Tak jsem zase na cestě.
Do Města světel. Na kole. Jak jinak. Tedy kole s elektrickým motorkem, což mě v očích "pravých" cyklistů diskvalifikuje, a z pohodlí svých pohovek si říkají: je to ale salát....
Elektrokolo, alespoň takové, co jsem si vloni pořídil, je úžasná věc. Čtyři úrovně přípomoci, a ta nejmenší, eco, vlastně veze jen to těžké kolo, takže nejen iluze, ale i námaha z jízdy je srovnatelná s jízdou na lehké silničce. Takže si můžeš "dát do těla", když chceš, nebo potřebuješ dojet na jednu baterii hodně daleko.
Lhal bych, kdybych v sobě pociťoval obzvláštní touhu se rvát s kilometry a dřít se, takže jsem zařadil nejsilnější přípomoc, turbo, a jedu, skoro letím, jako za mlada, vítr mi sviští kolem uší, a cítím se jako puberťák, tedy vlastně "týnejdžr" a jsem "cool" a sám, jak ten v plotě, a vůbec mi to nevadí.
Moje cesty do Paříže zdegenerovali v rituál, prostě každý rok tam musím na nějakém tom kole dojet.
No, prší.
Asi bude i zítra, ale jednou přestane, a snad ještě budu na cestě. A kdyby ne, udělám "Tour de Paris sus la pluie"
https://youtu.be/66Eq9L0BpqM
Jsem ve škaredém městě Karlsruhe, ale ošklivost na světě musí být, abychom si všimli krásy.
Co to máš za brašny, nějaké lehké? A o jaké Gertrudy to kolo opíráš?
Brašny mám Ortlieby, tyhle
https://www.azub.cz/vodeodolne-zadni-brasny-na...
měl jsem je už v Bretani.
Jsou o to zarolovaní větsí než klasické Ortlieby, a mají ty postranní brašny, to je praktické. Nejdou nosit za popruh jako klasik, ale to nepotřebuju. Mám s nima najeto asi jen 1400, tak nemohu soudit co vydrží a tak.
Neteče do nich, nasazují se jako Ortlieby, tedy snadno, jsou dostatečně velké. Víc zatím neřeknu.
To skvělé sousoší je v jednom německém městečku asi 30 km od Karlsruhe. Až se mi probere navigace nahraju Relive, zjistím jak se město jmenuje, a snad dogooglím něco bližšího.
Fantastická socha
Tak je to před kulturním centrem v městečku Güglibgen, nemám čas dál googlit, musím vyrazit.
Tady je kontakt
http://www.buergerstiftung-kunst-gueglingen.de...
mák zato, že s Frau Petra Suchanek se pujde domluvit :-)
Vím, že je to úplně marné a zbytečné, přesto, naprosto dětinsky, to stále dělám.
Asi jí znáte, je to taková ta dokonalá mobilní aplikace, co se tváří, že zná a umí naprosto všechno.
A tak mi hlásí, že "déšť začne za 3 minuty" i když mi už dobrou hodinu bubnují kapky do okna. Ale to je ta lepší varianta, o té horší, kdy stejnou hodinu stojím vmáčknutý ve výklenku a čekám, až "déšť za 8 minut skončí", tak o té jednou napíšu rýmovaný žalozpěv.
Tak i dneska ráno, koukám do mobilu, kdy že ten slejvák skončí, abych alespoň do sucha vyjel. Jak jsem již naznačil, vykoukal jsem kulový, protože ač v aplikaci na mých souřadnicích už dávno ani nekápne, venku zatím, no však víte.
Stejně všechny věstírny, včetně té slavné norské, hlásí, že bude deštivo, tak nevím co to tu hraju.
"No tak zmokneš, nejsi z cukru!" zavelím si.
"Ale když já nechci, všechno je pak špinavý, uprasený.." vymlouvám se.
"Stejně suchý dneska nedojedeš, není to tak zlé, vzpomeň na Bretaň".
Tak jo, návleky na kolena i na boty, kapucu nasadit, mobil do pouzdra, přes brašnu natáhnout pláštěnku a jedu.
Jen vytlačím kolo z průjezdu, déšť ustává.
Zázrak, Šéf mě má rád!
Ne, kdepak, to se jen mraky přeskupily, aby mohly vypustit více vody, jen co polevím v ostražitosti.
A taky jo.
Ale když už je člověk jednou mokrý, déšť mu neublíží.
A tak jedu podél Rýna, užívám si stezky, kterou pro mě ten nečas zprivatizoval. Houby zle.
Je to krása.
Míjím nejvýchodnější bod sladké Francie vyznačený bojkou v Rýnu, obdivuji přívoz, ti lišáci udělali molo skoro doprostřed řeky, nechali tam jen díru, aby mohly proplouvat lodě, a tou dírou pendluje převozník.
