Včera večer mě Soňa dopravila i s kolem do Norimberku, dnes jsem nasednul na vlak do Karlsruhe a zítra, už na kole jsem chtěl přejet do Štrasburku. Ale popojedu jen do Lauterbourgu a zase vezmu vlak, ve 2 jsem dobral antibiotika a jsem nějaký slaboučký.
V úterý za kuropění nasednu na TGV a v poledne už budu obědvat v Bordeaux. Následují dny pojedu podél řeky Garonne a Kanálu dvou moří a Kanálu du Midi až do města Carcassonne. Jel jsem to vloni najaře, ale byla taková zima, že jsem se moc nerozhlížel a šlapal, abych se dostal do tepla, tak snad to teď vyjde. No a z Carcassone zase pojedu vlakem do města Avignon. Cestu Carcassone - Narbonne - Beziers - Montpellier už na kole znám, a popravdě, moc mě netěší. Tak raději do Provence o které říkám:
"Všichni doporučují Provence v červnu, kdy kvetou levandule. Zkoušel někdo z vás pojídat kvetoucí levanduli? Správný čas na návštěvu Provence je začátek září. Réva, fíky, jablka, hrušky, stačí jen natáhnout ruku a nenechat se u toho chytit..."
A tak se pár dní budu poflakovat v okolí, pojídat ty dobroty, okukovat, co nám nechali staří Římané a u piva večer klábosit s domorodci.
V pondělí 9. září ovšem legrace skončí, nastoupím do kurzu francouzštiny pro starší a pokročilé v městě Montpellier, kde po 14 dní budu pilným žáčkem a studentíkem ve skupince mých vrstevníků. Studentíci z filmu Marečku podejte mi pero jsou proti nám holobrádci :-)
A pak se vrátim, ale jen na otočku, protože pojedu na Ostrov na Glass Fair, který pořádá náš kamarád Richard Burtonshaw.
Držte mi palce ať neprší, nefouká a neskolí mě žádná choroba nebo autobus.
Budu se hlásit
Ještě z vlaku, je to dost dlouhé, ale dá se tam něco dělat, tak to uteče.
Mám zase novou hračku, ten špalek to je Powerbanka Anker (Anker 737 GaNPrime 140W PD 24K Power Bank).
Je to teda dost těžká hračka, 635 g, ale zase nevezu jídlo, tak to dám. Ale mám to hlavně do těch vlaků. Zásuvky sice bývají, ale ne vždy funkčí a ne vždy mám místo u ní. Taksoběstačnost i pro tablet, který spolehlivě nabíjí 100 Watty, a k tomu i foun a ta další krabiçka je 5G Wifi router, wifina ve vlaku taky není nic moc.
Proč o tom píšu.
Ten krám se dokáže nabíjet úžasně rychle, když jsem vyjel, měl jsem tam 100%, v cíli 64%, ten tablet žere. A tak jsem to strčil do nabíjecky a za 22 minut zase 100%.
Mám zato, že se to dá za hodinu dobít z 10 procent do sta. Ale kdyby jen za půlo hodiny na 40%, tedy nědy nějakých 9 000 mAh?
To nedopiješ ani kafe, jestli ti ho do té doby přinesou :-).
Myslím si, že je to KO všem alternativním snahám o výrobu vlastní energie, soláry, nábové alternátory, hodíš 640 gramů do brašny, a když si u zásuvky, dokrmíš bleskově.
Mě se to hodí k tomu tabletu jak je starší, baterie mu prd vydrží a pořád jsem maskoval s prodlužovackama, tohle ho uživí celý den v pohodě.
Jinými slovy dojedeš 470 km z Bordeaux do Montpellier na elektrokole.
Nepočítal jsem to, jedu z Bordeaux do Carcassone podél vody, vítr by měl být v zádech.
Pak se přesunu do Avignonu a pojedu na Montpellier, ale přejedu ho do Sète, mám tam kámoše.
Z Carcassone je podél kanálu stezka, ale tak pro horáka,a na silnici fakt nic moc. Jel jsem to oběma směry, naopak v Provence je to fajn.
Protože jedu hodně vlakem,nejedu na ekole, to bys fakt nechtěl do vlaku tahat, navíc s bateriema navíc. Z Bordeaux do Carcassone je to asi 520, z avignonu přes Sète a tím Camarque co mám naplánováno asi 250, s těmi "poctivými" 30 zítra to dá asi 800.
Ale mám na to 10 dní, žádná honicka to nebude.
V pondělí mi vyrvali 4 zuby, ty zbytečný, někde vzadu, a narvali mi do dásně nějaký titanový hmoždinky, že prej na to chytí kolem Vánoc nějakej luxusní chrup. Strašili mě, že to bude bolet jako prase, až odejde to umrtvení, ale bylo to v cajku. Ale ten dentista mi napsal nějaká antibiotika, aby prý vykryl to hojení, a ty mě normálně dostávají. Nějakej dryják, bolela mě z toho palice a jsem furt utahanej.
Blbě jsem to spočítal, myslel jsem , že skoncím v sobotu ale poslední jsem dobral dneska ve dvě. Tak etapu Karlsruhe-Štrasburk raději významně zkrátím, a v úterý se taky moc hejbat nebudu v tom TGV, a pak to snad bude dobrý a ty jedy ze mě vyprchaj.
Jedu na tomhle.
Na elektriku je jen přehazovačka :-)
Jo promiň, zapomněl jsem, že máš nového gravela.
S implantáty jsem zatím neměl tu čest. Na kolo asi nic skvělého. Tak hlavně nezanedbávej ústní hygienu, nebo ti to urychleně vyhnije.
No, to je dalších asi 750 gramů navíc ty hračky kolem zubů, ale jinak to nejde. Snad to bude dobrý. Jdu se nacpat jogurtem, když už jsem se těch jedů zbavil. A pak pomalu, abych se mo nezapotil, vpřed směr přívoz v Neuburgu.
Nějak blbě jsem spočítal. Nebo jsem přehlédl jedno plato v té krabičce, antibiotika jsem dobral včera ve dvě.
"Zítra pojedeš vlakem!" řekla Soňa tím hlasem, který naznačuje, že jakýkoliv odpor by se mohl šeredně vymstít. Inu, jel jsem vlakem z nejvýchodnějšího městečka sladké Francie jež se slove Lauterbourg.
Milé, čisté, příjemné místo, pokud se člověk nedočte něco o jeho historii. Ale to až jindy a jinde.
Vlak jel na čas, ve dvě hodiny už jsem byl v hotelu, kde mě mají rádi. Nebo jsou pěkně vychytralí.
Svá putování po Francii začínám obvykle tady, a tak patřím mezi časté, možná nejčastější zákazníky. Vždycky mi přichystají na pokoj nějaký dárek a vždycky se netrefí.
Když jedu autem se Soňou, dostanu místní bábovku Kouglof a Soňa ví, že jí nechci zbaštit, protože je plná "zbytečných kalorií". Když jedu sám na kole, dostanu flašku vychlazeného místního šumivého vína, které, jako i ostatní vína nepiju. A táhnout flašku sektu na kole 14 dní?
Soni, promiň, fakt ne!
Ale to jsem odbočil. Brzy ve Strasbourgu jak už dlouho ne rozhodl jsem se žít nostalgicky a pak kulturně.
Tak nejdřív jsem vyšlápnul na platformu katedrály, 330 schodů, kde jsem byl naposledy v lednu 1990, když otevřeli hranice a já mohl navštívit alsaského kamaráda. Jasně, tenkrát jsem tam byl se Soňou.
Udělal jsem na platformě selfie a postoval domů.
Myslíte, že měla radost?
Slíznul jsem to jako malej: "To si mohl rovnou jet na kole, blbečku, máš odpočívat".
Hmm, tak tohle neklaplo.
Tedy za kulturou. V pondělí mívají musea zavřeno a to i zde. Výjimkou je museum Alsaska.
No, jak to říci.
Jak říkal František Vízner.
Měli tam čisto. Hodně keramiky, žádné sklo.
A jen jsem opustil ty zatuchlé předměty, vidím z mostu, že tam kotví výletní loď. Ta, co vozí touristy kolem dokola Štrasburku. A že za čtvrthodinky odplouvá. V pět je brzo na večeři, vzal jsem loď.
Neviděl jsem celkem nic nového, ale ten výklad byl zajímavý. Jak se o Alsasko přetahovali Němci s Francouzi, a jaký otisk to zanechalo v místní architektuře.
Je zajímavé, že jak Frantíci tak Němci, chtěli udělat z města takovou výkladní skříň, aby těm "bývalým majitelům" ukázali, kde se Alsasanům žije líp.
A tak z toho kohoutění vlastně Strasbourg profitoval.
Až do nástupu Hitlera.
Ten Němcům v Alsasku zabouchnul vrata dost vehementně..
Strasbourg a Alsasko je pro mě symbolem zbytečnosti válek o území, kde místní žijí se sousedy v pohodě, jak už to u hranic bývá. Politici z vnitrozemí chtějí válčit, ale ti co žijí v té "nárazníkové zóně" jim o to vůbec nestojí.
Kvůli Alsasku padlo miliony Francouzů i Němců, a navzdory nápisům na náhrobcích, zcela zbytečně.
Strasbourg a jeho francouzsko/německý charakter je důkazem.
Vstával jsem v půl páté, abych pak 40 minut stepoval na nádraží, prostě ta moje letora statika ve výslužbě si mě vychutnává. Jasně, vlak odjíždí v 6:14, na nádraží na kole 15 minut, ale já si tam nandám ty svoje součinitele spolehlivosti, píchnu cestou a povedu, nebo se budu vracet pro zapomenutou přilbu na pokoj (to už se mi stalo), zabloudím v pomatení mysli, prostě levou stranu přenásobíme, pravou stranu podělíme těma sichrujícíma součinitelema, a jsem na nádraží v 5:30 jako mezulán, ale spolehlivě, bezpečně, s rezervou. Jiný už nebudu.
V kupé prvního vozu TGV, vyhraženého pro cestují s koly jsme dva, já a asi třicetiletá Němka. Nepovolím. Komunikujeme francouzsky a tak jen krátce:
"Kam jedete?"
"Do Bordeaux."
"Já taky."
Tím je vyřešena otázka, čí kolo má být vespodu. Je to totiž fuk. Vybaluji notebook, internet frčí, to s CGG za těch 6 hodin pohnu, libuji si.
Ale houby s voctem.
Na další zastávce přistupují lidé, pak vystupují, a zase nastupují, courají na hajzlík a zpátky, a já, na sedadle do uličky vždycky musím zaklapnout notebook, vstát, ustoupit, na to se můžu vy..kašlat
Naštěstí je tu poledne a Bordeaux blankyt a 34 stupňů, v hotelu mě čekají, protože mezi výhody věrného zákazníka patří i "early checking" tedy, že místo v 15 mohu přijet už v 11, a pokoj je připraven.
Jak rád bych si dal "dvacet" ale v Bordeaux nejsem každý den, tak hurá do města se porozhlédnout a nebudou to výlohy butiků.
Volím plavbu po Garroně, hlavně kvůli tomu, že uvidím ty úžasné mosty jinak, než dříve. A pak si ještě dám kolečko elektrickým vláčkem, které mě zklamalo. Jede podobnou trasu jako vyhlídkový autobus, ale člověk tak je jak v trabantu, zadkem málem hobluje dlažbu, budete-li v Bordeaux, berte autobus. Jel jsem s ním předloni.
Utahaný jako štěně, večeře, pivo nemají, tak ten Afflingem a zítra konečně na kole.
Tak takhle to dneska bylo, a klidně si sáhněte na nos, že nelžu.
Ještě video
https://photos.app.goo.gl/HkVWsfiicSTW43qm8
Pont d'Aquitaine
Jak někoho může napadnout zničit most, to mi hlava nebere...
A taky drobnost.
My všichni, tedy kromě těch co jsou z Bordeaux, říkáme, že voda v Garonne hnědá.
Prej bychom, kdybychom byli na nesprávném místě v nesprávný čas, mohli dostat přes hubu.
Každé malé dítě v Bordeaux ví, že ta vodo je "bronzová". A fakt otázky nal to, jestli někdo v Bordeaux kdy viděl br jeoonz, jsou nepatřičné.
Ale spíš proč voda je hnědá, sorry, bronzová.
Žádné znečištění znamenající světovou katastrofu, žádné přemnožené řasy.
Písek z moře to je, co tu řeku v Bordeaux barví. I když Bordeaux je daleko od oceánu, stále dělá 4-6 metrů.
A jak se ta přílivová vlna valí, nakvedlá z písků co sebou přináši, tak tu vodu barví.
Už staletí.
Jak mi řekli, tak předávám
Když jsem všechno hladce, a podle plánu, je zapotřebí zbystřit, protože to prostě není normální a ta pohoda má jen otupit mojí ostražitost, aby ta rána, co přijde, zabolela nečekaně.
A dneska to jelo jak po drátku.
Takže vlastně ani nemám co psát, žádné veselé příhody z natáčení, nic, jen krásný den mezi vinicemi podél řeky Garonne. Ale přeci jen něco, co stojí za zmínku.
Přejel jsem nejstarší most v Bordeaux – Pont de pierre – tedy Kamenný most.
A teď, hlavu vzhůru hrdobci – proti našemu kamennému mostu Karlovu, je to benjamínek. Pokyn k jeho výstavbě dal Napoleon Bonaparte, protože když táhnul plundrovat Španělsko, trajekty přes řeku Garonne ho od jeho bohulibé činnosti zbytečně zdržovaly. Tak most začali stavět v roce 1812, ale u jeho slavnostního otevření už Bonapart nebyl, bylo to 1. května 1822.
A teď považte, až do roku 1965 to byl jediný silniční most v Bordeaux.
Tedy, v roce 1860 postavil Gustav Eiffel most pro ohnivého oře, který se dnes jmenuje Passerelle Eiffel, ale do otevření mostu Saint-Jean měli motoristé v Bordeaux smolíka.
No, a aby toho nebylo málo, dnes už zase autům neposlouží, od roku 2018 přes něj jezdí jedn tramvaje a autobusy, a pak také my, na kole. Ostatní musí na ten zvedací most Chaban Delmans nebo dál na Akvitánský most. Ta řeka je prostě prevít široká. Kamenný most byl vystavěn v jejím nejužším místě a přesto je dlouhý 486 metrů a má 17 oblouků – prý protože tolik je písmen ve jménu Napoleon Bonaparte, tedy jestli si nevymýšlí.
A ještě jedna, taková typicky francouzská specialitka - ačkoliv se most jmenuje Kamenný, je tam šutrů pomálu a je vlastně z cihel.
A pak jsem jel, tedy podezřele hladce – po levém břehu Garronne až do Langonu.
Okoštoval jsem hrozny, ještě pár dnů potřebují, ale nejsem cimprlich, prošel se po Cadillacu a v Langonu, kde tou dobou „chcípnul pes“ jsem byl o třetí.
Jak to bylo s tím Cadillacem, a proč se tak jmenuje ten americký bourák jsem psal tady:
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/#p=507
Zajímavý most, dočetl jsem se, že je široký 19 m a to je šířka regulérní 4 proudé dálnice. To byl takhle široký postavený od počátku nebo byl nějak rozšiřovaný? A na takové šířce když je provoz jen hromadné dopravy kol a pěších, tak asi žádné tlačenice nehrozí, to můžou být cyklisté ve třech proudech v každém směru :-)
Jezdí tama tramvaj, na dvě koleje počítej pět metrů minimálně. Po stranách chodníky po dvou metrech a zbývá ti pět metrů na dva pruhy vozovky kolem kolejí. Na každou stranu 2,5 metru, zas taková dálnice to není a jezdit podélně kolem kolejí není pro každého komfort...
PS: sorry, nějak jsem měla pocit, že celkem 14 metrů. Je tam ¨19, ještě 5 metrů rezerva, tak to už je na každou stranu 5 metrů vozovky. To jde i s autobusem ;-)
Byl rozšiřovaný, mám za to, že přejezd aut omezili nikoliv kvůli dopravní kapacitě, ale ze statických důvodů, když přes něj natáhli koleje a pustili tam tramvaj.
Ale to si ještě musím dogooglovat.
Jinak zajímavá věc, ten zvedací most Chaban Delmans se zvedá párkrat do měsíce, aby do Bordeaux mohli vplout ty gigantické výletní lodě. A je to drahá sranda. Za každé zvednutí mostu ta loď platí 6000 euro, tedy do Bordeaux a zpět stojí 12000 euro jen zvednutí mostu.
Pak musí platit lodivoda, po řece musí loď řídit zkušený maník pak ty přístavní poplatky,je to drahá zábava. V centru je přístav jen pro výletníky. Dalších 6 přístavů je dále po proudu,v 80tých to z města vystěhovali
Zajímalo by mne, kolik poctivých kilometrů jsi ujel?
