Cestovat s elektrokolem vlakem je celkem náročná disciplína, a když navíc vezete tři baterie a dvě nabíječky, pak i disciplína silová.
V Norimberku, na hlavním nádraží je jen jedno nástupiště, kam se z té podzemní chodby nedostanete výtahem. Nástupiště číslo 15.
Asi tušíte, z kterého odjížděl můj vlak do Karlsruhe.
Proti tomu pak ten schůdek do vagónu byl zanedbatelný. Ale kolo na háku, sklápěcí sedačka vedle, rovnou naproti dveřím od hajzlíku.....
Ne, neudělal jsem to, ale scházelo málo. Když jsem tam trčel, jak ta toaletářka na Rasthausu. Měl jsem vybírat taky poplatek 1 euro. Mohl jsem dnes večeřet grátis. Dveře se fakt netrhly, fajn místečko na ctyřhodinovou jízdu Bundesbahnem.
A pak schody dolů a zase nahorů, nástupiště 12 a vláček do Offenburgu. Automaticky beru kolo "do teplých" a jako na potvoru, když se belhám ze schodů, z prosklené zdviže naproti mi mávají asi o 40 let mladší kolegové cyklisté, co se mnou jeli vlakem, ale jen s baťůžky s vodou na zádech.
Dělám, že to dělám rád a pro zdraví...
Jestěže všechno co něco víc váží mám v tom batohu na zádech.
První šerpa elektrocyklistiky, tak zní můj dnešní titul.
A pak už hotel mého řetězce, kde jsem tou superkafkou, dárečky, a uvítací dopis. Potřebuji se najíst a napít abych domyslel, co mi chce vedení hotelu naznačit.
No je tam citát Albera Einsteina: "Svět není ohrožen lidmi co jsou zlí, ale těmi, co zlo připustí".
Který z těch dvou jsem já?
To hladový nevymyslím.
A v restauraci mě vítá Max.
Maxík, ten Ostravák z Egypta. Počítáme, jak dlouho se známe a vychází nám 7 let. Maxík si vzal naši holku Janu, mají spolu krásnou dcerku, která podědila z obou etnik to nejlepší a tak zamotá v budoucnu hlavu celému multi-kulti Německu, kde 10 let žijí.
Je srandovní slyšet Maxe, jak špatně skloňuje i časuje ovšem s úžasným ostravským přízvukem. A jsem rád, že se po té covidí panikou vynucené pauze vrátil a zase šéfuje hotelové restauraci.
Pokracovani
Je srandovní slyšet Maxe, jak špatně skloňuje i časuje ovšem s úžasným ostravským přízvukem. A jsem rád, že se po té covidí panikou vynucené pauze vrátil a zase šéfuje hotelové restauraci.
Dneska jsem najel sotva 3 kiláky, ale přejel celé Německo, které Stvořitel vklínil mezi dvě nádherné země, naši zahrádku, a sladkou Francii
Ale i tak, Slovan všude bratry má, i když jsou Egypťani.
Zítra už zase v sedle mého elektrokola.
Nosí se fakt hůř než moje silnička, ale jede se na něm líp. A to nemusí foukat. Ale může.
Měl bys ses přejmenovat na elektrikáře Jindřicha číslo. :-)) Jsi vážně ověšený elektrikou jak vánoční stromeček. :-)))
Ne vždycky...
Ale jinak jo, dneska už i na tom neelektrokole je hodně věcí "na baterky". Na tom vyjedu až 22/5.
Nejtěžší jsou ty baterie a nabíječky. Jak jsem jel posledně hodně nalehko, připadám si jak na motorce. Ono po pár kilometrech to bude zase normální, ale teď jsem měl fakt divnej pocit, že je to všechno strašně těžký,ne nosit, za jízdy.
Měl jsem od rána plán, cíl, a protože to bylo asi 150 kilometrů daleko, jel jsem jako namydlený blesk, jak se říkalo, když jsem byl děcko..
Původně jsem chtěl napsat "s větrem o závod", ale to by byl nesmysl a lež, protože bylo bezvětří.
Jak jinak, mám přeci motorek, co by si s větrem hravě poradil. Tak si to Horní Alsasko pro mě schová, až zase pojedu bez motoru a bude to "face to face", jak říkají mladí, pro nás: "flákne mi ten průvan rovnou a přímo do ksichtu".
Rovinka, kanál, a pak doprava, a už je vidím - Vogézy.
To pohoří není až tak vysoké, ale jako vše, je to "relativní". Nebyl jsem asi dneska ve vyšší nadmořské výšce, než leží moje vesnička středisková, ale nastoupal jsem od Rýna víc, než ze Sověžaté k nám domů.
