Osoblažsko (Krnovský výběžek) na kole ve třech

Dovolená třech chlapů na kole má svá specifika, neřeší žádné velké ubytování, žádné zázemí hlavně je důležité aby se člověk pěkně projel, viděl zajímavé věci a zasmál se. Pro letošní týdenní cyklo dovolenou jsme si vybrali ještě komercí nepolíbenou část naší zemičky region Osoblažsko. Je pravdou, že tento region mi byl velkou neznámou. Ale byl jsem mile překvapen, nemám rád davy cyklistů, turistů a reklamní poutače na každém rohu. Tak cíl byl vybrán a zbývalo vybrat ubytování. Jako základní tábor jsme si vybrali kemp ve městě Osoblaha. Nehledali jsme nic extra tak jsme vybrali chatku pro 4 bez ničeho. Prostě jenom dvě dvouposchoďové postele jeden stůl, nějaké poličky a skříň. Paní ochotná, na všechno co jsme chtěli odpověděla, nebyl důvod váhat. Kemp byl zamluvený a vybraný.

Den 1.

20.6.2016

Sraz byl domluvený na osm ráno. Budík zvoní já samozřejmě nereaguju. První zádrhel a první zpoždění. Nevadí. Jeden z mých kolegů Fogin na mě odmítá čekat na domluveném místě a jede svojich prvních 10 km ze Zlína do Otrokovic. A poprvé ho chytl déšť. Náladu mu to ovšem nezkazilo. Po deváté beru auto a vyrážím i já. Konečně jsme se všichni potkali, auto nabaleno a vyrážíme. Cesta kromě vytrvalého deště probíhá podle plánu a místy jenom trošku bloudíme. V půl třetí jsme v kempu, paní nás upozorňovala přes telefon, že tam bude jen do tří. Nafasovali jsme povlečení, žetony na sprchu a absolvovali rychlou prohlídku kempu. Shodli jsme se, že dneska již nikam nepojedeme, nejenže pořád prší, ale je i vlezlá zima.

Vydali jsme se si prohlídnout Osoblahu. No městečko celkem malé, ale nic nám nescházelo. Pár ulic, velké náměstí a tam všechno co potřebujeme. Velká Jednota potraviny, lékárna, pekárna, řeznictví a večerka. Nu což, večerka zavírá v osm, takže víme, kdy se vracet. Začíná nám kručet v břiše, v kempu byl leták, který sliboval, že v restauraci Nostalgie denně vaří, tak to prubnem. Zde nás však vyhazují, je zavřeno. Odporujem letákem z kempu, ale bylo nám řečeno, že pondělí je zavírací den a otevřené je jenom od desíti do dvou. Nevadí, zkusíme štěstí dále. Další hospoda je u Irči, no podle skladby osazenstva jsme se tam neodvážili vstoupit. Poté zkoušíme hospodu U rozcestí, taky zavřeno, začínáme propadat beznaději. Když se vracíme zpět na náměstí místní domorodec nás posílá do Café wild. Jsme mile překvapeni, pěkný čistý bar, na jídlo sice jenom křupky na pití pivo, ale dneska to přežijeme. První Holba a začíná se rodit plán zítřejší etapy. Protože nemáme rádi jízdu po stejných cestách plánujeme na každý den okruh na jinou světovou stranu. Jako první vybíráme Zlaté Hory. Máme zaplacené, nakoupené a vzhůru na kuťě.

Den 2.

21.6.2016 Osoblaha - Zlaté hory a zpět

Ráno vstáváme kolem půl sedmé, absolvujeme technickou prohlídku kol, brzdy, namazání řetazu a můžeme vyjet. O půl osmé jsme v potravinách na náměstí, kupujeme vody a nějakou snídani, kterou zpracujeme u kašny. Vyrážíme směrem na Hlinku a poté směr Polsko. Trasu si vybíráme převážně po cestách třetích tříd a polňačkách. U nás je cyklostezka pěkně značená, v Polsku už je to podstatně horší. Ale cesta krásně ubíhá a hlavně nepotkáváme ani auta ani cyklisty. V Trzebině odbočujeme za prvním dobrodružstvím po žluté značce. Když dorážíme na konec lesní cesty, kde je točna, už se nám to nezdá. Vracíme se zpět a nacházíme žlutou značku, vedoucí po sotva znatelné pěšině někam dolů do údolí. Z kopce to jede pěkně, jsme nadšení ze zajímavého sjezdu. Ale dalších asi osm km je utrpení. Kola postupně vedeme, neseme a někdy dokonce i jedeme. Na moji otázku kolik tu tak může projít nebo projet cyklistů za rok je mi odpovězeno: „To to řeknu naprosto přesně, tři blbci ze Zlína". Konečně se dostáváme z lesa na rozcestí. Dolů vede pěkná cesta do Česka, ale mi pokračujeme rovně po pěšince směrem do vesnice Moszczanka. Cesta už pokračuje pěkně a kolem půl třetí jsme ve Zlatých Horách. Dáváme meníčko v Hotelu Mineral, jedno pivo a jdeme se podívat do centra Zlatých hor. Navštěvujeme infocentro a jedeme do Zlatokopeckého skanzenu. Prohlídka za pár korun je zajímavá, provádí nás mistr světa v rýžování zlata z roku 2010. Nepotěší nás ovšem tím, když nám říká, že nejschůdnější cesta zpět do Osoblahy je přes kopec, který z dálky vidíme. Na kopci je známá rozhledna a poutní místo Biskupská Kupa. Uklidňuje nás, že cesta vede pod ní a vrchol zní Petrovi boudy. Rozloučili jsme se a začali jsme stoupat. U Petrových boud je krásný rozhled tak fotíme Zlaté Hory, které máme jak na dlani. Spouštíme se dolů, teď už nikam nespěcháme a zastavujeme se doplnit tekutiny do hospody v Petrovicích. Otvírá se ve 16:00 je 16:15 tak nám to pěkně vychází. Tady strávíme hodinu a jedeme přes Janov, Jindřichov a Vysokou po krásné asfaltce až do Osoblahy. Navštěvujeme večerku, do kempu pojíst a do Wild Cafe na pivo a podívat se na fotbal Česko - Turecko. To nám moc radosti neudělalo, ale aspoň máme naplánovaný další den do Polska na přehradu Włodzienin.

