Ještě neskončil březen, a přišlo "aprílové počasí". Hřejivé, tak dlouho očekávané slunce vystřídá chumelenice, pak průtrž mračen, aby se za okamžik zase vyjasnilo, a dej se změnil v dvouminutovou, reklamní přestávku na jaro.
A jen těch pár okamžiků stačí k tomu, aby ve mě probudilo nezvladatelnou touhu závisláka.
Je čas vyjet.
Kam?
No, jako každé jaro, léto, či podzim.
Do Města světel.
Pracovní povinnosti mě zase ukradly den, tak vyjíždím z Heilbronnu. Leje.
Nečekal jsem nic jiného. Tak to prostě být musí.není
A o když už Apríl, žádné náhlé změny počasí nepřijdou.
Studený déšť mě bude fackovat zbytek tvář,í co vyčuhuje z pod kapuci, až do Karlsruhe.
Mám "nabito", není důvod šetřit, a tak se valím vpřed z nejsilnější přípomocí. Motorek mi umožňuje ignorovat kopečky, ale i těch cestou není zase tolik.
Podél řeky Neckar, pak přes místečko na vršku, kde musím pořídit tradiční foto "U pěti dam", pramen říčky Leebronnen, která dala jméno městečku Leonbrunn, kousek podél vody a další kopeček a dál už jen po proudu, podél potoka až do Karlsruhe.
Byly doby, kdy jsem si před deštěm hledal úkryt po mosty, nebo v čekárnách autobusových zastávek.
Dneska ne.
Jsem připraven ulovit "bobříka nepropustnosti".
Zítra, zítra budu ve Francii, a tam svítí slunce i za mraky.
Video:
https://www.relive.cc/view/vr63A2JmRdv
Tak dneska si asi zase dám sprchu :-)
Rýn nějak tu vodu přitahuje
Nemusí hned pršet, vlastně ani kapat nemusí.
To jsem si říkal dneska ráno, při pohledu na nebe jak z olova.
„Déšt skončí v 9:00“ předpovídala mi mobilní aplikace, no ta samá, co mi včera uprostřed pětihodinového lijáku tvrdila, že „déšt začne za patnáct minut“.
„Povídali, že mu hráli, štěstí přeje připraveným...“ navléknul jsem se do nepromokavého úboru.
A věřte mi nebo ne, celý den ani nekáplo. Ba co víc, odpoledne vyšlo i slunce. Prostě den, který bych si býval byl i přál, nebyl-li bych vystrašený, že tím svým neskromným přáním to zakřiknu.
Rýn jsem překonal přívozem, a hned na francouzském břehu vztyčil státní vlajku. Ne, nepodezírejte mě, že bych se v Germánii snad styděl za svoji vlast, či se bál prozradit svůj původ. Důvod je mnohem prostší.
Zkuste ve spořádaném Německu najít křoví, ze kterého si uříznete proutek, co bude žerdí národní zástavy.
Co napsat o Alsasku. No, nadávejte mi, pomlouvejte mě, osočujte a nazvěte dezolátem. Alsasko je kus Německa ve Francii. Jedí tu vepřová kolena s kysaným zelím a zapíjejí pivem.
Alsasané tvrdí, že si z obou národů vzali to nejlepší, a jsem nakloněn jim věřit.
O Alsasko, aniž by místní o to jakkoliv stáli, se obě mocnosti přetahovali po staletí.
Dnes, to divné a nepochopitelné válčení připomíná „Piste des Forts“ – „Pevnostní stezka“. Je to okruh o délce 85 km, po pevnostech vybudovaných Němci po Prusko-Francouzské válce z roku 1870 na obranu proti Francouzům, a pak po bungrech Maginotovi linie z doby před druhou světovou válkou, vystavěných zase proti očekávané německé invazi.
Jel jsem jen kousek té stezky, ten s těmi novějšími pevnostmi.
Po náspu se prochází rodinky s dětmi, senioři s pejsky, a opevnění zarůstá roštím. Přes Rýn pendlují přívozy, z Kehlu do Strasbourgu jezdí tramvaj, a nikoho nepohorší, když se v restauraci zapomenu, a místo „merci“ řeknu „danke“.
video
https://www.relive.cc/view/vXOnKgkPm56
Jak se daří Hugovi, přežil?
Letos byla mírná zima, dal to...
Jak to jen napsat.