Pamatuji si tu cestu, jel jsem tudy, bez motoru, před třemi lety, ale k tomu se ještě dostanu.
Jakkoliv Vogézy vypadají z té roviny majestátně, cesta na Belfort je jen přes dva bezvýznamné vršky, tedy máte-li motorek. Bez motorku máte pocit, že jste přejeli hory. Ten tedy měl před třemi lety intenzivní.
Tak nezapomenutelný, že jsem jej musel zaznamenat do své knížky cestopisů, co si za stovku ve formě ebooku můžete koupit tady:
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/mujj/
Ale protože kilčo je dlouhý peníz, zkopíroval jsem i tu stránku s textem, aby byla srozumitelnost textu zachována.
Takže. Kam jsem se to tak hnal?
No do Belfortu!
Francouzi říkají: Město lva!
Já si Belfort pamatuji jako město "zapařené řitě".
Takhle to zůstat nesmí, ten dojem, co ve mě provokuje, musím přebít. Ale jistě, tenkrát, i se zadnicí v ohni jsem vystoupal na Citadelu, ale než jsem byl do památky vpuštěn prošel jsem "covid pasovou kontrolou". A to chtěli znova i na terase u toho Bartholdiho lva, a to už jsem vzdal, protože mít zadek na hadry a někdo si ze mě dělá prdel s covid buzerací, na to fakt nemám léta.
A tak jsem u toho lva byl dnes.
A abych jen nežvanil povím vám, jak to s Belfortem, lvem a sochařem, rodákem z Colmaru, Augustem Bartholdy bylo.
To v roce 1871, měli ve staletété hře: "komu bude patřit Alsasko" navrch zase Němci, tedy Prusové. Frantíci dostali za uši, Alsasko zabráno, jen jeho nejjižnější část s městem Belfort vzdorovala. 103 dní udatně bránili své opevněné město, ale nakonec to taky vzdali. Vypráví se, protože vojenská šlechetnost je v oblibě, že "za statečnost, kterou se belfortští bránili", Prušáci nakonec to město Francouzům nechali a o Belfortském lvu, vykladači eurodějin fabulují, že je předzvěstí německo-francouzského usmíření.
Ne, nebylo to tak.
Pro Prusy bylo výhodnější opevnit se na vrcholcích kopců a ne okupovat vzdorné město. Tak zůstalo Francii. A tím se Belfort a jeho okolí vyčlenilo z Alsaska, a Území Belfort je nejmenším francouzským departemenem.
Ale teď k tomu lvu.
Sochu Svobody v New Yorku zná celý svět.
Jméno Auguste Bartholdy už mnohem méně lidí.
Ano, vlastně souběžně pan Bartholdy pracoval na slavné dominantě Nového Yorku a na lvu v Belfortu.
Sám Bartholdy, Alsasan, bojoval v tom přetahování se o Alsasko na straně Francie. A když to dopadlo i v tom Belfortu tou "nevýhrou", rozhodl se postavit obráncům města pomník. Za jejich odvahu, hrdinství. Ne pomník výhry či prohry, ale připomenutí těch statečných. Tak to sám napsal.
A symbolem statečnosti je co?
Co máme, my Češi, alespoň ve znaku?
Jasně. Lev
Ale ani Barholdy zadarmo nemakal. Spočítal, že bude potřebovat na sochu 20 tisíc franků. Ohromný balík, co město nemělo.
Tak uspořádal "národní sbírku" a sebral 55 tisíc.
Sochu postavili, ale pohádali se "o zbytek", tedy 35 tisíc franků. Město mělo pocit, že ty prachy patří jim, Bartholdy ten pocit nesdílel.
Nevím, kdo ten balík nakonec zarámoval, ale "slavnostní odhalení sochy" se nekonalo, tedy až v našem věku.
Spor zapomenut, a autor sochy vlastně skoro taky, pro masy návštěvníků, co se tam stále fotí.
Belfort odškrtnut.
Zadnicová tragikomedie zapomenuta.
A pro vás, všechny. Pamatujte si že Sochu Svobody navrhnul Alsasan (ne Francouz) Auguste Bartholdy.
Jo, když si pustíte to video, uvidíte kudy jsem jel.
https://www.relive.cc/view/vwq15xPKnBq
___________________________
Tak ne.
Ta e-kniha to má ošetřené, aby se screenshot nedal publikovat.
O Belfortu jsem v té knížce psal tohle:
26.8.2021: Colmar - Belfort
77 km
Francouzština v praxi:
Dobrý den, mám takový delikátní problém, mám z kola opruzený zadek a potřeboval bych nějaký krém.
