NaKole.cz

Re: Azurové pobřeží - jaro 2025

Pořizuji jeden z těch nezbytných snímků: moje kolo a Promenade Anglaise, když se ke mě přihrne chlápek, ukazuje na vlajku a říká: "Prague".
A tak si povídáme, byl u nás vloni, sympatické, i když si pamatuje jen jméno města, ne státu. Bylo to fajn slyšet velebení a chválu a hlavně, už jsem si myslel, že to nepříjde. A pak se to stalo.
"Mluvíte dobře francouzsky!"
Tak to je přesně to, co jsem už nikdy nechtěl slyšet.
Je známo, že těm cizincům, co opravdu francouzsky umí, tohle Francouz nikdy neřekne.
Tak jo, stalo se.
A pak podél moře, jedu tak pomalu, že mě předbíhají rychlejší běžci, Bože, jak já se na tohle těšil.
A pak ty obrovské baráky, řekl bych lidojemy.
"Kdo tady chce trávit dovolenou, na sídlišti?" vrtá mi hlavou ale hned sám sebe kárám:
"Nesuď, asi to své zákazníky má, asi jako tvé brašny na kolo. Jiným tvůj způsob prožívání dovolené může připadat ujetý."
A pak už Antibes, Cap, milionářské pozemky obehnané vysokými zdmi s výstražnými cedulemi: ať tě ani nenapadne rušit mé soukromí drzím očumováním, nebo alespoň takhle si tu sadu zákazů shrnuji.
Jsem pozitivné, mám krásný den, ať si to užijí, za těmi zdmi s ostnatými dráty.
Z kopce dolů a Juan-les-Pins, můj hotel, a překvapení recepční, že ten, na kterého čekali jsem já a na kole.
Telefonát "už je tady" a přichází sám ředitel mě přivítat a uvést do pokoje. To až budu volat Soně, neuvěří.
Protože už asi 10 let jsem držitelem diamantové věrnostní karty řetězce Accor, rozhodli se jeho manažeři, že mě povýší do kategorie Limitless, takže mi vždy dají o kategorii vyšší pokoj, než objednám, a podle hotelu, někde mám na pokoji dárek v podobě ovocné mísy, jindy místní dobrotu a tihle mi rovnou šoupli láhev šampaňského. Slečna na recepci tedy bude mít hezký večer, nepiju to, ale přeci to nevyleju, že jo.
A mám zahrádku a vlastní bazének s teplou vodou.
A přitom stačilo tak málo, jen jsem se ráno rozhodnul, že si udělám krásný den.

Hodnocení: +1   -1