Den 3.

22.6.2016 Osoblaha - Přehrada Włodzienin - Krnov - Město Albrechtice - Osoblaha

Ráno vstáváme trošku později, než je obvyklé a jedeme na snídani. Plavky máme sbalené, je docela horko, chceme se okoupat nebo si půjčit lodičku. Vyrážíme hned na hranici s Polskem a kolem ní pokračujeme po lidu a auto prázdných silnicích třetích tříd směrem k městu Głubczyce. Cesta ubíhá v pohodě mírně zvlněnou krajinou kolem větrných elektráren, které máme na dohled celý den. Výborný orientační bod. Po poledni se blížíme k přehradě, trošku nás zaráží fakt, že cestovní ruch nula a přehradu taky nevidíme. Pokračujeme dál a vítá nás vesnička Włodzienin. Polské cedule nás informují o dotacích na přehradu z EU fondů, radujeme se, jsme správně. Cesta pěkně značená, jedeme z kopečka dolů na hráz. Nadšení střídá zklamání, v přehradě není voda. Hlavně, že jsou všude cedule možnost rybolovu, koupání a jachtingu. Nu což, aspoň projíždíme suchou nohou po dně přehrady a zkracujeme si cestu k polsko - českým hranicím a městu Krnov. V Krnově na náměstí dáváme knedlo - vepřo - zelo a kofču. Je poznat, její krnovský původ. Podle reklamních poutačů by tu měl být minipivovar Nachmelená Opice, ale tu nenacházíme. Fabriku jsme viděli při vjezdu do města. Po obědě pokračujeme po krásné cyklostezce do Albrechtic. Před Albrechticemi zastavujeme u maringotky s občerstvením. Pokračujeme do Albrechtic a poté kolem rozhledny Hraniční vrch po krásné cyklostezce, až do kempu.

Den 4.

23. 6. 2016 Odpočinkový den Osoblaha - Třemešná (vlakem zpět)

Tento den s klukama jsem neabsolvoval, jedu se podívat za přítelkyní do Zlína na ultrazvuk na svého prvního potomka. A pak splnit slib, že ji vezmu za námi do Osoblahy. Kluci jedou jenom kolem Osoblahy do Třemešné, kde je unikátní Osoblažská úzkokolejka. A poté s ní absolvují cestu zpět. Večer jsme udělali táborák a vymysleli plán na další dny.

Den 5.

24. 6. 2016 Osoblaha - Jindřichov - Kraví hora - Albrechtice - Slezské Rudoltice - Osoblaha

Vstávám v sedm, kluci ještě spí, dávám si snídani s Petrou, a protože je samostatná nepojízdná jednotka doprovázím ji v devět na autobus, pojede na hřiby a pak na koupaliště, které je hned vedle kempu a večer se potkáme. Cestou od autobusu se stavuji na židovském hřbitově, který je jeden z nejstarších na severu naší republiky. Při příchodu do kempu zjišťuji že je vše připraveno k odjezdu. Dneska jedeme směrem na Dívčí hrad a Jindřichov, potom uvidíme co dál. Jedeme s Foginem sami, na Čívrsovi je poznat prodělané žaludeční potíže tak za námi plápolá v závěsu několik kilometrů. V Jindřichově čekáme v klubu 630 a osnovujem plány co dál. Plán zní následovně, doprovodíme Čívrse do Třemešné a s Foginem budeme pokračovat dál. Šlapeme po modré a Čívrs nám kupodivu stačí. Vlak zavrhuje a drží se nás jak klíště. Bohužel jsme se dobře nepodívali na vrstevnice a tak stále stoupáme. Až vystoupáme na Kraví horu, kterou jsme chtěli objet. Odměnou nám je krásný sjezd po šotolině. Občerstvujeme se a v Albrechticích narážíme na pěkný cyklobar U Mrazíka, žel nedostává své pověsti, je tam na zahrádce pod lexanem 42° C. Dostáváme pěkné brožury a informaci, že rozhledna Hraniční vrch nad Albrechticemi je otevřena pro veřejnost 24 hodin denně. Jedeme tam a za odměnu nám je krásný výhled. (Hraniční vrch). Pak už frčíme po nám dobře známé trase z třetího dne až do kempu. Tato cesta se neobešla bez obtíží, Fogin má defekt, takže ro kempu dorážíme až za šera.

Den 6.

25. 6. 2016 Osoblaha - Slezská Harta - Otrokovice - Zlín (auto)

Poslední ráno věnujeme balení a skládání kol do auta. Vracíme klíčky od chaty do schránky na recepci a jedeme směrem na Bruntál a Slezskou Hartu, kde se chceme okoupat a dát oběd. Na Slezské Hartě si půjčujeme elektrifikovanou lodičku na hodinu za 300 Kč (super zážitek). Pak v dědině oběd a směr domov.

Videoprezentace na youtube