Olala, praví slečna za pultem lékárny.
Marceli, pojď sem, tady monsieur si na kole zpařil prdel, co mu pomůže?
Ještě že jsem maskován za rouškou..
Marcel klade doplňující otázky:
Bolí furt nebo jen když sedíte?
Furt?
Mokrý a trocha krve?
Oui, oui ...
Tak jasně:
Nejdříve budeme desinfikovat - tímhle sprejem. Pak budeme léčit, na to jsou tyhle ampule, kápněte na tampón a odvahu!
No, a než pojedete, namažeme, tímhle, třeba....
Jedete zdaleka?
No, vlastně asi jen 500 km?
A do daleka? No asi ještě to samé....
Tak to teda "bonne courage"
Mám prdel v prdeli, to ještě bude prdel, než dojedu....
Fotogalerie
Ještě jedna věc.
12 km před Belfortem mě minul,v kopci, kluk na silničce. Jak mě míjel, pozdravil, francouzsky: bonjour.
Bylo to v kopci,ale protože kousek do cíle a baterii neřeším, rval jsem to 25 km/h, víc motor nedá.
On mě zlehka předejel, a rychle se vzdaloval. V tom kopci.
Měl na sobě drez a na něm, na zádech: Alberto Contrador
Zkoumal jsem fotky, byl to on.
Contador? Nejspíš trénuje aby si u nás za měsíc neudělal ostudu :-)
No,jel fakt rychle, a na zádech to měl.
Docela malej hubenej člověk. Ř8kám si, to by někdo v jeho věku musel být úchyl, aby si na záda nechal napsat Alberto Contrador.
Překvapilo mě, že mě pozdravil.Asi viděl vlajku, a ne motorek :-)
Pokud to byl opravdu on, což je možné, protože musí trénovat, tak mohl zareagovat na vlajku. U nás má jeho jméno hodně dobrý zvuk a určitě se tady bude chtít blejsknout.
Nevim jak ve Francii, ale u nás je dost "bláznů" co na sebe navléknou různé dresy, ale zatím co jsem viděl tak to byly dresy týmů, ale bez jména jezdce.
Traduje se historka, že na Řevničáku(pro nás Pražáky takový ikonický měřený kopec) drží neoficiální rekord Lance Armstrong, když si tam jel jednou při své návštěvě příbuzných v Praze zatrénovat. Údajně to dal asi za devět min. a něco( 5,5km- cca 5%). Ovšem kolik je na tom pravdy se neví.
...píše už podruhé, že nápis byl "Alberto Contrador", tak by to neměl být překlep...
Já fakt nevím.
Předjel mě v kopci, pozdravily a zmizel.
Ten drez byl nějaký modrobílý.
Takového chlapa na elektrolole nemáš šanci dojet.Leda že bys to měl načipováno, aby to pomáhalo i nad 25 km/h.
Kluci na silničkách mě předjíždějí běžně
A když jedu bez motoru, tak i holky :-)
Hlavní je, že jsem furt na trati
Ani horko, ani zima, bezvětří, hladký asfalt. Den jak když vymaluje, ke štěstí snad chybí orosená plzeň v cíli, kterou nahrazuji Guinnesem.
Údolí řeky Doubs je tak malebné, že to až hraničí s kýčem. Kdyby alespoň občas krajinu dozdobili nějakou čoudící fabrikou, nebo třeba skládkou komunálního odpadu, aby člověk věděl, že je stále živý a na Zemi a ne v ráji.
Ale to oni ne.
A když se u řeky objeví polorozpadlá továrna, i ty její ruiny jsou krásné, a patří tam.
Hledám, na čem bych si smlsnul, co bych těm Fanoušům vytknul, aby to nevypadalo, že jsem zcela pozbyl soudnosti.
S už to mám.
Je první máj.
U nás Mácha a Petřín, popřípadě alegorické vozy, žižkovské ženy, podle gusta i Gusta...
Ve Francii je první máj nikoliv svátkem práce, a svátkem pracujících. No a ten pracující slaví tím, že nepracují.
Je to jediný den v roce, kdy nevychází vůbec žádné noviny. Ale taky se prvnímu máji říká Den konvalinek.
A tady si Fandové šlapou do něčeho málo voňavého a konvalinky jsou v tom celkem nevinně.
Budou vám vyprávět, že darovat svazek konvalinek je tradice, co založil Karel IX, budou tvrdit, že to byl Christian Dior, který začal obdarovávat zákaznice kvítkem konvalinky. Houbeles.
