Tak jsem znova na cestě.
Norimberk.
Znám to město, a taky toho mám dost. Večeře, tedy naletěl jsem jak kafka, prý skvělé, originální.. atd
Ne, ty klobásky jsou nastavené tak, aby si dostal žízeň, a lil do hlavy to pivo za 140.
Tak se šourám do hotelu, mám "voucher" na welcome drink, a pak příjde Albrecht, ze Saska, kluk mého věku, tedy z DDR, a povídáme si dvě hodiny.
A já si tak říkám, já a ty, Albrechte, my jsme ta Evropa.
Nepotřebujeme žádné granty, dotace, či pobídky.
Prostě tu sedíme, na baru, a rozumíme si.
Možná, ted, neberte to vážně, by k tomu, abychom se cítili v EU jako kamarádi, by stačilo, aby se víc učili jazyky.
Jsme malý, ale skvělý národ.
Nebuďme líní!
Recht... jazyky... móre... německy umím kromě šajze pár slov, ale na dvě hodiny povídání to už do konce života asi nebude.
Francouzsky mě učila moje tante, učitelka francozštiny na střední škole, začátkem devadesátých let. Něco si pamatuji, ale dneska ovšem vládne angličtina. Což nevnímám jako negativum, jen jako logickou náhražku esperanta.
Náš táta nás cepoval, mě platil tu angličtinu od dětství, a když jsem místo na anglimu šel blbnout s klukama, dostal jsem přes zadek.
Říkal "jednou mi za to budeš vděčný" a Bůh ví, že jsem.
Ale prča, mě učili anglinu, bráchu němčinu. Brácha zdrhnul do Kanady a já se krátce po Listopadu chytil v Německu.
Oba jsme začínali jiný jazyk :-)
Ça plane pour moi....
fakt že jo. Ještě nejsem ani v Alsasku a už tu je jaro, teplo a všechno kvete.
Dobře jsem udělal, že jsem vypadnul....
https://youtu.be/RDHjeiys3a0
ještě malá lekce belgické francouzštiny:
Ça plane pour moi, není že "to pro mě lítá" ani školometsky přeloženo "jsem nadšený životem" ale v naší době by to znamenalo něco jako "tohle prostě žeru" :-)
Není to ještě úplná Francie, ale jiný svět, než na druhém břehu Rýna fakt jo.
Kdo jste "hlavním městě Evropy" jak si tu hodně nymyšleně říkají, nebyl, udělejte si výlet. Stojí to za vidění.
Já jsem ve svém hotýlku, kde mě mají rádi, a vydržím až do zítřejšího poledne, ve 14 jede TGV a par minut po 20. budu na startu, v Bordeaux.
https://photos.app.goo.gl/PitXZxjL2h3xH9qe7
Paráda, už ti ty baráky nepadaj. Tak šťastnou cestu. Štěstí potřebuje každý a na kolař na cestě tuplem.
To není mnou, mojí schopností, ale Sony to dal do pořádku.
Za 35 tisíc by ten krám fakt měl umět fotit :-)
Tady, na té rýnské planině je jaro. Teplo, je tu z obou stran lemováno horama, pokud se počasí nezmagoří, tady je to ideál.
Ale nevím co bude tam dole.
Je to fakt napříč Francií, úplně jinde.
Má prý bý
t teplo a pršet, říká meteo.
Tak se nechám překvapit.
Ale i tak.
Co chtít od života víc?
Jsem tu, jedu, a že občas kápne....
...šťastnou cestu.. a je prima vědět cenu Tveho Sony :-) ... zřejmě bych asi neusnul...
no, u toho za 25 litrů domy furt padaly :-)
Ať to šlape.. jo a telefony kupuju kolem 5000, neb takovej telefen, když mě nakrkne, jest mrštěn na zem.. a je mi hned líp. No a když se mi líbí a upadne samovolně, nic nebrání nákupu stejného typu. A škoda nestojí za řeč.
Já beru vždycky nejnovější model nepromokavého Sony.
Tenhle je vysloveně fotomobil, vlastně kromě optiky je to foťák Alpha. A tak i v režimu "obsluhuje mě idiot" dělá dobré fotky.
Narozdíl od jiných mobilů Sony je ale elektronicky "nevylepšuje". Fotí co vidí.
Atak se může zdát, že třeba noční fotky má horší než jiné modely.
No, takže je to vlastně foťák, který umí vše co mobil, a ne mobil,co umí dobře fotit.
A tak aniž bych se snažil, ty domy "nepadají".
Byl jsem tam taky mimo jiné, v roce asi 1990 a bylo celé rozkopané. Až později jsem s překvapením zjistil, že tehdy právě začínali stavět tramvajové tratě.
Strasbourg byl první město ve Francii, co jsem poznal, ještě za Husáka, pak jsem tam bydlel na svatební cestě v roce 90, a tak se nějak stalo, že jsem tam každý rok, několikrát.
A tak, když změny jsou postupné, vůbec si jich nevšimneš, nebo ti to připadá přirozené.
Když pár let vynecháš, změnu poznáš.
Strasbourg je alsaský, Francie je v něm malinko, ale je tam.
Dlouhý den
Strasbourg vždycky stojí za vidění, ale mě to žene dál. Asi proto, že nikam nemusím spěchat a ráno si mohu přispat, budím se po páté, a pak už nezaberu.
TGV opouští nádraží na vteřinu přesně. ve 14:07.
V 16:00 jsme už v Paříži a přesně na čas ve 20:02 vlak "přistává" v Bordeaux. Za 66 euro i s kolem?
V Bordeaux prší.
Jen houšť, v noci mě to vůbec nevadí.
Večeře se podává do 21:30, varuje mě recepční.
Ve 20:18 jsem na značkách.
Znuděný číšník mi ukáže na stůl v koutě. Vydržím do 20:45 a pak to vzdávám. Nějak mi nestihnul dát ani jídelní lístek. Asi má den blbec.
Ale já v tom nejedu. Do centra asi kilometr.
Někde se chytnu.
Ostatně, hlad je prý převlečená žízeň.
Príma, že jedeš na Zelenáčovi. Není nad opravdové kolo. :)
Do vlaku je to mnohem praktičtější kolo.
Vlastně vozím furt stejně věcí, ale na e-kole hodně prostoru a váhy dá ten e-bordel. A na nádražích jsou furt nějaké schody, tady si fakt vozíčkáři užijí....
Naplánoval jsem si to jako procházku, stovku snad ani v plánu nemám. Kopce taky moc nebudou, snad to klapne. Ten liják je protivnej.
Věští, že zítra ráno skončí.
Vloni mi v Montpellieru dokázalo nepřetržitě pršet 12 dní, tak nevím. Tady je to snad jinak, Atlantik, pod vliv toho Středozemního deštivého počasí se dostanu až za Carcassone.
Koupil jsem si suprové, zateplené návleky na botky. Jen se do nich nevejdu. Jsou na silniční tretry. Vypadaly, že by to mělo klapnout, ale přes patu to nepřetáhnu. Tak staré Vaude....
Tak jsem konečně zase v sedle.
Mám za to, že mě Šéf nějak podceňuje. Nechá mě vyjet do rána, slibující modré nebe, aby za několik minut na mě vypustil celé jezero vody. Na nábřeží řeky Garrone v Bordeaux.
Těžko by se v celém městě našlo místo, kde se opravdu nenechá nikde před deštěm schovat, jako právě tam. Nenaštvu se, vážně ne.
Jsem rád, že pravidelnou dávku protivenství si vyberu hned na začátku cesty. Stejně je hnusně jen proto, abych si víc vážil dní, kdy je hezky. Prostě tu vodu ignoruji.
A za hodinku, nebo dvě, je po dešti. To bylo breku…..
A tak jedu podél té hnědé řeky, vinice střídá vinici, a nad ní vždycky nějaké to Chateau, inu, nežijí tu žádné socky. Neměl bych o čem psát, kdyby se mi do cesty nepřipletl Cadillac.
Ne auto, ale město.
A protože žádné velké dobrodružství jsem dneska nezažil, povím vám, jak se to má s tím autem a městem.
Je v tom jeden místní šíbr.
Jmenoval se Antoine Laumet, a narodil se v březnu 1658 v odsud asi 100 km vzdálené vísce Caumot prostým měšťanům. Antoine ale mířil výš a dál, a tak se ve svých 23 letech objevuje v Kanadě, kde vyvádí darebnosti, ovšem velmi dovedně a mazaně. A také buduje, dneska by se řeklo, svou „image“ šlechtice a důstojníka jeho Veličenstva Krále Slunce. Celkem jednoduchý podnikatelský záměr, opíjí domorodé indiány lacinou kořalkou, a za babku od nich kupuje kožešiny. Konkurenty pomlouvá a podráží, bohatne a šplhá vzhůru. V e svých 26. letech se žení s dcerou jiného darebáka, místního bukanýra, a aby nevypadal jako nějaký venkovan, začne si říkat Antoine Laumet de Lamothe Cadillac.
Tedy pán z Cadillacu, což je to městečko, které jsem dneska navštívil.
Zdatný pletichář Cadillac přesvědčí dvůr ve Francii, že on je ten pravý muž, který pro Krále Slunce dobude na Roastbeefech New York.
V Ontariiu zřizuje první francouzskou kolonii a na řece Détroit zakládá v roce 1701 město Fort Pontchartrain du Détroit, později zvaný jen Detroit.