Chladný, slunečný den. Známá cesta podél kanálu Marna- Rýn, přehoupnout se údolím zdymadel přes Vogézy, a pak zase na kanál až skoro do Nancy.
Přesto, je tu věc, kterou bych chtěl připomenout.
Navigace, pro mě z nepochopitelného důvodu, se stále snaží hnát cyklistu pryč od kanálu, přes kopečky, snad jestli to vyjde o pár kilometrů kratší, nevím.
Moje rada je, držte se cykloznačení a nepusťte se vody.
Pak, jako odměnu uvidíte největší zdymadlo ve Francii.
Je hluboké přes 15 metrů, a v roce1963 jím nahradili 6 menších zdymadel, čímž zkrátili plavbu o 2 hodiny.
Letos jsem měl zdymadlo napuštěné, přikládám fotky z loňska, kdy byla hladina dole.
No, není všechno paráda, tak asi po 120 km mě začaly šíleně svědit oči, pak slzet, a mžourám jako králík. Asi ten studený vítr, možná nějaká infekce, prostě není to moc dobré.
Vlastně jsem zjistil, že mám problém, až v zrcadle.
Stihnul jsem lékárnu 10 minut před zavíračkou, dostal nějaké sérum na vyplachování, a pak kapky, co snad léčí bakterialní infekci.
Uvidíme ráno, jak budu vidět.
Hodně fotek jev tom videu, tak jen to zdymadlo
https://www.relive.cc/view/v7O954AA1QO
a můj pronikavý pohled :-)
tady je hladina dole
Tak držim palce abys byl ráno s očima v pohodě, Mimo domov jsou zdravotní problémy opravdu hodně na prd.
Snad je to jen z větru a slunce a to všechno ve slušné zimě.
Ono nic moc dělat večer nemůžu, byl to i tak fofr, abych stihnul vůbec lékárnu.
Francouzština v praxi, jde to, když se fakt potřebuješ domluvit, slečna byla fajn, říkala že kdyby ujela 160 km na kole, že by na tom byla hůř :-)
motorek jsem jí neprozradil :-)
Já si jdu zítra nechat vydloubnout čočku a nahradit plastovou. Tak ať oba zítra vidíme...
Držím palce, chlape.
Já to snad rozkapu...
To jezdíš na kole bez brýlí? Jinak nevím jak jinak by Ti do očí nafoukalo...
Mně třeba za dioptrické brýle trochu fouká. Na začátku mi oči vzdy slzí, tak po 1 km je to už dobré. Jarní sluníčko také udělá své. No a také mu může začínat alergie.
Alergickej jsem leda na blbý kecy :-)
Ale kdo ví. stáří je ponižující :-)
Já začal mít problémy předloni, občas jsem se drbal jako bych měl blechy, někdo mi doporučil koupit v lekárně prášky na alergii a fakt že jo, slupnul jsem tabletu a bylo po blechách.
Nestraš, chlape.
Na co by to asi tady byla alergie. Kvetou tak jabloně a třešně, a těch je po cestě pomálu.
Kluci z venkova, a když jsem byl dítě, i Braník a Dobeška byl trochu venkov, alergie nemají, pokud byli rozumně živení.
Alergie je výdobytek městského člověka.
Ale, houby zle.
Jen mě slzí oči.
Problém, že neudělám kukadla na slečny mě nebolí
Oční projevy alergie na pyly je jedna z nejčastějších. Prostě oční sliznice na některé pyly reagují zánětem. Kvete toho spousta a už velice dlouho.
To, že jsi dosud alergii neměl, neznamená, že ti nemohla stářím propuknout. Pokud ty oči budou zlobit dál, je třeba na to myslet.
No, mám dioptrické od dětství.
Moje luxusní dioptrické brýle na kolo, Rudy Project, bohužel neumí bifokály.
Ty chrání oči víc než ty dioptrické.
Stávalo se mi to běžně, že mě obcas svědily oči z větru, dneska je to extrém. Možná fakt infekce. V půl sedmé večer bych nedokázal víc ani doma. Furt slzí, ale vidím.
Aha. Měl jsem zato, že na těch očích nemáš vůbec nic...
A možnost dioptrických vložek do standardních cyklo brýlí (neumí to sice úplně všechny, ale výběr celkem je) jsi už zkoumal? Nevím ale jak by to bylo s těmi bifokály...