První máj ustanovil státním svátkem maršál Petain v roce 1941. No ten z Vichy.
Chtěl vytěsnit revoluční reminiscence a vyčoudit rudým jejich svátek - udělal z 1. Máje Den sv. Filipa.
Tradiční rudý květ šípkové růže, který do té doby symbolizoval první máj nahradil bělostnou konvalinkou.
No, den sv. Filipa skončil s Petainem a později stal se svátkem pracujících, ale ty konvalinky zůstaly.
A je tu další francouzský paradox.
Konvalinky se volně prodávají na každém rohu. Je to nezákonné, ale tolerované. Prodává každý kdo ty kytky má, a účtenky nevystavuje a daně neplatí.
Pokracovani
To se pochopitelně nelíbí květinářům, tak v roce 1994 zažalovali francouzské komunisty za "neoprávněný" prodej. Ale soud rozhodl: "že k tomu, aby se jednalo o zavinění, musí mít činnost profesionální povahu, tj. opakovanou nebo obvyklou, což není případ prodeje konvalinek." Takže květináři, tedy jejich svaz, soudní spor prohráli, a prohráli i odvolací soud.
Ale nedali se, a podali stížnost ke kasačnímu soudu.
A bingo!
V roce 2000 kasační soud rozhodl, že prodej konvalinek na ulici bez povolení je skutečně nezákonný, a zrušil rozhodnutí pařížského odvolacího soudu.
Vítězství květinářů?
Ne tak docela. V roce 2001 dala vláda prodeji konvalinek osobami bez oprávnění zelenou, když vyhlásila že "Prodej květin na ulici je v souladu s dlouholetou tradicí".
Od té doby vždy 1. května "můžete prodávat konvalinky, ale musíte dodržovat několik pravidel".
Prodávat můžete pouze divoké konvalinky, a to pouze v malém množství.
Ve skutečnosti se tato pravidla zdaleka ne vždy dodržují...
Kocourkov?
Ne. Francie.
Video z cesty je tady.
https://www.relive.cc/view/vDqgrm7nyV6
Dneska to bude jednoduché, říkal jsem si ráno. Hodně dlouhé, ale prostinké.
Budu se držet vody. Kanál, pak Saône, párkrát zatočíš šlapkama a budeš v hlavním městě kraje Beaujolais, Villefranche sur Saône, a když se nebudeš flákat, stihneš večeři i nějaké pivo, protože s vínem, a nemusí to být hnedle to beaujolais, mám problém.
Piji je jako pivo. Po pulitrech.
A pak chytím snadno virózu. Tu presidentskou.
Tak se držím vody.
Jenže voda to pochopila jako nějakou výzvu na souboj, soutěž, nebo snad i urážku a udělala skoro totéž. Voda se držela mě. Žádná průtrž mračen.
Normální májový deštík, ale jak clověk jede, fláká mu to do brýlí a má pocit, že z toho musí být povodeň.
Po šedesáti kilometrech, ve městě Dole, jsem své rozhodnutí přehodnotil. Nechci se držet vody dalších 180 kilometrů, beru zkratku, opustím vodu, a ze 180 zbude jen 150. Voda snad pochopí, že jí respektuji a uznávám jako vítěze a dá mi pokoj.
Ale kdepak, kdo se chtěl dohodnout, když má navrch a vyhrává? Naivní smysl pro "fair play".
Tak lilo celý den. A prý bude i zítra a pozítří.
Ale houby zle.
Je to ohromné štěstí zajet si v pětašedesáti zmoknout do kraje Beaujolais, a dát si tam něco , co by mohlo být pivo, kdyby se Holanďani víc snažili.
Video je tady, moc fotek fakt nemám.
Šlapal jsem abych dojel včas...
Dneska 216 km, to není málo ani s motorkem..
https://www.relive.cc/view/vRO7eX3JZyq
Od rána jsem měl takový divný pocit.
Jakože tu něco nehraje. Včera mi slečna recepčí ukazovala na mobilu, že dneska bude na tuty pršet. A venku počasí jak z reklamy na Eurojackpot.
Konečně jsem zabalil a chystám se zaplatit, a na recepci fronta Číňanů. Odepisuji 40 minut, oni mají vždycky problém.
A co se nestane, za další pultík vplouvá slečna jak z titulní strany Marie-Claire a říká:"pojďte ke mě, pane".
A během pěti minut hotel opouštím, vyprovázen zářivým úsměvem té manekýny z recepce.
"Zkusím tentokrát levý břeh řeky Saône a ty mlč!" okřiknu navigaci. A zase, to snad není normální, vidím nádherný most, a to úplně poprvé. Jak jsem jej mohl minout. A po levém břehu je to opravdu lepší, na navigace umí prd.