Jak víme, Cadillac New York nedobil, v koloniích svým šejdířstvím nadělal jen problémy, a byl pak přeložen do Lousiany, kde v ničemnostech pokračoval. V roce 1717 byl konečně odvolán do Francie, a okamžitě uvězněn v Bastile. Ale vydržel tam jen sotva půl roku, podařilo se mu pomocí přátel a peněz přesvědčit soud, že šlo o kampaň a „účelovku“, byl povolán zpět k dvoru, vyznamenán a poslán dožít na venkov, do městečka Castelsarrasin, které dostal v léno, deset kilometrů od jeho rodného stavení.
Tam také v roce 1730 zemřel.
Tak se stalo, že městečko Cadillac, jehož jméno si ukradl milý Antoine Laumet, se dostalo do Ameriky, kde se jako de Cadillac stal zakladatelem Detroitu.
Tedy osobou, které si je třeba vážit, postavit mu pomník a pojmenovat po něm fáro.
No, nebude to první ani poslední pomník postavený darebákovi.
Tak koukněte na Cadillac a třeba i na video z cesty.
https://www.relive.cc/view/vdvm35nBgN6
To je teda den.
Protože první, nedal jsem si velký cíl, městečko Langon. Vybíral jsem podle možnosti ubytování a Booking mi našel hotel Claude Darroze. Můj řetězec nikde poblíž nic nemá. Upřímně, nemám nejlepší zkušenosti s francouzskými hotýlky, řetězec je jistota. Taky nic moc, ale vím do čeho jdu.
Zabookoval jsem tedy asi 3 měsíce předem, bleskové potvrzení a nabídka, zda-li nechci rezervovat stůl v jejich restauraci. Inu, proč ne, po cestě budu vyhládlý, co nějde něco hledat, objednal jsem tedy jednu osobu na 19:30.
A fakt, že už bych chroupal hřebíky, od rána jsem nic nekousnul.
Přivítal mě pán v černém obleku, číšník jak z filmu pro pamětníky. Cestou ke stolu konverzuje, jakou jsem měl cestu a tak, a pak to na mě vybalil. Aperitif?
Ne, jestli je to možné, dal bych si pivo.
Žadný problém, dostanu nabídku šesti piv, tedy v láhvi.
A pak přibíhá další s v kůži zabaleném menu, 6, 4 nebo snad jen 3 chody???
Držím se při zdi, tři stačí.
A pak se rozbíhá konzert, něco na potěsení huby, pozornost podniku, pak další pozornost, a pak konečně předkrm. Pozoruji okolí, mají plno. Ale do sálu se vejde 26 lidí, je nás 25, sedím sám.
Na to 6 číšníků a navíc chlápek, co se stará jen o víno.
Vidím, jak nastupují ve ctyřech, když nesou jídlo ke stolu se čtyřmi, všichni jsou obslouženi naráz.
Jen dojím předkrm, už je u mě odnáší nádobí a servíruje jiný příbor. Jsem sledován, aniž bych to nějak cítil. Ke každému jídlu přednáška, co to je, jak to bylo připravováno.
Kurnik, oni snad soutěží o toho Michelina,nebo co, pomyslím si. A hlavní chod, pak nabídka sýrů, kterou odmítám, čokoláda z Madagaskaru....
Viděl jsem hodně, ale takovýhle servis a jídlo jsem nedostal nikde. Díra jako Langon.
Musím to vydýchat, projít se, než půjdu na kutě.
A při návratu to vidím.
Oni nesoutěží o Michelinskou hvězdu,oni ji už mají....
No vidíš, alespoň jednou v životě jsi jedl v Michelinské restauraci a dokonce jsi to i poznal bez sledování vývěsky. Gratuluji, príma. To se našincovi jen tak nepodaří. Já vidět takovou hospodu, tak uteču strachy z ceny a také ze svého asi nepřístojného chování. Neumím to.
Přesně, se znalostí okolností bych tam nevlez.
Oni se fakt snaží,dneska mi přišla sms s poděkováním, že jsem u nich pojedl, a skromný link na adresu, kde je mohu pochválit.
Udělám to.
Cena nikterak extrémně nevybočovala, jedl jsem dráž a hůř, a v Praze :-)
Dneska byl den, o kterém jsem v zimě, doma, snil.
Probudilo mě slunce v okně,nikoliv budík, croissant a kafíčko, všichni se usmívají, proč to není každý den.
Vyfotím kolo u toho Michelina a vyjíždím. Navigace mě vede jinudy než chci, chci přes Saint Macaire, a pochopíte proč.
Pět kiláků navíc?
Z toho se nestřílí.
Je čas vztyčit vlajku, Jindřichu!
Najdu proutek, a už vlaje.
Slavnostní chvilka, hodila by se státní hymna. Po krátkém zamyšlení nápad zpívat zavrhuji.
Je známo, že když Čechové zapěli, cizáci zahazovali zbraně, výstroj i proviant a v panice prchali. To Gaskoňcům neudělám tím spíš, že jsem si jist, že by k útěku měli důvod, což potvrdí každý, kdo mě slyšel zpívat.
Tak si jen potichu broukám "Kde domov můj" a stydno je mi, že se přiznám, že právě dnes mi nechyběl.
Saint-Macaire.
Vzala mě tam moje učitelka francoužštiny, poté tam já vzal Soňu, a dnes i vás ostatní:
http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice/saint...
A pak, hned za tím úžasným mostem pana Eiffela, ve vsi Castets-en-Dorthe jsem "na něm". Ještě ne Canal-du-Midi, ale to je jen jméno. Tady začíná "boční kanál" Garrony, ten, na který naváže du Midi a dovede mě až do Sète.
Úžasné dílo.
Potůčky i řeku Garrone ten kanál překonává mostem.
A pak starý řetězák a trochu vzteku na ten "Kde domov můj" který chce zbourat most Vyšehradský. Vidím, jak šikovně ten řetězák je zrestaurován, mostovka z betonu spřažená s podélníky, moderní řešení, co nikdo nevidí.
Možná proto jsem přehlédl nějaký kus železa, co fauloval moje přední kolo. No, mám na Zeleném 4 tisíce bez defektu, muselo to přijít.
Kolo na krovky, poctivá prohlídka pláště, železo co plášť prorazilo vyjmuto, a díra zevnitř zalepena záplatou a zvenku otvor zacelen lepidlem. Postupuji systematicky, klidně a žertuji s okolo jdoucími "hlavně nešlápněte na vlajku, o tu jde, ostatní mám pod kontrolou".
Po opakovaném prověření pláště nasazuji duši, opatrně, abych ji neskřípnul, a pak hustím. A ono nic. Netvrdne. Někde uchází. Kde jsem udělal chybu? Něco jsem přehlédnul? Duše venku, nová kontrola pláště. Nic
No, vím že se mi budete smát, ale stalo se.
Já tam velmi poctivě nasadil tu starou, píchlou duši.
no, a to video
https://www.relive.cc/view/vrqDgozxDL6
Mosty
cesta podél kanálů moc rozmanitých výhledů nenabízí, dalo by se říci, že by mohla být fádní a nudná.
A často tomu tak i bývá - ne však tady, u Kanálu dvou moří (Canal des deux mers).
Mohou za to ty mosty.
Stařičké, kamenné a pak novější, ale taky hezky letité ocelové, každou chvilku jsem ze sedla a fotím.
Pokud by to někoho zajímalo jak mi je, na duši blaze, na těle jak po výprasku. Těžko hledat sval, co nebolí.
Ale to se poddá, utáhne, zpevní.
Vždycky to tak je ...
a to video
https://www.relive.cc/view/vNOP42QMV2O
Velká země a mnoho řek je mostů ráj, jsou pěkné.
Kanál, hodně podobný všem tady. Ale občas jiný. Vede podél té velké řeky, a v tom je ta jinakost,občas nad ní na mostě, ale pořad vlastně rovina. Za dnešek jsem se posunul asi o 40 m výškově.
V sezóně to tu asi je masakr. Lodě na kanále, cyklouni na stezce, je vidět na těch zavřených restauracích, že fakt jsou připraveni na masy lidí
Možná vám to přijde už trochu přehnané, s těmi mosty.
Ale minimálně tři tu musím zmínit. A všechny přes řeku Tarn, v městě Montauban, kde jsem nocoval.
Starý most (Pont vieux), tak ten postavili v letech 1304-1335 (!), a ten Nový most (Pont neuf) z železobetonu, tak ten postavili v letech 1911 až 1913.
A ten třetí ten je z roku 1970, z předpjatého betonu, jmenuje se Pont de Saupiac.
Učebnice historie mostního stavitelství na kilometru toku řeky Tarn.
Zahřálo mě to u srdce, ale ne ve špičkách bot, tak jsem odpoledne hned běžel do Decathlonu koupit zateplené návleky.
Ale před tím jsem 60 km klepal kosu, protože se ochladilo k nule. Co chlapa nezabije, to ho posílí.
Jsem v hlavním městě regionu Occitanie - Toulouse.
Jak říká Jirka, opravdové velkoměsto, jsou tu vysoké domy a černoši.
Žába rosnička se klepe zimou někde na dně láhve od okurek, dovybavil jsem se teplým trikem a těma návlekama. Taky jsem si koupil duši a i plášť, nevím, jak dlouho ten rozříznutý vydrží, a ještě kousek cesty mě čeká.
Štěstí přeje připraveným.