Z Bordeaux do Langonu to je stejně daleko jako to bylo vloni. Malinko přes 50, na rovince, pomalinku
https://www.relive.cc/view/vMq5g3P7QQO
Jj, známe to asi všichni, pokud není člověk zdravotně úplně v pořádku, může mít radost i z poctivých padesáti kiláků, s průměrem deset za hodinu.
Už jsem se bezvýsledně ptal báry2, snad mi to prozradíš ty. Jak se najížděj nepoctivý kilometry? 8-O Já znám akorát tohle: "... Poctivej člověk je všude váženej, ctěnej, spokojenej sám se sebou a cítí se jako znovuzrozenej, když jde ležet a může říct: ,Dneska jsem byl zase poctivej.’„
To zavedla Radka, psala, že ujela "poctivých třicet" což u dálkářů vyvolávalo pobavení. A tak se píše "poctivých" pokud jde o vzdálenost celkem zanedbatelnou.
Ona to samozřejmě myslela proti "nepoctivým" na elektrokole, protože o tom prd ví. Kdyby ujela 200 nepoctivých, upadla by jí asi prdel, ale to netusí :-)
Nesuď druhé, když nevíš.
Můj rekord je poctivých 146 km na plně naloženém kole, takže moc dobře vím, o čem to je.
Ujet 200 a více km na elektrokole, to už není o cyklistice. Ani o té dálkové.
"Nesuď druhé, když nevíš"!
Kdybys měla na elektrokole ujetých cca 200 km, pak bys mohla hodnotit.
Takhle vymýšlíš argumenty, jen abys svoje úlety obhájila
A jéje, štěkající hafík honem vylezl z boudičky a už zase brání páníčka, co :o)))
>Ujet 200 a více km na elektrokole, to už není o cyklistice. Ani o té dálkové.<
Tohle není o posuzování druhých, tohle je o celkovém názoru na ujeté kilometry na elkole a tvrzení, že jde o cyklistiku.
To je jen tvůj zcestný názor
Až ti taťka koupí elektrokolo obrátíš a budeš hájit elektromobilitu, že?
Nesuď, když nevíš.
Jedno elkolo již doma máme, takže mám ozkoušeno a vím, nicméně dokud to půjde, chci jezdit za své.
A i kdybych byla nucena ze zdravotních důvodů na elkolo přesednout, pak rozhodně neplánuji jezdit na 200 km výlety. Nějak nevidím smysl toho počínání a opravdu to již nepovažuji za cyklistiku. Vím, že pokud chci jet na pohodový výlet a něco vidět, pak je maximum cca 70 km.
Já su dálkař a 30 je u mě norma. Vstávám až mě slunko sere, ráno kafe hodinu, dvakrát denně smažím na pánvi, dobíjím solárkem, čumím a fotím, večer víno, doutník a když zbydou 3 hodiny přes den na závod, tak aj 30 km udělám.
Možná jsem ti neodpověděla přímo, ale v návaznosti na těch "poctivých" jsem určitě uváděla jejich opak ;-)
https://www.nakole.cz/diskuse/30278-jake-to...
Průměr je celkem ošidná věc, proto používáme průměry dva.
Průměr v pohybu, a průměr cestovní. Tedy ten, kdy se čas měří od té doby co opustíš start a přestane měřit, až když si v cíli.
Deset je málo, ale takových 13-14 km/h je už celkem slušný cestovní průměr.
Proč je tahleta hodnota důležitá?
Ne proto, abychom se sebeukájeli, jak jsme dobří a rychlí, ale proto, abychom věděli, jak vestu naplánovat.
Cestovní průměr velkem malinko ovlivnůje rychlost, jakou na kole jedeš, ale to, jak často stavíš, a jak dlouhé jsou ty přestávky.
Rychostní průměr vlastní jízdy je důležitý pro meření sportovního výkonu při tréninku a závodech, ale pro cykloturistu silně nepodstatný údaj. Tenhle údaj nepoužívám a nikde to ani neuvádím, vždy jen a pouze celkový průměr, to je důležitá veličina a před vlastní cestou je hodně důležité znát profil trasy. Není nic horšího než když si myslíš, že tam je 5 větších stoupání, a když už toho máš za den celkem dost a ono přijde ještě to 6. stoupání, které člověk přehlédl :-)
Tak to mi tady nehrozí, ale protivítr dokáže simulovat kopec.
Ale zatím dobrý.
Jedu zlehka, snažím se hlídat si kadenci, ale jak na to nemyslím, zase jedu jako strejda. Chtěl jsem si projet ten Agen, byl jsem tu vloni najaře, ale byla zima, tak jsem z toho měl prd, ale nevyšlo to, jsem rád, že jsem dojel.
Zkusil jsem utáhnout ten ventilek, ale za 15 minut duše zase prázdná. Zítra uvidím, jestli jsem píchnul, nebo co to vlastně je.
Mám to kousek, asi 80, tak budu mít čas to zkouknout i tady. Jinak na tom kanálu je to dost otrava, vidíš jen ty stromy a vodu.
Pro mě s jediným převodem je plánování a profil trasy důležitý 3*. Svý široký okolí dávám s převodem 48 - 21, ale mám převodníky od 30 do 60 zubů... A využil jsem všechny.
Jako správný cyklista - do kopce ze sedla!
Taky se občas projdu
...asi se nemohu honosit titulem "správný cyklista" i přes roční nájezd 4-5000km na cykloturistice po Balkáně, Rumunsku a Slovensku(na klasickém treku), ale snažím se kopce vyjíždět plynule a "ze sedla" jdu jen pro změnu pozice na kole a při prudkém stoupání ve vracečkách- jinak to zvládnou převody a občasné oddechové přestávky na dlouhých stoupáních... :-((
Tak jestli je tam takové vedro, jako tady, je i třicet kilometrů hodně. Po desáté už je to o zdraví a ještě v osm večer tu máme ke třiceti stupňům :-(
Nepředpokládám, že by Jindra jezdil přes noc, to není nic na kochačku, to jezdím jen po známých trasách, když se chci dostat do východu slunce někam dál, kde už to neznám.
Jasně, řeknete si, ten Pařík na náš zase machruje, aby ukázal, jak se vyzná. Nemachruji, prostě vím že to tak je.
Po včerejším pohádkovém dnu, a ještě snovější večeři v Michelinské restauraci v Langonu - tu nelze jen tak okecat - dostane kapitolu v mém průvodci Francií - tak po tom všem se to zvrklo. V noci bouřka, hromy blesky, liják bičuje okna.
Budu vám asi připadat jako úchyl ale byl jsem rád, že pravidlo "dobře je jen proto, že brzy bude zle" se zase potvrdilo. Kouknu na předpověď "orage" postoupí na sever a já jen zmoknu.
"Opravdu, pane, nepočkáte hodinku, než ta slota přejde?"
"Nepočkám, nejsem přeci z cukru!". Dělám hrdinu, protože na radaru vidím, že ty dešťové mraky postupují zvolna mým směrem, tak to nemá smysl.
Jsem připraven být pár hodin, tedy asi dvě, nepropustný, snad to projedu. Pršelo čtyři hodiny.
A pořád podél kanálu, co není Canal du Midi ale Canal des 2 mers, tedy Kanál dvou moří. Du Midi na něj navazuje v Toulouse.
A mám to 25 do cíle, přestává pršet, a já jsem na sebe tak pyšný, že jsem předvídal a byl připraven jak skautík.
"Pýcha předchází pád" řekla by teta Kateřina a protože to není z její hlavy, ale prastará zkušenost, nemohlo to být jinak.
10 kilometrů do cíle v městě Agen a zjišťuji, že přední kolo nějak plave.
Co s tebou potvoro, zkusím tě dofouknout. A jak odšroubovávam tu krytku ventilku, vyšroubuji celý ventilek a kolo bleskem prázdné.
Aha, tak jsem nepíchnul, ale je to ventilkem.
Tak ho tam "nějak" vrátím, ale vím, že to fungovat nebude.
Jsou možná cyklisté, co zlobivý vymění, ale já tohle uměl naposledy před padesáti lety, na kole Favorit.
Tyhle "galuskové" nedávám. Protože do cíle kousek, rozhoduji se dofouknout a ujet co to dá, a pak zase dofouknout, a tak přískoky vpřed.
Kilometr osm set metrů to dalo nahuštěné na 50 Psi, 2,3 km na 65 Psi.
Jo, zapomněl jsem zmínit svoji lenost, která budiž velebena. Protože mě nekonecně prudilo hustit ty duše na kámen, kontrolovat manometrem tlak, pak dál hustit, pořídil jsem hustilku Bosch co tam nasází 85 Psi za chvilku.
Tak jsem celkem bez větší újmy dojel.
A teď nabíjím hustilku a ráno vyměním duši.
Ventilek, tak aby fungoval vyměnit neumím.
Mám hlavu plnou nápadů, ale ruce, ruce ty mám "volšový".
Jo, abych předešel otázkám
https://www.relive.cc/view/vdOREjx8GKv
98 km, cestovka 12,6.
Rovina, zvolna, není kam se hnát
:) :) já ti snad vyfotím svojí výbavu cestujícího kováře, konkurující závodníku Vondřichovi.
Pochlub se, to by mě i docela zajímalo co vozíš.
no v rychlosti. Chybí pumpa a 3 dráty, které mám napíchané v držáku pumpy u každého kola podle toho, čím je vypleteno a falcový plášť, který sebou na každém kole nevozím.
Vlevo je základní sada, co sebou vozím vždy. Plátěnou brašnu (je v ní duše, vnitřek torpeda, hajzlpapír a kapesníky) si přendavám z kola na kolo spolu s klikou se strženým závitem, která slouží jako kladivo, zbytek je obsah rámové a sedlové brašničky u každého kola zhruba stejný ( jsou tam i 3 reservní ventilky.. :) ).
Vpravo je základní obsah "brašny větší technické pomoci" vypilovaný podle toho, co jsem kdy potřeboval k opravám při větších výpravách.. většinou teky kol kamarádů. Jsou tam v krabičce i dva kusy řetězu dvou základních rozměrů používaných u starokol. Občas k tomu doplním i nějaké další smetí....
Kladivo jsem já blbec nechal doma, a jak by se hodilo....
Teda, slušná výbava, fakt nejsi žádný troškař a já jsem slušný břídil. Tohle musím ukázat bráchovi, který mi nadává, že vozím zbytečně moc těžkých věcí :-)
Co ty osy a pedály, to taky vozíš?
hele u těch starokol, je to radost, když to jede. Ale je to starý a umí se to vysrat.... Základem je umět to rozebrat a složit na mezi.. mám tam i kuličky, když se šmelcnou je vhodné je ihned doplnit. Navíc samozřejmě, co s sebou vozíš, obvykle nepotřebuješ :)
Pedály jen když nás jede víc a i ty osy.. už jsme měli zlomenou osu i pedál. Ty pedály jsou moje strarý repasovaný z krosky, nic moc, ale na dojetí super ajsou malý.
Když jezdím sám, obvykle mi stačí jen levá část stolu :)
Když jede parta, tak celý stůl i kladiva?
čti co píšu. Místo kladiva sebou vozím zmršenou kliku, je skladnější a poslouží stejně.
Kamarádi obvykle na průběžnou údržbu dlabou a mě nebaví půl dne stát a čekat, než přijede záchranné vozidlo s mechanikem s potřebnými díly.. tím co je na stole opravíš jakoukoli poruchu na kterou není potřeba svářečka nebo lis aspoň nouzově na dojetí do civilizace nebo k nádraží na cestu domů.
Zajímavá aku pumpa. Dočetl jsem se o ni ledacos, ale všichni nějak tají jak dlouho vydrží akumulátor, kolikrát se tím dá nafoukat kolo na jízdním kole a třeba i u auta.
Už máš nějak ověřenou výdrž aku?
Jediný údaj co jsem našel tak, že kolo na motorku nafouká za 10 minut. U auta to bude nejmíň 15 pokud tak dlouho vydrží aku foukat a neutaví se.
Nabito na plno, ta 28-45 z 10 Psi na 55 psi přesně 7x. Pak chcípla, ale už jsem byl na hotelu.
Bude se nabíjet celou noc, nepodporuje rychlonabíjení, i když má konektor C, kdyż do toho pustíš víc, nebere to. Ale dá těch 85 psinez problému
7 x kolo to bohatě stačí, normálně se tak často nefouká, to bych měl na 1/4 roku :-)
Jo auto taky dofouká, ale neřeknu ti nic bližšího, jen jsme dohušťovali, když to hlásilo pokles tlaku v pneu. Ale jestli o půl baru fakt nevím.
Mám pořádnou pumpu do sítě, ale byl jsem línej tahat prodlužovák, tak jsem hustil i auto.
Asi jako nouzovka.
Jako nouzovka určitě dobrý i pro auto, pro motorku určitě.
Podobné:
https://www.mtbiker.sk/shop/servis/pumpy-a-co2...
https://www.mtbiker.sk/shop/servis/pumpy-a-co2...
Pokud máš duše, tak vadný ventilek se přece dá řešit úplně stejně, jak píchlá duše, prostě duši vyměníš...
No, lepší by bylo měnit jem ten ventilek, kolo nemusí ven a ty pláště sundavat taky není nic moc. Je na to asi grif jak na ústřice, musíš umět tu montpáku správně zasunout.
Ale nakonec jsem ten ventilek utáhnul, ale duše byla píchlá. A hned jsem píchnul i tu druhou tak už mě zůstala jen jedna :-)
Ale ty dvě píchlé jsem zalepil, jak jsou ty duše širší,není to problém.
Koukal jsem na to, člověk musí fakt dávat bacha. Stezka je často lemovàna nějakým plazivým maliním či ve to je, trny to má jako jehli, zabodnou se, zlomí, a jak jedeš, protlačí se pláštěm až ho probodnou.
Nešel jsem těch jehliček v plášti 5, jen čekaly na šanci mě potrápit.
Když už vymetáš podobné trnité cesty a máš obuté tenké plášťě, tak bys měl lepší jezdit bezdušáky. Ráfky a nejspíš i ten plášť na to uzpůsobený, stačí jen vyměnit ventilek a nalít tmel a nafoukat.
Ne, vůbec nevymetám, jen jako tele si opřu kolo o strom, a nepřemýšlím,co je pod gumama.
Tedy teď už jo :-)
A já si říkal, že je to nějaká divná náhoda, že jsem píchnul skoro ve stejném místě jak vloni v únoru.
Prd náhoda, udělal jsem tu samou chybu
Taky dobrý, prostě když se někde daří, tak stále :-))
Když už máš Jindro tu super pumpu, která určitě umí i ráz potřebný k naskočení bezdušáku, šel bych cestou co radí Lelek. Koupil bych 4 pláště s kevlarovou patkou (jdou složit jako duše) dva bych obul, dva bych vezl jako zálohu, k tomu lahvičku mlíka a 3-4 opravné hříbky na větší defekty (jsou lepší jak záplata.. ten trn ucpe díru naprosto dokonale). Malé defekty (trny) neřešíš, ucpe mlíko, větší přezuješ plášť, na hotelu v klidu aplikuješ hříbek (daj se použít ty na auto s menší hlavičkou) a opravený plášť složíš do reservy... Ve výsledku je to snažší než se patlat s dušema a míň cajků.
Jinak se musíš poohlédnout v historii.. buď se stát mistrem v detekci a opravě defektů jako cestující kovář Vondřich, nebo si udělat skutečně neprůpichnou vložku jako Narcis Podsedníček, který k tomu využil planžetu podšitou kůží a plátnem, aby neprořízla duši :)
Teď jsem si na spešla koupila "naprosto nepropichové pláště", prý to nejlepší, co vyrobili. Dělají to až do 32mm, to by ti na toho cesťáka mohlo stačit. Nebo máš ještě širší?
https://www.specialized.com/cz/cs/all-condition...
Když uvážím, že původní spešlovské pláště ESPOIR mi vydržely 15 tisíc bez defektu a vůbec jsem nevěděla, jaké duše vlastně spešl má, tak bych snad už ani náhradní duše vozit nemusela :-D
Řeknu to jen jednou, Paciente!
Zklidni se s palečky, jinak zase půjdeš na hanbu. Jen jednou, jsem řekl.
Chápes?
Že tě tohle nervuje a vytáčí?
Jen vyjimečně mě překvapí minus u nějakého faktického údaje, ostatní mi je úplný šumák.
Zkus se nad tím povznést a přehlížet to.
Jsem citlivka.
Prostě se to odnaučí.
Chápu mínus, tam kde je názor. Ten může každý mít jiný. Ale když napíšu jak se ta hustilka chová, a on má potřebu mínusovat, jde na hanbu Varoval jsem. Nemůže si pomoct, tak mu musím pomoci já :-)
Jo, to tady bohužel občas je, že u faktického sdělení se objeví nějaké minus bez jakéhokoliv vysvětlení. Nevim kdo a ani proč to dělá a ani se nesnažím to nějak zjišťovat nebo nad tím přemýšlet, protože kvůli hlouposti nějakého blba, co neumí napsat co tam bylo špatně se tím nemíním nijak dál zabývat, nestojí to za to.
