Potkal jsem borca u Sète, že prý nejlepší ústřice jsou na severu. Říkám daj pokoj more, to nežeru.
Věřím tomu, ale mne Francie ani civilizovaný západ moc neláká. Letos tedy Rumunsko a pak cesta po klidném Balkáně (Srbsko, Kosovo, Makedonie, Albánie, Černá Hora, Bosna)- pokud bude zdraví i nohy sloužit...
Já se teď na jih bojím.
Když jsem se vrátil z jižní Francie před dvěma lety, chytil jsem granulomatózu. Bojoval jsem s tím půl roku. Mimochodem pokud to někdo chytíte, sepíšu vám recept a co všechno jsem bral, samozřejmě bez doktora, začíná to francovkou.
Na mě toho slunka už asi bylo moc. Je to z UV záření a z nedostatku vitamínů... to byla furt plechovka cassoulet ráno, oběd, večer sýr a flaška vína. Někdy olivy a plesnivý salám, nedopadlo to dobře.
Když pojedeš na jih na delší dobu, dodržuj pestrou stravu a přísun vitamínů.
https://www.google.com/search?q=Cheilitis...
Pak mě tam na Balkáně docela vadí absence bezpečných cyklostezek, opilí všichni, zdivočelé psiska atd... ale jednou to taky dám, možná po Dunaji na kajaku.
Nevím jak ty- já jsem na Balkáně i v Rumunsku jako doma a jedinou pravdu co máš jsou chybějící cyklostezky. Potulní psi jsou hlavně na venkově v Rumunsku a Albánii, ale nevšímám si jich a oni zase mne, opilce jsem nikdy nikde nepotkal(je pravda, že večer zalehnu a netrmácím se po krčmách, velkým městům se vyhýbám). Pestrá místní strava plná vitamínů a zeleniny je na každém kroku, lidé příjemní, vstřícní a pohostinní, krásná příroda i památky...
Přeju ať je to "jednou" co nejdřív a nedej na rady typu "bez obranného spreje ani krok"- doma jsou taky opilci, bordel a málo cyklostezek...
Co nevybuchlá munice z jugoslávské války. Vy kdo jste byli na balkáně, máte nějaké zkušenosti o tom, co se v kraji povídá?
Je to tam bezpečné v lesích?
Přeci jenom člověk na čundru kempuje tam, kam mnoho lidí nechodí. Nevybuchlé miny jsou další věc, co může být problém, stejně tak přístup balkánských národů celkově k jejich správě veřejných věcí včetně odminování.
Psiska v tu chvíli začínají být marginální problém.
...tak v tom mám asi štěstí- v Srbsku, Kosově, Bosně, chorvatském vnitrozemí či Albánii jsem viděl jen jednou (a to cestou)varování před minami. Není problém najít plac na noc nedaleko cesty, ale bez rušivých elementů.
Jsem musel googlit co to je.
Prej vzácná choroba, to sis jí mě hýčkat když vzácná :-)
Taky mě moc neláká civilizovaný západ, ale obavy z těch polodivokých psisek na Balkáně asi nepřekonám.
Letošek se zřejmě nakonec odehraje na domácím hřišti, ve znamení stezky Českem. Chystáme se se ženou projít pěšky část severní stezky od západu a já bych pak rád zkusil na kole projet z východu na západ jižní stezku.
Přeju ať se vše vydaří! Pokud jde o "polodivoké psy", tak jen při první návštěvě(1997)jich bylo více, ale stačilo přestat na chvíli "kmitat nohama" a přestalo je to bavit. Od té doby jich ubylo, nebo jen nečinně leží a poslední dvě cesty ani nebyli- jsou to spíš pověsti typu "jedna paní povídala" než opravdové nebezpečí. spím většinou v lesích "nadivoko" a přes cesty po všech oblastech jsem neviděl ani v dálce tolik obávaného medvěda(krom ZOO)a to ani na Slovensku (kde je podle úřadů přemnožený. Ale je to na každém a jeho psychice. jak se k tomu postaví...
Pohybuji se na jižní Moravě a na západním Slovensku. Zcela určitě bylo medvědí hovno uprostřed silnice přesně tady 48.6616711N, 17.3263222E kde oficiálně nemělo co dělat v roce 2021.