Jen jedna věc mě vrtá hlavou. Recepční, když mi dávala klíč od pokoje mě informovala, že bar otevírá už v 17:30. Mám strach, že ten můj hotelový řetězec má na mě složku.
video je tady
https://www.relive.cc/view/vJOKx3NKX56
takhle, zase tu máme nějaký ten divný extrém
v Montpellieru nasněžilo, tady, dlohodobě, bývá o 10 stupňů víc, touhle dobou.
Asi to FlGrétka dokázala, zastavila to oteplování :-)
Naštěstí se to Grétce nepodařilo, jiank bychom ve východní Evropě, Putinovi ku slávě, zmrzli.
No, ona si příroda dělá co chce, a Gretka, a ostatní kreteni si myslí, že snad s tím mohou něco udělat.
Ano, můžeme zařídit, aby se města nedusila smogem, aby nám nechcípaly ledy pod kyselými dešti a možná i to, abychom udrželi vodu v krajině a nevysychali studny
Ale globální klima neivlivníme. na to jsme moc malincí i s velou Evropskou komisí.
Můžeme neprodukovat ty skleníkové plyny. Ten princip odrážení tepla zpět na Zemi je jednoduchý a pochopitelný. Pochopil bys ho i ty, kdybys chtěl.
Jestli to pochopí i sopky :-)
Ty nadělají víc paseky.
ale přimu tvoji theorii.
Produkujeme moc skleníkových plynů.
Nás, 450 milionů v EU. Cítíme zodpovědnost za naši planetu. Tak si prostřelíme obě nohy, ale předtím, podstoupíme lobotomii.
zbylých 7,5 miliard lidí naše náboženství nesdílí, a často mnohem hůř, stejně jako někteří naši důchodci topí petkama,co sesbírají u kontejnerů. V Praze nemáte lokální topeniště, tak víte prd, co dá nejvíc tepla :-)
Ne, kamaráde.
Tohle je zase jen něčí kšeft.
A ne malý, srovnatelný s podvodem firmy Phizer.
Ale marketing stejný:
vystrašit, vyděsit,nabídnout řešení, a to prodat
když to "řešení" lidi nechtějí kupovat, podmáznout politiky. a řešení jim vnutit
Ať už zákazem neočkovanýmtřeba jezdit vlakem a chodit jinam než do práce, nebo zákazem spalovacích motorů
Jsi chytrej chlap, přemýšlej
Ne ty sopky neovlivníme, ale jejich příspěvek je po zprůměrování celkem konstantní. Ovšem těch plynů stále přibývá a to je lidským působením.
To. že většina světa na to dlabe, to tu produkci nezastaví a ohřívání planety také ne. Prostě někdo musí být ten první, kdo bude na hradbách, kdo ty ostatní povede. Pokud se nikdo takový nenajde, tak se tu všichni společně upečeme. Proto do toho Evropa jde, ač je to ekonomicky nevýhodné. Evropa vždy byla vedoucí myšlenkovou silou a je jí doposud.
Rozumím tvé argumentaci.
Ale jestli jí rozumí i zbytek světa. Čína? Indie?
Ti všichni budou jezdit na elektriku?
Fakt se vrací komunismus. Něco, co by bylo fajn, ale nereálné. Je to tak, že s emisemi v Číně a Indii a jinde uděláme hovno, ale zmrzačíme naši ekonomiku.
A jak jsem psal, nejsem si vůbec jist, jestli má člověk šanci něco ovlivnit
Napadlo někoho spočítat ekologické škody války na Unlkrajině. Bum, spousta tepla.
A těch bum je víc.
Hořící ropná pole tam či onde, to byla válka.
Zkus si spocítat splodiny.
Pokud chceme fakt něco udělat, je přestat vàlčit, všude.
Možná ti to nedošlo, nebo sis to nespočítal.
Kolik jeden granát dá tepla a CO2.
Trabantem bys jezdil půl roku, a byl to smraďoch.
Vodí nas jak loutky. Přemýšlej, sčítej. počítej. Císla jsou víc než pocity.
A nás oba fakt dost zajímá, příroda a tak
Počítej
"Fakt se vrací komunismus. Něco, co by bylo fajn,..."
Už začínají pokusy s jeho vyzkoušením na zvířatech. V australským Queenslandu se dokonce pokoušejí spřátelit taipana s ropuchou stepní, ale museli pokusy částečně zastavit pro rychlej úbytek ropuch.
Co jsem tak četl, tak Čína jde v elektro autech hodně rychle kupředu, především ve velkých městech. Kdo tam chce získat povolení k parkování a volnému - neomezovanému ježdění po městě tak ani téměř nemá jinou možnost při pořízení nového auta než elektriku.
Jestli to je dobře nebo špatně nevim, ale řekl bych, že to bude nějak uprostřed. Na druhou stranu uhelné elektrárny jedou naplno a nestíhají a tak stále staví nové.
Už jsem četl článek o vlivu Putinovy války na ekologii Země a Ukrajiny. Je hrozný.
Já bych řek, že to je to nejmenší a naprosto zanedbatelné špatné ze všeho ostatního.
To je o úhlu pohledu. Z hlediska současné Evropy a Ukrajiny je to hrozné, zabíjejí tam lidi pro nic za nic a ohrožují celou Evropu. Z hlediska lidstva jako druhu a i ostatních druhů, jsou ty ekologické škody mnohem horší.
No, takhle
Z hlediska klimatu to má podobný vlivy jako když osobní auta v celé Unii budou jezdit na baterky.
Tedy naprosto zanedbatelný.
Bouchne někde sopka, a Greta je třetí.
Jinak je to pochopitelně strašné,tedy apíš nepochopitelně. V 21 století po sobě lidi střílejí, místo, aby se pokusili dohodnout a dohodnout se budou chtít až teprve nebudou mít čím po sobě střílet.
Děsivé.
Vzpomínáš na krajinu u Verdunu. Je to přes 100 let, je ro tam rozrytý pořád. Zarůstá to lesíkem, ale ta zem je nemocná a nemocnou zůstane. Leckam se nesmí, protože tam může být něco nevybuchlého. Mám zato, že podobné to bude u Bachmutu.
Ten nejstarší je nejhezčí.
Co jsi koupil proti zimě tomu žabákovi do flašky? Nalej mu tam rum, třeba se následně oteplí i to počasí. Ten žabák to určitě ovládá.
Nechal jsem své rukavice na baterie doma :-)
Ale to dám. Na nohy mám nepromokavé návleky, trochu hřejí, pod ně vrazím ještě jedny, ty zateplené měli jen ve velikosti 36.
Půjde to, ale prsty budou mrznout, tedy tak za 5-6 hodin, prostě to prochladne. Zítra mám asi 100 do Carcassone, pořad rovina, kanál.
Když to půjde, bude to tak 7 hodin, teplota kolem nuly. Nic co by se nedalo přežít, ale moc to netěší.
Dneska jsem poprvé potkal kolegu na kole, co byl dálkoplaz, jel proti. Být tepleji, jistě bychom zastavili a žvanili, takhle každý hlavu mezi ramenama a jede se. Štvou mě ty rukavice.
Přemýšlel jsem o tom doma, zaberou dost místa a jsou těžké, mělo být 10-12.....
No, už s tím prd nadělám.
Ono cestou není vlastně kde se ohřát. Je tu zimní sezóna. Vše na kanálu ožije až 3. dubna.
Ale zase je to pohoda, celý den sám.
Když jsem byl vloni v začátkem dubna v Pyrenejích, bylo v noci až 8 pod nulou, přes den tak +2 a k tomu dost silný vítr. A teď po teplé zimě se holt teplota srovnává, březnová zima má být podle předpovědi skoro celý měsíc . . A tam co právě jezdíš, žádné subtropy nejsou. Takže se máš na co těšit.
Já vloni přejel Gran Valíru taky o sněhu, začátkem března se to dá čekat. Ale tady jsme hodně níž. Nepojedu do hor, jen do Carcassone, Béziers a pak Sète.
Jestli bude ráno pod nulou, beru vlak.
Svoje boje jsem už vyhrál, a nestojí mi to zato se tu někde vymáznout na silničce na ledu.
Když nebude pod nulou, dám to. Vítr byl včera. ale jak se čekalo, ze západu na východ, bral mě trochu bokem,šlo to.
Dneska mě to vůbec netěšilo, nebavilo, něco co cestou zažíváme, i když nechceme. A to jedu z teplého hotelu, do jiného.
I když, ti ostatní, co spí venku, ještě na cestě nejsou. Viděl jsem 3 mosty, co chtít víc :-)
Tak tu sedím u toho Guinesse, v irské hospodě, v Toulouse. Obsluhuje mě Ir a kluk z Venezeuly.
Mluvíme střídavě anglicky a francouzsky. Oba vládnou oběma jazyky líp než já.
Přifařila se k nám holka s prořízlou hubou, a přivedla si i kámoše. Jsou z Normandie, z Caen.
Ona tu studuje, a on by jí moc chtěl.
*Vy patříte k sobě?"
"Ne, ani náhodou" odpovídají.
A protože jsem už pár dní na světě, vím že ano.
Ona furt mluví, on poslouchá....
Líbí se mi ten pár, z Normandie.
Přijel za ní, přes půl Francie, a ona furt žvaní a žvaní, a on neví, že jediná šance, jak jí zavřít pusu je dát ji pusu.