No, já taky ne.
Jestli sis všimnul, pod zprávama z cest, co tu píšu, je dlouho klid. Co jsem zabanoval Lannu.
Pustil jsem sem Čmuchaře, protože je to chytrej kluk, jen nemocnej. Ale ukázalo se, že brzy.
Půjde do chládku.
Nejedu, abych trhal rekordy, a vlastně jsem ti znovu jen proto, že si pamatuju z loňska, že bych chtěl toho vidět víc, ale byla mi hrozná zima, tak jsem to hnal jak šůs.
Už jsem na tom fak dobře i s fráninou, tak pokecám, větsinou jen vata, ale zase když chytím průvodce, už se dost chytám. Dozvídám se věci, co jsou zajímavé,ale ne pro všechny.
Koukni se od zhora.
Vše co jsem napsal má minus.
A bude mít i dál, protože jsem nebloknul alter ega. Ale to je fuk.
Nebude vysírat hlody.
Jo, dobral jsem antibiotika, v hubě mám inpláty, cestou nemůžu nic žrát, protože to musím čistit. A pamatuješ, po AB si 14 byl osvobozen z tělocviku, protože pohyb moc nesvědčí.
Tak jedu pomalu, zlehka a co tu předváděl?
Lépe mu mezi svými.
S Lannou to zafungovalo.
Vidíš ten klid :-)
Teď chci fakt pomalu, v pohodě dojet, neudělat žádnou chybu, co by mě ohrozila ty šrouby v p8, to znamená, cestou nic nejíst a pít jen vodu.
Stovka je tak na hraně
No jo, každý to máme trochu jinak, já bych nad tímhle mávnul rukou, protože mi nestojí n za to se tímhle nějak zabývat.
Šíravník prostě provokuje, má pocit, že si mu něco záměrně provedl a tak si občas rejpne, protože ví, že mu na to naskočíš a nějak zareaguješ a on má nejspíš neskutečnou radost, že se mu to povedlo a ty se tím užíráš. Kdyby si ho trvale ignoroval, tak toho po čase nechá. Jenže on ví, že to nevydržíš a zareaguješ, tak on si tím nějak uleví a výsledek je jaký tady občas vidíme.
Kdyby Jindra přestal reagovat, tak by Šíravník musel hledat někoho jiného. Občas to prostě potřebuje. Lepší, než kdyby šel někoho zmlátit.
Pokud vím, je i členem honebního společenstva (někdo to zde zmiňoval). Nejsem si jistý, že by člověk s jeho povahou měl mít přístup ke zbraním ... i pro jeho bezpečnost.
Mě zaráží, že se tady najde tolik podivínů, co mínusují v tvém tématu, kde si píšeš co ty uznáš z cesty za vhodné. Ať to prostě nečtou, proč do tématu vůbec lezou?
To je jasné. aby mohli dát mínus na důkaz síly. Prostě ubožáci, no.
Jak se mínusem měří síla?!? A jaká?!?
měří se tím blbá síla blců, je to blbcoměr, případně blbcoměrka, aby to bylo genderově vyvážené.
Blbec ovšem princip nepochopí.
Akorát je to měření trošku zavádějící, když nevíš, jak velký je celek.
To ti pak z toho také může vyjít, že jsou tady všichni blbci... Teda kromě tebe, pokud nemínusuješ.
nemínusuju ani neplusuju přijde mi to dětinské.. asi na IQ tykve (jen se občas divám, jak veliký to musí být kriplík, když dá mínus na kde co). No a podle Gausovy křivky je skutečně polovina lidstva blbci (neb jsou pro průměrem) tak i zde. Jak je veliký celek se dá snadno zjistit, stačí si vytáhnout počet registrovaných uživatelů s drobnou redukcí na to, že spousta blbců má účet dvojitý, či trojitý. Jediné k čemu jim to pomůže je to, že takový jedinec je dvojitý či trojitý nikoliv oposum (jak by řekl Limonádový Joe) ale blbec.
Je zajímavé, jak tu mnozí operují s dvojitým až trojitým účtem. Osobně jsem toho názoru, že s tím operují jen ti, co ho rovněž mají/měli a vědí proč.
Nicméně kdyby každý blbec měl účet dvojitý či trojitý, pak by tu byl jeden, max dva - podle počtu mínusů.
Ale i když budeme uvažovat, že každý má účet jen jeden, pak to - vzhledem k celkovému počtu registrovaných či diskutujících - až tak špatné také není. I v tomto případě jsme hluboko pod průměrem, tedy pod polovinou počtu.
Tak o dvou účtech jsem si téměř jistý, že patří panu Č - za cca 4 roky pod 20 příspěvků a nastupují jedině, pokud tento dostane záděru. Jinak význam tohoto fóra minimálně mě k duplikaci účtu nijak nedonutí, nevidím význam. Na Gesichtbooku je to jinak, díky jejich debilnim pravidlům lze dostat ban ani není vidět za co a nelze se bránit.. a používáme skupiny na organizaci akci... Tam se záložní účet hodí.
Ja tu sice 2 ucty mam ale druhy leta nepouzivam. Otevru ho jen kdyz potrebuji udelat nejakemu rejpalovi fotku.
S vicero ucty vim jen o Velke hube - ten se tu k tomu i srdceryvne priznal a pouzival/pouziva je vyhradne k paleckovani.
Jestli on si to tu nakonec nepaleckuje sam :o)))
A ratlik si hned musi steknout :o)))
Ty s těmi ratlíky nedáš pokoj? Pozor na to, vtipné a výstižné zoologické názvy se dají použít na ledaskohos.
Vzdyt se na nej koukni. Jen neco napisu, hned vyleze z boudy a nafe :o)))
To máš sice pravdu, ale zkus to nepoužívat. Je to strašně jednoduché, ale současně primitivní a hlavně dvousečné.
I nech jí !
Ona paní Fukáčová už taková je a určitě se nezměná Nechápe co dělá špatně a nepoučí se, chudinka ...
A výborně, první vice násobný nýmand se odkopal, která další nula se přizná ke své malosti?
Pokud tim nymandem minis me, tak bud tak laskav zmlkni a neurazej. Nevis jaky jsem k tomu tehdy mela duvod. Rozhodne to nebylo paleckovani. Navic o tom, ze jsem sveho casu pouzivala jiny ucet a proc vi docela dost lidi. Nemam v tomto ohledu co tajit. Ty jsi tady tehdy nebyl, tak nesud, kdyz o tom nic nevis.
Kdyz duvod pominul a mohla jsem zase pouzivat svuj standardni nick, druhy ucet jsem prestala pouzivat.
Pokud minis Velkou hubu, pak ano ten si peknych par falesnych nicku zalozil jen proto, aby mohl paleckovat nebo ovlivnit lajkovani i blogu. Tezko ale rict, jestli bude mit koule na to, aby to znovu priznal.
Jako bych slyšel takový kejhání se mi zdá... něco jako když se slyší růst tráva....
Kdo první najde rozdíl, vyhraje klíčenku s kozlem.
Překvapuje? Velmi dobře to je podané ve Volném pádu když si šel "zoufalec" Michael Douglas koupit snídani a chtěl hamburger podle obrázku z nabídky :-)
:-)
Holka se snažila, pivo je podchlazené (a tak se dá pít) ale aby udělalo pěnu, musí být teplejší.
Ale přesně jak říkáš - Volny pád - á máme tu kritiku :-)
Kde to má pěnu a nápis je jinak barevnej.. hele dnes Český Brod :)
Čechy jsou mi malé, cpu se mezi cizáky a pak mám, co si zasloužím.
Tak jsem ráno vyměnil tu duši.
Hned na podruhé jsem to měl. Přesvědčený, že za všechno může ventilek jsem velmi nedbale zkontroloval plášť. Byl to trn, a já o něj píchnul i tu novou duši.
Ale napodruhé to klaplo a já vyjel.
Dneska bylo opravdu teplo tak jsem nikde moc neoplendal a svištěl podle kanálu do města z červených cihel Montaubanu.
Je tu vážně hic, 34 ve stínu a tak jsem prohlídku historického centra omezil na vyhledání irské knajpy kde nad sklenkou Guinnessu googluji, kam vyrazím na večeři.
Tady je video z cesty
https://www.relive.cc/view/vQvyQZxX14v
Nejel jsem moc daleko, ale to vedro mi dneska nějak nesedlo a tak toho mám docela dost.
Montauban
https://photos.app.goo.gl/rUCqK8A6EVSJhBPX9
No, možná jste také jako děti byli v cirkuse.
Taková věc, na kterou táta dostal v práci lístky, zřejmě proto, že jiná forma trestů, od domlouvání až po výprask lískovkou na mě nefungovala. Tak jsem jedno nedělní odpoledne byl vyslán i s mojí mámou, ta nevím co provedla, do cirkusu.
Nejdřív tam slaňovaly opeřené slečny hrazdy, pak šviháci ve šponovkách metali kozelce, a já se nudil jen malinko méně, než ten lev, co poklimbával na štokrleti a na pokyn bičíkem, se zvolna přesunul na jiné a výš, a pak zase zpátky, za mohutného práskání tím bičem.
A pak přišel klaun, dvakrát s sebou praštil o zem a máma mě říkala, že to je legrace. Už jsem skoro usínal, když to přišlo, tedy přijelo. Medvěd na kole.
Huňáč jako hrom a jezdil do kola kolem té manéže.
Vidím to dodnes. Moje první a poslední návštěva cirkusu a medvěd na byciklu.
Když jsem to vyprávěl tátovi zeptal se jen:
"A měl přehazovačku?"
"Neměl" řekl jsem po pravdě.
"No vidíš, když jí nepotřebuje medvěd, tak ty taky ne".
A tím utnul to moje věčné škemrání o nové kolo.
Proč to píšu.
No protože dneska jsem si jako medvěd připadal sám.
Protože mám strach cestou něco přikusovat, aby se mi nedostal nějaký ten drobek tam, kde jsem dříve měl zuby a neudělal mi nějakou neplechu v dásni, vlastně krátce po poledni už docela hladovým. Proto dnes ráno jsem byl u snídaně za Otesánka. Naložil jsem si na talíř vše co tam měli a to hned dvakrát.
"knedlíky se zelím, se zelim kyselým, pak jsem jed u stolu, kdovíco v rosolu"....
No přesně knedle to nebyly ale různé ty buchty, řezy piškoty, kroasánky a čokoládové kapsy a pak jsem se odvalil jak ten medvěd a sednul na to kolo. Po 40 kilometrech jsem už měl i velmi intenzivní pocit, že mám i jeho kožich.
Tak takové to dneska bylo.
Narozdíl od toho cirkusového chlupáče, já dneska měl i přehazovačku.
Jsem v Toulouse.
32 stupňů.
Jen malý dotaz, to sebou vozíš jen jednu lahev vody, nebo máš ještě nějaké pití v taškách?
Mám v brašnách spoustu pití, v ledničce mám vždycky litr bublavé vody, litr nebublavé (tu přeleju do bidonu) a pak takové dvoudecky džusu, a coca-colu, dietní i normální. To bývá standard. Občas tam mají nějakou místní limonádu. Jen je blbý, že všechno je ve skle.
Tedy v tom vedru to sklo dýl vydrží ledové.
A tak to cestou postupně upíjím a zahazuji ty flašky a tím odlehčuju. A jak jsou ty džusy sladké, taky mě trošičku krmí. Nic ideálního na dlouhé cesty, ale já tu mám docela kratičké přejezdy, po rovině, žádný velký sport. Včera jsem měl jet 100, a byl jsem docela rád, že lilo a já "musel" vlakem. Nejsem moc ve formě a to vedro mě docela ničí. Nevím jestli je to důsledek těch antibiotik, nebo stáří, ale neděla mi to ani malinko dobře, a ani na kole sedět nemusím. Opravdu je to docela extrém hlavně pozdě odpoledne, to už našinec čeká, že se ochladí, a ono prd.
V tomto horku prý nemáme vycházet a omezit nejen fyzickou, ale prý i psychickou zátěž :-D
Dnes jsem se byla projet hned po ránu, to je tak akorát na kolo, kolem dvaceti, to jde. A nebylo to ani poctivých třicet. Odrbala jsem to jen na 27km ;-) Odpoledne bylo pětatřicet, to se nedá venku ani sedět pod slunečníkem, vevnitř je mi líp. Mám doma 24° a to je tak akorát.
Já jsem experimentálně zjistil, že v 35 stupních jsem schopen šlapat jen po rovině. Dokud to kolem proudí, tak se ochlazuji a jde to. I malý kopec mne zpomalí a já se přehřeju. Nejde mi šlapat, jedu i v mírném kopci na kašpárka a nakonec tlačím. Jediná pomoc je zalézt do stínu a vychladnout. Pokud je ještě voda, tak ji nalít na hlavu.
I do kopce to jde v horku jet pokud je protivítr, co zvládá ochlazovat. nejhorší to je když se jede ve stoupání slunce máš v zádech fouká ti do zad rychlostí nepatrně menší než je rychlost tvé jízdy. To už je na kilometrovém stoupání slušný zabiják.
Na tohle je skvělé to elektrokolo. Už jsem tisíckrát, leč marně, vysvětloval, že to není o tom, že by ses méně opíral do pedálů, ale o tom, že jedeš při stejné námaze dost rychleji.
Takže našlapuješ zlehka, ale jedeš těch 25 km/h a to tě příjemně ofukuje.
A když přijde vršek, zařadíš větší přípomoc, zpomalíš na 20, ale furt ofukuje a to je fajn.
Leje z tebe,jen když zastavíš.
Jezdil jsem přesně tady přesně před rokem a ten rozdíl safra zaznamenám. Ovšem jakmile vezmeš vlak, je to fakt hodně těžký.
TER mají nástup do vlaku v úrovni nástupiště, ale ty Intercity nebo TGV jsou výš, tři schody a nesmyslně úzká dvířka i do vagónů pro kola. Takže nemůžeš být vedle kolo prostě strčíš napřed a snažíš se ho dostat do vagónu.
Často někdo pomůže, ale stejně často jsi na to sám.
To je nevýhoda a dost odrazující, pokud máš v plánu přejezdy vlaky.
"Na tohle je skvělé to elektrokolo...to není o tom, že by ses méně opíral do pedálů, ale o tom, že jedeš při stejné námaze dost rychleji.Takže našlapuješ zlehka, ale..."
Nějak si odporuješ- doposud jsem se do diskuse "klasika- ekolo" nemontoval, ale co si manželka pořídila ekolo a já ho vyzkoušel, tak je to o něčem úplně jiném(pokud jde o "opírání do pedálů"a stejné námaze) jen s minimální přípomocí ve stoupání...
Ono to není tak složité. Když pro vyjetí kopce nějakou rychlostí je potřeba dodat 400 W, tak je hodně velký rozdíl, jestli těch 400 dává cyklista sám, nebo sám dává 150 a 250 W dodává motor.
Vím dobře jak to vypadá když dávám delší dobu do kopce 300 W a naprosto na pohodu, s úsměvem a se starostovským posedem mě předjíždí na elektrice rychlostí o 5 až 10 rychleji kde je nutný výkon někde k 500 W.
....já to vím, ale někdo si furt "hude" své... :-)
Jo, ty, s nulovou zkušeností říkáš hlouposti.
...a ty coby zkušený cyklista dálkař budeš stále popírat fyz. zákony energie, jen abys dokázal tu "dřinu" na ekole, kterou podstupují tisíce důchodců aby se nadřeli, když je pro ně šlapání na obyčejném kolo "lehárko". Škoda slov......:-O
Od inženýra bych očekával něco lepšího, než jen tupý odkaz na zkušenost. Na to se odvolávají ti, co nic jiného neznají.
Vysvětloval jsem to několikrát a je to i níže.
Prostě to, že máš motorek nutně neznamená, že se zmenší tvoje fyzická zátěž - může ale nemusí.
Výkon co to dá motor se často mění ve vyšší rychlost, při konstantní síle příšlapu. A pochopitelně, pokud jezdíš do daleka jako já, musí ti motor pomoci s vyšší zátěží.
Pokud motor bys chtěl využívat tak, aby sis ulevil do šlapání, a to nechápu proč bych dělal, výrazně se ti zkrátí dojezd.
Výhodou, a to jsem zmiňoval, je, že se stejnou námahou jedeš do kopce mnohem rychleji a tak se nepotíš jak vrata od chlíva i v celkem slušném hicu.
