Cyklotoulky Orlickem 2018

Když jsem přemýšlel, kam vezmu svoji přítelkyni Petru na její první cyklovýlet na těžko, oko na mapě mi padlo na Orlické hory. Naposledy jsem tam byl s rodiči na kole v roce 1996. Tak teď po 22 letech by nebylo špatné vyzkoušet, co se všechno změnilo. Jako referenční zkoušku jsem zkusil čtrnáct dní předem víkendovku z Hlučína do Zlína a dopadla dobře. Pohádali jsme se jenom jednou na začátku, když jsme se maličko ztratili :-). Jako výchozí bod našeho putování jsem zvolil Choceň. Kvůli její dostupnosti po hlavní vlakové trati Břeclav – Praha. Pro ježdění s kolem vlakem preferuji spoje Rx a to pro možnost zablokování míst pro sebe i kolo předem. (Pořád vidím chlapa s kolem co marně běhal ve Varšavě po peróně a neměl kam dát kolo, protože místa na kola jsme zabrali my.)

Je středa, po příjezdu z práce je potřeba zkontrolovat kola, brašny, serepetičky co budou potřeba a zavést děti na hlídání. V podvečer je všechno nachystané, děti odvezené a Petra poznává kouzlo balení na kolo. Tj. čím míň si toho vezme, tím míň toho poveze. Sbaleno, nachystáno a jdeme spát, ráno je brzký budíček 3:45 abychom stihli dojet na nádraží.

Čtvrtek 16. 8. 2018

Zlín - Choceň (vlak) Choceň - Ústí nad Orlicí - Letohrad - Těchonín - Pastviny
Ujeto: 65 km

Vstáváme po prvním zazvonění budíku a 4:30 vyrážíme z domu. Z Louk do Zlína je to pár kilometrů, ale nechceme, aby nám cestu vlakem zhatil třeba náhodný defekt. Za deset pět jsme na nádraží, nikde nikdo i bufet zavřený. Ten se otvírá až 5:15. Snídaně koupená. I vlak už je nachystán, jedem Zlínským expressem v 5:31. Kola jsou naložena relativně rychle a odjíždíme. Cesta probíhá klidně, žádný problém se nevyskytl a krátce po půl osmé nás vlak vykládá v Chocni. Žádnou pevnou trasu nemám vymyšlenou, snad že bych se chtěl podívat do Polska, mám ještě spoustu Zlotých, co mi zbylo z červnového cykloputováni k Baltskému moři. Proto se rozhoduji, pojedeme směr Pastviny, tam je spoustu kempů (nechtěl jsem poprvé spát nadivoko ať má Petra trošku komfortu.) První zastávka probíhá na benzince v Chocni a už si to štrádujeme po krásné cyklostezce směrem na Ústí nad Orlicí a Letohrad. Cestou počítáme vlaky, a že jich tady teda jezdí co pár minut jeden. V Ústí řešíme první problém, nikde žádná zahrádka, kde by se dalo sednout s kolem na dosah. Vyřeší to nonstop kousek vedle náměstí. Další zastávka je naplánována v Letohradu v muzeu řemesel. Prohlídka stála zato i s obědem. Pokračujeme do Těchonína, kde se chci podívat na 1. Cykloturistickou ubytovnu Zingáčků, když už mám od nich jejich všechny tři knížky. Těchonín jsme našli pohodlně i ubytovnu. U ní se fotím. Petra komentuje slovy: „To si děláš pr., kvůli fotce jedeme tři kilometry do kopce?" Cestu si zkracujeme přes modrou značku, která stojí za to. Pěšinkou tlačíme 30 minut do kopce, než se napojuje cesta na Pastviny. Do kempu dojíždíme kolem šesté hodiny. Přivítá nás bodrý zálesák asi správce kempu. Po zaplacení stavíme stan a na dřívkáči večeři. Večer sedíme v místním bufetě, hraje živá hudba. Spát jdeme hodně po jedenácté. Sprchu už nestíháme.

