Ahojte,
nemá někdo zkušenost s cestováním na kole v pobaltí - Litva, Lotyšsko, Kaliningrad? Případně i Estonsko. Hlavně ten Kaliningrad je takový nejasný a nepřehledný. Zvažuji projet Lotyšsko, Litvu, Kaliningrad do Polska... A možná až z Estonska. Ale to už je dálka... Na těžko na kole. Nemá někdo zkušenosti a poznatky? Nebo neznáte někoho, kdo tam byl? Rád bych s někým prohovořil tamní situaci.
Předem díky za snahu pomoct mi.
Ahoj, jeli jsme vloni na 3 týdny celá rodina, cca tento okruh: https://mapy.cz/s/padubomaha
Mohu poradit, pokud budu umět. Plánuji sepsat článek (články) do blogu, ale nebude to hned.
Ad Kaliningrad. Také jsme zvažovali, ale... bylo tam několik ale, proč jsme to nakonec zavrhli.
1) Vloni nebylo možné získat elektronická víza zdarma, a ta klasická byla hodně předražená. (teď už jsou snad zase obnovena)
2) Nebyl v provozu ten hraniční přechod na Kurské kose, což by nás zrovna zajímalo a hodilo se to do trasy.
3) Nebyli jsme si jistí, zda v dnešní době chceme jet do Ruska. (morální dilema)
Ahoj,
tyjo to je opravdu slušný cyklookruh! Děkuji za reakci.
Zajímalo by mě dost věcí: Kdy jste jeli? Jaké bylo počasí? Vítr? (já si v září přes Polsko užíval pěkný hnus) Jak řešíte nocleh? Jídlo? Jak se tam chovají lidi k cyklistům? Auta? Kvalita cyklostezek? Styl krajiny, rovinatost? Možnosti nakoupit? Ceny? Atd. Byla by toho tuna...:-) Kdyžtak můžeme "poklábosit" i separátně po mailu.
Škoda toho Kaliningradu, to je jedna velká neznámá. Víza jsem trochu prověřoval a teď (letos) stojí vízum cca 3-4 tis.
Ten přechod na té nudli do Kaliningradu by mě právě taky zajímal, tam bych chtěl projet...
Ještě by mě zajímal třeba rozdíl počasí jih - sever vaší trasy. A rozdíly mezi státy? Nebo to je vše podobné? S myšlenkou, že bych vyrazil z Estonska si pohrávám. Jak jste se tam přiblížili- autem? Kolik najedete cca za den? Jak intenzivně? Nějaké vychytávky a tipy co s sebou?
Přečti si blog o jejich putování- tam získáš kopu info!
Jeli jsme do těchto států podruhé po dvaceti letech, byli jsme zvědaví na rozdíl. Jsou věci, co se nezměnily. Stále ve velkém jede ruština a dají se koupit ruské výrobky. I místní kuchyně vychází z ruštiny, takže jakýsi dojem exotiky tam stále jde pocítit. Silnice jsou pořád dost často neasfaltové, písečné. Nejlépe je na tom Estonsko, tam jsou většinou i ty malé bílé silničky asfaltové, naopak Lotyšsko je na tom nejhůř. Jezdili jsme denně cca stovku, resp. necelou stovku (někdy díky větru fakt víc nešlo). Intenzivně? Každý den jsme jeli. Úplně běžný denní režim byl asi takovýto: ráno snídaně, po 15 km benzínka na kafe. Další pauza po cca 30 km na oběd, někdy jsme ale u oběda měli najeto už i 50-60 km, protože dřív nebylo nic. Další něco (myšleno obchod, benzínka, město) za dalších 30-40 km, takže nákupy, pokud člověk nechce vláčet zásoby, je potřeba plánovat. Obchody bývají ale otevřené 8-21, často i na vesnicích a v neděli.
Autem jsme dojeli do městečka Simnas, zaparkovali jsme na náměstíčku a 3 týdny tam auto čekalo. Rozdíly mezi státy nějaké jsou, ale přiznám se, že to je důvod, proč člověk cestuje a měl by si ty rozdíly poznat sám :-)
Vychytávky a tipy, co s sebou? Jako obecně na cyklovandr nebo do Pobaltí? Napadá mě jedině že netřeba moc peněz (eur), všude se dalo platit kartou.
No pane jo. Už když jsem výše četl "jeli jsme vloni na 3 týdny celá rodina, cca tento okruh: https://mapy.cz/s/padubomaha", tak jsem si říkal, že tomu asi nějak špatně rozumím - cožpak lze na kole za 21 den ujet 2 300 km?!