Zatím, ťuk ťuk, brýle na dálku nepotřebuji, takže jenom teoretizuji, takže se omlouvám za případné blbé dotazy ;-)
No,, měl jsem ten Rudy Projekt s dioptriema. Jenže čas oponou trhnul, a vidím a nima do daleka dobře ale nevidím na navigaci a mobil.
Multifokály by se snad do nějakých sportovních brýlí dali nacpat, ale s těma brejlema je problém. Jednoohniskové dokáží udělat tak, že můžeš brejle přehazovat a nepoznáš to. Ty multifokály jsou složitější, neumí přesnou kopii těch čoček, a tak si na nové brejle musíš zvykat pár dní, naučit se s nima koukat. Tak přehazovat multifokály ráno na sport a večer na civil by moc nešlo. tak jsem to vzdal a jezdím s civilníma.
No, za noc se to ani nezhoršilo, ani moc nezlepšilo, uvidím večer. Zase je zima, kolem nuly a ostré slunce. A budu se na tom kynklat nějakých 160 km, tedy tak 9-10 hodin, tak asi nic moc. Ale jsou horší věci, to dám.
S multifokály uvidíš na navigaci a mobil, ale neuvidíš na přední kolo. Na silnici to nevadí, ale v terénu je to důležité.
Jsa také opatřen posilovači zraku na dálku i blízko, považuju to za boží zlomyslnost. S multifokály se nejsem schopen srovnat, prostě potřebuju koukat jinak, než mi umožňují. Pokud něco kutím, nejvíc času zabere hledání těch správnejch brejlí. To že v brejlích na dálku nevidím pořádně na tachometr a navigaci jsem vyřešil tak, že mobil nechávám navigovat hlasově, a navíc ten velkej displej sice mázle, ale dávám. Cyklonavigace jsou mi na prd.. tak díky vadě zraku za ně ušetřím. Asi si udělám pracovní brejle stejně jako kámoš.. kulatý obruby Okula, na blízko i dálku a prohodím čočky.. jednu na blízko, druhou na dálku a mžourat budu vždy jedním okem....
Existují pracovní multifokály. Mají omezený rozsah měny dioptrií, to znamená, že obsáhnou menší rozsah vzdáleností. Zato mají širší zorné pole, pohybem očí obsáhneš celou obrazovku monitoru. U běžných multifokálů to nejde. S takovými multifokály pracuji. Vidím na poznámky na stole, vidím na monitor, vidím na monitor na druhém počítači, vidím na voltmetr na poličce nad stolem. Mohu s tím celý den chodit po baráku a nebloudím, ale špatně rozeznávám neznámé lidi na konci chodby. Používám je i doma na kutění. Na opravy kola či auta jsou skvělé.
Že tys zase plakal na cizím hrobě? :-)
Včera zo byl vůbec den.
Přijedu do hotelu, kde vždycky bydlím, a nemám tam rezervaci. Prostě místo Mercure Centre jsem vybral Novotel Centre, prostě překlep v aplikaci.
Říkám mu,nevadí, je 17, do 18 zruším a dejte mi pokojík jako vždyky.
Jasně, pane, "pas de problem" tak on line cancluju Novotel. Maník mezitím štrachá v počítači a zjišťuje, že hotel je plně obsazený.
Tak sedám na kolo a jedu do svého zrušeného Novotelu. Tam pokoj mají, zruďil jsem to před čtvrť hodinou, ale, za cenu o 20 euro větší, protože sazba před měsícem jiná než dnes.
Oči svědí, u frňáku proudy vody.
V zrcadle zjišťuji, že je to blbý, nejbližší lékarna 800 metrů a mám na to 12 minut. Stíhám.
Rozkapu oči, vyperu, a razím na večeři. Hotelová má zavřeno a sousedící je "ráj brambor" behetariáni. Takže na kolo a do centra, protože 3 km tam a 3 zpátky je daleko, a taky mam foft, objednávky ve sladké Francii do 21 hodin.
Na jistotu do Excelsioru. Secesní podnik, paráda. řady stolů a usazují tě tak, že vysunou stůl, ty zapluješ na lavici. a stůl za tebou zasunou, jsi uvězněn. A dovedeš si to představit, já v tom fofru si zapomenul skocit na hajzlík. Večeři dojídám v křeči, platím, jsem vypuštěn a kmitám. Stihnul jsem.