Nespěchám, mám to asi 160, po rovince, sluníčko, řeka, mosty a k tomu tři plné baterie.
Vyplatilo se to, vydržet. Plácám se po rameni, ale proč?
Proč taková přízeň osudu a najednou?
Co se na mě chystá jsem se měl dozvědět až po pohádkově snadném průjezdu Lyonem.
Radar hlásí: "něco za tebou", juknu do zrcátka a on to autobus. A v protisměru kamion.
"Hele, my tři se na tu silnici fakt nevejdeme!"
Ale autobusákovi je to fuk, tlačí mě ke krajnici, asi zapomíná, že s těma brašnami jsem širší, než běžný cykloprudič.
"Musím na chodník, jinak mě zabije" rozhoduji se.
Ale moje těžké kolo nedalo nájezd na ten obrubníček, a já ležím na pravém boku. Jel jsem docela rychle, dvacetpět? A tak rána dost velká.
Chvilku ležím a snažím se pochopit co se stalo.
Ale to už ke mě přibíhají kolemjdoucí, staví mě na nohy a já jen říkám, ale spíš sobě: "Klid, je to v pořádku". Podle mé výslovnosti mají pocit, že to v pořádku není, mluvím nesrozumitelně a z cesty. Trvalo to chvilku, než jsem vysvětlil, že to není nárazem do hlavy, ale tím, že jsem Čech.
Narovnám řídítka, a ohnutou brzdu, jedu dál. Ve vlasech trochu krve, byla to pecka.
Ještě, že jsem měl svoji přilbu.
Pokracovani
Tedy jako vždycky, když neleje, nebo naopak nepere slunko, na brašně na zadním nosiči.
Mít jí na hlavě, určitě by praskla. Stála dost peněz.
A kdoví, kdy ji budu zase potřebovat.
Cestou dál zaznamenávám ztráty. Boule na hlavě, oražené rameno a bok, a pak pohmožděná žebra.
Prohmátnu si je, nic není zlomené. Ale bude to bolet, to už mám vyzkoušeno.
Nohy v cajku, co si přát víc?
Jedeme!
Jak jde čas, tak se to horší. Jo, bolí to když se blbě pohnu, a pak, už když jen kýchnu nebo zakašlu.
Jak tohle vysvětlím Soně?
Asi řeknu, že jsem to přehnal s tím Heinekenem a upadnul na schodech. Jinak mě už nikam nepustí.
Tak si špekuluji a už jsem skoro v cíli.
Valence 5 km!
Blesk, hrom a přívaly vody.
Blížilo se to, ale věřil jsem si, že to stihnu.
Nestihnul. Najednou tolik vody z nebe, že snažit se lovit pláštěnku je už marné. Mám to jen kousek. A pak, přesně 800 metrů od dveří hotelu najednou krupobití.
Kousky ledu jak pětikoruny za Husáka.
"Ty tě zabijou, rychle přilbu!"
Nasazuji a dojíždím ten kousek.
Přilba mi dnes zachránila život.
Slečna na recepci zvedla oči od monitoru, usmála se překvapeně a zeptala se: "ono tam prší?"
"Ne slečno, nebe se otevřelo a metá na nás kousky ledu!"
Tak to říci neumím, tak jako vždycky:
"Párik"
"Oui, oui"
"Žindryš"
"Oui, oui".
Dneska nemám na to učit Francouze "ř".
Bolí to jako svině. Půjdu spát pod brufenem...
Video
https://www.relive.cc/view/vevY3EWMZJ6
Tak snad ti bolest nezabrání v další jízdě.
V situaci, kterou jsi popsal, by cyklista, ve vlastním zájmu, neměl být pasivní, či sveřepý.
V této situaci(autobus za zády, proti kamion), je pro cyklistu mnohem bezpečnější vyjet na chodník s dostatečným předstihem, aby on sám na to měl dost času, a také aby řidiči těžkotonážních vozidel nemuseli vzniklou situaci vůbec řešit.
Dělám to tak už léta a občas mi i poděkují, učíme se tím vzájemnému respektu :-)
Pokud to začneš řešit až když tě autobus tlačí ke krajnici, zavání to pádem přímo pod jeho kola.
To mi nezní moc jako "vzájemný respekt" spíš jako "uhni mi z cesty ve vlastním zájmu, protože já na tebe ohled brát určitě nebudu a oba víme kdo tahá za kratší konec"
Proto je tam smajlík :-)
Na druhou stranu si na tom kole vždycky říkám, jakožto řidič, kterého baví jezdit autem "na spotřebu", že je naprostý nesmysl, aby kvůli mě (cca 100kg i s kolem) musel výrazně zpomalit autobus a kamión, natož když jsou oba plně naložení.