...já(asi jsem "natvrdlý") zase nechápu, jak se dá jet do kopce na ekole se stejnou námahou jako na klasice a přitom se míň potit :-O Tak velký vítr si zase- hlavně do kopce- neděláš, aby ses při stejné zátěži nepotil, hlavně za bezvětří. Jo- do daleka jezdím taky pravidelně a nevezu větší zátěž jako na víkend, takže mi motor pomáhat nemusí.Jestli ti motor pomáhá "jen" zvýšit rychlost a dojezd při stejné námaze, pak bych chtěl být tak zdravý a mít kondičku jako ty- já najedu v průměru jen 5-6000km ročně bez pomoci... :-(
Čti co píše a neupravuj si to. Je to celkem jasně napsané. Né, že se potí míň, při stejné námaze, ale při vyšší rychlosti se nepotí tolik jako by to jel jen za své bez elektriky.
Ten vyšší výkon k dosažení vyšší rychlosti ti dodá motor, navíc při vyšší rychlosti víc ochlazuje proudící vzduch.
"Výhodou, a to jsem zmiňoval, je, že se stejnou námahou jedeš do kopce mnohem rychleji a tak se nepotíš jak vrata od chlíva i v celkem slušném hicu"
Pokud je celkem slušný hic, tak je většinou bezvětří a nárust rychlosti zase není takový(i když dvojnásobný), aby zabránil pocení při stejné námaze- vyzkoušeno na 12% stoupání/6km/30°C
(klasika/ekolo den po dni). Nevím, jak se potí vrata od chlíva, ale já nějaké ochlazení nepozoroval...
On je safra rozdíl, jedeš li 6-7 km v hodině, m prakticky stojíš a přitom vydáváš jistou fyzickou námahu, nebo jedeš 18-20 km/h.
0 vítr vůbec nejde
Pokud tě ve dvacítce nic neofukuje, může to znamenat jediné. Máš vítr v zádech.
No , 30 ještě jde, ale dál už je znát každý stupeň. Taky asi jde o to,kudy jedeš,taková pláň, kde se vine jen černá asfaltka a je sice jen 30 (ve stínu) tě na ostrém slunci asi grilujenohem víc, než když je 24 ve stínu platanů, a ty valíš podél kanálu.
Důležitá je i vlhkost v ovzduší, ta pocit tepelné pohody či nepohody ovlivňuje zásadně, na toto téma už bylo napsáno pár knih.
Tady na jihu je teď tak 25-27 stupňů, ale fouká dost studený vítr, který město ochlazuje a ty šutry se nerozpálí jako v létě. Ale v závětří a na slunci máš pocit horkého léta.
No a pak, k toleranci či schopnosti snášet hice asi nepřispívá věk, mám za to, že jsem zamlada vedra jako problém nevnímal, ale nechci se přít, protože v tomhle je paměť ošidná.
Pocení.
Asi záleží na každém jednom, za stejných podmínek se každý potí jinak.
V horku přes 30 stupňů je chlazení jízdou skutečně esenciální. Pokud zpomalíš, tak se začneš přehřívat. Každý kopeček byl pro mne v tom horku skoro nezvladatelný, poněvadž se mi přehřála hlava. Pokud by mi motor přispěl na zvýšení rychlosti, aby to foukalo, tak bych byl schopen jet dál. Prostě bych se nepřehřál. V tomto má Jindra asi pravdu. Na druhou stranu, kdybych měl druhý bidon s vodou, kterou bych si lil na hlavu, tak bych dosáhl téhož i bez motoru.
Netřeba se polévat, stačí vozit na hlavě po přilbou tenký šátek z funkčního materiálu. Jednak ti slunce nepere přímo otvory na hlavu, z větší části chrání také krk, ale především když se začneš potit, tak šátek zvlhne a začne příjemně ochlazovat. Šátek ve větším horku se dá namořit a mokrý hned tak neuschne a dobře chladí.
Když se potím, tak mi z přilby odkapává pot tolik, že mi to zkratovává tachometr. Já se potím opravdu hodně. O nějakém zvlhnutí šátku u mne nelze hovořit. Byl by okamžitě na ždímání. Naopak potřebuji veškeré otvory přilby pro chlazení. Kdyby dělali přilbu s nuceným chlazením, tak bych si jí koupil.
Na pingpong nosím moirovou čelenku a musím jí ždímat. Odpařování nestačí.
Bohužel, běžné postupy u mne v tomto nefungují.
Věř tomu, že by fungovalo a dobře. Já šátek musím vozit právě kvůli tomu aby mi pot netekl po obličeji a a do očí. Než jsem ho začal vozit, tak ani čelenka nestačila a přlby teklo a mohl jsem ji ždímat. Od doby šátku nemám problém.
Blbý je, že Moira přestala dělat takové hodně tenké letní poločepice a pološátek, teď mají jen o trochu silnější třícípé šátky. Ty jsou o dost větší, takže bohatě stačí i na starostovskou hlavu, ale nemají všité boční tenké odvětrávací plochy. Když není velké teplo a je už chladněji, tak to je výborné a velmi dobře použitelné až nějak do 5 st., pak už beru něco jiného.
Jako náhradu jsem objevil u Dobrého textilu takovou materiálově horší náhradu Funkční bandana https://www.dobrytextil.cz/sportovni-cepice... , tvarem téměř totéž, jen má kratší krytí krku a kratší tkanice na uvázání, ale zase za výrazně menší peníze. Chce to vyzkoušet, za ty peníze není problém když nebude vyhovovat, tak klidně vyhodit a hledat něco jiného.
Přesně tak
Jde o tu rychlost. Šlapu stejně jako na lehkém gravelu, jenže místo abych jel na nejlrhčí převod 7 km/h, valím na prostřední 18.
Prostě energie nikam nemizí, na to máme zákony, ale mění se v rychlost.
Tvůj fyzický výkon je konstantní, výkon motoru jde do rychlosti. A kopec vyletíš, aniž by si sw zapotil. A jedeš-li rychle, dojedeš za stejný čas dál. Nebo, pokud jedeš stejnou vzdálenost, protože si vydával vlastní výkon kratší čas, jsi méně unavený.
Ale to, že by si se v určitém okamžiku opíral méně do pedálů než na bezmotoráči je prostě představa nezkušených, kteří objedou cvičný dvorek na ekole, a mají zato, že ví o co jde.
Kopce, pokud není vysloveně vedro, nejsou to, proč se mi občas zasteskne po e-kole.
To silný protivítr, to je jiná. Dupeš a přitom jedeš 11-12 km/h a nemá to konce. To by se hodila baterka abys jel 20-24 km/h a zmizel z toho za polovinu času.
Včera jsem měl v protivětru malinko přes 60, a protože ten vítr byl studený a zároveň slunce ostré, spálil jsem se škaredě, m ksicht hako bych ho ponořil do kýble s vaří vodou.
Ano, můžeš jet konstantním výkonem 100 W a podle podmínek a zvoleného převodu pojedeš rychlostí 15 nebo třeba jen 4. Pokud se chce jet rychleji nebo větší stoupání, tak to chce výrazně víc než těch 100 a pak jsou jen dvě možnosti, člověk si přišlápne nebo na motoru přidá plyn :-)
Protivítr je sviňa, ta ti udělá z pohodové roviny dost únavné nekonečné stoupání. Naopak vítr v zádech a při rychlosti 30 máš tu nudnou fádní rovinu za pár minut za sebou. A v tom je právě to kouzlo cyklistiky :-)
Nejlepší srovnání kolik kdo dává výkonu sám a kolik mu dává motor když si na podobné kolo bez motoru a s motorem dá watmetr a pak se stejnou zátěží za podobných podmínek na téže trase ujede třeba 50 km. Pak se dají snadno porovnávat výkony při nějaké rychlosti a stoupání.
Watmetr mám, ale jen na silniční pedály a ty už nenazuju. Mám i adaptéry na platformy, ale on se ten pedál kráva vždycky otočí tou platformou dolů, a nasedat na to je otrava. Jednou jsem si takhle málem nabil hubu, tak šly dolů a na nějaký měření se můžu vykváknout.
Vím jak šlapu a jak to jde nebo nejde a jak jsem, nebo nejsem utahanej. Počkám až dají watmetry do platforem...
Teď budu chvilku sedět na zadku a pak v autě a až koncem řijna se dostanu do Provence, už mám koupený vlak, tak zase na lehounkém kole.
A v listopadu do Paříže,to pojedu s vozejkem a elektrokolem, bude asi dost zima a možná i mokro, tak to bude dost těžkÿ náklad
Dělají se watmetry pro silničku a na SPD. Moc se mi nezdá, že by dávaly watmetry do platforem, tam to postrádá smysl a prodejnost by byla hodně malá.
Ano, taky so myslím, mám ty Favero na silniční pedály, tedy jen jeden pedál má watmetr, ale prej ta chyba je malá.
Nechají se na to, lze nacvaknout ty jakoby platformy, používám to doma na trenažeru, ale cestou je to velmi nepohodlné právě protože se otočí vždycky dolů.
Naopak, ty platformy mají v sobě nějakou brzdu, že ti pedál zůstane vodorovně, i když slezeš. Určitě to klade malinko odpor, ale ten je zřejmě při použití těch platforem zanedbatelný. A mě t na křižovatce taky vyhovuje. Myslel jsem si, že je to šunt s vadnými ložisky, ale ono je to vlastnost, tu brzdičju lze z toho nějak vyjmout a pak se to točí jako vrtule.
Brzdičku? U symetrických pedálů stačí nepatrný posun těžiště.
Nevím co jsou symetrické pedály ani jak se posouvá na nich těžiště, ale ty pedály co jsem koupil prostě ten bazmek mají.
Až budu doma nagooglim to o které platformy jde.
....toho se asi nedočkáš- lepší je watmetr v klikách a pedály si můžeš dát jaké chceš.
Já ti nevím, ale ve větru jsem ráda, že jedu a o rychlost ani nestojím. E-kolo bude lepší s ohledem na vyšší váhu, vítr s tím tolik nebude cloumat. Zrovna včera jsem jela v dost silném větru a bála se to nechat rozjet, protož stačí jeden strom a hodí to s kolem jak sviňa.
Mě na větru nejvíc štve to, že jedeš, makáš jak do kopce, ale nikde není žádný vrchol, kde si řekneš: fajn, doteď jsem makal, a teď se jen pobezu.
Prostě taková bezútěšná dřina.
Na ekole ti vítr, jako kopec, spolehlivě vycucne baterku ale alespoň se pohybuješ vpřed rychleji.
Vítr, pokud jde čelem, s tebou moc necloumá, ale pokud jdou nárazy bokem, je někdy vyšší váha nevýhodou. Baterie vozím v brašně nahoře nosiče. Aby byly při ruce, když potřebuješ měnit.
No a těch 6,5 kila to dost posune těžiště výš a kolo je o dost vratší.
Prostě jako se vším, chce to malinko cviku a taky štěstí. Kdybych jel bez motoru, nadhodil bych to na ten obrubník. Takhle mě to sundalo z kola a ta naražená žebra furt cejtím.
Čim jseš starší, tím se všechny naraženiny, zhmožděniny atd hojí déle... Mě se předloni povedlo si pokurvit levý chodidlo.. lítáním v okovaných botech po asfaltu jsem si ho namohl a večer dostal křeč takovou, že mi to vykloubilo prsty.. a s následky se potýkal dýl jak rok, než se to srovnalo.
Ne, záleží hodně na tobě
Protože jezdím na obojím a daleko,mohu posoudit.
,
Ono něco jiného je sednout na ekolo , anl něco jiného je táhnout ty baterie.
Pak když chceš mít nějaký rozumný dojezd, musíš se do toho opřít.
Mám v brašnách spoustu pití, v ledničce mám vždycky litr bublavé vody, litr nebublavé (tu přeleju do bidonu) a pak takové dvoudecky džusu, a coca-colu, dietní i normální. To bývá standard. Občas tam mají nějakou místní limonádu. Jen je blbý, že všechno je ve skle.
Tedy v tom vedru to sklo dýl vydrží ledové.
A tak to cestou postupně upíjím a zahazuji ty flašky a tím odlehčuju. A jak jsou ty džusy sladké, taky mě trošičku krmí. Nic ideálního na dlouhé cesty, ale já tu mám docela kratičké přejezdy, po rovině, žádný velký sport. Včera jsem měl jet 100, a byl jsem docela rád, že lilo a já "musel" vlakem. Nejsem moc ve formě a to vedro mě docela ničí. Nevím jestli je to důsledek těch antibiotik, nebo stáří, ale neděla mi to ani malinko dobře, a ani na kole sedět nemusím. Opravdu je to docela extrém hlavně pozdě odpoledne, to už našinec čeká, že se ochladí, a ono prd.
To vážně sebou vozíš skleněný lahve? Ty si ďáběl :-) Mě ničí když musím odnést dvě lahve 50 m do kontejneru. Já sebou vezu i v horku nejvýš 1,5 l vody v plastu, to dobře stačí. Když jedu víc než 100 km a není po cestě hospoda, tak sebou beru ještě tak 30 až 60 ml koncentrátu, čistou vodu v nouzi už někde seženu.
No,vždycky jenom kousek, pak to vypiju w vyhodím :-)
Tady jsou nějací pokrokoví, dostal jsem to v plechovkách a vodu v papíru.
Tam nahoře, na té divné věži se zábradlím bydlím. Ale terasa je mi k prdu, protože tam je bedro, lepší je to vevnitř s klimatizací...
Pěkné bydlení, na delší třeba 10 denní pobyt určitě pěkný, ale v tom horku asi fakt na nic. Tohle by bylo pěkné někde tak v 1500 m v Alpách :-)
Byl tam problém u Garminů, nenáhrálo to okamžitě, ale je to tu
https://www.relive.cc/view/vevWmm952y6
Jo, to běsnění kolem toho betonového mostu, to jsou klouby trojkloubového oblouku, čisté provedení.
Ten most slouží 90 let.
Náš Barandovský, zrekonstruují na dalších 25 let. Přespjatý beton má jeden drobnÿ problěm, vydrží než ta předpínací ocel nezrezne.
A ukazuje se, že rezne 3x rychleji než nás v těch 80kách učili.
Průser
To na první fotce je cassoulet, tedy toulouský.
Fazole, vepřové, kachna, a klobáska, takový místní eintopf. Výživné a tučné.
Dělají jej všude, ale já si nagooglil tu testauraci, kde by měl být nejlepší, a nebyla daleko od hotelu.
A dostal jsem jej, a byla to dobrota, sytá, to teda jo. S vypětím všech sil jsem dojedl poslední fazolku a vtom se přede mnou zjevil pikolík a když asi viděl můj smutný ksicht, řekl: "Vše v pořádku? Nějaký problém?"
A já blb se zase musel předvádět. Povídám "Safra to jo? Já si vloni koupil toulouský cassoulet v Monoprix v konzervě za 2,60 euro a chutnal safra jinak! Máte pro to nějaké vysvětlení???"
A chvilku jim to trvalo, než si to přeložili z mého dětského francouzského žvatlání do vlastní řeči.
Teď mi nakládají. Koukněte na tu míru piva. Nebo sýr. Toho jsem dostal pro tři lidi.
Asi chtějí, abych i zítra jel za medvěda
Co to je na tom prvním obrázku? K večeři bych si to dal.
Já byl dnes na Lhotě, přeplaval jsem jezero po délce tam a zpět, což dá 1.5km. Už to uplavu ve slušném tempu, ale pak jsem groggy. Musím to zkusit v bazénu bez kličkování, jaký budu mít čas. Také se tam nebudu bát přidat, aby mne nechytila křeč do nohy a měl jsem jako minule problém se dohrabat ke břehu.
Cassoulet, to je národní jídlo v zemi Katharů.
Když se budeš nudit, zkus si o Katharech něco najít. Montségur,
Prostřední fotka - nějaká protekční míra? :-)
Ta černoška za pípou po mě jela :-)
Opravdu Frantíky neznáte, jak člověk kafrá po jejich, i když mizerně, stává se "národním hostem". Tedy, když ti mohou dopřát něco co neplatí sami ale šéf, firma nebo tak.
Z cizího se rádi udělají hezcí
Jejda, Lelek se mě ptal, jak jsem na tom s tou vodou. No, popravdě co vypiju si vezu s sebou.
V hotelu v ledničce mám většinou dost na zítřek.
Jedu po rovině, tak vezu, co se vejde, plus to pro Soňu..
A jen blb si může myslet, že je to proto, abych ušetřil :-)
Jo, tady je ta hotelová lednička.
Problém je, že všichni ti VIP trvají na skle a já cestou postupně odlehčuji
No v teplotách přes 30°C to pití už je poměrně důležitá věc a další důležitá věc je chlazení hlavy. S přehřátou hlavou už nejde kloudně nejen myslet ale ani šlapat. No a končí to jako Michálkovi, že si raději sedneš do trávy a probudíš se až po chvíli...
No, podél toho kanálu to docela jde, stíní ty platany, jsou-li to platany.