Takže konecně svoboda, tak na pivo Guinness. V první irské knajpě už hadr přes pípu. Ale před tím jsem poctivě zamknul kolo. Kurnik, že já jsem nechal na řídítkách mobil, když jsem šel do té knajpy? Minuta, dvě,mobil fuč. Zkouším ho prozvonit hodinkama, kdepak, nehlásí se.
Tak mi ho ukradli.
Jdu do druhé irské a vyvolám konflikt s personálem, který mi nechce umožnit nechat si kolo v chobičce, abych na něj viděl. Vysvětluji, že mě ukradli mobil a o kolo fakt nechci přijít. Chapou, a kolo odvádí do skladu. Mezitím. díky štědrému dyšku, se stáváme přátelé. U druhého Guinnesse mi začne vibrovat kapsa.
Vytahuji "ukradený" mobil, volá Soňa.
Měl jsem odpojené BT a tak ho hodinky nenašly
Nenechal jsem ho na řídítkách, ale automaticky zasunul do jedné z kapes.
A do toho mě furt tečou oči
Den blbec jak vyšitej, holt někdy se zadaří, no. :-) Škoda, že se mi hodinkama, ba ani mobilem, nepovedlo nikdy prozvonit brejle, asi toho už nechám.
Přesně.
Já bych často potřeboval prozvonit z mobilu ty hodinky, kde jsem je položil.
S brejlema nemám problém, tedy pokud zrovna nemám virózu, vždycky vím kde je mám, brejlatej od dětství
Odoperovali mě šedý zákal, brýle na dálku nepotřebuji.
Na čtení jsem v papírnictví (!) zakoupil za 33,- Kč "Magnifying Sheet" o velikosti 18 x 12 cm, na čtení ideál. Brýle na blízko mám také, ale používám je jen u PC
A ta lupa má bluetooth, aby se dala prozvonit?
Vítej v klubu. Já si koupil v monarchii čtoucí brejle asi za půl libry a čtu s nima stejně, jako s brejlema za 1500,-.
Já mám pocit, že se seniorům kontinuelně kazí zrak, oni si zvyknou, že to už není tak skvělé a pokud vidí na to, co potřebují vidět, tak OK. Pokud už nepracují a celý den nečtu na dvou monitorech, nebo něco nemontuji, tak potřebuji vidět na knížku, televizi a uvaření jídla. Na to mi stačí mnohem menší ostrost zraku než na celodenní práci.
Mám v to náhled. Stále ještě pracuji a včera mi vyměnili jednu čočku. Doma se to dá zvládnout skoro poslepu. Celý včerejšek jsem tak zvádal, protože to bolelo. Je obrovský rozdíl, mezi novou čirou čočkou a to "dobrou" starou. Třeba vidím opět jasnou svítivou bílou. Starou čočkou vidím vše zažloutlé, podle zabarvení staré čočky. Přes nedokompenzovanost dioptrické hodnoty do dálky vidím novou čočkou ostřeji, než tou velmi dobrou starou. Prostě ten starý zrak stojí za ...
Je úžasné co dovedou.
Mě ty kapky zabraly, bylo to něco, co bych připodobnil rýmě. "teklo mi stejně z očí i nosu, proudy, jakmile jsem vlez do tepla. V chladu klid, za jízdy to šlo.
Už nemžourám jak Zeman, ale oci mám zarudlé, asi tak na Kalouska.
Stáří je výzva :-)
Já bych otestoval tu alergii. Dělá se to kožní reakcí na různé alergeny. Pokud je to alergie, tak můžeš zkusit desensibilitaci rovna se zvyknutí si na alergen, nabo alespoň prášky na kritické období. To co popisuješ, rýma a zánět v očních spojivkách, skvěle odpovídá obrazu alergie.
Ne, byl to vítr.
Už jsem v cajku.
Studený vítr, ostré slunce, a 160 km poměrně rychle, protoťože pod proudem.
Vítr způsobil současný zánět v očích spojivkách a nosních dutinách? Zkus nějak popsat ten princip toho působení.
Na kole se pohybuješ rychle a pokud nemáš oči chráněné velkými brýlemi, tak dochází k nadměrnému osušování povrchu očí a v důsledku k nadměrnému slzení. Vítr k tomu může přispět jen tím, že zvíří prach a ten alergicky, nebo bakteriologicky kontaminuje spojivky.