Zcela určitě byly medvědí šlépěje viděny na břehu Moravy v roce 2019 v této lokalitě 48.3663353N, 16.8389111E, kde taktéž oficiálně nemají co dělat.
Obecně myslím, že oficiální prohlášení o výskytu divokých šelem a divokých opilých lidí mají velký rozptyl, takže dle vlastních zkušeností, zůstanu více obezřetný.
To hovno, je jak arašídová čokoláda - velká hnědá hromada, jak nutella a v tom oříšky.
To nejsou oříšky, to jsou nestrávené zbytky větví.
...na cestách se věnuji jiným pozoruhodnostem a památkám než je jakékoliv hovno. Jím jednoduchou stravu doplněnou o místní "speciality" (pro nás) a přes den obohacenou o energetické přípravky (a žiju od r. 1990 v trenčanském kraji)...
Určitě 2x s Nakoláky, tam vždy objevíme místa, kam by nás mnohdy ani nenapadlo vyjet.
Určitě týden s vnoučaty, ti nejmenší budou mít odrážedla, takže vlastně vychováváme cyklistický potěr :-)
A týden až dva toulání v dodávce s koly, tentokrát asi na sever.
Poslední roky je pro mě důležitější s kým, než kam. A protože mám s kým, je to úžasné a nemohu se toho nabažit!
https://www.youtube.com/watch?v=M_eWEx75XTY
Safra, kolikrát to mám vysvětlovat, že Mont Saint Michel je v Normandii.
Jistně, lepší jsou umústřice atlantické než středomořské, ale definovat, kde jsou nejlepší, je poněkud obtížné.
Kousek od toho hrádku, přes záliv, je Cancale (to už je v Bretani), a to je slavná ústricová lokalita, ústřice typu Belon se jinde vidí zřídka. Ale skvělé jsou i z Oleronu, Utah beach, nebo z jihu z Basin Arcachon.
V Sète maj8 útřice z étangu Thau, a ty jsou o poznání horší. Taky technologie chovu je jiná.
Pravá Bretaň je ale až na konci, Finistère,
https://photos.app.goo.gl/KfGuwXmqbLQdUEam6
.
Už bylo, před měsícem od Caserta přes Apeniny a Gargano
Vypadá to, že jezdíš nabalenější než já, máš detailnější foto tvého stroje?
Nad vybavenou technikou srdce pravého muže vždy zaplesá.
Je to teď zimní výbava, bylo zrovna tepleji, takže jsou brašny plné. Kolo samovýroba
Přední brašny vypadají větší, vzadu také, já mám navíc pod štanglou dvě flašky, ty jen jednu... ale jsi lepší.
Je tu někdo další kdo si troufne soutěžit?
Soutěžit můžu, ale nevyhraju. Tak jsem se aspoň naladila fotkou z r. 2023, když ještě nevím, kam letos natěžko. Můj náklad vůbec neodpovídá těm procentům v příspěvku petrpa.
Taky nevím, až nedávno mne napadlo, že bych to tak mohl nechat. Bez konkrétního cíle by to mohlo být teoreticky méně stresující, ale nevím jak v praxi se člověk opravdu cítí.
Dal bych si jen základní směr, třeba Itálie, nebo Francie, prostě někam do tepla, doma bych řek že se vrátím asi za tři týdny a zbytek bych nechal koňovi :-)
Není v tom ten stres. Já takhle byl loni v létě. Pravda jen týden, ale měl jsem jen základní představu, že se chci podívat někam do Spreewaldu a pak se uvidí. Jediný stres pak byl závěr posledního dne, kdy jsem potřeboval dojet domů a zhoršilo se počasí a bylo to daleko. Jinak to bylo fajn.
Jezdím podle navigace. Ale prostě to bylo tak, že jsem to třeba několikrát za den přeplánoval, protože mi zlákal nějaký cíl po cestě nebo mě přestala bavit ta trasa.
Pravda je, že co se rodiny týká, nějak jsem je průběžně informoval kde jsem tím, že jsem dával fotky geolokací na web a večer poslal polohu, kde spím, kdyby se mi něco stalo, ať ví, kde mají začít hledat.