Jinak vody mám fakt dost.
Dostal jsem asi před 8 lety lekci a tak se sichruju.
Ale obecně, asi jak stárnu snáším ta horka hůř
Pití to může být i dobrý, ale řekl bych, že vhodnější bude až po skončení jízdy v klidu po sprše na pokoji než po cestě při jízdě :-)
Já myslel pití na cestu na kole, když jedeš třeba přes 100 km. Je jasný, že na nějakých 50 ta jedna lahev stačí.
V předvčerejším vedru jsem doufal, že bude stačit dvoulitrová petlahev s čistou vodou ve stínu v "krabici" a ještě jedna litrová v držáku. Ta přišla na řadu první, když byla na slunci. Nakonec jsem musel požádat v obchodě v Prackovicích o doplnění litru do "rozpité" dvoulitrovky. Na 105 km, ( 8 hodin jízdy natěžko na tříkolce), s přejezdem Českého Středohoří tedy čtyři litry.
Cesta zpět byla se stejným základem. Trochu jsem kufroval, vyšlo to na 114km. Na obchvatu Veltrus už mně "docházelo", ale pak se mihnul okolo mládenec na karbonovém gravelu a na rozdíl od jiných, co předjížděli mlčky, si chtěl pokecat a přizpůsobil se rychlostí. Abych ho nezpomalil moc, přidal jsem příliš. Když odbočil na Kralupy, došlo mně, že mi "došlo". Zteplané pití už nešlo pít, skoro jsem zastavil. Obchůdek v Postřižíně byl spása. Dvoulitrová Kofola, (na místě jsem zkonzumoval skoro litr), dodala energii, a do patnácti minut se to zase rozjelo. Zbytek cesty už byl "v klidu", i když únava z předchozího dne měla na svědomí čas lehce přes jedenáct hodin.
V tom vedru čistá voda nestačí... jak se potíš, ztrácíš velký množství sodíku a dalších iontů. To že je něco špatně poznáš i tak, že se ti po napití tý čistý vody nijak neuleví. Já si jako záchranu oblíbil modrýho DrWitta Relax, jenže ten nějak nebyl. Nedošlo mi, že když si naplánuju cestu prdelníma lhotama, kde by poledne plácali prknem o rybník, kdyby měli ten rybník, tak se s vybavenou benzínkou, nebo prodejnou nesetkám....
Z Canal du Midi tentokrát sešlo. Ráno mě probudilo bušení dešťových kapek na okno a to takových, že bych se svou výbavou nevydržel standardní dvě hodiny v suchu, ale spíše jen tak čtvrt hodinky.
Jiří Viehmann měl pravdu, tady už je opravdu hrdinství zbytečné, beru vlak.
Bohužel k podobnému závěru došli i ostatní cyklisté, co tuhle populární cyklotrasu jedou, tak to ve vlaku byl docela masakr. Každý vagón soupravy o šesti vozech je schopen pobrat tak tři kola, jenže nás v každém voze s koly bylo pět. A vlak - courák - v Carcassone nekončí. Vážně masakr.
Dostal jsem se tedy ven, ale musel jsem vážně zvýšit hlas na partu osmahlých výrostků, kteří odmítali opustit prostor u dveří, protože se jim tak fajnově sedělo na těch sklápěcích sedačkách.
A pak jsem byl na peróně, a jako bych vstoupil do skleníku. Ostré slunce, mokrý vzduch, prostě počasí, ve kterém senioři kapají jako mouchy. Takže ten kopeček do Cité jsem nevyjel, ale zvolna a rozvážně kráčel vedle kola.
Dnes přenocuji uvnitř hradeb.
Stihnul jsem i malé pivo a velké prádlo, a pak konečně i tady zahřmělo a Cité Carcassone pěkně spláchlo.
Jdu kouknout ven, jak to tam teď vypadá.
A Cité za deště
https://photos.app.goo.gl/mvpskJhFm7zXHVxc7
Tak už zase jedu podle plánu, po nezvykle prázdném Carcassone v půl deváté ráno, zase nezvykle plný vlak Intercity do Nîmes a pak TER do Avignonu.
Vedro, že i Afrofrancouzi sundávali kulichy a rozepínali svetry.
A aniž bych použil svůj "suite upgrade" kupón, dostal jsem nejlepší, protože jediný pokoj s terasou v hotelu.
A ještě milé přivítání a to, že si s tím někdo dal práci značí i náš státní znak, co mě na to dopise na uvítanou vytiskli.
Dalo mě hodně přemáhání, abych vstal z toho lehátka a po kratké sprše se změnil v disciplinovaného turistu.
Válet se můžu doma, ne né?
Papežský paláci i most už mám odškrtnutý, tak Petit Palace.
"Odkud jste pane?"
"Já, já jsem Čech paní."
"To máte štěstí, dneska mají všichni Češi vstupné zdarma!"
Dostala mě, koukal jsem vykuleně jak Soňa na složenku od ČEZu.
"Ne, dělám si legraci. Zdarma to mají všichni."
"I Němci?" táži se a tvářím se šokovaně.
Teď byla řada na ní, aby se pobavila a taky jo.
Krásný barák plný sakrálních maleb. Je snad ta Venuše od Boticelliho byla civilní. A u poslední večeře jsem dostal hlad, který je vlastně převlečená žízeň.
Tak k Irům na škopek a pak na véču.
Zítra zase na kole.
Tak takhle to bylo
https://photos.app.goo.gl/yxQh54L2omLNgGza8
Konečně přišel ten den.
Den v Provence s fíky a hrozny. Akorát že v Provence jsem byl jen chvilku, protože Avignon je přesně na hranici mezi regiony PACA a Occitanie, kterou tady tvoří řeka Rhôna s tím slavným Avignonským mostem co vlastně most není, protože končí v půlce jednoho ramene řeky.
Ale i tak, když jsi v Saint-Tropez, musíš mít fotku četnické stanice, když si v Avignonu, tak mostu, a když si Velkých Popovicích, tak restaurace Pod ledem.
Na druhém břehu je departement Gard s neméně slavným Pont du Gard, co také most není, ale zase bývalý akvadukt. Ale narozdíl od toho avignonského mrzáčka, tenhle jako most, vlastně lávka pro pěší stále slouží.
A dnes jsem jej i přešel, protože tu mají pro nás legračně znějící příkaz: "cyklisto nohu na zem".
Byl jsem tu několikrát -když miluješ mosty, musíš - ale dnes poprvé, mě i jako lávka i posloužil, z levého břehu na pravý, a zažil jsem vážně něco jako pocit:
"Všechno není tak zlé, jsem tady, zdravý, co víc bys chtěl, ty neskromný!"
A skutečně, jsem si těch okamžiků vážil, taková krása, a zároveň kolik dřiny to stálo, než to kdysi postavili, a slunce jistě žhnulo stejně jako teď, s možná i víc, ale to nám tutlají, protože potřebují prodat ty soláry, tepelná čerpadla a elektromobily. No, důkazů moc netřeba, že bylo už i tepleji a voda byla výš, třeba to Narbonne, co jsem včera projel rychlíkem, dnes 12 km ve vnitrozemí bylo za Římanů přístavem. Ale to nic nezmenšuje ty stavitelské dovednosti, kterými staří Římané vládli a já se jich dnes dotýkal, věru s úctou a obdivem.
A pak už vlastně jen po státovce, a to není tak velká lábuž, sic francouzští šoféři cyklisty nepovažují za "zmrdy" a chovají se přátelsky. A snad jen proto, abych si ještě víc vážil dnešního dne, dvakrát zahřmělo, a přesně 3 kilometry pršelo teplým, osvěžujícím mžením a pak už jen s větrem v zádech do města Nîmes. A přijel jsem tam, na Boulevard de Prague, asi pět minut, co tu skončila průtrž mračen.
https://www.relive.cc/view/vdvm11w41xv
Až budeš v Avignonu, tak se nezapopmeň podívat semhle. Je to už kousek. Já byl v květnu
Avignon jsem už opustil, a na tom úžasném kopci jsem byl. Neříkám "vyjel" ale zdolal. Tlačil jsem asi 20 km
Všechno jsem sepsal a je to tady
Francie na kole a elektrokole
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/ https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/
Ano, máš recht, ja ten kopec nezapomenes
Pomalu se blížím k cíli, vlastně, kdybych si přišlápnul, jsem tam už dneska.
Ale to bych přišel o Aigues Mortes, a to by byla škoda.
Tohle město založil v roce 1240 francouzský král Ludvík IX jako jediný francouzský přístav ve středomoří a svoje výsadní postavení si město udrželo až do roku 1481, kdy byla k Francii připojena Provence a roli největšího přístavu převzala Marseille.
Město bylo od samého založení vybudováno velmi moderně, z pravoúhlým systémem ulic, parcely na domy byly v dnešních jednotkách asi 4 metry široké a 20 metrů dlouhé, překvapivé uspořádání. A od roku 1278 je město i obehnáno hradbami. Vypluly odsud dvě, tedy málo úspěšné, křížové výpravy, v roce 1248 a pak 1270, vedené právě oním Ludvíkem, který při té druhé káchnul v Tunisu, ale před tím jistě zvládnul pobít dost nevěřících a tím si zřejmě vysloužil titul "svatý". Město bohatlo a to nejen díky přístavu, ale také díky výrobě soli, která tu jede dodnes.
A jak to bývá, když se ty výpravy proti pohanům ukázaly neefektivní, začali se milí křesťané mydlit mezi sebou, protestanti - hugenoti s katolíky. Aigues Mortes bylo protestantské a když katolíci 1685 definitivně vyhráli, změnilo se ve vězení, pro ty vzpurné hugenoty. Hradby pak nesloužily k obraně města, ale aby už z něj nikdo nemohl. (Za mého mládí se už kámen nepoužíval, a nahradil jej ostnatý drát, ale princip zůstal stejný.)
Jak si město vedlo za francouzské revoluce a Napoleona jsem se v muzeu nedozvěděl, jen to, že koncem 19. století přišly do módy lázně, a město chytilo nový, rekreační trend. Dnes je zaplaveno turisty téměř v jakoukoliv roční dobu.
Měl jsem to blízko, asi 40 kilometrů, jen pár teplých přeháněk, rovina a vítr v zádech, těžko si přát víc.
Našel jsem si hotel uvnitř hradeb, protože je až trestuhodné, že jsem si dosud na pořádnou prohlídku velké turistické atrakce poblíž Montpellieru neudělal čas.
Tak dneska jsem to napravil, vlezl na věž, obešel město po 1640 metrů dlouhých hradbách.
Tak tady je to Aigues Mortes (okcitánsky Mrtvé vody)
https://photos.app.goo.gl/t59owsa9U4UoPTAv6
Hezké. Už ti ty baráky nepadají, naučil jses to, gratuluji :)
Já fakt ne, to Sony vylepšila technologii focení.
Teď mám Sony Xperia VI, tedy šestou verzi toho mobilu a s foťakem se tu fakt vyblbli. Bohužel ne já. Mají spoustu možností až tim prudí
Já chci vytáhnout mobil a fotit, ne nic nastavovat, teď to trochu přepálili, defaultně mě nastavují do režimu "profi" a ja chci režim "idiot".
Jinak fakty s čočkou v mobilu taková jaká je, baráky, "aby nepadaly" tedy aby se neuplatnilo perspektivní vidění, nic neuděláš.
A hůř. Když si do té ulice stoupneš a budeš koukat jen ocima, budou ti ty domy stejně "padat". Ten soft a čocky dnes vylepšují to, co ty vidíš. Zkus to, postav se do úzk3é ulice s vysokými domy.
To, že "padaly" byl jen skutečný a realný pohled co vidíš okem, bez elektrinických vylepšení.
Já jsem momentálně spokojený, že se mi komíny nevlní jako užovky. Už to tak bylo a bylo to hnusné. Pohled na koleje s periodickým propadem po dvou merech byl disgustující. Takže když tohle zmizelo, tak já jsem nadšený a spokojený. Nějaké hroucení domů k sobě mne nenazvedává.
oba řešíte píčiviny, místo vděku za to, že k dokumentačnímu obrázku nemusíte vytahovat skicář a stačí jen klik na mobilu :)
Ale, však to znáš, tady většinově nejde něco nového vidět, jako najít nějakou tu mušku na autorovi reportáže.
Ale oak je tu hodně lidí, co neválčí, nehledají problémy a rádi si to přečtou.
A pro ty já tY zážitky z cest, píšu
Nejsme v tom sami.
Teď tady,na na terase u snídaně, pozoruji ty racky. Mládě, větší než rodič, fakt nepoznám mámu - racka, od fotra - racka, tak to mládě stále běhá za tím rodičem a kníká jako kuře. Zobákem jej pošťuchuje a dožaduje se krmení.
Už mě to začalo vadit, ta ukňouraná žebrota, tak jsem vstal a zadupal.
A ejhle, mládě se vzneslo jako orel, zakroužilo a přistálo o pár metrů dál.
Takže ty darmožroute, velký si dost, zobák máš jak taťka, létat umíš, tak se přestaň povlakovat a škemrat, a hybaj makat!
Pár dní jsem se neohlásil, a to ne snad proto, že bych se poflakoval. Ve škole, když už mě zařadili mezi ty nejlepší fránináře s klasifikací C1 mám opravdu dost práce, protože, proč to nepřiznat, patřím v naší skupině mezi ty horší, zda-li vůbec nejsem nejhorším. S gramatikou válčím i v naší mateřštině, a na tu francouzskou, tedy psanou, fakt rezignuji. O to víc se snažím, abych alespoň nemluvil jako totální negramot a tak, snad poprvé v životě, poctivě dělám úkoly. A taky se učím, ne méně pilně, než když mě vyhodili od zkoušek na vojenské katedře a mě hrozilo, že když je podruhé neudělám, půjdu na vojnu místo jako absík na rok, jako přerostlý záklaďák, na roky dva.
Ale zase, nebyl bych asi takovd lým šprtem, kdyby tu se mnou nebyla Soňa, která má ambici, za rok dohnat svojí pílí můj letitý náskok, a tak místo povalování se u bazénu, si hrajeme na po odpolenách na školní svědomité žáčky.
A večer?
Večer se jde na véču se Soninými spolužáky z A1, Němci a Holanďany. A jestli si myslíte že mě nechají si odpočinout a hovořit mojí Kneipedeutsch, tak jste zase mimo jako jsem byl já.
Oani, nadržení dozvědět se něco nového, sami mezi sebou hovoří šíleným klonem francouzštiny a mě si berou jako učitele, slovník, a občas i arbitra, když se zhádají o spráné skloňování nějakého nepodstatného sloveso.
Až dnes ráno.
To bylo tak. Adreas ze Soniny skupiny už ve čtvrtek nějak pokašlával a v pátek se omluvil, že má chřipku. V pátek začaly pokašlávat Holanďanka s Kanaďankou, a dneska ráno Soňa. A nejen pokašlávat, ale bolí jí hlava, všechny svaly, prostě chřipka a asi “jako prase”.
Na školu, zdá se, může Soňa zapomenout, a teď přemýšlí, jestli pro ní nebude lepší, abych jí zítra hodil na letadlo do Barcelony a poslal domů.
Takže konečně jsem měl den pro sebe, tedy CGG. A tak už žádná “Chyba 404” u sklíček z Chlumu u Třeboně.
“Ty dneska nejdeš?” zeptala se mě před chvilkou Soňa.
“Nemůžu tě tady přeci nechat samotnou!”
“Ale, jen běž, čekají tě tam. Já to přežiju, neboj”.
A tak jsem vyrazil, přes poněkud příliš bombastickou čtvrť Antigone, u které její katalánský tvůrce zřejmě zhlédnul v stalinistickém socialistickém realismu, průchodem současně belmi konzumním Polygonem a Trianglem až na náměstí Comédie, které je takovým místním středobodem, asi jako kdysi v Praze býval Václavák. Pravidelnou sobotní demonstraci jsem už prošvihnul, asi dnešní téma bylo příliš malé, aby stálo za posílení polcejních hlídek, zato u sousoší sourozenců Hlavešových, kde pan doktor Milan Hlaveš je vypodobněn ještě ve věku kdy nebyl slovutným odborníkem ale roztomilým robátkem, tak tam úžasně zpíval vysoký američan tak podmanivě, že i Frantíci zapomínali na svoji tradiční nevraživost k všemu, co jen trochu zní anglicky.
Tady je
https://photos.app.goo.gl/LET6dQrrsabZFofa6
A pak už jen projít Grand rue Jean Moulin, u Obchodní komory zahnout doprava a jsem tu.
Jasně, v Fitzpatrick’s Irish Pub, kde točí nejlepší Guinness z celého středomořského pobřeží Francie Marseille nevyjímaje.
Mám tohle město rád. Mám rád i tu naší školu, co pořádá kurzy pro starší a pokroçilé, a mám rád tu naší mezinárodní tlupu lidí, co si chtějí rozumět.