Pátek 17. 8. 2018

Pastviny - Zemská brána - podél Divoké Orlice - Deštné v Orlických horách
Ujeto: 52 km

Ráno si přispáváme do 8 hodin, to je nezvyk. Doma vstáváme mezi šestou a sedmou, i když je volno. Ráno se nám nechce do sprchy tak to řešíme na Adama a Evu v přehradě. Nikam nespěcháme, dneska tomu necháme volný průběh, proto je čas odjezdu až v 11. Z kempu neustále stoupáme k Zemské bráně. Cesta je všelijaká, chvíli asfalt, chvíli lesní cesta, po které skoro vůbec nejde jet. Ale Zemskou bránu již máme na dohled. Pokračujeme podél Divoké Orlice po polské straně hranic. Zde jsem chtěl utratit zbylé zloté, bohužel obchod jsme nikde nepotkali. Zastavujeme v Orlickém záhoří. Je potřeba načerpat síly ke stoupání na sedlo Šerlich. K tomu se hodí pivo a gulášová polívka. Stoupání je výživné a dlouhé. Na kopci je Hájenka. Majitel už zavírá tak to nevypadá na žádný dlouhý odpočinek. Nakonec se nad námi ustrnul a už sedíme na zahrádce. Pochvíli si k nám přisedá jeho žena a trávíme zde příjemné skoro dvě hodiny i s nabídkou, že si klidně můžeme postavit stan u nich. To s díky odmítáme a těšíme se na sjezd do kempu v Deštné. V sedm projíždíme bránou. Stavíme stan, bohužel restaurace už pomaličku zavírá tak dáváme zavděk kafem ve vedlejším hotelu.

Sobota 18. 8. 2018

Deštné - Dobruška - Opočno - Třebechovice po Orebem - Kostelec nad Orlicí
Ujeto: 63 km

Dnešní den pojmeme jako cestování po památkách. Startujeme kolem deváté a hned stoupáme na poslední horizont Orlických hor. Následuje cesta z kopce do Dobrušky, povinně se fotíme u rodného domu F. L. Věka a na náměstí se v kavárně kocháme svatbou. Další zastávka je zámek Opočno, absolvujeme i hodinu a půl dlouhou prohlídku. Máme trochu strach o kola, ale naštěstí se nic nestalo. Ani v brašnách nic nechybí. Po pár fotkách sprintujeme přes uzavřený úsek silnice do Třebechovic pod Orebem do muzea Betlémů. Problémem je jeho brzká zavírací doba a to o půl páté. Naštěstí vše stíháme a prohlídka je nádherná. Chvíli sedíme v italské kavárně přímo vedle, ale zase nás tlačí čas. Cesta do Kostelce nad Orlicí probíhá klidně, stezky jsou krásné, upravené a cestování baví. Těsně před vodáckým kempem se stavujeme na pivko a jsme v kempu. Chceme platit kemp, ale obsluha nemá čas, máme přijít, až postavíme stan. Stan i vaření nám trvá hodinku a půl. Další pokus o placení probíhá podobně, lidí je v řadě v bufetě čím dál víc. Platit až ráno. Noc je v klidu.

Neděle 19. 8. 2018

Kostelec nad Orlicí - Choceň - Ústí nad Orlicí
Ujeto: 44 km

Ráno obstará buzení velký papoušek ARA. Hmm, že bychom změnili přes noc světadíl? Snídaně je klasická, ovesné vločky s Brumíkem. V osm se nám podařilo zaplatit. Jedem poměrně brzo, chceme stihnout vlak o půl třetí. No nakonec stejně pojedeme až o půl páté (předchozí vlak je plný). Nikam nespěcháme, zastavujeme na každé vyhlídce, na rozhledně Vrbice. V Chocni jsme kolem dvanácté. Cestu dál známe ze čtvrtka a ve dvě nás vítá Ústí nad Orlicí. Zde paludujeme dvě hodinky, protože na nádraží je jenom automat na kafe. Vlak jede na minutu přesně a jedeme domů.

Video zde