Nosní dutiny jsou proti proudění chráněny, ale proti prachu nikoliv. Zase jsou na něj zvyklé. Ovšem zvířený prach se tam dostane. Opět působí buď alergicky nebo bakteriologicky. Dokonce i ty bakterie mohou způsobovat alergickou reakci.
Tvoje vysvětlení alergické problémy spíš potvrzuje než vyvrací.
Vím že je to módní mít nějakou tu alergii, a pochopitelně ten cholesterol, ale na to nehraju :-)
kapičky zafungovaly, stejně jako zesílená dávka vitamínů, jsem z toho venku. Oči mě od větru svědívají běžně, tedy na kole, stejně jako v chladu furt smrkám. Vyděsil mě ten "zemanovskej" kukuč a podlitýma očima. Řešení - přibalit černý brejle abych neděsil děti :-)
Když jsem přijel po první výměně domů, musel jsem přepnout tv z dynamickýho do standardního režimu. A před výměnou čoček jsem viděl úplněk takhle. Teď už tam žádný "stíny" nejsou. Jezinka mi vybrala z hromady správné oči. :-)
Když je člověku blbě, tak tropí hloupost, to je normální. Jen vojáci ten stres stále trénují a pak jsou schopni i v něm konat správně, po vojensku...
No, já už jsem na těch cestách dost obouchanej, třeba dneska. Přijedu do hotelu Campanile v Meaux.
Mám to tam rád, protože je to něco jako motorest, vchod do pokoje z ulice, mohu tam strčit kolo. Měli furt obsazeno, až včera se uvolnilo "okno". Tak jsem zrušil svůj Ibis a rovnou do Campanile, placeno kartou, předem
"tak mě tu máte", hlaholím na recepci a očekávám milé přijetí.
"vaše rezervace byla zrušena" povídá mi paní Černá, která zápasí z fráninou jak já.
"Jak putain zrušena, nic jsem nerušil!"
Paní Černá se snaží někam dovolat, marně. Booking říká "rezervace potvrzena". Česky.
Ok, kouknu do mailu, tam to paní Černá bude mít francouzsky.
"A putain, dnes v 11 mi poslali mail, že to musí zrušit, protože prý obsazeno. Putain, kurva, co to je, když se naštvu umím francouzsky fakt dobře, asi jako po 4 pivech.
Vidím, že paní Černá to nevyřeší, zmateně kliká v počítači.
Tak zpatky do zrušeného Ibisu.
Komplet obsazeno.
Tak něco v Meaux, mám na Booking Premier Inn, poslední pokoj. 5 km odsud. Jo. Booking, prej poslední pokoj ..
No, paní Černá II na recepci říká: "tak to jste vy, co bral před půl hodinou ten poslední..."
"Mohl bych dostat přízemí, kolo..."
"Přízemí máme obsazeno" už se vidím jak nesu kolo do druhého patra po schodech.
Smutnej ksicht.
Paní Černá II říká, "hele, já šoupnu ty Holandany do patra, přijedou večer,máte 38...,"Nevím. jestli paní Černá II někdy nesla e-kolo dodruhého patrs, ale asi si to uměla představit
Před deseti lety bych byl z toho na nervy, dnes řeším rychle. Bez on line připojení by to nešlo.
No, ale stejně, zrušit zaplacenou rezervaci mailem v 11 hodin v den příjezdu mailem, a necinknul mě, protože privátní a ne firemní, je drsný. Co kdybych místo v pět přijel v 11 v noci a neměl kde bydlet?
Řetězci Campanile udělám na Booking problém.
Mohli zkusit zavolat, alespoň.
Jinak, Premier Inn je zase o třídu níž, camping pod střechou. Nic, ale vůbec nic tu není, ani automat na limonády a vodu.
Za 95 euro, díra.
Chtěl jsem vyzkoušet trochu jinou trasu, z Nancy přes Saint-Dizier a pak na Vitry a Châlons. Delší asi o 20 km, ale větší čast po rovině podél kanálu.
Mírně hendikepován, rozhodl jsem se experiment odložit na nějakou z příštích cest a "prát to" nejrychlejší cestou přes Toul a Bar-le-Duc.
No, popravdě, není to dobrý, ráno jsem měl zarudlé oči podlité "na Zemana" a studený vítr mě v nich lochtal a svědil, nic, co by stálo za opakování.