Tebe je na statiku škoda, měl jsi být spisovatel.
Montpellier
http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
"Okamžitě sundej ze sebe ty hadry a mazej pod sprchu". Křičela a z očí jí šlehaly blesky.
To je prostě Soňa.
A asi jsou takové i ostatní, ale to znám jen z doslechu, protože jsem skoro 35 let ženat. A právě, díky těm, společně prožitým létům vím, že pro mě bude lepší neremcat a udělat co žádá.
No, vlastně to začalo docela nevinně, jako všechny průšvihy. Soňa, která ještě předevčírem byla na umření, se rázem vyzdravila a sebrala mi u tu miniaturní "chvilku pro sebe" v irské knajpě Fizpatrick, tady v Montpellieru.
Že prý půjde se mnou. Mohlo by to být horší, říkal jsem si když jsem platil dvě dvojité Baileys a můj Guinness, tedy několik oněch.
Vracíme se domů a přímo, na zastávce tramvaje na náměstí Comédie klečel chlap a úpěnlivě prosil.
"Jen deset centů, prosím..."
"Desent centů?" říkám si, skromný žebrák.
"Desent centů, pane, prosim, deset centů, na pivo. Eh,co to melu,na jídlo....".
"Ty chceš desent centů na pivo?" ptám se nekompromisně.
"Ano, koupil bych si plechovku, a těch deset mi schází", a otevírá dlaň plnou drobáků.
A koukal na mě tím psím, prosebnÿm pohledem, tak odevdaně, bezbraně.
Byl jsem přísný:
"Na jídlo, nebo na pivo!!!. Nesnáším lháře!"
"Na pivo, pane, na pivo. Deset centů stačí..."
Zalovil jsem v kapse, a tam žádný drobák.
Nejsem prťka, měl jsem v životě kliku, dal jsem mu deset euro.
A pak se děly věci.
Ten muž přestal být hendikepováný a na kolenou, vstal, začal mě objímat. Tak jak je tu zvykem. Třikráte políbení, zprava, zleva a ještě jednou zprava.
A já pak musel pod tu sprchu.
Můžeš být rád, že tě ´při té příležitosti´ neokrad´ ...
SDF, tedy houmlesáků, je tady fakt v porovvnání s jinými francouzskými městy hodně. Posedávají na rozích, většinou se svými psy, a tiše somrují. Neslyšel jsem nikdy žádné varování, že by byli nebezpeční nebo kradli.
Skoro mám pocit, že si místní svá SDFka hýčkají a mají k nim kladný vztah.
Kradou spíš výrostci v bundách s kapucou přes hlavu co se pohybují v tlačenicích na nádraží, nebo všude tam, kde je spousta lidí. Říká se, že jsou to Rumuni.
A omladina hodně krade v samoobsluhách, tam jak jsou ty samooblužné kasy. Mají tam šest kas a u toho tři ohromní četnoši hlídají a další stojí u vchodu a tu a tam kontroluje tašky a lístečky,jestli mají všechno zaplaceno.
My chodíme přes tu jednu kasu s obsluhou co zbyla, a tak často sedávám na lavičce u toho vchodu a čekàm, až Soňa vystojí tu frontu. A skoro každý den vidím, že nějakého nezletilce čapnou, že něco ukradnul. Nedělají s tím cavyky, jen to musí zaplatit nebo vrátit. Neviděl jsem, že by volali policii nebo něco sepisovali.
No, a raky dostanou od toho černocha fest vynDáno, ale zase,už mám pocit, že si ti mladíčci u toho udělali sport.
Počítám, že brzo zase samoobslužné kasy zruší.
A je to doma!
Trvalo to 7 let, ale jde to, i v našem věku.
Gratulace, hodně velká gratulace, obdivuji a závidím schopnost, odhodlání a výdrž
Díky,
říkám tomu mentalita dálkového cykloturisty. Prostě jedeš dál. Prší, je zima, jedem dál.
Nejsme z těch, co to vzdají.
Nebudu dělat nové vlákno, šoupnu to sem:
Ve čtvrtek večer mě Soňa hodila do Norimberka a v pátek zrána jsem nasedl na Ohnivého oře, tedy vystřídal jsem tři, tedy už by se asi dalo mluvit o malém Pony Expressu. Zavazadla do vaku na záda a na perón a pak zase dolů, mám to už nacvičeno, ale nebaví mě to.
Německo už taky není co bejvalo, Oř měl zpoždění, čímž mi utekli ty dva navazující, ale nakonec to dobře dopadlo, i když jsem musel v Offenburgu použít němčinu, co se ve škole neučí, když jsem na přestup měl tři minuty, a pak znovu a hlasitěji, když místa vyhražená pro přepravu kol zabrali posedávající výrostci ze sluchátky na uších a učinili uličku neprůchodnou. Přes veškerá protivenství jsem nakonec dojel do Strasbourgu, do hotelu, kde mě mají rádi a poceloval se se všemi, jak se v Žabožroutově sluší.
A pak večeře, žabí stehýnka vyjedli Němci, na mě zbylo jen pár hlemýžďů.
A dnes v jednu na nádraží na TGV směr Provence, taky masakr, ale nakonec jsem se dostal do vagónu učeného pro magory s velocipédy a liboval si ve své cyklosamotě. V tomhle čase cestovat s kolem může jen duševně chorý nebo Pařík.
Ale ouvej, hned Mulhouse přistoupilo podobně postižené děvče, jenomže ta má šanci z toho vyrůst, hádám jí tak dvacet.
Venku svítí slunce, za chvilku minu Lyon, a ten provensálský blankyt na mě vážně působí jako něco hodně silného rovnou do žíly.
Arsène Lupin
Tak jsem ho dneska potkal.
To bylo tak. Časně zrána, tedy jen co mě provensálské sluníčko probudilo do toho blankytného kýče, jsem zapakoval kolo, obléknul ty kamaše, ve kterých v kombinaci s mojí černobílou bundičkou vypadám jak čmelák, tak abych to trochu zamaskoval, navlékám si přes ně ty volné cyklistické šortky, co v nich dovádí ti jurodiví mládenci na horských kolech.
Nevím jestli vizuální dojem "čmeláka" rozbiju,v každém případě ty šortky mají kapsy na zip, a do té napravo si strkám svoji kovovou peněženku.
A tak i dnes. Vše zabaleno, jen vrazit kapesník do levé kapsy a peněženku do té pravé a ouvej:
"Kde k čertu je? Že já ji blbec zabalil s těma "civilníma" kalhotama, co jsem měl včera na večeři."
Jasně, jak jinak, měl jsem jí s sebou, taky v pravé kapse.
A kalhoty na dně brašny, všechno tedy ven, čas běží a to mě zatím štvalo nejvíc. Ale v kapse kalhot ta portmonka nebyla, nebyla ani v bundě, vlastně nebyla nikde.
Všech těch pár věcí co mám s sebou jsem obrátil třikrát a to už mi bylo ouvej.
No, asi mě tedy vypadla v tý hotelový restauraci z kapsy, vím, že jsem kontroloval, že jí mám, když jsem tam šel.
Tak mažu na recepci, jestli jí někdo nevrátil.
Nic. To už vypadá blbě. Jistě jsem ji večer tam měl.
Počkáme tedy na 11, přijde personál do restaurace, třeba oni našli.
Co jsem v ní měl?
No doklady, dvě platební karty a přesně 100 euro v hotovosti, dvě padesátky. Takže co dál?
Ještě mám dvě karty doma, ale taky v hodinkách, dobře, nemusím je mít u sebe, pro jistotu si je nahraji do mobilu
Tedy ty ztracené bloknu, a budu platit mobilem a hodinkama. Nějakou hotovost taky mám, zvládnu to, ale fakt jsem naštvaný. Doklady po mě stejně nikdo nechce, ale bude to vopruz je pořizovat znovu.
Poslední naděje selhala, personál restaurace taky nic neví. Sedám na kolo o 4 hodiny později než jsem měl v plánu, přejíždím Rhônu a valím na jih liduprázdnou cyklostezkou a snažím se být pozitivní.
"Co bys chtěl, Popovický Orle, lítáš si tu v pětašedesáti na kole po Provence, všechno zalité sluncem, nic tě nebolí...."
A fakt to zafungovalo, "Když jedu, nic mě nezastaví..." pýšním se.
A zase jsem se spletl.
Zastavili mě a obrátili zpátky. Tedy byl to jen jeden telefonát slečny z recepce:
"Vaše peněženka se našla..."
"Skvělé, dejte mi hodinku, vracím se".
"Kde byla?"
"Jeden host jí našel před chvilkou v hale".
Kontroluji, nic nechybí, tedy až na těch 100 euro v hotovosti.
"Tak už vím! Byl to Asène..."
"Promiňte, nerozuměla jsem."
"No Arsène Lupin přeci, lupič gentleman."
Mám rád když se holky smějí a tahle se smála jak zvonkohra v Loretě.
Tak dvacet tam, dvacet zpátky, jsou dvě a do Orange to mám 110. To nedám za světla a zase neuvidím to Římské divadlo, co jsem měl v plánu.
Leda?
Jasně, tak zase vlak.
Divadlo jsem viděl, všechno dobře dopadlo.
Theatre Antique, tak jak jsem to naflákal mobilem:
https://photos.app.goo.gl/RNDDNsxaVtqX9SGU6
Neuvěřitelná výška te samotné kamenné stěny co tvoří podium. Hlediště je na skále, chytře vytesáno. Celkem dobře je vidět původní a nové zdivo, stupně jsou kompletně nové.
Měl jsem vlastně štěstí, stihnul jsem to hodinu před zavřením, bylo nás tam pár, takže fotky nez davů turistů.
Té práce, kámen po kameni, vytěžit, otesat do předepsaných rozměrů, dopravit na místo a postavit takovou věc. Úžasné
Slušné komplikace i s poplatkem, ale umí to naštvat.
Když si na cestě sám, nemáš to na koho hodit Víš dobře, že to byla jen tvoje chyba.
A zasloužil jsem si to.
Byl jsem Frantíky vytrestán. Totiž když jsem přišel do té restaurace, seděl hned vedle německý pár. Stolky natěsno, jak to tady mají ve zvyku.
Nic, hleděl jsem si svýho, objednal si jídlo a pivko A pak Němec vstal a protahoval se kolem na hajzlík, drknul mi do stolečku a pivo jsem zachránil na poslední chvíli. A omlouval se německy, a ze mě automaticky německy vyjelo - nic se nestalo.
A toho si všimla ta baba a zatímco byl pryč,byl jsem podroben výslechu l, jaktože jako Francouz umím německy. Vysvětlili jsme si to a oni že jsou z Regensburgu, tedy sousedi u nás každou chvilku - pán když se vrátil ukázal krabicku cigeret s česky psaným varováním.
Pojedli jsme, popili a klábosili německy a řechtali se u toho, prostě jak echtoví skopčáci.
Být Němcem ve Francii si zaslouží trest.
A tam mě taky vyklouzla ta peněženka.
Platil jsem hodinkama ale v kapse s peněženkou lovil prachy na dyško a pak jsem jí asi řádně nezapnul.
A běžet za skopčákem: pane, pane, vypadla vám peněženka to fakt moc Frantíků neudělá
Tak hlavně, že to celkem dobře dopadlo. Vlastně šlo jen o ty doklady. Karty jsi stejně zablokoval a to je asi jejich konečná. Hotovost si rozdělili šťasní nálezci a tobě zůstaly doklady. Taková plichta s osudem.
Naštěstí jsem ani ty dvě katty neblokoval,jsou to ty moje "cestovní" mám na nich malinko, jen pro sichr.
Karty, co s nima platím, mám fyzicky doma, ale nahrané v hodinkách a teď i mobilu. Poprvé jse si říkal, že by se hodila i nějaká ta e-občanka, ale fakt ty doklady po mě nikdo už léta nechtěl.
Do Anglie jsem potřeboval pas.
Jsem v kraji, kde jaro začíná dříve a podzim přichází později. V kraji, kde zraje réva a fíky a kvetou levandule,tedy když je jejich čas.
A ten teď není, ale to vůbec nevadí, protože je tu vážně pohádkově.
Cyklotrasa vede po zrušené železnici, rovinka, bezvětří, já sám a Provence.
A myšlenky se rozbíhají:
Jaké by to bylo, kdybych měl to štěstí a narodil se před 65 lety v tomhle Bohem požehnaném kraji.
Nepotřeboval bych zimník a netrápil by mě slovesný tvar- subjonctif. Třeba bych pěstoval révu a místo piva pil víno, které bych žmoulal dásněmi jak kojenec dudlík a tvářil se u toho jako znalec.
Dovolené bych trávil na Azurovém pobřeží a věděl bych, že žiji v nejlepší zemi světa, a tak bych jiné krajiny ani nechtěl poznat. Byl bych stejnou měrou sobecký jako zdvořilý, ledabyle bych nosil šálu kolem krku a vůbec úzkostlivě dbal o svůj zevnějšek. A neustále bych žvanil, tedy hlavně o sobě
To bych tedy asi byl Francouz.
Našlapuji zlehka jak baletka, neženu se nikam,
Nikomu nepřekážím, nikoho nezdržuji, a zdravím "bonjour" každého živáčka co míjím, a všichni, bezezbytku, stejně tak odpovídají a s úsměvem.
Kdybych byl Francouz, asi bych měl vážný problém.
Nikdy bych si nepřečetl Karla Čapka v originále a nepoznal bych, jak kouzelně si uměl pohrát s naší mateřštinou.
Kdybych byl Francouzem, neseznámil bych se v tanečních se svojí první lásku Zuzankou a nevodil se s ní za ruku rozkvetlým Petřínem a neviděl bych, jak právě z toho kopce je v květnu naše Stověžatá krásná.
A neznal bych pár dalších holek, neudělal spoustu hloupostí a chyb. A neměl bych dvě krásné a chytré dcery, tedy jistě po jejich maminkách. A nevzal bych si Soňu.
Byl-li bych Francouzem, neměl bych to štěstí potkat skvělé muže jako byl František Vízner či Ladislav Urban, mým kamarádem by nebyl sklářský výtvarník Vladimir Klein a nikdy bych si nedal pivo s Jirkou Šuhájkem.
A je to tu, všechno hezké má svůj konec, stejně jako ta cyklostezka po železničním náspu. A teď už to bude do kopce. Nebojím se ho.
Každý kopec má svůj vrchol, nic netrvá věčně. A za každým kopcem bývá další a větší.
Stojím trochu zpocený na špici toho prvého a zvědavě pozoruji tu další horu před sebou a mám už jasno.
Jsem rád, že nejsem Francouz a netrápí mě, že nepocházím z Provence. Kdybych byl odsud, neměl bych dnešní den jako svátek, nevážil bych si toho výjimečného okamžiku.
Ptají se mě, vlastně pořád, když slyší můj "petit akcent":
"Odkud jste?"
"Já, já jsem z Čech, dříve Československa" odpovídám hrdě.
Je tu krásně, ale já vyrostl a mám kořeny jinde.
Jsem ze země šikovných, chytrých a pracovitých lidí a práci a um některých z nich, se snažím světu ukázat.
"Neustále bych žvanil, tedy hlavně o sobě" Znamená to, že si přece jen Francouz?
Ono to od začátku bylo takové hektické.
Posledních pár měsíců jsem doma jen na otočku, a když jsem doma, makám na tom CzechGlassGuide, abych ho připravil k transformaci do pořadného on-line systému, programátor mě zaúkoloval.
A tak jsem dělal na lodi stejně jako ve vlacích, každou volnou minutku tomu věnuji, protože teď jsem brzdou já.
A tak, namachrovaný, cestuju na kole furt,balím odpoledne před odjezdem.
Všechno po kupě, jen nemůžu najít nabíječku baterií přehazovačky. Něco, co jsem dříve nepotřeboval ale vím, že nez toho neodjedu.
Dům naruby,nenašel.
Je 16:00 zítra do 12:00 musím nabíječku mít.
Schválně si to zkuste sehnat v Praze, tedy přes internet s tím, že si tam dojedete dnes nebo zítra dopoledne.
Vyšlo to, ale bylo to o fous.
Jsou, jsou skladem, ale doručení 2-3 dny...
A tak jsem odjel s myslel si, že ten nervák už mám za sebou
Máš to kolo a svojí výbavu moc přetechnizovanou. Dá se s tím celkem pohodlně, ale zaplatíš za to tím opruzem to udržet v chodu a občas těmi nerváky. Ale to je tvoje rozhodnutí a tvůj boj.
Ani ne, naopak, tenhle gravel toho už má míň na dobíjení tím, že přední světlo a zadní světlo - radar,stejně jako navigace, jsou napájeny z jedné centrální baterie.
Myšlenka skvělá, provedení kulhá. Ta baterie, na to jak je velká, má malou kapacitu - tedy pokud bys potřeboval svítit předním světlem.