A nyní to čtu znovu, stovka denně.
To tedy smekám!
-
Se stanem na nosiči?
Bez plutoniové karty ze supr dupr herberku s ručně psaným uvítáním??
Bez sušení věcí fénem přes noc???
Bez čtyřech akumulátorů k elektromo(to)ru????
Bez motorizované Soni na telefonu?????
:-)
Takhle, těm narážkám moc nerozumím, ale znovu doplňuji... část toho naklikaného okruhu jsme ošidili vlakem, nakonec to bylo 2100 km za 3 týdny, což ale bylo tuším 22 dní, čili ta stovka na den byla NECELÁ!
Stany na nosiči byly ovšem dva (pro 4 lidi), hotelů nula, taktéž nula fénů a elektromotorů. Na druhou stranu, jsme o něco mladší, zatím svodům elektrokol úspěšně odoláváme. Snad se brzy dokopu ten blog sepsat.
To nic, zřejmě narážka na jeden nejmenovaný nick. :-)
To neva, že byla NECELÁ, prostě podle mě to je úctyhodný výkon.
... si tak člověk (já) myslí, jak je to super ujet za víkend jednu stovku, ale jet tak pořád den po dni tři týdny, večer s vybalením, ráno se sbalením, to je o třídu výš.
Mě by zabilo už jen 21x se ráno balit :-)
Když se chceš někam dál podívat- za předpokladu, že cesta je cíl- a nemáš nic z toho co J-číslo, tak si na to zvykneš a těšíš se na každý nový den. Já tak jezdím už dlouho a z počátečního "vopruzu" se stal běžný rituál. Dostaneš se blíž k domorodcům, poznáš jejich slasti i problémy života(pokud máš zájem) a často jsi překvapen jejich vstřícností a i pozváním "na čaj(pohoštění", hlavně na Balkáně a Východě- stačí jen začít....
Zrovna nedávno jsem si říkal, že největší rozdíl mezi spaním nadivoko a hotelem nespočívá ani tak v pohodlí (třeba že musíš kadit v lese), spočívá hlavně v tom, nakolik máš svůj osud pod kontrolou.
U hotelu, jakožto platící zákazník, víceméně vím už několik měsíců dopředu co mne čeká a končí to tím, že se zamknu na pokoji. Tím moje "existenční" starosti pro dnešek končí, jsem v bezpečí..
Místo k přespání na divoko se snažím najít co nejbezpečnější a beru to jako fázi, která je poněkud stresující, svým způsobem riziková, neboť podstupuji riziko špatné volby.
Ale jakmile se rozhodnu (ano, tady přespím), "existenční" starosti házím za hlavu a bez prodlení začnu řešit takové ty obyčejné věci, jako je stavění stanu a pod.
Alespoň tak to vidím já, při spaní na divoko je skoro nutné býti fatalistou.
Mít to v hlavě srovnané, být vnitřně smířen s tím, že nemám svůj osud pod kontrolou, že mohou nastat nečekané, ba fatální problémy.
Což je něco, co nedokáže každý, se v klidu vyspat někde na louce, bo v lese.
Když se náhodou rozhodneme, že na cyklovandru přespíme někde v ubytování (z různých důvodů, např. praní, dobíjení, počasí...), je to pro mne mnohem náročnější akce. Jsem schopná strávit hodinu hledáním "vhodného" hotelu/penzionu/apartmánu... Zda je tam možné uschovat kola se na bookingu člověk nedočte, musí hledat mezi řádky a důkladně prohlížet fotky, labutě z ručníků nebo welcome drink mě fakt nenalákají. Že jsou tam papírové stěny a v noci rámus, na to musí člověk přečíst všechny recenze, jestli je tam pračka je vidět také jenom z fotek. A další a další a další.
Takže zlaté hledání místa na stan.
....tak brát takto rozdíl mezi spaním stan/hotel mne nikdy nenapadlo. Místo na spaní "na divoko" jsem našel vždy a bez problémů( mám na to vyhrazený čas od 18-19:30). Naopak- jezdit bez stanu a spoléhat na ubytko v hotelu/penzionu bez rezervace je stresující(volný pokoj, klid v noci, pokud je v ceně snídaně tak nemožnost vyjet do sedmé, v případě samotáře nutnost platby za většinou dvoulůžko ap),
Nikdy ti nepřišlo na mysl, že sám, ve stanu, ve spacáku, hlavně v noci, jsi ve své podstatě naprosto bezmocný vůči útoku zvenčí?