A tak jsem se do pedálů opíral tak, abych beze zbytku využil "turbo přípomoc" a těch 160 km ujel za 8 hodin.
Baterie a dojezd: 58, 72, a třetí jen na jednu čárku, za 35 minut byla dobitá.
Zvláštním, ne moc příjemným zážitkem byl brod přez rozvodněnou Mázu na silnici 35 cm hluboko, ujet těch 40 metrů tak pomalu, aby to co nejméně cákalo, a přitom mě to ještě nezastavilo a nevykoupalo.
Mysleme positivně: mám umyté kolo.
A jsem v Châlons en Champagne a tak jsem chtěl vám trochu o tomhle městě napsat, ale osud rozhodl jinak.
Napíšu vám o Andouillete.
Protože jsem do dnes měl k večeři. "Nepřátelé lidstva" - naši žurnalisté, často píší o Andouillete jako o uzenině, a s velkým despektem. Ne, není to uzenina, ani klobása, ani jitrnice. Prostě střívko nacpané vnitřnostmi s cibulkou a kořením. Převažují dršťky. No a fakt to nevoní, možná víte jak fungovali dršťky na dršťkovou, ještě když se doma vařili a nekupovali předvařené.
Odpůrci Andouillete tvrdí, že to jídlo smrdí jako hovno a stejně tak i chutná. Narozdíl od odpůrců, jsem hovno ještě neochutnal, ale ten smrad je fakt drsný.
Přesto mají Andouillete stejně tak příznivců jako odpůrců, jsou kluby labužníků tohoto pokrmu, a dokonce mají i klasifikaci, od AAA do pěti Áček, a neptejte se mě, co hodnotí.
Já měl dnes AAAA.
Pokud nedáte šneky ani žabí stehýnka, hnusí se vám ústřice , pak na Andouillete zapomeňte.
Chcete-li vyzkoušet všechno - jděte do toho, ale na poprvé to bude kruté. K Andouillete se člověk musí "projíst'. Nebo nemusí...
video
https://www.relive.cc/view/vrqo3gYogKq
Champagne, už i to slovo jakoby zašumělo jemnými bublinkami.
Asi kilometr široké údolí řeky Marny po obou stranách lemují vinice s Grand Cru a Premier Cru, všechno čisté, a až nefrancouzsky spořádané. Hlaďounká stezka vede podél bočního kanálu Marny je naprosto liduprázdná.
Rozkvétající stromy a keře, blankytné nebe a pronikavé slunce vytváří iluzi barvotiskového kýče, ale žádný klam to není. Krása až člověka trochu zabolí, že je to od nás tak daleko.
Všechno má svůj začátek i konec, a nová cyklosteka údolím Marny končí po 60 kilometrech u města Dormans. A pak už je to nahoru a dolů po státovce.
Protože vybaven tím motorkem, rozhodl jsem se, že si konečně prohlédnu americký památník Velké války nad městem Château Thierry, ale neuspěl jsem. Prý mám nechat kolo na sto metrů vzdáleném, nehlídaném parkovišti, a to mi nepřišlo extra bezpečné, brašny lze sundat až příliš snadno, a jejich obsah budu ještě potřebovat.
Tak jsem to viděl jen zvenku.
https://www.relive.cc/view/v26MrLLxoEq
A pak, když už jsem nabral výšku, nevrátil jsem se na známou trasu u řeky, ale nechal se navigovat kratší, ale kopcovatější trasou až do Meaux.
Zítra budu v Paříži, to to zase uteklo.
Na kopci Montmartre mám vždycky filosoficko-nostalgické rozpoložení.
La mélange - směs radosti z toho, že jsem zase tady a smutku ze skutečnosti, že zase jedna cesta končí.
A přemítání, kolikrát ještě budu schopen sem na kole dojet,byť třeba s elektromotorem, a jestli jsem už za polovinou celkového počtu, nebo mě čeká ještě víc těch cest, než už proběhlo.
No jasně, že "vítězné kolečko" kolem oblouku bylo, Eiffelka, Notre Dame,na kterém se fest maká, a měl jsem kliku i na "rudé odboráře".
A, no samozřejmě, fotka u cedule v Claye-Soully, další do sbírky.
A v hotelu mě taky už čekali a protože už je po panice, dostal jsem "bisou" na obě líce, jak je v sladké Francii zvykem.
