Cyklotoulky Českomoravským Mezihořím 2018

Pro další víkend jsme zvolili podhůří Orlických hor. Chceme navštívit muzeum řemesel v Letohradě (já ne, byl jsem nedávno), rozhlednu Mariánka u Lanškrouna, vesnici Cotkytle a dojezd má být v obci Leština u Zábřehu. Přece jenom je říjen, tak dáváme vale stanům a máme zařízené ubytování na hřišti v obci Leština. To jsem doma od Petry schytal, všechny výlety pod stan, a když jedu sám, postel. Jedeme ve čtverku já, Fogin, Čívrs a Mare. Petru nepouští pracovní povinnosti. Jedeme klasicky Zlínským expressem v 5:31

 

13. 10. 2018

Zlín - Ústí nad Orlicí (vlak)
Ústí nad Orlicí - Letohrad - rozhledna Mariánka - Cotkytle - Hoštejn - Zábřeh - Leština 79 km (mapka)

 

Na vstávání 4:15 už jsem si za toto léto docela zvykl. Neberu si velké brašny, nahrazuji je pouze jednou brašnou na nosič. Musí to stačit. V pět jsem na nádraží, Fogin ještě nikde. O čtvrt stále nic, začínám být lehce nervózní. Otevírá se bufet, jdu se podívat, co mají dobrého a hle Fogin už zde. Stál na druhé straně nádraží a já ho neviděl. A že ve Zlíně máme obrovské nádraží. Vlak je již připraven, nastupujeme a zasedáme na naše klasické místa ve vagóně 369. Jedeme přesně na čas a v šest přistupují v Otrokovicích Čívrs s Mare. Nálada je výborná, cesta ubíhá velice rychle. O půl osmé vystupujeme v Ústí. Vybaluju všechny zimní doplňky, co mám a ostatní mi tiše závidí rukavice i čepici. Holt zkušenosti z každodenního ježdění do práce. Teploměr na benzince kde snídáme, mi dává za pravdu. Je 7° C. Nic moc, ale je říjen tak co už. Ubytování bude lepší než vstávat do zimy. Stezku do Letohradu všichni důvěrně známe. Je hezká a lidi žádní. Ani se nedivím, připadá mi, že je čím dál větší zima. O půl desáté jsme v Letohradu. Trošku zklamání. Muzeum Járy Cimrmana zavřené, zámek zavřený a v muzeu řemesel jenom jeden okruh, který jsem viděl nedávno. Já se jdu podívat po Letohradě a ostatní jdou na prohlídku. V Letohradě ještě nakoupíme v COOPu a jedeme směr rozhledna Mariánka u Lanškrouna. Začínají terénní vložky lesem kolem řek a potoků a taky první kopce. Po poledni jsme na rozhledně. Výhled nám kazí opar. Sněžku nevidíme. Pod rozhlednou je parádní přístřešek, který zabíráme celý. Rozdělávám dřívkáč, který se neprodleně mění v provizorní ohniště. Špekáčky budou výborné. Vegetujeme tady skoro hodinu. Cesta do vesničky Cotkytle vede přes kopečky nahoru a dolů. Pod kopcem, který se i na mapě jeví děsivě (několik serpentýn) zastavujeme v restauraci U Mlýna. Dobře jsme učinili. Kopec je opravdu náročný, ještě že jsme nedali na mapu, kde byl zaznačený půllitr nahoře. Není tu nic, jen mateřská školka. Sjíždíme a vyjíždíme do obce Crhov. Zde je významný milník, už pojedeme jenom z kopce. A je to tak. Jedeme z větrem o závod 25 km zvládáme pod hodinu a půl. I tak nás v Zábřehu obklopuje tma. Leština je už nedaleko tak spěcháme, co to dá. Před sedmou nás vítá hřiště. Ubytování pěkné, cena taky příjemná a obsluha taky. V deset jdeme na pokoj ještě povečeřet. Usínáme hned potom.

 

14. 10. 2018

Leština - Zábřeh - Olomouc - Velká Bystřice - Přerov 87,8 km (mapka)
Přerov - Otrokovice (vlak)

 

     O půl sedmé vstáváme, vypadá to na hezké podzimní ráno, včetně mlhy. Snídani plánujeme až v Mohelnici na benzince. Startujeme kolem půl osmé. Nejedeme po cyklostezce, protože vede po cestě a my se chceme autům úplně vyhnout. Po protipovodňových valech se krásně dokodrcáme až do Mohelnice. Na benzince klasika, bageta čaj. Je zima 6°C. Podél cesty po cyklostezce uháníme do Moravičan. Trošku bloudíme, než pochopíme, že jediná správná cesta je ta cesta přímo do kopce k sv. Josefovi. Následuje sjezd už do CHKO Litovelské Pomoraví. Tady nás čeká jen jedna dost podstatná nepříjemnost a to most v rekonstrukci. Objízdná trasa neznačena. Dojíždí nás skupina výletníků, kteří vypadají, že tímto problémem skončil svět. Fogin zkouší hloubku vody a možnosti přenesení kol. Paní v růžové bundě na něj nevěřícně hledí se slovy: „A to se mám jako zout?" Těžko potlačujeme smích. Brodění po pás jsme zavrhli. Na mapě se rýsuje lepší možnost, vrátit se 300 metrů zpět a lesem k brodu nebo mostku. Jedeme a skupina výletníků se nám drží v patách. Vypadá to komicky. Jak hřibaři rozprostření co oko dohlédne, akorát na kolách. Jedu podle tečky na navigaci a po 10 minutách přejíždím most a za dalších 100 metrů stojíme na druhé straně toho opravovaného. Tento úsek má pravdivý název a to Litovelská Amazonie. Aspoň to stálo na cedulkách. Cesta ubíhá rychle až do Olomouce, kde chceme udělat zastávku na jídlo, protože po cestě už je všechno zavřeno. No holt je po sezóně. V Olomouci se občerstvujeme v restauraci Gól na stadióně. Jídlo se nám zdá drahé tak nasedáme na kola a zastavujeme u Číňanů kousek od nádraží. Dál je cesta jednoduchá. Velká Bystřice, odbočení doprava na Tršice, tam pauza a Přerov. Cestu nám znepříjemňuje vítr, který se točí přesně kolem cesty a samozřejmě proti. Ale vše zvládáme a v pět jsme na nádraží. Vlak jede kolem půl, takže akorát. Cestu končíme tiskovkou Na Mašince v Otrokovicích. Tak jak vždy.

Video zde