V tomto já osobně vidím základní odlišnost od hotelového pokoje, pohodlí, hygiena, plný minibar, jestli ti ráno zpívají ptáci nad hlavou, jsou věci podružné, které nepatří mezi základní, existenční starosti.
Jinak má spaní venku jen samá pozitiva, to je jasný :-)
Letos třeba se mi podařila ve Francii, na motorce, školácká chyba při hledání místa.
Na kole by se mi to asi nestalo, na tom je na všechno větší klid.
Uprostřed lesů a pastvin, daleko od nejbližší obce, zajel jsem na pastvinu a v bezprostřední blízkosti vozovky bez váhání postavil stan, byl jsem utahaný, těšil se do spacáku..
Mezi mnou a silnicí neproniknutelné křoví, ze silnice naprosto neviditelný, pohoda.
Ještě jsem nespal, když začal nedaleko pobíhat pes a štěkat na mě, naštěstí ho někdo odvolal, asi nějaký nimrod, říkal jsem si.
Po půlnoci mě vzbudil mužský hlas, pravděpodobně opilý, pohyboval se po silnici velmi zvláštně, byl sice za křovím, ale metr od mé hlavy, něco si pořád mumlal, nic příjemného to nebylo, ale za chvíli byl zase klid.
Ve tři ráno mě vzbudili popeláři, vyklápěli popelnice přímo naproti mně, jen na druhé straně silnice.
Před svítáním přišla bouřka, krátká, ale intenzivní, ukázalo se, že před cestou pracně kompletně naimpregnovaný stan má vodní sloupec asi jako hadr na vytírání podlahy, no moc jsem toho nenaspal :-)
Ráno se ukázalo, že mi unikla drobnost, na opačné straně silnice byl vjezd na soukromý pozemek, na kterém, asi třicet metrů od silnice, stála dost zanedbaná nemovitost, měla tak zčernalou fasádu, že nebyla skoro vidět.
Já mám asi "výhodu" v kvalitním vybavení(hlavně nepromokavý a lehký stan), pak v cestách hlavně po Balkáně a nocleh vždy najdu dále od cesty/železnice buď v lese, nebo pod střechou(seník, krmelec, opustěná volná stavba ap. Jen jednou(Rumunsko) se mi stalo, že mne vyrušil při stavění stanu vracející se vozka s koněm a po hodince policajt s pěti Romy z nedaleké osady- po vysvětlení, že jen přespím, ráno jsem pryč a nehodlám nic ukrást obyvatelům osady byl do rána pokoj
Pokud snad vadí, že jsem mimo téma, stačí říct a nechám toho.
Nový, nepromokavý, lehký stan jsem nechal doma, šetřím ho na horší časy a nezáleželo mi na váze. Ten starý jsem ale pro jistotu naimpregnoval a tím ho zničil, zřejmě nevhodný druh impregnace.
Myslel jsem, že na motorce to bude stejné jako na kole, ale kolo je jednoznačně lepší.
Když chci na motorce dojet dále od cesty, je to slyšet, většinou je to nelegální, navíc je moc těžká, abych ji dotlačil vlastními silami dál, než pár metrů.
Další moto-nocleh se mi vybavil, krásné místo hned u cesty, uprostřed lesů, dokonalý úkryt za obrovským, jedlým kaštanem, ze silnice jsem byl neviditelný.
Když už jsem papkal ve stanu, to prostě nevymyslíš, ze silnice přijel velikánský traktor, francouzský farmář s chotí zastavili kousek ode mne a už jsem neviditelný nebyl.
Se zájmem jsem sledoval, jak za pomocí cvičených psů převádějí stádo ovcí z jedné ohrady do druhé. Ale spíš měl tendenci se omlouvat, než že by se mračil, v noci tam bylo božské ticho, takové jsem už dlouho neslyšel.
Proč si místo plevelení nezaložíš vlastní vlákno?
V něm bys mohl sdělovat zkušenosti ze svých cest z jiného pohledu ...
Na nové vlákno toho není dost, takže se omlouvám, ale když už jsem v tom, napíšu poslední vzpomínku a končím, je z Německa, všude zákazy vjezdu, na kole by to nebyl problém, ale na motorce jo.
Tak jsem postavil stan kousek od silnice, byl tam klid.
