvaduktů, 240 propustek a jeden tunel dlouhý bezmála kilometr. I když se po kanálu přepravovalo hlavně uhlí, dříví a obilí až do dvacátých let 20. století, nikdy nesplnil očekávání investorů a stejnojmenná provozní společnost C&O Canal se utápěla v dluzích. V roce 1924 plavební cestu na mnoha místech vážně poškodily katastrofické záplavy a to definitivně zastavilo lodní dopravu.
TIP: Chystáte se na zájezd do USA? Nechte si ho vytvořit na míru nebo si vyberte jeden z poznávacích zájezdů do USA od CK Go2. Zúčastnit se můžete zájezdu Západem USA od 51 990 Kč na 10 dní.
Opuštěný kanál léta chátral. Záchrana pro unikátní technickou a stavební památku přišla paradoxně v době ekonomické krize. Vláda prezidenta Franklina Delano Roosevelta se snažila najít smysluplnou práci pro armádu nezaměstnaných a rozjela stovky projektů veřejně prospěšných prací po celé Americe. Jedním z nich byla obnova kanálu C&O a přilehlé tažné stezky jako místa pro rekreaci. Po několika letech se sice práce zastavily kvůli 2. světové válce, následný rozvoj automobilismu vedl k úvaze kanál po celé délce zasypat a využít upravený terén pro stavbu čtyřproudé silnice. Naštěstí pro příští generace a cyklisty ale zvítězily hlasy volající po zachování kanálu. Nejdříve se z něj stala Národní památka, ze které prezident Richard Nixon v roce 1971 udělal přímo Národní historický park, tedy území, které se těší stejné ochraně jako třeba známý Yellowstone nebo Grand Canyon.
Cyklostezka a opuštěné zdymadlo na C&O Canal
Potenciál tažné stezky jako trasy pro rekreační cyklistiku byl zjevný. Už koncem 50. let 20. století se zaválcovaným štěrkem zpevnilo prvních asi 20 kilometrů povrchu mezi historickým Georgetownem ve Washingtonu a Velkými vodopády. Další úseky následovaly a dnes je na kole sjízdných celých skoro 300 kilometrů stezky podél kanálu z amerického hlavního města až do Cumberlandu v Marylandu na úpatích Apalačského pohoří. Převýšení je na téhle úctyhodné vzdálenosti zanedbatelné: celkem 184 metrů, tedy v průměru něco přes půl výškového metru na jeden kilometr. To ze stezky dělá ideální místo pro vyjížďky rodin s dětmi. Ty ale asi pochopitelně nejvíc drží v okolí měst, kde je také nejvíc možností občerstvení, odpočinku a samozřejmě parkovišť. Na některých místech může být hlavně o jarních a letních víkendech skoro těžko k hnutí. Platí to hlavně o začátku trasy u Washingtonu, nedalekých Velkých vodopádech na Potomacu nebo historickém městečku Harpers Ferry. Ale davům se dá snadno uniknout a nemusíte být zrovna cyklistický přeborník.
Vyzkoušel jsem si to s kamarádem, diplomatem Danem Koštovalem před několika lety na vlastní kůži. V pátek ráno nás společná kamarádka a také diplomatka Vilma Anýžová odvezla autem do Cumberlandu na samotný konec stezky (viděno z Washingtonu). Tam jsme sedli na kolo a mírným tempem s občasnými zastávkami na občerstvení a odpočinek pokračovali celý den až do městečka Hancock, kde jsme se ubytovali v motelu. Podél stezky jsou sice vyznačená tábořiště, ale to víte, Dan i já už máme věkově něco „najeto", nepatříme mezi vyznavače stanování. Sprchu, studené pivo v lednici, pizzu na objednávku a pohodlnou postel po dni v pedálech považujeme za standard, nikoli zbytečný luxus. V sobotu jsme stejným lehkým tempem pokračovali do Harpers Ferry, městečka, kde se mimochodem útokem na zbrojnici federální armády legendární John Brown v roce 1859 pokoušel rozpoutat všeobecnou vzpouru otroků. Přišel sice o život stejně jako dva z jeho synů, ale zajistilo mu to neutuchající slávu. V neděli jsme dojeli zbytek trasy do Georgetownu. Nebýt nečekaně silné bouřky v posledním úseku a skutečnosti, že Dan píchl kolo doslova poslední kilometr před cílem, byla by to cyklistická výprava prostá jakýchkoli překvapení a dobrodružství. Dodnes rádi vzpomínáme na těch 300 kilometrů strávených bok po boku v sedle, které nám příjemně plynuly za družné diskuze o mezinárodní politice, historii Spojených států a různých jiných tématech vážných i nevážných.
Harpers Ferry
Jeden záměr jsem ale bohužel za několikaletého pobytu v USA nestihl splnit: dojet na kole z Washingtonu až do Pittsburgu. Na stezku C&O Canal totiž v Cumberlandu navazuje Great Alleghany Passage, podobná trasa, po které se dá až do Pittsburgu relativně snadno dojet. A kdybyste byli opravdu zdatní cyklisti a měli dost času, můžete pokračovat dál na západ po cyklistické trase United States Bicycle Route 50 (USBR 50). Ta vás sice s různými objížďkami a přes trasy jiného značení může dovést až k jezeru Tahoe v kalifornské Sieře Nevadě. Přiznávám, že tak daleko mé ambice nesahají. Ale do toho Pittsburgu to z Washingtonu možná ještě někdy stihnu.