A další argument proč to udělat je, že většina řidičů, kterým takhle uhnu, to ocení a vlastně tím můžu pomoct i ostatním cyklistům, když tomu řidiči kamiónu vyjdu vstříc, tak bude mít lepší přístup k cyklistům všeobecně.
Samozřejmě má moje vstřícnost nějaké hranice a neuhýbám za každou cenu.
...pokud je kam uhnout, pak je to v pohodě-horší je, když jedeš po krajnici, vpravo skoro otíráš brašnami svodidla a za nimi sráz! :-( Naštěstí jsem v takovou situaci doposud řešit nemusel- taky je paráda vozit přilbu na nosiči a ne na hlavě, protože je drahá(hlava asi za moc nestojí... :-/)
Možné také je, že Jindra trochu zbytečně zpanikařil a zapomněl, jak sám často zdůrazňoval, že řidiči nejsou vrazi a nechtějí cyklisty zbytečně ohrožovat, mám tím na mysli, že možná, kdyby měl k řidiči toho autobusu větší důvěru a nesnažil se přejet na chodník, dopadlo by to lépe, je to divné, že se neozývá.
Tím svodidlem jsi mi připomněl moji loňskou spanilou jízdu z Narbonne do Perpignanu, vzal jsem to pěkně po hlavní(D6009) nahoře na bagáži vozím igelitku s odpadky, vpravo jsem se skoro otíral brašnami o svodidla, když mě v plné rychlosti předjel kamión s minimálním bočním odstupem a tlaková vlna tu igelitku obrátila naruby, všechno se vysypalo na silnici, jsem v tomhle řekl bych až úzkostlivej, veškerý odpad pečlivě schraňuju, dokud nenarazím na odpadkový koš, ale tam jsem na ekologii bez velkého přemýšlení rezignoval, byla by to sebevražda.
No, já se snažil klidit z cesty .
Příště to udělám jinak. Naopak, pojedu doprostřed a přinutím ho nepředjíždět v místě, kde je to úzký
Protože fakt nevíš, jestli u krajnicw nebude díra, kanál, něco co tě z kola sundá.
Mě dostal ten rantlík, to kolo je fakt strašněctěžjý, řídítka nenadhodíš.
Vždyť na předním kole žádný náklad nevezeš, u samotného kola nevidím důvod, proč by neměla jít nadhodit řidítka.
Když vidím tvoje fotky, naopak se mi automaticky vybaví, že při manipulaci s takhle naloženým kolem musím dávat pozor, aby mi, při neopatrné manipulaci, naložený zadní nosič nezvedl přední kolo do vzduchu.
Ty to víš líp, ti je jasný..
Nejde to tak snadno, jako u ne-naloženého kola, to dá rozum, ale řidítka nadhodit jdou.
Kdybys napsal, špatně jsem to odhadl, nebo že se to s naloženým kolem nepodaří pokaždé, tak to beru, to co tobě se může stát každému.
Ale argument že "to nejde", nebo jak jsi napsal "moje těžké kolo nedalo nájezd na obrubníček", bych čekal spíš od cyklisty hubou :-)
Kdybys nejel tak naložený, tak to na chodník hupneš jako Sagan a jedeš dál :-)
Taky dobrý nápad v provozu vozit přilbu na brašně na nosiči.
Ještě by se mi křápla :-)
Byla to pecka, ale hlava drží, horší jsou ty žebra.
Naražený žebra a velký klouby bolí a dost dlouho.
Pár dní jen zvolna a ono se to poddá a rozhejbe.
Hlava vydrží hodně, ale taky ne všechno.
Jsem netušil, že si vlastní hlavy vážíš méně než přilby. Tak hlavně, že přilba je celá a za deště tě bude chránit před kapkami.
To měl být humor, jestli si myslíš, že mě safra nemrzelo, že jsem to neměl na palici, pleteš se.
Nikdy se mi nestalo, abych se na kole praštil do hlavy, všechno je jednou poprvé. Ale hlava v cajku, v prdeli je rameno a ta žebra.
Dojel jsem na Aulinu, trochu v rauši.
Na hlavě už nemám ani bouli, ale nemůžu kejchnout nebo zakašlat, aby mě nebolela ta žebra. Ale když to bolí, furt žijeme!
Houby zle
Ta žebra budou intenzivně bolet ještě minimálně týden. Je načase zvážit ústup a domácí rekonvalescenci.