A pak je tam ta zrada, ta elektrická přehazovačka. Na to nejsem zvyklý, a znáš to, starýho psa...
Tedy musíš si myslet na tu malou nabíječku a asi ji vozit v rámové brašně jako hustilku.
Na nabití by to mělo dát 400-500 km, podle toho jak moc řadíš, ale věř tomu.
Jinak je to zázrak, naprosto přesné, spolehlivé, jsem tím nadšený.
Ale ve finále to stejně odšlapeš sám.
Jdu na to, drž mě palce
Jak to napsat, abych na příště nedostal od Soni zaracha na výletování na kole, a zároveň, aby nějakého horlivého úředníka nenapadlo, že jsem příliš čilý na to, abych pobíral starobní důchod a nezhaftli mě ho.
Tedy jsem mezi Skyllou a Charybdou a navíc na tenkém ledě i když to celé zní, a možná nejen zní, jako nesmysl.
Asi bude nejlepší kápnout božskou (vysvětlení pro generaci Z - napsat pravdu).
Kdybych měl talent co měl Ernest Hemingway, sepsal bych útlou novelu - Stařec a hora.
Mont Ventoux není jen tak "nějaký kopec".
Ten vršek je postrachem cyklistů, i těch co váží 50 kilo i s byciklem a žilách jim kolují dopingovou komisí dosud neodhalené chemikálie. A tak se stal poutním místem i všech nás, co si naprosto amatérsky drásají řitě o sedlo.
Tak jsem i já na tu větrnou hůrku musel v roce 2021 a málem na ní vypustil duši, protože mé zelené kolo byla silnička určená pro namakané kuřecí hrudníčky a nikoliv metrákového dědka, lehké převody končily tam, kde u mého současného kola začínají.
Říká se: zážitek nemusí nutně být hezký, ale měl by být silný. A to teda byl a natolik, že když už mám do penze to nové superkolo, rozhodl jsem se jej zopakovat.
Ta hora je totiž záludná.
Asi, možná, snad mnoho z vás, jelo někdy na kole do kopce. Vyhlížíte konec a opravdu, vypadá to že támhle, za tou zatáčkou už bude sklon mírnější, na chvilku si ulevíte. Ne tak na Ventoux, za zatáčkou, na kterou upíráte všechny své naděje, se kopec stane strmější, prostě vás chce dorazit.
A jede se 4-5 km v hodině, každý kousek látky, co má našinec na sobě, je propocený, jako kdybych se v těch cyklohadrech osprchoval.
A protože svah je stále drsnější, už se jede pomaleji, než by člověk kráčel. A pak dojde k té zradě.
"Na to se můžu vykašlat, raději se projdu".
Kdo jednou zradil, vždycky zradí, a to se netýká jen presidentského páru.
A pak už vše, co považiji za "moc dokopce" jen pochoduji.
Občas se zastavím a posadím, hlásím se Soně, která by byla nejraději, kdybych s ní mohl online sdílet svoje EKG.
Čím výše tím méně vegetace, až se krajina mění v cosi co si pamatujeme ze záběrů programu Apollo. Vrchol kopce v mracích, moc toho tedy nenafotím.
Měl jsem připravenou řeč k francouzským kolegům cyklistům, prý se na ní těšili, ale čekali mě o 3 hodiny dříve, když jsem Malaucène opustil v devět.
Takže pak už jen sundat to mokré, nahradit suchým a přidat vrstvu teplého, a svištím dolů, 21 km bez šlápnutí do pedálů.
Tedy, nebylo to na umření, ale pohodová procházka po Stromovce, to taky ne.
Jako vždycky, jsem rád, že jsem to nevzdal.
Víc pozitivního asi teď říci neumím.
Brzy se sem drápat už nebudu, ale vím já, jak budu chtít slavit sedumdesátku?
A tímto se zase loučím, ozvu se, pokud vše bude v cajku, ze své listopadové cesty na Paříž, ale pojedu na elekrice.
Hezky se mezi sebou nenáviďte, ale beze mě
Dle rozkazu.. Buřty, pívo a nenávist, to tady funguje odedávna :)
https://www.youtube.com/watch?v=jMsAjv3if5A
Pan Hapka nazpíval nenávist, tak nenávist. Požadavky na přezpívání již nepřijímá.
Nebudu zakládat nové téma,kdo bude chtít, přečte si.
Napíšu to naposledy politicky korektně, protože to vypadá, že už bude zase konec nesmyslného okecávání, a tlustej bude buřtík a ne váhově čelenžovaný, chlap bude chlapem, holka holkou, a "kvír" přihřátý magor.
Takže cesta byla zajímavá, čelenžovali mě vršky, tedy zejména cestou z kopce,protože nahoru mě pomáhal motorek,ale z kopce jsem musel tu soupravu ubrzdit.
Zapamatovatelným zážitkem bylo i to mrholení a lezavá zima.
_________
Politicky nekorektně, 11 hodin jsem v dušičkovém počasí drásal řiť o sedlo a protože jsem jako blb uvěřil reklamě, že v těch nových botkách budu jak kdybych měl haksny v lavóru s teplou vodou, nenatáhnul jsem přes ně neoprénové návleky a mrznul jsem jak Robert Falcon Scott na pólu.
171 km, jsem v Heilbronnu a chci tu zůstat do léta.
Mám toho plný kecky, není mi už padesát....
Kdo chce zadel na dlouhých štrekách na kole
hebkou jako z fotelu míti, musí na stroji sedlo Brooks Flyer Imperial míti (nebo aspoň obyč Flyera bez prořezu).
Škudlí-li nesmí se diviti, že jeho zadeli každý masochista závidí :)
V tomhle dušičkovým počasí - 2* vlněné ponožky farmářky, manšestráky, vlněné a kožené rukavice, placatá čepice a stovečka tam padla jak vyšitá, stejně jako ty 2 pivka na konec :)
Řiť si zvykla, SQ Lab sedla fakt fungují, to jsem napsal spíše jako básnický obrat...
Posral jsem to s těma botama, teda v tom, že jsem věřil, že budou teplý.
Dneska jsem to pojistil neoprenovými návleky a pohoda. Jak mrznou nohy, cesta netěší.
Taky ta čapka pod přilbu, sice Vaude, ale asi germán má menší ušiska než my Lávrovi, a tak mě fučel do ucha ledový vzduch, až mě rozbolelo.
Dneska jsem koupil pořádnou čapku pod přilbu - tedy, bude už jen teplo :-)
Pořád se učím, ale už hodně věcí mám faktvYchytaných, tedy na způsob, kterým cestuju.
plastovej mám kartáček na zuby. Na kolo kůži, vlnu , bavlnu, len :)
Teď jsem naloupil na Aukru rundel budoucích speciálních cyklistických manšestráků po necelejch 140 kačkácha :)
Já ti rozumím, na tvém kole by takové sedlo bylo jako pěstna voko.
Na druhou stranu, na karbonovém gravelu by tak působil Brooks.
SqLab dělá dobrá sedla, ujel jsem na něm 3@8 v kuse a prdel v cajku. Samozřejmě, haksny, ale hlavně ramena a ruce bolely ale prdel?
Fakt ne
Tož není to imperiál, jenom B17, ale može byt?
Stavím nový speciál na příští rok.
Rozměry jsou stejný, já Imperial oceňuji hlavně ve vedrech, líp větrá... Nicméně i normální B17 doporučuju z boků sešněrovat
"Paříku, pamatuj si: nesmíš smrdět" učila mě Soňa neúnavně, až jsem si to zapamatoval
A když se chlap zpotí smrdí fest. A já se orosím ještě než vyjedu, než si nazuju boty.
Takže když cestuji na kole, každý večer všechno co jsem měl na sobě vyperu. Na lehkém kole šetřím váhu, tak mám jen jednu sadu cyklooblečení, tedy nelze jinak.
Druhý den by proti mě mokrý pes byl Chanel číslo 5.
Ale tahle cesta s vozíkem je jiná. Nemusím tolik šetřit prostor v brašnách a váhu, vezu si dvě sady hadrů, a tak peru až po dvou dnech. Vlastně po třech, protože musím přeprat i "civil" z Norimberka. Tedy největší zážitek dne - velké prádlo
Jinak se vážně vůbec nic výjimečného neudálo, povinná fotka u "učitelek" třikrát nahoru a dolu a byl jsem v Karlsruhe, 75 km ve dvě jsem už bydlel
Ale ještě k tomu prádlu.
Vyprat je jedna věc, ale nutné je i to všechno do rána usušit. Vezu si mrňavý fén, pustím ho v koupelně na ty hadry a ráno v čistém. Jenže mám jen pár hadříků, a dneska plnou Tatramatku.
Takhle na hromadě to nemá šanci. Musím to rozvěsit.
Nebudete mi věřit, jaký problém je v centru Karlsruhe sehnat 3 metry provázku....
Ale dal jsem to.
Zítra ve Francii budu vyvoněný jak na maturitní ples.
Jo, paní Irena se ptala, kde je v noci to kolo
Jak jsem řekl, bydlí se mnou.
S kolem na pokoji mají problémy jen majitelé českých penzionů.
Toufám, že si nevezeš Perwoll koupenej v Česku. V Německu koupenej je o třídu lepší. Ale zase tě zastavujou lidi se stupidním dotazem: "Nový?"...:-)))
Peru jen v tom tekutym mejdle nebo šamponu, co jena hotelu.
Ono to není špinavé,jen propocené. Pravé praní je asi něco jiného, ale takhle to stačí abych nesmrděl
Když vidím, kolik toho musíš vyprat... nebylo by lepší Soňu malinko upozadit a raději trochu smrdět? :-)
Kdybys jezdil MHD, věděl bys, jakej hnus smradlavej se mezi lidskou rasou pohybuje. A tím nemyslím jenom houmlesáky. Do nákladu by se mu jistě vešel tenhle nepatrnej strojek, párkrát zatočí klikou a má vystaráno. Píšou, že to má i sušičku! :-))
Není problém každodenní koupel+ přeprání dresu a ponožek každý den a kraťasů s cyklovložkou každý druhý v létě nejen na hotelu- jindy máš více oblečení a pak jednou za čas se toho nasbírá... :-(
No, bohužel je to problém i v létě, tedy na hotelu. Nemůžeš vystavit spodky do okna jak v Palermu,na pokoji klimatizace, v koupelnách netopí, nebo na časový spínač, neusušíš.
Jo, když zakempuješ, natáhneš šňůru mezi dva stromy...
Ale to už mě nepotká. Věk a zdravotnísrav má své limity, jsem rád, že jedu. Ale už to mám vychytaný, pidi fén uvezu i na kole bez motoru.
Dneska jsem měl vypráno, tedy na praní jen gatě, triko a fusekle - tři věci - ale protože lilo, je toho na sušení zase hromada. Není to kde rozvěsit, možná fakt budu muset sušit fénem ručně.
Moje volba, moje cesta.
V listopadu nelze čekat nic jiného.
Poradím si.
Za celou dobu cestování jsem neměl problém s tím, že by vyprané věci neuschly do rána (i za deště a jedno jestli na divoko či v soukromí- ale vždy pod střechou) od jara do podzimu. Je pravda, že v listopadu na dlouhé trasy nejezdím- jakmile se ochladí, tak jen na víkendovky a to prát netřeba. jedině vložky na kraťasech schnou dýl, ale i ty od večera do rána uschnou jaktak(jen dvakrát jsem je "dosoušel" teplem svého těla a do startu byly suché). Jasně že v klimatizovaném pokoji je to jiné, s tím nemám zkušenosti jako ty- protože přes zimu odpočívám, jezdím jen tréninkově po okolí a hlavní je léto a teplé dny a nechápu zase, jak někdo může zalehnout večer bez celotělové koupele po náročném a teplém dni. Přeji jen pokoj a příjemné zážitky na cestách....
Ve stanu je to jinak. Ráno bývá veliká rosa a ani moira light není suchá. Večer vyprané oblečení je ráno nenositelné i když je pak přes den třeba 30 stupňů. Je to třeba dosušit na nosiči a ráno si vzít něco jiného. Cestující natěžko se stanem se pozná snadno, stále na brašnách něco dosouší.
...ve stanu, nebo jen pod zavěšenou plachtou spím běžně- takže vím jak to je a jak píšu, dosoušel jsem na sobě jen nepatrně vlhkou vložku kraťasů dvakrát (a to před 20-ti lety, kdy se používala ještě jelenice). Na brašnách dosouším jen ručník použitá ráno a ten je suchý do hodiny(pokud neprší)... :-)
Večer vypereš, pověsíš na venkovní sňůru a ráno to oblékneš suché? Jak to bráníš před ranní rosou?
....pod zavěšenou plachtou- a v lese nebo pod střechou čehokoliv rosa nebývá ani zjara/na podzim/v dešti. ;-)
Jak se říká, zážitek nemusí být hezký, ale silný.
Mám to vychytané, vyperu, usuším, v léte i v zimě. Tedy myslel jsem si.
Dneska jsem narazil.
Tedy prát jsem nepotřeboval, mám čisté hadry na ten kousek co pojedu zítra.
Ale přišel jsem fo hotelu Canpanile v Meaux, kde pravidelně bydlívám, jsou to takové přízemní pokoje, lezeš tam rovnou z chodníku, ideální, nastrkáš tam kolo i vozejk, místa málo, ale co chtít víc, žadný zápas s výtahem, kolo na zadní a tak.
Přijdu do ookoje a ten celÿ natažený cigeretovým kouřem. Bylo mi podezřelé, proč je otevřené okénko, i když venku zima.
No, nebudu dělat scény, i když bych pokoj mohl reklamovat, nikde se nesmí uvnitř kouřit. Mám toho dost, prostě to vyvětrám.
Jak jsem zvyklý, strčím 3 baterie do nabíječek, zapnu si varnou konvici, co je na pokoji, že si udělám čaj. Tím otevřeným oknem mi do pokoje ale leze hnusná zima.
Nápad.
Mam fén, hodím ho k oknu a budu ten ledový vzduch ohřívat, než vyvane ten cigeretový smrad.
A to už ta cimra nedala, 3 nabíječky, barnou konvici a fén - vyletěli pojistky. Orůzkum pokoje (ještě že mám světlo Fenix, Pojistky, tedy jističe, jsem nenašel. Na recepci.
To lemro, místo aby otevřelo skřín z jističems - viděl jsem ji venku a nahodolo to,mě přestěhovalo do jiné cimry.
No v té alespoň nikdo nekouři.
Ale fén do zásuvky nestrčím, než nabiju ty baterie...
...a lemra je TA.... ;-)
https://www.relive.cc/view/v26MoQAJdEv
Třetí den v sedle si začínám zvykat. Na chlad, mlhu, klouzavé bláto i tichou samotu.
Už mám zase ten správný rytmus, a z prvního dne namožené svaly už tolik nebolí. Nebo jsem se na tu bolest už tak nějak adaptoval.
Vždycky to tak je.
A když už jsem mrazuvzdorný, vodě i větru odolný, přijedu do cíle, a zase vyměknu v gaučového povaleče.
Z Karlsruhe do Strasbourgu lze jet na kole v zásadě dvěma způsoby - po německé nebo francouzské straně Rýna. Francouzská strana je romantičtější, kus se jede opravdu podél řeky, pak alsaskými dědinami, stále je na co koukat,německá je po stezce podél silnice a je přitažlivá asi jako pohled skrz dvířka pračky na špinavé montérky, ale je rychlejší.
Je sychravo a mlha, volím rychlost.
A taky mám v plánu vám ukázat Passerele des Deux Rives, ocelovou zavěšenou lávku z Kehlu do Strasbourgu, kterou otevřeli v roce 2004.
Dvacetiletá krasavice, dneska bohužel v tom sychravém oparu. Ale co bych to byl za mostaře, kdybych ji už dávno neměl prozkoumanou a vyfocenou - tady je:
https://photos.app.goo.gl/V2t9trPuKMG2zrbA6
Jsem ve Strasbourgu.
Zítra v Nancy, to bude dál než dnešních 80, asi dvojnásobně.
Kdyby chtělo být jako dneska, tedy jen mlhavo bez deště, bylo by to fajn.
https://www.relive.cc/view/vYvEnr5d4GO
https://www.relive.cc/view/vQvyQ7A5m4v
Nerad jezdím na kole za tmy. A také v dešti.
A vysloveně nesnáším když je tma a prší.
Předpověď říkala, že bude odpoledne poblíž Nancy pršet a mapa, že to mám 155 kilometrů. Jednoduché počty.
Když vyjedu v 8:00 a pojedu průměrnou rychlostí 20 km/h, budu v cíli v 16:00, tedy za světla.