On se bojí, prý jsou jen přátelé.
Závidím mu ten jeho strach.
Já ti nevím, jestli zavírání pusy polibkem je to nejlepší možné. To jí pak bude muset nadále jen pořád líbat?
Naučí se neposlouchat, já dokážu se Soňou i komunikovat a odpovídat na otázky, aniž bych slyšel, co říká :-)
Třeba by našel nějakou, která by nemlela blbosti jako z kulometu a říkala pomaleji nějaké chytré a smysluplné věci. Otázka je udržitelnost takového stavu. Stáří, nemoci, narkózy, alkohol dělají s mozkem divy, většinou špatné.
Uff, Guiness ve Francii, to je jako svíčková v čínský restauraci.
No, nevím, co bys tu chtěl pít.
Alsaská piva nemají všude, a belgická jsou silná a aromatická. Guinness je pro mě nejlepší volba :-)
Vraťte mi můj kanál, chtělo se mi křičet. Asi 40 km za Toulouse najednou šlus.
Prostě "kanálová" stezka dál nepokračuje, musím na silnici a přes kopec.
Šlaka, myslel jsem si, že pojedu rovinku. Žádné hory, ale přeci. A už frčím z kopce a konečně kanál.
Ale asi jen kilometr.
Kanál se sice plouží vedle, ale cyklostezka už podél není. Státovka s kamiony, něco, čemu jsem za těch pár dní odvyknul, a vážně mi to nechybělo.
Ale zase to fakt sviští.
Netrpělivě vyhlížím siluetu La Cité Carcassone, ale i tady budu zklamán. Prostě z téhle strany se na obzoru nerýsuje.
Ale konec dobrý, všechno dobré.
Dnes přenocuji uvnitř hradeb.
https://www.relive.cc/view/vrqDgoVQNw6
La grève
Protože jsem ve Francii často, nemělo by mě to překvapit, ale vlastně ani nepřekvapuje, ale rozčílí mě to do běla pokaždé. Společenský teror při kterém jsou rukojmím nezúčastnění, kteří nemohou v ničem chod věcí ovlivnit, francouzský národní sport – stávka.
To bylo tak.
Včera večer jsem zjistil, že do Narbonne to mám kousek a zvládnu to za odpoledne a rozhodl jsem se tedy věnovat dopoledne prohlídce hradu Carcassone. V turistické sezoně je to prakticky nemožné, vyprodáno dlouho předem. S radostí kupuji elektronický lístek na dnešek, v 9:30, a už od půl deváté šmejdím pro promrzlém městě, abych byl u brány první. V poledne musím vyklidit hotel, tak jsem v časové tísni. Na vteřinu přesně jak „lvové biji o mříže“.
Cedule „Dneska sociální hnutí, bližší kolem 11 hodiny“
„Social movement“ co to safra je? Vypěním, ale nikde ani živáčka.‘
„Ha, u vchodu je turistická kancelář, tam se zeptám.“
Pofesionální úsměv slečny za přepážkou naráží na můj stupňující se hněv:
„Co to jako je, social movement?“
Dostávám obšírné vysvětlení sociálních práv ve Francii, což mě ještě více popudí.
„To je jako stávka?“
„Ne to není stávka“ je mi vysvětleno, ale vyjde to nastejno, protože prostě nemakají a schůzují.
„Odkud jste přijel“ ptá se slečna smířlivě.
„Z České republiky a jestli dnes dopoledne neuvidím hrad, použiji českou tradiční nejničivější zbraň, kterou vládneme již od středověku!“ pohrozím.
Slečna pobaveně zvedla obočí? „To je jako co?“
„Budu zpívat!“ pravím odhodlaně.
Slečna kapitulovala, nevím jestli se opravdu bála mého zpěvu, nebo spíš jí bylo líto starého blázna, zvedla telefon, a chvilku něco drmolila naprosto nesrozumitelným argotem.
Položila sluchátko a řekla: „otevřou v 10:30“.
Tak znova první u brány, o hodinu později, ale přeci, jsem do hradu vpuštěn.
Škoda té hodiny, nemám čas si všechno přečíst, jen si to fotím. Ale na druhou stranu, stal se malý zázrak.
Tím, že jsem byl první, jsem měl celé Cité vlastně jen pro sebe. Žádné čekání, než ten strejda s radiovkou dofotí, aby si mohl snímek zmáčknout sám.
No, tady to je, bez úprav, jak jsem to namačkal.
https://photos.app.goo.gl/QnTRRAw4wsDYKg6Q6
Carsaccone bez turistů....
Ještě video s cesty, při které jsem Canal du Midi ani nezahlídnul.
Má u mě vroubek ze včerejška, možná zítra, v Béziers mu odpustím….
https://www.relive.cc/view/vMq5jp9Vr8v
Pochopitelně, přenocovat uvnitř hradeb, jako Richard Halliburton, jsem chtěl už od 13.
Podařilo se mi to o 50 let později.
Ten hotel patří do "mého" řetězce a tak pomocí věrnostních bodů a extra "suit upgrade" se stal dostupným. Jinak, za jednu noc zde byste měli dva týdny v apartmánu v Chorvatsku.
Nic,co bych musel opakovat, ale noční či ranní Carcassone bez turistů,mě trochu přiblížilo k tomu, co popisoval ten Halliburton.
https://photos.google.com/share...
Dneska jsem jel takový kousek, že to snad ani nestojí za řeč.
Narbonne jsem prochodil vloni, tak jen krátké zastavení u Via Domitia, a nezbytné foto, a pak už fofrem do Béziers, které je v současnosti jedno velké staveniště, město dláždí kamenem, bude to krása až to bude hotové. Takže, budu se muset vrátit :-)
https://www.relive.cc/view/vdvm3Pn84x6
Narbone.
Ztratil jsem tam sluchátka.
U Barcelony mě dohnala Němka, taky natěžkystka, že prý jsem ztratil sluchátka u Narbone. Pamatoval jsem si ji. Seděl jsem najebaný u kanálu, v tom svém křesílku, kouřil doutník, popíjel Bordeaux, a poslouchal Zepelíny.
Kolem projela Němka.
Potom jsem ji potkal u Barcelony.
Chci tam znovu zpět.
Moc ti rozumím.
Tenhle kraj má pro našince svoje kouzlo.
Tady je Sète
https://photos.app.goo.gl/YXx874Zq5yEBFKBK7
Co je to za kameného kašpara s dlouhým klackem a valchou před přístavem? To je nějaký francouzský Žižka?
Jo, to je věc, o které se musím rozepsat na DouceFrance.
Jde o místní sport, joutes.
https://en.wikipedia.org/wiki/Water_jousting
Něco jako rytířské klání, na lodích.
Dve veslice proti sobě, na nástavci za lidí stojí bojovník s dřevcem. Dva muzikanti na loďce, nějakou fujarou kvílí melodie, osm statnÿch maníků rozjížďí loď proti soupeři, a bojovník má stejně vybaveného maníka na soupeřící lodi sundat dřevcem do vody.
Občas se minou. diváci bučí, občas jeden druhého sundá, a ten pak padá do vody, pokud možno divácky co nejatrativněji.
V létě jsou kolem kanálu v Sète tribuny plné fanoušků. Viděl jsem i dorostence, ti nemají veslaře, ale elektromotorek, ovšem muzikanti nechybí. Zvládnout dřevec, a soupeře vykoupat.
Na kolik jízd se hraje nevím, nevydržel jsem nikdy moc dlouho, ale sranda to je.
Hele, našel jsem video přímo odsud
https://youtu.be/ugwWd3CWgTU
Jsem v cíli.
Na konci, nebo snad začátku Kanálu dvou moří, v Sète.
Tyhle věci se mi snad dějí schválně. Od rána sluníčko, teplo, vítr v zádech.
Vím proč to tak je. Abych zapomenul na to, že jsem promoknul na kost i na zimu, která mě lechtala v prstech i dlouho potom,co jsem byl v teple.
Prostě takový ukázkový cykloden, který mě nutí přemýšlet, kam příště.
Malinko přes 50 km, jedu si zvolna a těším se, až to uvidím. Co?
No přeci moře.
Cizinci těžko pochopí pocity suchozemce ze země, která nemá ani kousek mořského pobřeží. Ty klukovské romantické představy a pak první setkání s tím množstvím vody. A přesto, že u moře bývám častěji, stejně to dychtivé očekávání ve mě dřímá a vždycky se ve dnech, jako byl dnešní probouzí a rezonuje.
Sète je město, které byste při návštěve sladké Francie minout neměli. Je hodně jiné než ostatní francouzská přímořská letoviska, možná pro svůj původ. Město založil Ludvík XIV právě u ústí Canalu du Midi a jeho stavba přilákala mnoho italských dělníků z oblasti kolem Neapole,kteří se zde usadili i se svými rodinami.
Proto existuje i něco jako specifická Sètoiská kuchyně, na každém rohu vám budou nabízet "Tielle sètoise" nebo alespoň sètoiskou polévku. A pochopitelně ústřice a slávky, které chovají v blízkém Bassinu Thau.
Ne každému mořské potvory vyhovují, ale mám pro vás jednou specialitku ze Sète, kterou neurazíte vůbec nikoho. Tedy pokud se mu nebudete snažit vysvětlit původ názvu "Zezettes de Sète". :-)
Zítra už jen přesun do Montpellieru a v pondělí se dědeček stane zase studentíkem.