Také mám ještě rezervu na dva prodloužené víkendy, kdy "ještě nevím" :o)))
A to tajemno mě na nich těší nejvíc :o)))
Z takového tajemna, kdy nevím, mám já hrůzu, neb to vypadá na zkejsnutí doma. Ovšem byly na cestách i chvíle, kdy jsem prohlásila, jestli toto máme za potřebí, proč jsme radši nezůstali doma. Zpětně se ale na takové chvíle (kdy nejde o život) vzpomíná s úsměvem.
Už jsem se i vracel domů hned po přejezdu hranic s tím, že mě ten čundr vlastně nebaví. (což v kontextu Výběžku znamená tak max hodinu poté co jsem vyrazil z domova) Někdy to prostě nesedne.
To chtělo vydržet ještě jednu hodinu. Obvykle jsem na začátku cesty taky v takovém rozpoložení, že nevím jestli je to dobrý nápad a jestli se mi vůbec chce, ale pak se to najednou přepne a je to už jenom čístá radost.
Na to je nejlepší nasednout do vlaku. Jakmile se vlak rozjede, už není cesty zpět. No a nebo vyjet s někým. Pak už je to blbé skrečovat.
To je stejné jako se vstupem do chladné vody na koupání či plavání. Nejlepší je tam skočit rovnou ze břehu po hlavě.
Tady jsi to na obě strany měla ale s kopce ..
Nezkoušíš ty mě náhodou? :-) Není to podzemní rozvodí?
Zaujalo mě to místo, vlastně moje oblíbená oblast. Německá enkláva v Belgii, okolo města Eupen. Vůbec ta hranice tam má zajímavý průběh.
Poslední dobou jsem tudy častěji jezdil, mezi německými a belgickými vlaky při cestách na Ostrovy a zpět
Nedávno na mě vyskočila nějaká informace, že by člověk měl mít v předních brašnách 60 % hmotnosti nákladu a vzadu jen 40 %. Vzhledem k objemu brašen samozřejmě to není moc reálné. A praktická zkušenost mi říká, že by se člověk pak musel víc prát s řízením.
Uvažujete nějak na tím jak náklad hmotnostně rozdělit? Já to řeším spíš z hlediska přehlednosti, dostupnosti a toho jak jsem zvyklý.
Mám jen zadní brašny. Snažím se spíš o snižování jejich hmotnosti. Stále a vždy platí základní pravidlo, že velikost batohu limitně ovlivňuje množství bagáže, co s sebou člověk táhne.
Před nějakými pěti roky jsem vyrážel na cestu a měl jsem jen zadní brašny. Ale najednou jsem měl pocit, že nemám kam dát petku s vodou + nějakých pár věcí, tak jsem přidal přední brašny a rázem byly plné. :)
No právě, to je to, čeho se bojím. Příčný rackpack na zadní brašny jsem si koupil schválně menší a ještě ho nechávám doma, pokud nejedu opravdu daleko. Nejraději bych se obešel bez něho úplně. Vždy si vzpomenu, jak jsem potupně tlačil naložené kolo v Alpách kolem vodopádů v Bad Schladming, protože jsem to nedokázal vyjet.
Na řízení to je znát, ale dá se. Na koloběžce při cestě k moři jsem měl vše vepředu - jinak to ani nejde. Použil jsem běžnou doma šitou trojbrašnu z kola. Pak jsem změnil i kolobku a tam mi stačí dvě přední brašny, dohromady 40 litrů. Tolik věcí, abych naplnil Robovy brašny nemám, na kole jsem víc než zadní trojbrašnu nikdy nevozil.
Na tý nový kolobce je to úplně v pohodě. Na staré při jízdě bez problémů, potíž byla tlačit. Stačilo na něco předním kolem narazit a přepadávala dopředu. Naštěstí toho tlačení moc nebylo, většinou někam stranou cesty na nocleh.
Jsem jel předloni podobnou trasu - Neapol - Gargano Monti Sibillini a zpět.
Do Neapole jsi letěl ? A jak máš vyřešenou přepravu kola ?
https://www.youtube.com/watch?v=mIgjzASjPXs