Tak ten oblouk:
https://photos.app.goo.gl/7QKbQ3PKj2cxxoer7
Fotky Paříže nemá smysl postovat, jsou dostupné jiné, a lepší.
Ale zajímavá byla demonstrace, celý levý břeh od Pont Neuf až k Pont Alexandre zablokován, odboráři se srotili u Invalidovny a snad táhli na Montparnas.
Kravál, hesla, a uprostřed holka, co měla jiné důležité věci k řešení.
V té vřavě bizár...
Musíme prostě jezdit, dokud to jde. Pak už to nedoženeme.
snažím se
Paříž je rituál, to není "cesta", ale i tak jsem letos jel asi 150 km jinou cestou, než znám.
Ale je spousta míst, co je potřeba vidět
Protože do stejného Ibisu jezdím asi 17 let,mám tam kamarády a občas velmi mile překvapí.
Myriam z recepce nám nachystala v pokoji takovou blbůstku, potěší. Běžně mívám nějaký ten uvítací dopis, který tisknou podle šablony jen mění jméno hosta, holka si ale dala práci a udělala to osobnější.
Ale protože i my je máme rádi, upekla holkám z recepce Soňa doma medovník, nebudu jim furt cpát lázeňské oplatky a klukům plzeň.
A úspěch se dostavil, Myriam zastavila provoz hotelu na pár minut a podělila personál.
Od teď se na mě usmívají i všechny uklízečky.
Milé
Tak jsem chtěl jeden model Sony Xperia 1 vynechat z trojky přeskočit rovnou na pětku.
Ale čtyřku nevynechám.
Důvod je jednoduchý, zase mi mobil ukradli. Tedy tady, v metru linky 2, už podruhé. Vlastní blbost, nechat si mobil v postranní kapse kabátu je něco, jako nechat ho volně ležet na stolku kavárny.
To už jsem také udělal, v Châlons en Champagne. Jenže tam jsem si jej ráno vyzvednul, a Châlons není Paříž.
Chvilka stačila, hodinky zapípaly "mobil odpojen" ale to už souprava byla zase v pohybu a Soně se ho už prozvonit nepovedlo.
Mám s sebou stejný, s dvojsimkou, tedy naprosto identický přístroj, čili po návratu na hotel spojení obnoveno, a ten co jsem měl v kapse, byl mobil z řídítek, tak docela slušně obouchaný, ale přesto mě to mrzí.
Pro zloděje je ta věc nepoužitelná, zablokováno, už si ho nikdy nikdo nepustí. Tak mu k užitku může být maximálně paměťová karta.
Měli by ty gaunery víc vzdělávat, aby ktadli jen to, na čem můžou něco trhnout :-)
Pro mě je to zase připomenutí, že Paříž není tak docela Francie, nebo spíš, že celá Francie není Paříž, a pro vás ostatní varování, nehrozí tu, že na vás někdo vytáhne nůž, bude na vás agresivní a hrubí, spíše se jen přitočí, omluví se zdvořile, že vám šlápnul na nohu, a přitom vám projede kapsy, které nemáte zapnuté na zip.
No, a fotky se vyplatí taky hned posílat do cloudu když vám šlohnou mobil alespoň ty vám zůstanou.
Odblokování reset a změna IMEI je až trapně jednoduchá, pokud netrváš na zachování stávajících dat.
Já Ti nevím, Sony mě tvrdilo, že prostě když jim to tam nahlásím, mají po žížalkách, ale nevyznám se v to ani malinko a věřím, že všechno se dá vochcat.
Pro milého zloděje bude jistě zklamáním prasklé zadní sklo, displej je v cajku, jen malinko poškrabanej, ale zadní sklo je prasklé jak jsem s tím někde na kole fláknul.
Mam tu na baru takového parťáka, taky už léta.
Je z Alžíru, ale Francouz. Takovej filosof.
Rozebral mě, a vysvětlil mi, že já mám hodně, a jiní nic, takže se nemohu divit že ti co nemají nic, si od toho co má hodně, občas něco vezmou.
A nedělal si srandu, myslel to fakt vážně.
Že kdyby svět byl spravedlivější, že by se nekradlo a bylo by nám všem líp.
No, zdá se, že to fakt ti Marxovi pohrobci budou furt zkoušet, protože nemají sebemenší zkušenost z "reálného socialismu" kterou máme my.