Děkuji za pozornost a někdy příště, dá-li Bůh.
https://www.relive.cc/view/vMq5jL1KY8v
Ještě k těm Zezettes, jako klici mají pindíka. tak holčicky mají pipinku.
A to je přesně a doslova "zezette":-)
Tak proto teď do Francie...
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni...
:o)))
No, k La Manche to mám asi stejně daleko, jako ty. Ale dobrej typ :-)
Montpellier, 18 stupňů, slunce.
Kdyby to tak chtělo vydržet.
Někde tady kousek vedle, debatilo o mapy.cz.
Jezdím podle on line verze těhle map tak 3-4 roky. Dříve podle google maps.
Google jsem opustil ne proto, že by navigovalo špatně, ale proto, že google předpokládá, že jedeš na MTB.
Mapy mi dávají možnost silnicka/mtb.
Většinou fungují relativně spolehlivě, ale zrovna tady, na jihu, v departementu Herault, jako vy se mapy cz totálně zbláznili. Jedu po paměti, a stejnou trasou mě vedou i mapy.cz.
A ejhle, tam kde jsem vloni projel je cedulule "zákaz cyklistům". Stane se.
Ale že neumí Eurovelo 8 (nechytejte me za slovíčko, jestli si numero blbě pamatuju) to už je smutné.
Jedu podle sebe, jinak bych kvůli úspoře 500 metrů lokal výfuky na státovce. Poslední podraz, zase, trochu moje chyba. V Německu mě nechají mapy cz si zajet víc než 2 km, abych v režimu "silniční kolo" nejel 100 metrů po polňačcd, tady mě naženou do 5 km štěrku.
Chápu, mapy.cz, vyhodnotili, jako zpevněná cesta
Domnívám se, že na vině budou mapové podklady z departametu Herault.Algoritmy musí fungovat stejně.
Ale, kdyby náhodou, tak tady raději koukejte do maoy a na google, než do mapy.cz. Tragicky bloudí
https://www.relive.cc/view/vdOR4mMj7Kq
na začátku je zase skvělý most v Sète, otáčecí, po kolejnicích, aby mohly projíždět lodě.
Navigace jede podle mapy a ne podle skutečného stavu vozovky. Mění se povědomí, co zvládne silniční kolo. Objevily de grawelly, které tou zpevněnou polňačkou projedou. Můj Favorit s 3.6cm širokou pneumatikou to také snadno zvládne. Jen galuskáč má problém.
Například Praha má ulice zpevněné. Přesto zkus si ma galuskáči projet centrem po dlažbě. Kolo to zvládne, zvládneš to ty? Ale třeba Rekola s trošku silnějšími pneumatikami to dávají celkem v pohodě.
No, navigace mapy.cz v režimu silniční kolo vede převážně pro silničku sjízdně. Nežene tě na dlažbu nebo šotolinu. Pár kiláků jsem s ní najezdil, proto jsem překvapen tím, co vyváděla včera za psí kusy. Fakt předpokládám blbé mapové podklady oblasti.
Mapy.cz jsou méně flexibilní, neumí i dlouhodobější uzávěrky. To zase google jo,nepovede tě na uzavřený most, aktualizaceají vymakanější. Ale zase je googlemu šumák povrch, občas si střihne zkratku i přes schody.
Taky jsem už musel pár kiláků po dlažbě, prostě historická centra bývají dlážděná, to se nic nedá dělat.
Obecně,jak píšu, většinou mapy ale neblbnou.
Trasování samo o sobě je trošku magie, hodně mě pomáhá, že už celkem vím, jak to ti frantíci mají, a co vyvedou za lumpárnu. Ale občas překvapí taky. Vědět, jak bude vypadat těch 100 přesně snad lze jen u toho kanálu :-)
Na dnešní den, 7.března, se francouzští soudruzi odboráři připravovali pár týdnů.
Plán ochromit zemi něčím, jako je generální stávka, se jim asi nepodařilo, alespoň tady,v Montpellieru jistě ne.
Já to mám do školy 20 minut procházkou, přes čtvrť Antigone, tak mě stávka v hromadné dopravě neohrozila, ale spolužáci (sice kurz 50+, ale jsem tu nejmladší) měli problém, když bydlí půl hodiny tramvají daleko. Nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké, prostě tramvajáci jen prudili, jezdila každá třetí tramvaj a intervaly se tedy příslušně prodloužily, ale všichni nakonec dorazili včas.
Ve městě samotném po nějaké stávce ani vidu ani slechu, všechny obchody a služby fungují normálně. Stávkují vlastně jen ti, u kterých se jejich stávkovaní moc nepozná a moc nebolí, školy a státní úřady.
Ale přeci, rudí odboráři se v 15:OO shromáždili u řeky Lez, asi 100 metrů od našeho hotelu a vyrazili průvodem na Place de la Comedie, kde budou do 17 řečnit. Procházeli tu kolem, tak zablokovali asi na 15 minut příjezdovou silnici k hotelu, žádné velké drame, ale pár šoférů i tohle dost popudilo a dožadovali se u přítomných policajtů, ať průvod na chvilku přeruší a nechají je projet. Nez úspěchu.
No, demonstrantům trošku zchladil hlavy i bojovného ducha studený liják, který se spustil na minutu přesně se začátkem jejich akce.
Noviny píší, že tady,v Montpellieru demonstruje asi 30 tisíc lidí.
Proč?
Důvodem je penzijní reforma. Chtějí prodloužit věk odchodu do důchodu z 62 na 64.
No, mi cizinci v kurzu frániny 50+ z toho máme trochu legraci, protože ve všech zemích odkud kolegové jsou, tedy Švýcarsko, Kanada, Irsko, USA a Německo je důchodový věk vyšší, a vladtně v 64 půjdu do napodzim jen já
Odboráři oproti tomu požadují hranici posunout na 60 a jak nesou na transparentu "ani o den víc".
Kde na to vzít vědí -"ať platí bohatí"
Tady je video z místních novin a pár obrázků.
Moje stojí zaprd, ven do deště kvůli odboráři nepůjdu :-)
https://twitter.com/i/status/1633107562630463488
Žadné bouře či násilnosti tady nebyly.
Trochu vyzdobili Tři Grácie, sochu, která je dominantou Place de la Comedie asi jako ten na koni na Václaváku.
"Kapitalističtí psi", "Macronova tlupa" tam budou asi do rána, policie rozummně ví, kdy nepřilívat olej do ohně.
Odborářští revolucionáři se po 17. přesunuli do hospod, a pijí a odhodlaně zpívají.
Ne tak děsivě, jako staří Čechové, spíš tak trochu archaicky a přihlouple, zvláště když pějí Internacionálu. Chtěl jsem se přidat, bo znám melodii i slova jak v jazyce mateřském, tak v ruštině, ale Soňa mě odtáhla pryč "nedělej tu ostudu"...
Tak jsme skončili u Fitzpatricka, irskè hospodě s Guinnessem, kde zrazovalo věc dělnické třídy asi 15 odborářů, ale internacionálu nezpívali.
Soňa, řekla "ani na to nepomysli". Chtěl jsem zkusit "Píseň práce"...znáte to "ó zazni písni vznešená, o práci která vrozená, přírodou lidstvu jest" ale její rozhodné vrtění hlavou zprava mě naznačilo, že si mám vybrat: buď revoluci, nebo Guinness. Jako ti odboráři, zvolil jsem druhou možnost.
Zpátky domů tramvají, co už se zase rozjezdili v normálním rytmu.
Dá-li Bůh, mám své účastenství v bojích za lepší zítřky vybráno na několik let a vše bude zase fungovat jak má.
Tramvaje jezdit, důchodový věk prodlužovat, a odboráři pít vodku a ne prudit v irské knajpě. Politici budou krást a lhát, a vždycky se najde dost trumberů, co jim bude věřit.
Nemám rád, když si mě někdo bete za rukojmí, a francouzští odboráři to často dělají. Ale už i samotní Frantíci toho mají plné zuby.
Chtít u vlády prosadit cokoliv tím, že přestanou jezdit tramvaje je kokotina. Nikdo z vlády a ministerstev tramvají nejezdí, notabene tady, v Montpellieru.
Taková stávka je vlastně něco jako hladovka na protest. Má jen dojmout. Žádnou praktickou sílu nemá.
A už to začínají chápat i Fanoušové.
Jsem poctěn.
Pšouci a pšoukině ti budou dávat palečky dolů, mě už také dávají ani nevím proč, ale vytrvám. Chci jen krátce poděkovat, že makáš, nevzdáváš, ksindl je všude, jsou neurvalí, žene jich nenávist, zatímco nás žene touha... po svobodě.
Díky.
Soňa je pěkná krotitelka, když tě nenechá s revolucionáři zanotovat Hydrocentrálu, zvlášť ve francouzský hospodě. Znám nepatrně vylepšenou verzi, kde hudebníci nahradili "a výbuch zazní naposled" změnou "a ví Bůh zazní naposled". A když orchestr Hradní stráže hrál uvítací pochod, v duchu si někteří prozpěvovali "Gustáv už jde, pytlík se mu hází..." Takových změn je! :-)
Jinak, píše ti to pěkně.
Jsou místa, kde narazit na krajana je stejně pravděpodobné, jako potkat místního. Třeba v létě na Chorvatském pobřeží.