Soňa dojela v pohodě, včera jsme se přesunuli autem z Orange do Castellane, přes hezké město Sisteron, těsně nad Verdonským kaňonem.
Dopoledne asi bude pršet, tak si něco porovnám na botebooku a odpoledne se projedeme po okolí.
Jen zlehka.
V podstatě na kole se dá jezdit. S žebrama vím jak to chodí, párkrat už jsem si je obouchal.
Zůstaneme tu až do středy, pak do Antibes, tam až do soboty,postupně se to bude lepšit.
Přestal jsem zobat ty bobule, tak to víc bolí ale není to tragedie.
Naražená nebo naštípnutá žebra jsou opravdu nepříjemné bolestivé a hlavně dlouhé omezení. Budil jsem se ze spaní při každé snaze o otočení.
Nejhorší co jsem zažil bylo při surfování, kdy jsem v poryvu větru nestihl vyháknout úvaz a plachta mě katapultovala a já dopadl naplacato samozřejmě rovnou na ten hák. A tak jako ty vozíš přilbu na nosiči, tak já jezdil bez vesty. Měl jsem štěstí že jsem dopadl na prkno, protože jsem měl navíc vyražený dech, široko daleko nikdo. Spadnout do vody, tak nevím nevím jak by to dopadlo.
Vlastně jsi měl docela štěstí, že jsi sebou flákl někam směrem na chodník, spadnout směrem do vozovky - mohlo to dopadnout podstatně hůř.
Tak přeji brzké uzdravení!
Takže včera jsem to zkusil, pro změnu, po pravém břehu Rhôny.
Držel jsem se poctivě značení ViaRhôna, navigace na mapy.cz v tomto případě totálně selhala.
Jak ta cesta vypadala ukazuje to Relive video.
Jen jedna zrada, protože pršelo, zvedla se hladina a zatopila brod,tak jsem si kousek zajel.
https://www.relive.cc/view/vWqBmwLGJY6
Mé skoro reportáže z ostatních cest po Francii jsou tady:
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/#p=19
Chtěl jsem říct že jsi měkkej, že to nevypadá nijak strašně, takovej zatopenej brod...
Chlapík do půlky stehen ve vodě mě překvapil :-D
kdyby chlapík, byla to rodinka.
Máma v cerných bombarďách přenášela na zádech děti, ten chlápek kola. Pendlovali tou vodou statečně.
Já, ani kdybych nebyl zmrzačený, bych si elektrokolo netroufnul přenášet. Uklouznu, utopím ho, a mohu ho vyhodit. Snese liják, snese i krátký brod, ale ponořit i baterii do vody by asi byla pro kolo konečná.
Zajet si 15-20 km proto pohoda.
Rád jsem to viděl
Brody vždycky potěší a když je dost vody tak dvakrát :-)
Fakt zajímavé místo, asi 5 km proti proudu je přehrada, nebo snad jez, mají tam zařízení, že mohou regulovat výšku hladiny. A zdá se, že protože výš hodně pršelo, tak upustili tím zařízením víc vody, tak to zvedlo tu hladinu asi ne na dlouho,protože tam fakt vede ta ViaRhôna.
Ona ta cyklotrasai ViaRhôna vlastně je po obou březích, ten pravý se mi teď jeví jako o dost lepší. Pořád na tom pracují, vylepšují, funguje i značení. Velké informační tabule, co kde je k vidění, starají se o to, asi ti cyklouni přináší kraji profit.
https://photos.app.goo.gl/dEd5Q1KiVTPCNpjXA
Tohle je zajímavá věcička, kousek od Montelimaru.
Původně to byl visutý most z roku 1856, několikrkrát byl pobořen velkou vodou, a zahlodal na něm zub času, tak jej v roce 1982 vyřadili z provozu a chtěli ztrhnout.Ale občané městečka Rochemaure měli svůj most rádi a uspořádali sbírku na jeho záchranu. No, most zcela nezrekonstruovali, jen opravili pylony a ty slouží jako podpory stojek "himalájské" ocelové lávky, kterou mezi ty původní pylony vpadovali. Zajímavé řešení, vlastně je to nová konstrukce z roku 2013, která tak trochu připomíná ten původní visutý most. Kolo je lepší vodit, dost se to houpe
Pěkný a dost zajímavý. To musí být docela dobrá turistická atrakce taková houpavá lávka.
No tak jo.