Ale podcenil jsem význam zásobníku s pytlíky na psí exkrementy :-)
Tolik psích plemen jsem během hodiny a půl ještě neviděl, vozili je tam auty, trochu mě překvapilo, že byli velmi tolerantní, jedna paní mi dokonce popřála dobrou chuť a spánek.
Předpokládal jsem, že je otázka času, kdy u mne přistanou policajti a ono nic.
Postoj "Cesta je cíl" zatím prožít neumím. Jedu-li na výlet, "musím" mít nějaký cíl či bod během cesty, byť by to v krajním případě mělo být jen rozcestí s mnoha barvičkami :-)
- - -
Je dost možné, že mě tento rigidní přístup brzy odnaučí můj malý turista.
V sobotu jsme měli plánován výlet. Obvykle směřuji výlety někam mezi lesy, byť by to mělo být jen příměstským busem do Říčan, ale musí tam být ten les (zde konkrétně u rybňika Jureček).
No ale tentokrát jsem byl z celotýdenní práce tak ztahaný, že jsem si vůbec žádný výlet nepřipravil a nenaplánoval. Tak jsme začali putování z Prahy 6 v 10 hodin ráno ve Hvězdě, což byla taková nouzová varianta. Dobré, dostalo se mi vysvětlení, kde tam byli se školou, bavilo ho to.
Tak dále do Břevnovského kláštera, do zahrad je naštěstí vstup volný. Zde celou hodinu svačíme a povídáme si. Fajn. Tak dál, přes Kajetánku a Malovanku do toho parku nad Brusnickým tunelem, jak tam tečou ty potůčky s přehradami a propustěmi.
To už jsme byli dosti uťapaní, tak říkám: Chceš domů? Ne. Viděl Hrad a chěl jít na Hrad. To už jsme se jmenovali "Výprava hledačů památek", ™ Malý turista.
Na Hradě jsme čekali 3/4 hodiny na střídání stráží v 16 hodin. Chceš už domů? Ne, vidím z vyhlídky Karlův most, chci na Karlův most!
Na mostě jsme asi půl hodiny pozorovali různé ty Vodouchy, Blatouchy a Rosničky, co tam šmejdí s turisty po Čertovce.
Chceš už domů? Ne, chci na další památku! Tak se prodíráme davy turistů na Staroměstské náměstí... V Linhartské vidím pidikrámek Rott se dvěma malými výlohami, tak vykládám a vysvětluji, a na Malém náměstí si prohlížíme Rottův dům.
Chceš už domů? Ne, chci na další památku! Uf, tak ještě k Národnímu divadlu. Cestou na Národní třídě Knedlíkárna - mňam :-)
U Národního divadla moje přednáška o Žofíně. A pak už raději žádné moje ptaní, nýbrž direktivní pokyn Do tramvaje v tramvaj šup! :-)
Nakonec to bylo 14 km! Pro mě - nic moc, nebyl tam žádný "pořádný cíl". Ale pro malého turistu prý super :-)
Asi jsem to napsal špatně- nemyslel jsem tím, že nemám stanoveny body se zajímavostmi a trasu. Šlo a jde o to, ze mezi jednotlivými pozoruhodnostmi si cestu užívám a trasa není v žádném případě dogma. Pokud je v blízkosti(nebo na doporučení místních) něco zajímavého, není problém "odbočit". Také se po cestě snažím o co největší styk/komunikaci s místními, poznám tak líp jejich život i problémy, končící často pozváním na čaj, pivko nebo i nocleh(buď v zahradě pod stan, příp. "do peřin")nehledě na znalost jazyka....
Pokud budeš jezdit dál a často, přijdeš na to taky. :-)
Každopádně děkuju a mimochodem, jezdívali jsme s dětmi, i na 6 týdnů a to bylo 42x balit a vybalit :-)
A ještě něco, nejprve jsem se na tuto větu: "na kole za 21 den ujet.." dívala a nechápala, pak mi došlo, že to je gramaticky správně! To se dnes už málo vidí!
Ále, prosímtě...
Líbí se mi spisovná čeština, možná to způsobila ta kvanta kočiček a pejsků s dešťovkami v dětském věku, anebo ti všichni Prokopové a D´Hemoni a VanTochové později.
Jakmile někde slyším nespisovný patvar, tahá mě to za uši. A když mi pokladní řekne "třicet dvě koruny" namísto obvyklého "třicet dva korun", jsem z toho u vytržení a chci ji zvát na rande... :-)
(A to ještě ta jedna z mála, která hovoří spisovně, navíc doma chová kočičku, jak se mi svěřila. No to už jsou úplná muka serióznosti, nechtít se s sní seznámit!)