A jinde, jako třeba tady, se dá setkání z našincem dá předpokládat obdobně setkání z ledním medvědem. Není turistická sezóna, není tu Eiffelovka ani kláster Mont St. Michel, jen universitní město 15 km od pobřeží Středozemního moře.
A přesto.
Sedím si a foukám do pěny toho svého Guinnesse a najednou to slyším: "Hele, myslím, že tady to není, musíme ještě kus rovně"..
Pár zlomků vteřiny váhám: jsem už tak dobrej ve fránině, nebo mluví česky?
Jasně, jsou to krajani!
Volám "ahój" a trojice se vrací. Kluk v mém věku a dvě děti, kolem 18.
"Ahoj, kde se tu bereš", halasí ten senior.
"Ach, učím se tu francouzsky a co ty?"
"Já tu trénuju hokej už dva roky, tohle je moje dcera a její kamarád, co právě přijel z Čech".
A tak stojíme na rohu, a klábosíme, jakoby se potkali staří známí. Prostě tady, daleko, kde o našince nezavadíš, jsme si vzácní, jsme přátelští a vždy ochotní si pomoci.
Jsme taková větší rodina.
Proč to nejde doma.
Setkání s našincem ve vzdálené krajině bude vždycky vyjimečná situace. Zajímavé setkání je dobře podchycené třeba v Pribáňově jízdě "Trabantem napříč Afrikou" Bylo to tak zvláštní, že mu věnovali dost času.
je to tak, že k sobě patříme si uvědomíme vždycky až jinde
...a hlavně při setkání "z očí do očí", kde zachováváme slušné chování ;-)
Po návratu ze školy jsem se už na to musel Soni zeptat:
"Hele, prosím tě, nevypadám jako kavka?"
"Ne, proč?"
"Ani takhle, z profilu?"
"Ne! Co zase prosím tě blbneš?"
Když ne, tak nevím čím to je.
O bezďácích v Montpellieru jsem psal minule, říkají jim tu SDF (http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
Tihle jsou jiní. Čistí a vymydlení, zdvořilí, přátelští, ale taky žebrají.
Ale ne pro sebe, pro dobro ostatních.
Tedy především musí uživit presidenta a sekretariat té či oné dobročinné neziskovky a jejich výlety po světě za účelem popularizace a propagace konání dobra, pak nadační aparát, a když pak něco zbyde, dostanou to ti sirotci, opuštěná zviřátka či samoživitelky, v jejichž jménu se příslušná sbírka koná.
Ze školy do hotelu to mám přes náměstí De la Comedie, pak takovou pěší zónou kolem turistického centra směrem k obchoďáku v Polygonu a přesně tam na mě každý den neomylně číhají. Ti dobrovolníci. V uniformách či jen bundách s logem příslušné neziskovky, s průkazem ci bez, vždy dobře naladění, ať svítí slunce nebo se brodím louží, oblaží mě usměvavým Bonjour a pak spustí....
"Promiňte, jsem cizinec, odpovídám též s úsměvem"
"A u vás nemáte sirotky, opuštěná zviřátka nebo samoživitelky (nehodící se škrtněte)?" A naléhání pokračuje. Výmluva na jazykovou nedostatečnost nepomáhá, bleskem přejdou do angličtiny, cítí-li jen záchvěv zájmu.
Je mi jich líto.
Jsou to zjevně studenti, a pochybuji, že jsou za tu práci placeni, a když, tak jistě ne skvěle.
Své vrstevníky většinou vynechávají, soustředí se na nás, starší a pokročilé. Úspěch mají minimální, alespoň jak jsem vypozoroval. Přesto jim to neubírá na optimismu a píli.
"Když ne, tak ne, i tak Vám přeji překrásný den a užijte si Váš pobyt v Montpellieru" loučí se, a člověk má pocit, že to myslí upřímně.
Kdyby člověk měl vyhovět všem SDF nebo dobrovolníkům, nezbylo by mu na chleba.
Jeden ale dnes 2 eura dostal, a zdaleka ne jen ne jen ode mě.
https://photos.app.goo.gl/uNG7kmYRbPHHMrFW8
Soňa ve čtvrtek čapla nějakýho vira a chřipka jí přibila k posteli. Včera trochu zlobila, trvala na tom, že prý musí do Carriéres Lumiéres v Les Beaux de Provence na "toho Gogha", že prý bude je sedět v autě a pak sedět v tom ve skále vykutaném prostoru, podlehl jsem, a jí to samozřejmě dobře neudělalo. (o tom Gogjovi napíšu jindy)
Tak sám. Dopoledne jsem se mrcasil kolem bazénu, a pozdní odpoledne jsem byl vyhnán do města, abych prý doma neprudil.
No, přemlouvat mě nemusela.
Tak jsem vyrazil procházkou, ale hodinky jsem zmáčknul asi až po 400 metrech, tak fotky na počátku záznamu nejsou správně zasazené do mapy.
Prošel jsem tak trochu socrealistickou Antigonou, protáhnul se obchoďákem Polygone a hned za Tourist Office začíná Place de la Comedie. V rekonstrukci. Montpellier má být Evropské město kultury 2028, a místní dělají vše pro to, aby v té době fakt bylo jako ze škatulky. Kavárny na náměstí působí trochu pařížsky. Pařížsky neochotní jsou i číšníci a pařížsky vyšponované ceny.
Prostě past na turisty.
Pokračuji proto dál doprava, směrem staré město, a hned první ulice doleva je Grand Rue Jean Moulin. U fontánky doprava. a jsem tu. Jdybych pokračoval 50 metrů,byl bych ve škole ILA, ale co bych tam v neděli dělal, že jo.
Okrová kopule Obchodní komory je podle tvrzení místních, místo. kde byla provedena první veřejná pitva, ale strejda Google říká, že si montpellierští trochu vymýšlí, protože ta proběhla prý v Padově. Ale kdoví jak to bylo, věř dneska internetu.
Jisté je, že v Montpellieru je nejstarší lékařská fakulta na kontinentu založená 1289. Ale k té dneska už nedojdu, i když je nedaleko.
Tak takhle to tu dneska vypadalo, slunečno, 22 Celsiových stupňů.
https://www.relive.cc/view/vmqXByjN1LO
Varuju tě!!! Do Paříže nejezdi, moh´ bys tam něco chytit ...
https://zpravy.tiscali.cz/pariz-se-topi-v...
Paříž je odsud asi 750 km, tak se nebojím. Budu tam až 6/4, do té doby s tím snad přestanou.
Odboráři chtějí snad dělat bordel zase ve středu a pak v sobotu, ale místo aby jejich podpora stoupala, nějak klesá, asi prostě budou muset akceptovat, že prostě na to, aby chodili do penze v 62 a dožívali se 90 stát prostě nemá.
Takže logicky jen dvě možnosti, jít do penze později, nebo se dožívat méně. Na nějakou revoluci to nevypadá.
Tak nám dej včas vědět, až na Place Hôtel de Ville (Grève) začnou stavět nějakou rychlogilotinu. :-))
Kdepak, to jinej plac.
Gilotina stála na dnešním náměstí Concorde - Svornosti :-)
Tak tenhle mě pobavil.
Nová francouzská dopravní značka:
Pozor, východ z továrny
"Tak tohle dneska asi nedám" zoufám si.
Věc se má tak:
Studijní skupinky vytváří na základě on-line testu, který účastníci kurzů podstoupí dva týdny před nástupem do školy. Letos jsem měl kliku na zvlášť připravené kolegině, co skloňují bezchybně slovesa všech skupin i nepravidelná, ve všech časech, co francoužština poskytuje, aniž by se nějak obtěžovali chápat jejich význam. Nadrcení gramatikou s minimální slovní zásobou a ryze anglofonní, tedy nesrozumitelnou výslovností.
Bravurně zvládnutý gramatický test je ovšem posunul o dva stupně výše, než by jim slušelo.
A navíc, jsou stále aktivní a zvídavé, v gramatice je stále co pilovat, že.
"Mochla bich pološit jeden otáska?"
"Jistě, Margarit"
"Šlo bi ržíkati na místo půjdu tam sítra, sítra bich tam pošla?"
A dost. Zaklapávám desky i notebook.
Podmiňovací způsob, to je samé "r" to utrpení amerických kolegyň jej vyslovit, mě neposouvá ani malinko dopředu. Vymlouvám se na naléhavou sms z práce a mizím. La liberté!
Kam půjdu?
Tak začnu s tou nejstarší lékařskou fakultou na kontinentě. Impozantní budova, chvilku poslouchám výklad učitele skupince školáků, ale pak mi ty informace přijdou až příliš detailní. Tak se pohnu dál směrem k prefektuře a mému oblíbenému knihkupectví/antikvariátu Gibert Joseph, chvilku listuji nabídkou, protáhnu se tržnicí, která stále nenabrala stejný rozměr nabídky hotových jídel, jako měla před vyhlášení covidí paniky a pokračuji do ulice Rue Saint-Guilhem.
A o té vám musím napsat více.
V této uličce se nachází v nejkoncentrovanější podobě vše, co se dá v Montpellieru sníst. Slavná prodejna sýrů, čokolády, cukrárny, profejna místního vína. O všem napíšu na www doucefrance.cz později.
Teď je rychlá procházka:
https://www.relive.cc/view/vPOp3X9XVRv
Po včerejším záškoláctví mě hryzalo svědomí.
Dnes, děj se co děj, vydržím. Rozhodl jsem se.