Všichni víte, že mám v životě tři lásky:
- Československé sklo
- Cestování na kole Francií
- Pivo, tedy co to melu, svojí paní, Soňu
A došlo ke koincidenci, tedy nečekanému souběhu mých lásek. Dojel jsem na kole do Provence, přijela Soňa a přistihla mě u piva. Mé štěstí bylo nezměrné, leč Soňa to tak neviděla. A navíc, a to znáte všichni:
"To jsem mohla zůstat doma, když furt čučíš do počítače"
Tak jsem se odmlčel až můj CGG parťák Jiří Viehmann měl strach, že ty hromady jím naskanovaných katalogů nikdy nezveřejním, protože jsem jistě zhynul.
Ne, bylo to tak jak říkám:
vyber si - jsi tu se mnou, nebo s CGG?
Vybral jsem si logicky to menší zlo.
Ale dneska se mi podařil, a nebojím se toho slova, geniální strategický trik. Napoleon by záviděl, Kutuzov by žasnul.
Vzal jsem Soňu "na výlet na kole".
Verdonským kaňonem. Koukněte na video, fakt větší než malá porce ryzí krásy.
A sjede se pod kopec k jezeru, všechno fajn, do té doby, než "zjistím", že je potřeba začít šetřit baterii, protože domů 60 km a do kopce. Tedy máme každý jednu náhradní, ale kdo někdy na e-kole jel, ví, že do kopce baterie ubývá, z kopce ne. A sem jsme jeli z kopce a vracíme se kam asi?
A tak řadíme "tour" a stoupáme 600 metrů. A pak dalších 300, ale furt nejsme nahoře jede se na druhou baterii. Nastoupat máme 1200, tedy vlastně už "vyhráno" a tu Soňa odpadá. Podaří se mi jí přesvědcit na sklenku džusu, tyčinku Mars nechce, a skvělou Good bye fatigue,co mi daroval Marek Veselý , tak tu nechala na hotelu.
Tak vedeme elektrokola do kopce, a mlčíme.
Já naštvaný, že nechápe, že je jí blbě z "hypo" a že stačí malinko něco sladkého a bude fajn (džus zabral) a ona, proč jsme nevzali třetí baterii.
"Hele, dej si Turbo a ukaž mi dojezd!" velím.
"Kolik čárek a kolik dojezd?"
"Tři a třicet pět."
Já sám měl jen dvě čárky a patnáct.
"Tak tam dej turbo a jedem!"
Pokr.
No tak jo.
Všichni víte, že mám v životě tři lásky:
- Československé sklo
- Cestování na kole Francií
- Pivo, tedy co to melu, svojí paní, Soňu
A došlo ke koincidenci, tedy nečekanému souběhu mých lásek. Dojel jsem na kole do Provence, přijela Soňa a přistihla mě u piva. Mé štěstí bylo nezměrné, leč Soňa to tak neviděla. A navíc, a to znáte všichni:
"To jsem mohla zůstat doma, když furt čučíš do počítače"
Tak jsem se odmlčel až můj CGG parťák Jiří Viehmann měl strach, že ty hromady jím naskanovaných katalogů nikdy nezveřejním, protože jsem jistě zhynul.
Ne, bylo to tak jak říkám:
vyber si - jsi tu se mnou, nebo s CGG?
Vybral jsem si logicky to menší zlo.
Ale dneska se mi podařil, a nebojím se toho slova, geniální strategický trik. Napoleon by záviděl, Kutuzov by žasnul.
Vzal jsem Soňu "na výlet na kole".
Verdonským kaňonem. Koukněte na video, fakt větší než malá porce ryzí krásy.
A sjede se pod kopec k jezeru, všechno fajn, do té doby, než "zjistím", že je potřeba začít š.
Domů dlouho s kopce a a pak mírné stoupání.
Dojeli jsme tak, že rezerva byla alespoň 15 km.
110 km v motorku, nastoupáno 2118
Domů dlouho s kopce a a pak mírné stoupání.
Dojeli jsme tak, že rezerva byla alespoň 15 km.
110 km v motorku, nastoupáno 2118 metrů.
Večeře, "Hele, nejsem žádnej mesjé, říkej ni Richardo, jsem Portugalec", dvakrát dvě deci místního červeného, a spí.
Vím co si ženy říkají, a mají pravdu:
"Nakrmte ho, a bude zase jako beránek."
Můj typ pro šťastně ženaté muže zní: "Utahejte jí, a pak můžete klidně zase řešit s kamarády sklo po netu, a mlčí, protože spí."
Výlet to byl fakt parádní, koukněte:
https://www.relive.cc/view/vMv8GwA38Nq
Všechno co jsem stihnul nafotit je tady
https://photos.app.goo.gl/UDNzbpJhbGGUyTU46