Ovšem jinak, přiznejme si to, může být komisně spisovné vyjadřování třeba v kolektivu pracovníků na stavbě někdy až důvodem k posměškům... Mohu Ti tu účtenku za hmoždinky proplatit až zítra? - Moheš!
S dovolením se vám sem taky napcu. :-)
Pobaltí mám taky "ve výhledu". Představa by byla vlakem Suwalki (asi 30km od hranic Litvy) a okruh 1200 až 1400km za dva týdny. Víc volna bohužel nemám.
Potěšila jsi mě, že se dá domluvit i rusky, protože anglicky skoro neumím a nevím jestli bych se chytal s němčinou.
Kopíruji z deníčku:
Nedělala jsem si přesnou statistiku, ale ve východní části zemí (blíže k hranicím Ruska a Běloruska) z deseti napříč všemi věkovými kategoriemi oslovených „parůsky ili ingliš?“ to bylo tak 9:1 ve prospěch „parůsky to búdět lučše“. Na západě už bylo víc pro „ingliš“, hlavně mezi mladšími, ale celkově tak 60:40 pro ruštinu, ačkoliv nápis v azbuce nikde neuvidíte, rusky se baví i lidi mezi sebou. Já mám ten jazyk ráda, jazyk za válku nemůže, takže nemám problém rusky mluvit.
Přiznám se, že jsme pár úseků "ošidili" vlakem (např. návrat z Narvy, výjezd z Tallinnu), takže výsledně toho bylo asi o 300 km méně (jen na mapách ty úseky nejdou nijak odlišit). Jeli jsme v červenci. Vítr foukal a byl dost často nepříjemný, hlavně úsek Riga-Klaipeda, několik dní proti silnému větru. Pršelo minimálně, překvapivě. Noclehy řešíme vždy ve stanu nadivoko. Bez problémů. Jídlo byl občas problém nakoupit, obchody jsou jen ve městech. Občas dlouhé úseky bez obchodů, nutno s tím počítat a vozit zásoby. S hledáním obchodů spíš pomůžou google mapy než mapy.cz. Zejména v Estonsku jsou jen obří supermarkety, ale jakože fakt obří, kde se dá koupit vše, i hotové a teplé jídlo. Kvůli dětem a dobíjení se snažíme 1x denně jít na teplé jídlo do hospody, většinou se zadařilo, ale chce to plánovat. Ideální se zeptat místních, kam chodí na jídlo, pak se dá najíst i levně. Ceny jsou mírně vyšší než u nás, asi jako na Slovensku.... Auta mi přišla celkem v pohodě. Krajina spíš rovinatá, na východě mírně zvlněná, byly dny, kdy jsme nastoupali až 500 v.m. denně :-) Ale někdy taky ani ne stovku. Krajina je spíš nudná, taková obyčejná, lesy, louky, pole. Jet déle by mě nebavilo, ty 3 týdny jsou akorát.
Ano, Kaliningrad je neznámá, kdybych jela sama, asi ty 3-4 tisíce dám, ale u nás bylo nutno násobit čtyřmi a to už je pálka, co jsme fakt dát nechtěli.
Největší opruz je zálohování PETek a plechovek. Ty, co to schválili i u nás, bych vyslala na 3 týdny právě do Pobaltí, aby si to vyzkoušeli v praxi.
Aktuální otevřenost/zavřenost přechodu na Kurské kose nutno hledat v oficiálních zdrojích, podle mne se to jen tak neotevře, dokud se Rusko bude chovat tak, jak se chová.
Snažím se zjistit něco o tom Kaliningradu, ale nedaří se mi najít nic relevantního a aktuálního. Neznáte někoho s osobní zkušeností nejlépe z letošního roku? Jak to je s těmi vízy? Nebo kam se obrátit o informace? Se mi ten Kaliningrad nechce objíždět :-)))
Ač nerad tak si nemohu pomoct - co tak strejda Google ?
https://mzv.gov.cz/petersburg/cz/viza_a...
Toto jsem samozřejmě našel. Díky.
Jsou tam informace někdy z roku 19 a zavřený byl v roce 22... Zajímají mě aktuálnější informace a konkrétní zkušenosti lidí. Tak jak se ptám...
A nebo tady: https://electronic-visa.kdmid.ru/index.html
Jenže, co platilo letos, nemusí platit příští rok. Vloni to také bylo jinak. Asi bych to řešila až pár týdnů před cestou.