A tak se i stalo, i když poslední hodinu jsem tlačil očima ručičky hodinek k rychlejšímu pohybu.
Protože se udělalo hezky, rozhodl jsem se nafotit Promenade du Peyrou, jedno z míst, které byste v Montpellieru také neměli přehlédnout.
Abych vás nenapínal: nafotil jsem, ale dneska ji neuvidíte, ani vám neprozradím nic z její historie. Důvod je prostý.
Do cesty mi vstoupila demonstrace. A ne tak ledajaká. Tedy alespoň podle odborového vůdce co z alegorického vozu v čele, střídavě hřímal: "Je tu celý Montpellier" a "My se nedáme" aby pak zanotoval nějaký popěvek, který zesměšňoval Macrona a jeho absurdní nápady prodloužit věk odchodu do penze téměř na hranici dožití, tedy na 64 let. Čekal jsem zaťaté pěsti a spravedlivý hněv v očích demonstrantů, ale vypadalo to spíše jako nějaký happening, nebo spíš majáles studentů, včetně těch z university třetího věku.
"Tohle že jsou rudé odbory?" ptám se sám sebe.
"Kde je z dolů jde plamen a dým, a zúčtujeme spolu?". Popelnice nehoří, výlohy zůstávají celé a policajti se usmívají.
Až teď. Ano právě teď nastal ten okamžik, který mě vrátil p půl století nazpět a nezištně se o něj s vámi podělím formou krátkého videa:
https://photos.app.goo.gl/82FBh38RSGxBG2QM8
Aj prápor se srpem a kladivem se mihnul, ale pak opět pěst dělnické třídy nějak změkla a bojové odhodlání se změnilo v karneval:
https://photos.app.goo.gl/odZsJiA5ssfMQVe78
Ale komu čest, tomu čest, rudým odborářům se podařilo dát dohromady solidní průvod, jaký by i Gusta s Miloušem svého času záviděli.
Místní noviny píší, že v průvodu bylo 12 tisíc lidí, tedy méně, než posledně.
Na Place de la Comedie demonstranty nepustili, protože se přestavuje, a tak alespoň Tři Gracir dostaly odborovou vlaječku.
No, celé to vypadalo takhle:
https://photos.app.goo.gl/khKMPeu7eF6q7r7BA
Kdepak naposled.
Vstanou noví bojovníci!
Tohle jsou synci a dcérečky ze SCUM
https://photos.app.goo.gl/wBY4E9iejvg4Gnoe8
SYNDICAT DE COMBAT UNIVERSITAIRE DE MONTPELLIER
Syndicat de Combat Universitaire de Montpellier (SCUM) je studentský svaz v Montpellieru.
Tvoří jej dobrovolníci z řad studentů, kteří každodenně působí na zlepšení životních a studijních podmínek a také na obranu spravedlivější a rovnější společnosti.
Na tom jednom videu zvedají ty pěstičky nějak bázlivě, nebo z toho mají prču. Ale můžu se mýlit. Ale Hydrocentrálu zpívaj pěkně, všechna čest. :-)
To co pěli Hydrocentrálu byli jestě poctivá stará škola, ti by kapitalistům dali po čuni.
Ostatní mě připadali jak na karnevalu v Riu, proste je hezky, stávkujeme
Já se bojím hlavně nově povstalých tajtrdlíků. Bojovníků, natož povstalých se nedostává dlouhodobě.
Tak sem si projel archiv, demonstraci pořádanou odbory CGT jsem tu viďěl už před třemi lety.
Tehdy tam běhal dědek s vlajkou CCCP, což mě přimělo se ho jít zeptat, o co mu jde.
Neuměl ale rusky, tedy nejsem si jist,jestli se uměl podepsat.i
"Tak jsem se fakt zbláznila" pomyslela si Soňa.
"Po pětatřiceti letech s Paříkem se není čemu divit, ale i tak, proč já, proč tady...."
Takhle nějak mi to vysvětlovala do telefonu.
"Třeba tě šoupnou do Saint Rémy de Provance, tam byl Van Gogh, můžeš zkusit malovat..."
No, nedá se říci, že by jí má odpověď zklidnila.
Co se přihodilo.
Dopoledne se udělalo krásně, Soňa se rozhodla si v chvilku posedět u hotelového bazénu, alespoň než uklízečky udělají své. Chřipka sice na ústupu, ale na dlouhé slunění to pořád není, tak asi jen dvacet minut.
A při návratu zpátky došla k tomu výše zmíněnému poznání.
Pokojové dveře se otevírají magnetickou kartičkou, strčíš kartičku do škvírky, rozbliká se zelené světýlko, a je odemčeno. Jsme tu druhý týden, tolikrát opakovaná akce, že není o čem přemýšlet. Jasně, stalo se, kartičku dáš do kapsy s mobilem, zmagnetizuje se, bliká červeně, mažeš na recepci jí vyměnit. I to se dá čekat.
Ale stalo se něco horšího. Na tom dveřním zámku zmizela ta škvírka, kartičku není kam zasunout.
A dostavují se první pochybnosti.
"Přeci nejsem blázen, tady se zasouvala, nebyla bez kontaktní" říká si pro sebe. Zkouší přiložit. Žádná reakce, ani zelená, ani červená, zámek kartu ignoruje.
"Jsem na správném patře?" zrychleným krokem k výtahu a zpět, po zjištění, že ano.
"Možná jsem slepá" ohmatává zámek ze všech stran, škvírka nikde. Ani u všech ostatních dveří.
"A jsem blázen, je to tu a je to definitivní", stojí zdrcená u pokojových dveří.
Naštěstí kolem prochází provozní, panečku, prý že Soňa francouzsky neumí, kdepak, jak toho Dalibora ji nouze naučila.
Provozní přikládá své hodinky k zámku, ten zabliká, a Soňa si jde zdrcená uvařit kafe.
A v tom volám já....
No, stalo se to, že prostě v celém hotelu mění zámky, ty bezkontaktní za ty zasouvací.
No a je to neuvěřitelné, rychle využili možnost, kdy Soňa na pokoji nebyla a nerušili, a vyměnili zámek i nám. Ale už jí zapomněli dát novou kartičku, nebo ji alespoň informovat.
'est la France.
Včera jsem se k tomu nedostal, zcela paralizován stávkujícími odboráři, tak až dnes.
Nemá cenu, abych opisoval vše, co si můžete nagooglit, tak vlastními slovy. Promenáda, nebo spíše plošina se nachází na nejvyšsím místě Montpellieru, je to taková místní Letná, plocha nějakých 250x160 metrů, které dominuje docha krále Slunce Ludvíka XIV. K jeho uctění byla také koncem 17. století vybudována.
Začíná Vítězným obloukem a končí Vodním hradem (Château d'Eau) na který navazuje akvadukt, který byl ovšem zbudován poněkud později, 1768.
Je to taková oáza klidu v centru města, místo, kde na trávníku poléhává omladina a spěch nemá co hledat. Socha největšího s Ludvíků prý paží ukazuje na Pyreneje a má symbolizovat, jak to pěkně Španělům nandal, ale jako hodně věcí, které se v sladké Francii tradují, není to pravda. Dnes když kompas má každý druhý mobil zjistíme, že mává spíše Italům.
A i tady lze najít podobnost s Letnou. Socha byla slavnostně představena v roce 1685, ale Francouzská revoluce s Ludvíky udělala krátký proces, a socha byla zničena, aby její kopii znovu vytrčili v roce 1838. Tedy doufám, že podobnost s Letnou skončí zbouráním té sochy, až jsem se zapotil při pomyšlení na kopii té na Letné. Brr.
O Francouzích a jejich udatnosti během druhé světové války se povídá lecos nehezkého, ale tady to není na místě.
Právě odsud, z Promenade de Peyrou pochází slavná fotografie hrdiny francouzského odboje (Résistance) Jeana Moulina, což připomíná pamětní deska.
Takže si to shrňme.
Vítězný oblouk, který není římský, stejně jako akvadukt, a socha krále Slunce, která je kopií.
Ale vůbec to nevadí, protože když se den vydaří, je málo míst tak uvolněných a pohodových, jako právě tenhle park.
https://photos.app.goo.gl/YkADVz1sHbfanJNF8
O čtvrti Antigone jsem psal už několikrát, a je to i na www doucefrance.cz.
Upřímně, tenhle styl bombastické, historizující architektury upřímně nemám rád. Ta "katalánská škola", či jak to budoucí historik architektury nazve, je příliš nabubřelá a vyžívá se ve zbytečnostech. Nefunkční římsy co lemují štíty domů, balustrády, předstírání neexistující starobylosti. Sloupy pouličního osvětlení připomínající zbytky římských sloupů, prostě pro mě nepřijatelná ambice, co neměla nikdy dostat prostor.
Přesto to vzniklo. Nejsem sám, kdo cítí trochu závan stalinismu v díle, i vysvětlování tvůrce.
Přesto, zvyknul jsem si.
Kdyby tu Antigone nebyla, byl by tu vojenský buzerplac, ne-li něco horšího.
A přiznám se, po těch pěti letech v Montpellieru, tedy vlastně po 14 dnech najaře a 14 napodzim, kdy jsem tu vlastně prožil 10 měsíců, se mu po Antigoně stýská.
Humus, ale náš, důvěrně známý
https://www.relive.cc/view/vLqeJ51w3Rv
Chtěl jsem reagovat svými ostrými snímky, ale uvědomil jsem si v poslední chvíli, že jde o Antigone v Montpellier, ne o Avignon. Přidám jen žánrové snímky ze Sète.