Asi jako tady - ukradnu ti to, ne že bych to potřeboval, ale abys to neměl. Sousedovi víc dojí koza, ať mu chcípne... :-)
:-)
To budou pěšaci, berou všechno, pak to ti výš v hierarchii třídí.
Příště, a to fakt beze srandy, jim do kapes nasteažím pastičky na myši.
Ale kamarád mě varoval, že by se mohlo stát, že se mu stane tím, že mu pasticka pochroumá prstík újma, a že mě zažaluje, a já mu tvrdě budu platit zato, že se mi chtěl hrabat v kapse. U soudu bude tvrdit, že si myslel, že je to jeho kapsa, a najednou ta bolest..
To má snad naději v některých státech Unie, ale tady? Jako s těma povinnejma doplňkama manuálů, že do mikrovlnky nebo pračky nepatří domácí zvířátka. :-)
Jasně, kdo se bojí, sere v síni, říkal strýc Milan.
Nastražíme pasti
hlavně se pak nechytit sám.... :)
Nikoliv, kdo se nebojí, ten dál jezdí směle do ciziny, jen třeba tu peněženku nosí ve vnitřní kapse. Není třeba se hroutit a měnit životní pravidla a návyky. To za nás udělá až stáří a zcela spolehlivě. Ale do té doby směle kupředu! :)
To jsme měli poprvé.
Peněženku v kapse vevnitř trika.
Instinkt hlídat si peněženku je silný..
Hůř jsou n tom ty d3ti
Není třeba se hroutit a měnit životní pravidla a návyky. To za nás udělá až stáří a zcela spolehlivě.-------------------------------------------------------------------------------------------------
Dnes se dokodrcám od zákazníka s nářadím k autu abych zjistil, že jsem klíče od auta u něj zapoměl na polici, no nic, tak mu volám, že jsem u něj zapoměl klíče a jdu pár metru zpět ke vchodovym dveřim, než mi je přiveze dolu.
Páč bylo docela teplo, mikinu hodim přez střechu auta a když se pak otočim k autu od vchodových dveří, tak si tak říkám, ty vole, jestli trochu foukne vítr,tak ta mikina spadne dolu a ty odjedeš bez ní.
Občas mi to už prdí že mám vždycky pravdu :))
Buď nad věcí, jinak si to otrávíš. To jsou jen drobné nepříjemnosti, nad které je třeba se povznést. Dokud jezdíme a pamatujeme si kam, tak je to OK.
No zaplat pánbuh, že když jsem ráno vylezl z auta a prohrábnul kapsy v té mikině, měl jsem v ní klíče od bytu jiného zákazníka, tak jsem je nechal v autě, to by už problém byl, byt je v Praze a on bydlí v boleslavi. Ale stejně mi to prdí, byl jsem na ní zvyklej.
Tak to už je slušný psycho.
Jako když jsem si vezl 4 náhradní duše a nechal doma pumpičku :-)
Snad nejlepší výhled na věž pana Eiffela je z náměstí Trocadero, na stejnojmenné stanici linek metra 6 a 9.
Protože se to ví, je i na tak rozlehlém místě docela tlačenice. Skupinky zubících se dětiček, které jejich rodiče potřebují mít zvěčněny s věží v pozadí, slečny, které špulí rtíky do objektivů mobilů v rukách stejně vyšpulených kamarádek, nebo partnerů, když už to špulení přineslo ovoce a pochopitelně, celý les selfie tyčí.
No, a pak ty zámečky.
Těmi je ověšen každý plůtek či zábradlí na každém jen malinko turisticky atraktivním místě v Městě světel.
No, nikdo se s nimi nemusí vláčet z domova, prodávají je na místě místní podnikavci, stejně jako makety Eiffelovky od 2 centimetrových přívěsků na klíče až po půlmetrové potvory.
No, moje selfie ani fotku z tohoto místa nemám.
Ta věž, zdá se mi, poněkud umenšuje moji velikost, a to se mi nelíbí. Půlmetrovou maketu, u které by byly proporce věže a mé v pořádku, mi jinak sympatický prodejce odmítl k focení zapůjcit a trval na tom, abych si ji za 80 euro koupil.
Za 80 euro tu mohu mít spoustu jiných věcí, třeba 8 piv, tak bez fotky