No, vyjel jsem v půl deváté, balil jsem déle než jsem čekal, učinit se voděvzdorným také vzalo nějakou tu minutu a korunu tomu nasadila německá hysterka na recepci, která měla sdílet pokoj s manželem, ovšem ten se z výletu ulil (a chápu proč) baba bydlela na pokoji sama, ale hotel jí naúčtoval místní daň za dvě osoby.
Tedy město Štrasburk jí okradlo o euro a kousek, a ta šetřivá dáma se jej dožadovala zpátky.
Vystornovat fakturu zaplacenou v říjnu a poukázat té dámě příslušný obnos na účet bylo řešení, které profesionální recepční nabízel, ale to už jsem nedal já.
Říkám, kurnik kvůli euru pro babu přijedu za tmy?
Ani omylem!
Vytáhnul jsem z kapsy dvojeurovku a slušně tu dámu požádal ať opustí prostor recepce, než úplně ztratím nervy. Myslíte si, že se baba zdráhala?
Ani náhodou, čapla dvojku, pohoršeně ze zašklebila, ale odplula. A já odepsal čtvrt hodiny.
Hranice mezi světlem a tmou.
Toho bohdá nebude, aby český elektrocyklista z boje utíkal. Udělal jsem z pedálů větrník a řítil se Alsaskem a pak Lotrinskem jako ten meteor, jak se zpívalo za mého normalizačního mládí.
Udělat 20 cestovní průměr, s těžkou soupravou, je docela na hraně. Musíme si uvědomit, že při rychlosti 25 km/h motorek odpojí a dál už za vlastní sádlo. A pak každá zastávka neúprosně ten cestovní průměr snižuje.
Ale zastavit jsem párkrát musel, abych vyměnil vybité baterie.
No, nebudu z toho dělat drama.
Dal jsem to. 155 km, za 8:05 hodin. Posledních 35 km lilo, ale bylo světlo. V 16:32 jsem byl v hotelu v Nancy.
Mesjé Pàrik?
Oui, c'est moi.
Žindryš?
Non, Jindřich....
Moc jsem nefotil a za lijáku už vůbec ne.
Pan Paleček nikdy nespí :-)
Užij si to!
4 palečky, to asi nebyl jen Šíravník. Není blbej, aby nechápal, že 2 nebo 4 už je jedno. Máš víc věrných obdivovatelů.
Ale kdyby to byl trojjediný Šíravnik, tak to bude něco jako Otec, Syn a Duch svatý :D
Mám s tím problém.
Je to chytrej kluk, a občas funguje docela v pohodě.a pak ta maniodepresivní psychóza, aby to bylo víc salonfähig, přejmenovaná na bipolarní poruchu.
Ti.
Není složité si všimnout že je marod na palici. Ale ty jeho výpady nelze tolerovat.
Však, nečtu to tu moc, určitě si našel nové obě
K čemu to bylo dobrý takový spěch, to nešlo dojet o 2, 3 hodiny později?
Píše, že nechtěl jet potmě. Vzhledem k tomu, že se šeří na svícení už v 16:30, tak to začíná být honička.
To, že se mi moc nechce dojíždět po tmě se světlem ještě neznamená, že se musím uštvat, zvlášť když mám dobré světlo.
Takhle, problém je když prší, je tma, jsi utahanej, a po 150 km, byť s motorkem utahaný jsi, a přijíždíš do velkého města.
Nancy dost velké město je.
Liják ti zruší navigaci, jak kapky dopadají na displej, dělají dotyky a navigace je nepoużitelná. A k tomu jsi promočený, zmrzlý jak hovno a unavený. Mozek funguje na půl.
Samozřejmě, logická cesta je se uklidnit, kouknot doobilu, naučit se trasu tak daleko, co jsi schopen si pamatovat, a jet.
Jenže pod tlakem děláš chyby, i když se moc snaž snažíš být v pohodě, nejsi. Auta všude, leje, brejle se ti potí, a
Kombina
Ano, navigace za deště když nejde zamknout displej si dělá co chce. Je jasný, že v hnusném počasí si utahaný po sto km.
Jednou mě chytl protivný déšť s velkýma kapkama a potřeboval jsem jet. Věděl jsem, že jde displej zamknout, jenže jsem na to zapomněl a než jsem to udělal, byla navigace těžce přestavěná. Snad půlhodin jsem rovnal navigaci aby ukazovala co má a než jsem přišel na to jak ji zamknout.
Únava, déšť, zima a veliké cizí město, to je šeredná kombinace.
Tak v tomhle mizerném počasí a krátkých dnech si naplánovat s takovým spřežením tak dlouhou štreku je krapet nerozum a řekl bych i zbytečný risk.
Tma mě nedělá dobře.
Tedy svítím, jsem vidět, a navíc, fakt už to dodělali. Na těch 155 km jsem byl snad jen 10 km na nějaké okresce, jinak jedu po cyklotrase, bez aut.
Ale bojím se, co kdybych píchnul. Jak to po tmě budu dělat. Vím, že bych si poradil, ale pokud je to jen malinko možné, nebudu to zkoušet.
Zítra mě čeká totéž.
Průšvih je, že to už nebude rovina.
Chybí mi jeden den.
https://www.relive.cc/view/vrqowezWzKq
Bude vám to možná připadat malicherné, tak samozřejmé a banální.
Na cestě na kole, není radno příliš spoléhat na navigaci, ale potřeba neustále vědět "kde jsem, tedy na mapě". Navigace, ty on-line, se v poslední době chovají velmi samostatně a svéhlavě. Poctivě tam nacvakám kudy chci jet, ale ouvej, navigace sama od sebe usoudí, že vlastně chci jet jinudy cestou delší a kopcovatější a bez zábran moji trasu přetvoří, aniž by mě jakkoliv varovala.
Dneska mi to navigace mapy.vz udělala hned dvakrát.
Poprvé, cíl Bar-le-Duc, koukám na displej - 59 km. Popojedu kousek, a náhle 62? Nic jsem neudělal žádný čudlík nezmáčknul, a přesto - "vyšší inteligence" usoudila, že sice o 3 km delší cesta se mi bude zamlouvat. A měla pravdu, ta umělá a chytrá. Bylo to delší, kopcovatější, ale asfalt jak dětská prdelka.
Ale podruhé jsem už té navigaci na to neskočil.
Fakt nepojedu o 20 km delší trasou jen proto, že je tam cyklostezka.
Přes Saint-Dizier?
To jako myslí vážně? Jel jsem tam vloni na podzim, z vlastního rozhodnutí stejně jako na jaře. Jen blbec a já udělá dvakrát tutéž chybu. Potřetí už NE.
U generála Colsona rovně, ne doprava jak mě sváděla ta přemoudřelá navigace. Pojedu přes Bar-le-Duc, krásným krajem Barois, který, když odmyslím, že tu nejsou Trosky Humprecht, ani hrad Kost, mi hodně připomíná mé dětství v Českém ráji.
Generál Colson, rodák z vísky Saint-Aubin sur Aire, v ní má pomník, přesně v to místě, kde je potřeba kouknout do mapy a nevěřit navigaci.
Inu jmenuje-li se někdo Colson, asi je předurčen k tomu být generálem. Protože jezdím Francíí nejen proto, abych se trýznil v dešti či vedru v sedle, ale také proto, abych tu jedl a hodoval, co to melu, abych se něco nového dozvěděl, googlil jsem toho generála.
Jak říkám : jsi-li Colson, budeš generál.
Našel jsem hned čtyři, a také generály. Ten můj se jmenoval Joseph Émile a jak se sluší na vojáka, padnul v jedné válek, které mezi sebou sváděli Francouzi a Němci, než pochopili, že to smysl nemá, a už se neperou, ale kamarádí.
Pak je tu generál Louis a generál Féderic, a pak ještě jeden z Ameriky, jehož jméno jsem zapomenul.
Tedy, u generála jsem se vydal rovně a kousek za vsí Laimont, kde také v roce 1914 nezůstal kámen na kameni, jsem opustil Lotrinsko a jsem Chalôns en Champagne a piju pivo jako buran.
Nevěřte navigaci ani generálům, pokud dávno nepadli.
Zítra projedu Champagne a moc se na tu cestu těším
Mimo město si trasu nechám na mapy.cz natrasovat. Pak si z těch tří možností vyberu a upravím to. No a tím končím. Čudlík naviovat už nezmáčku a jen po trase vyznačené v mapě jedu. V tomhle režimu se mi trasa nemění. Občas jsem tu trasu i ukládal, abych o ní nepřišel, když něco hledám. Pak jsem jí snadno opakovaně vytáhl. Opravdové navigování podle šipky na kole jsem použil jen při cestách za tmy z pinpongu, kdy jsme kvůli rekonstrukci bytu bydleli 3 týdny jinde v Praze. Potmě bych ty stezičkx mezi garážemi a nájezdy přes chodník netrefil.
Já jezdím podle MapFactor Navigatoru. Když se připravuju předem, zkouknu to jěště na Mapách, nebo papíru a na papírek si napíšu vesnice, přes který chci ject No a když navigace ukazuje jinudy, jdu si podle svýho a ona se zas chytne. Nebo si natukám průjezdný body a to je pak paráda, jen na to nesmím zapomenout :)
Zdá se mi, že tohle dříve mapy.cz nedělali, aby mě samovolně změnili trasu.
Letos se mi to stalo už párkrát.
Škoda, že google naviguje jen pro horské kolo, tedy trasy co nabízí jsou často pro silničku nesjízdné. Google je totiž skutečně aktuální a on-line,mapy si na to jen hrají.
Třeba dneška - trasu znám, mapy vymýšlí hovadiny, tak jedu podle sebe. Kdybych jel podle googla, věděl bych, že opravují most přes Marnu v Luzancy, a zvolil bych jinou trasu. Mapy se mě na něj pokoušeli navigovat vytrvale.
Nic se nestalo, jen jsem si zajel 10 kilometrů a přejel horu. Baterie mi pomohla, a půl hodiny zdržení mě nezabilo.
Ale kdyby se mi tohle přihodilo v květnu na lehkém kole, byl bych z toho na palici.
Přeci jenom, když víš, že to bude rovinka, a máš ro po 110 km 20 do cíle, a pak ti to protáhmou o deset a přes horu, protahuješ ksicht taky :-)
Ty pacholku!
Kdybych měl za každou hrubku v tvém příspěvku korunu, byl bych hnedle bohatší než Musk!
Tím se netrap, měl bys číst jak píšu francouzsky, to by sis teprve užil...
Na pravidla je fu spellchecker, nanápady člověk
Musíš si v mapy.cz nastavit silniční kolo. Pak tě to nebude tahat po cyklostezkách s nezpenvěným povrchem.
To google umí taky?
Jen mapy, a tam to mám nastavené
Mapy.cz změní plánovanou trasu, když se na té původní vyskytne třeba uzavírka. Kdybys měl průjezdní bod přímo na uzavírce, tak to tama povedou a trasa bude červená. Možná to udělají i v jiných případech, ale toto je jediný, o kterém vím jistě, a párkrát se mi to stalo, měla jsem naplánovanou trasu a za dva dny vedla jinudy.
https://www.relive.cc/view/vMv8pMjmnNv
Vrtá mi hlavou, proč ti dalo deset lidí paleček dolů. Jsou to psychopati?
To víš, podívej se na Gaussovu křivku. Jsou mezi náma i takoví ubožáci, kteří jsou tak nepatrně disponováni, že se na nic jiného než trapné mínusování nezmohou. Na víc jejich mozková kapacita nestačí. Je nutné na ně shlížeti s nikoli despektem, ale s lítostí a uvědoměním, že tito chudí duchem se dočkají až v Království nebeském....
Tak jsem nějaký naměkko.
Nepiji víno, ani to s bublinkama, přesto mě kraj Champagne něčím oslovuje. Mám pro to údolí řeky Marny prostě nějakou slabost.
A pak počítám.
Ne kilometry, ne baterie a ani ne, kolikrát jsem tímhle údolím už jel. Není to důležité.
Přemýšlím, kolikrát tudy ještě pojedu, počítám, a v mé rovnici je příliš mnoho neznámých, abych mohl dospět k řešení.
Jisté je jediné, je tu už podzim.
Dej souřadnice u toho kanálu, já si z Champagne pamatuji jen kopce, kamenné mrtvé vesnice, žádní lidé, hodně vinohradů to ano, ale celkově takový ospalý, ničím nezajímavý kraj.
https://www.relive.cc/view/vrqoweorPKq
Podél kanálu se jede z Chalôns až k mostu u Domrémy,asi 60 km. Já se musel asi 1 km vracet, něco tam kutali na stezce, ale nebylo to zásadní.
Z Domrémy až do Châtheau -Thiery jsou kopečky, a pak zase až do Luzancy po rovině, s dvěma mírnými vršky. V Luzany se za mostem stoupá, ale most opravují a mě to hnalo olikou. Potom je drsnej kràtkej kopec ve Ferté, ten bez motoru tlačím,a delší mírnější před Meaux.
Pohoda, tedy pokud nechytíš protovítr. Ten mě v květnu trápil i na rovince u kanálu.
Den jak má být.
Ani zima, ani déšť, já nešlapal, já tančil!
Přísun krok, přísun krok, a jsem u velké mohyly a hrobu nešťastného spisovatel Pigueta, který tolik v básních chválil možnost hrdinsky padnout za vlast, až se mu to 5. září 1914 povedlo zrovna tady.
A pak otočka vlevo, otočka vpravo, a jsem na místě, kdy kdysi bývala směrovka "Paris" a já i ní kolo vždycky fotím, jakoby tam stále byla
Cestu podél kanálu Ourcq až k hotelu už tancem nazvat nelze, je to slavnostní promenáda.
Partnerkou je mi moje pýcha.
"Já to fakt zase dokázal" nadouvám se, asi proto, že stěží bych na své kulatosti hledal místečko, které mě nebolí.
No, není mi už padesát.
A pak, protože u hotelu o hodinu dříve než mě ubytují, jako by mě popadnul amok, vyrážím se svojí soupravou do centra a řídím, gestikuluji a kleji jako rodilý Pařížan.
Proplétám se zácpou, chvilku na chodníku, chvilku na silnici, občas v protisměru, jako všichni cyklisté přede mnou i za mnou, zastavit na červenou by znamenalo, že bych ohrozil cyklistu za sebou, nemusel by to ubrzdit a napral by mi to do vozíku.
Trochu jiný cyklosvět, než známe.
A jsem na náměstí Concord, vyfotím Eiffelku, vystoupám Elysejská pole, vyfotím Oblouk a pak zpátky po Grand Boulevardu - jako v tranzu.
No, tohle už není přísun krok, ale break dance.
Paříž, to se musí zažít.
Nebo nemusí, ale může.
Už 35 let a to je důvod k oslavě.
Podíveje se na Paris na Relive! https://www.relive.cc/view/vNOPEMGxeY6
Tak jsem doplnil Relive videa, z nich lze rasu vykoukat.
Myslím si, že je to asi nejlepší vesta co lze vykoumat.
Z Norimberka do Heilbronnu se dá asi třemii způsoby, ale je to prašť jako uhoď, musí se přes údolí řeky Kocher.
Z Karlstuhe do Štrasburku lze po francouzské nebo německé straně Rýna, Francie je hezčí.
A dál už přesně jak ukazuje Relive.
Vše ostatní je horší.
Vesta jako cesta, oboje se natahuje, že?
Jo, jsou vedle sebe c a v.
Cesta se nenatahuje,buď je dlouhá,nebo není.
Tahle byla "tak akorát". Souprava má tu nevýhodu, že když je hnusně, nemůžeš říct "prdím na to, beru vlak"
Při tvé rychlosti a inversní teorii relativity se ti cesta prokazatelně natahuje. Tvoje fotografie z cesty jsou toho jasným důkazem. :D
Nemládnem...
Příště zase bez motoru a přes Německo raději vlakem.
Ono jak mi stárnou ty baterie, taky míň vydrží, měl jsem dojezd 40 km, ještě že jsem s sebou táhnul tu Ecoflow River (https://ecoflow.cz/products/ecoflow-river-2-max), ta mi udělala pátou baterii, tak k
Jsem to furt mohl prát na Turbo na nepřemýšlet o spotřebě.
Nevím čím to je, ta baterie ecoflow se nabije za hodinu a má 512 Wh, ty baterie Bosch na 500Wh potřebují 2,5 hodiny. Kdyby se dokázaly nabít za hodinu, byl by problém vyřešen, přes oběd bych to naflškal a nevozil s sebou 10 kg navíc.
To je problém elektromobility, jen v mini měřítku. Čas potřebný k nabíjení někde chybí.
Hodinová pauza nikoho nezabije, ale 2,5 hodiny je moc.
V zimě baterky fungují míň... cca 20-30%
Vidím to na koloběžce.
Blbečci tady klikají palečky dolů, protože nemají koloběžku, ani kolo ani nic, prostě jen nenávist.
https://www.youtube.com/watch?v=jMsAjv3if5A