Montpellier jsem projel víceméně obloukem podél pobřeží. Neměl jsem tehdy náladu do velkých měst. O to víc mám motivaci se vrátit. Jako do Cherbourg-en-Cotentin.
V Sète jsem si kupoval pivo v nějaké cukrárně, paní se mě ptala d'où viens-tu?
Řekl jsem "šek", paní pokývala hlavou.
V Sète přespáváme léta, vždy cestou do Španělska a zpátky. Je tam taková myšárna "Ibis Budged", malý pokojík s plastovým jádrem, ale funguje klimatizace, mají parkoviště a je to pěšky kousek do centra. Ale v sezóně bývá plno, je třeba rezervovat dopředu.
Hned za otáčecím mostem je Bar - Restaurant duvOnt. Tam mám kámoše. Vlastní to dva bráchové, Berbeři z Maroka Jsou fajn. Jednou mě dokonce pustili českou hymnu na té velkoplošné obrazovce a pak pár fotek z Prahy, aby ukázali ostatním Berberům v lokále, odkud ten exot přijel. No, stalo mě to pití pro všechny, ale teď, pokaždé když se tam mihnu,mě někdo zdraví a plácá po zádech, Soňa z toho byla v šoku, že se kamarádím z Arabáky a chlastám s nima pivo.
Musel jsem vysvětlit nedorozumění, že sice vypadaj přičmoudle, ale nejsou Arabové ale Berbeři, fajn kluci. přátelští lidé.
Když tam budeš, stav se a dej si pivo.
Na otázku ,"d'ou?" odpověz de Republique tchèque a už se tě nebudou ptát, jestli mají natočit malé nebo velké pivo. Budou vědět :-)
Tak jsem měl připraveny jestě dvě kapitolky o Montpellieru, městě, které mám rád a rád bych vám jej přiblížil, ale nějak zápasím s rýmou a kašlem, a včerejší odpoledne jsem proležel, ba hůř, vynechal jsem i Den svatého Patricka v mé náhradní irské hospodě Fitzpatrick, z čehož je každému kdo mě zná jasné, že jsem byl na umření.
Dneska návrat domů, Strasbourg. Kapky do frňaku a nějaký ten sirup zabírají, nedostane mě to jako Soňu.
Vrátím se brzy, 1/4 odjíždím jak ten "linkový autobus" na Paříž, pravděpodobně zase "pod proudem" protože na to mám jen 5 dní.
Takže zase příště, děkuji za pozornost a laskavou přízeň.
Snad ne Omikron? :-)))
ne, jen mírné nachlazení, už jsem z toho venku.
Soňa ale měla chřipku slušnou, pro sichr jsem ji testoval tím antigenem, ale byla nic to neukázalo.
Ale úpěla fest, vletěl jsem do lékárny a dali mi tam tohle, to jí ulevilo téměž okamžitě, dvě tobolky najednou - tedy 1000 mg paracetamolu a k tomu 130 mg kofeinu, jedna dávka. Mají asi slušně namíchaný poměr, tak to zabírá fofrem. Jinak se s tím prostě musela popasovat sama.
Celej Montpellier se nějak rozkašlal, byl jsem v sámošce a vypadalo to tam jak na sjezdu tuberáků, všichni chrchlali, až jsem si říkal, jestli tam nepustili nějakej dráždivej plyn, naprosto nenonornální. Ono se udělalo o víkendu fakt teplo, a asi ten náhlá změna počasí spojená s odložení, svršků je dostala.
Co obsahuje přípravek PARALEN GRIP CHŘIPKA A BOLEST
Léčivými látkami jsou paracetamol, kofein a fenylefrin-hydrochlorid. Jedna tableta obsahuje paracetamolum 500 mg, coffeinum 25 mg a phenylephrini hydrochloridum 5 mg...
Ale chápu, že francouzský je prostě francouzský...
Dříve tyhle léky na chřipku osahovaly speudoefedrin a fungovaly mnohem lépe. Jen z toho někteří vařili Pervitin a tak tam už ten pseudoefedrin není. Ale ten Jindrův zázračný lék obsahuje také jen paraacetamol a kofein.
No, věc se má tak, a všichni to vědí, že léky se stejným obsahem účinné látky zdaleka neléčí stejně a po důvodu proč se nehodlím pídit.
Tohle jsou tobolky z té průhledné rozpustné hmoty a uvnitř jsou nějaké drobné granule. Skoro bych si tipnul, že právě tohle bude důvodem rychlého účinkování paracetamolu narozdíl od těch potahovaných tabletek, ale nehodlám se přít.
Také složení těch léků, je poněkud jiné.
Nevozím s sebou tenhle typ léků, takže když je zle, vlítnu do lékárny a nechám si poradit.
A poradili mi tohle, a funguje to, je tam 16 tablet a podle lékárny to stojí od 2,90 do 3,10 EUR za 16 pilulek, čili asi 4,7 Kč za kus.
Ten tvůj stojí od 150 do 190 Kč, jak tak koukám, za 24 tabletek, vezmu-li nejnižšé cenu, vychází to 6,25 za tabletku. :-)
Tak je to s léky skoro vždy, a to Francie je na ně drahá .....
tohle bude ono
https://www.alphega.cz/paracetamol-kofein-dr...
Tvar pilule/tobolky není podstatný. Tohle je spíš o tom, co se komu lépěji polyká.
To rychlejší působení paracetamoluje způsobuje právě ten kofein.
>Tohle jsou tobolky z té průhledné rozpustné hmoty a uvnitř jsou nějaké drobné granule.<
Jindra8526
včera v 6:02
no a přesně o to jde, tedy nikoliv o tvar, ale o to, že jsou to granule v té rozpustné hmotě, která připomíná plast. Netuším z čeho ta hmota je, ale v žaludku se rychle rozpustí.
Není to nic nového, a řekl bych, tedy na základě logické úvahy, že právě tloušťka či složení té průhledné ampule rozhoduje o tom, jak rychle se rozpustí a uvolní účinnou látku.
Tedy nikoliv potahované prášky.
Ta hmota je želatina a jak píše Ain, je to individuální - někdo raději tablety, někdo kapsle.
A znovu - to rychlejší vstřebávání, tedy nástup účinku paracetamolu, způsobuje právě ten přidaný kofein.
Nicméně tohle je zcela OT. Původní příspěvek jsem sem dávala jen pro info, že ten lék z Francie není nic světoborného, ale je zcela běžně k dostání i tady.
nejsem si jist. že je z Francie, jen jsem ho tam koupil na doporučení v lékárně, když jsem popsal příznaky a prosil aby to zabralo rychle a účinně.
Lék to nebyl drahý, tedy zjevně levnější než to co prodávají tady po netu, a skutečně velmi rychle zabral.
Proto jsem o tom také psal a informoval.
Mnoho z nás nevozí cestou celou lékárnu, a vědět co v lékárně chtít není od věci.
Ty, protože zakládáš kopíráky ve zdravotní pojišťovně se cítíš skoro lékařem jsi udělala přednášku o složení a následně tvaru.
Už s tím přestaň, všichni tu víme, jaký si machr na zdravotnictví.
A jéje, docházejí argumenty, viď.
Sorry, ale koupit si lék na virózu doma či v zahraničí, na to nemusíš být žádný odborník. Na to ti stačí průměrná inteligence a umět číst.
Rád bych tě u toho ve Francii viděl, tedy spíš slyšel :-)
Mám už své zkušenosti:
Francoužstina v praxi (26/8/2021):
"Dobrý den, mám takový delikátní problém, mám z kola opruzený zadek a potřeboval bych nějaký krém."
"Olala", praví slečna za pultem lékárny.
"Marceli, pojď sem, tady monsieur si na kole zpařil prdel, co mu pomůže?"
Ještěže jsem maskován za rouškou..
Marcel klade doplňující otázky:
"Bolí furt nebo jen když sedíte?"
"Furt?"
"Mokrý a trocha krve?"
"Oui, oui ..."
"Tak jasně:
Nejdříve budeme desinfikovat - tímhle sprejem. Pak budeme léčit, na to jsou tyhle ampule, kápněte na tampón a odvahu!
No, a než pojedete, namažeme, tímhle, třeba....
Jedete zdaleka?"
"No, vlastně asi jen 500 km?"
"A do daleka?"
"No asi ještě to samé...."
"Tak to teda "bonne courage""
Mám prdel v prdeli, to ještě bude prdel, než dojedu....
No, jde o to, co se "lépěji" polyká :-)
Kdysi, to už je hodně dávno, mi doktor předepsal čípky. Nevím už, co mi bylo. Do tý doby mi nikdo neřekl, že čípek se strká do ...... A já to nevěděl. Takže navečer jeden do pusy a žvejkat, bylo to hnusný, něco jako žužu, ale bez chuti...
Nejlépěji se polykají kapky, ty co v sobě mají alespoň špetku lihu :-)
Jj., Bromhexin nebo single malt z Islay. :-)
není single malt z Islay předepsaná substituce za jakékoliv kapky k polykání? :)
Jsem to tam nahrnul, včetně odkazů na fotky, které se tady těžko uvádí, takže v poněkud kompaktnější podobě reportáž z Kanálu vou moří.....
http://www.doucefrance.cz/franci%C3%AD-na-kole1...