A mostík s výhledem na polopotopené loďky, které mě už dlouho nutí přemýšlet, zda-li je jejich čas už sečten, nebo ještě někdy poplují. A přemýšlení o takových věcech nedělá duši dobře, tak mě z filosofování probere silnější dávka vody z nebe, za kterou jsem výjimečně vděčný.
A pak Strasbourg, město, které nelze nemít rád.
pokr.
Na Kleberově náměstí protestují Íranci proti brutalitě režimu u nich doma, o kousek dál se formují anarchisti s pro mě nepochopitelným heslem "Ultimate justice", a o pár metrů žongluje chlápek se skleněnou koulí.
Před katedrálou mladá žena do mikrofonu velmi naléhavě vysvětluje, že Ježíš žije, a asi jo, protože už neprší a na oblohu se vykulilo hřejivé sluníčko.
Taky je možné, že v tom Spasitel prsty tentokrát nemá, a že se ta zázračná apka pro jednou nespletla, protože od teď až do konce týdne tady má být krásně.
I kdyby nebylo, jsem rád, že zase jedu.
video:
https://www.relive.cc/view/vZqN7nx8eGv
Jsou chvíle, kdy si říkám, jestli nejsem kapánek blbej, že se ženu na kole do dálav.
To když leje tak, že je clověk durch od čepice až po ponožky, podvlíkačky nevyjímaje. Nebo naopak, pere slunko tak, že je našinec stejně mokrý, jenže potem. Když v kopci sněží, a prokřehlými prsty mám problém rozepnout zip nebo přesku, když mrazem jektají zuby a třas rukou neutajíš.
To si říkám: proč to děláš? Nutí tě někdo?
No, a pak jsou dny jako ten dnešní, které tyhle otázky zodpoví.
Ta čistá krása, esence štěstí, elixír mládí.
O "kanálové stezce" soutěskou zdymadel jsem už psal, opakoval bych se. To se prostě musí vidět.
Tady je tedy to video
https://www.relive.cc/view/v1vjkDVmeYO
aby zážitků nebylo málo, soused u stolu si objednal flambované crêpe
video
https://photos.app.goo.gl/ZszQANHbcLDyFRAq7
Frantíci ještě nemají plyn na losy?
https://echo24.cz/a/SV8Ld/zpravy-ekonomika...
Nancy jako hlavní město Lotrinska má asi nějaké privilegium, asi si je nechtějí nastvat aby se zase nepřidali k Němcům :-)
I benzín bez front.
To v Bar-le-Duc pumpy vyschlé, na stojanu sedí unuděný pumpař a hulí.
Tady v Châlons se zdá, že pumpy fungují taky normálně. Je to dost opruz, Soňa jede ve středu a já jí nejdem schopen dát reálnou informaci, jestli se jí podaří natankovat a kde.
No, ona nepotřebuje do Paříže v pohodě dojede ale pak pokračujem na Bordeaux, tak raději kanystry s sebou. No, odtamtud je to asi 200 do Španěl, tak to nadimenzuju tak, abychom vydrželi kdyžtak až tam, a tam znovu kanystry a plnou, a dojedu zase do Němec.
Je to tedy vopruz
Že prý "cesta je cíl", říkají ti moudří a rozšafně pokyvují hlavou. Možná ano.
Ale asi ne úplně každá cesta.
Zcela jistě pak "cíl" nehledejte na státovce z Bar-le-Duc do Châlons-en-Champagne. Silnice vede truchlivou planinou, pole nalevo, pole napravo a až k horizontu vidíš ty "vlny". Nahoru a dolu, jak na lochnesce, tedy jestli to ještě někdo pamatuje.
Neužívám si toho pohyblivého cíle, těším se na ten ryze statický cíl, sprchu, večeři a Guinesse, když tu plzeň nevedou.
Čtvrtý den na cestě jsem trochu rozbolavělý.
Z nudy závodím s tachometrem. Z kopce ležím na řídítkách jak rozpláclý žabák, abych to rozfrčel co nejrychleji do protisvahu, a pak do toho dupu, rychlost je tím náhradním cílem.
A jsem tu v tom "en Champagne" to zní, že jo.
Jedno, že bublinkám moc neholduji, studené irské, kdo by brečel.
A jak si prohlížím ty fotky, i ten dnešní den nebyl tak marný, viděl jsem katedrálu v Toul, válečný most přes Mázu, vyschlý kanál.
Když člověk sedí nad kusem žvance, snadno se stane filosofem. Cesta je cíl...
https://www.relive.cc/view/vevYJXLDwJO
Že se staneš fandou Kerouaca, to jsem netušil, ale "On the road" jsi častěji, než mnozí jiní. Tvá cesta je specifická, ostatně jako každá jiná, ale určitě je to CESTA. Tak ať ti to šlape, nebo elektrošlape. Nakonec je to jedno.
Jak jsem psal, cestování na kole do Města světel je mojí, snad neškodnou, úchylkou.
Ne, nejezdím stále po stejné trase, ale po pravdě, zase tak moc těch použitelných není, tak se občas opakuji.
Dneska jsem se rozhodl pro údolí Marny.
Jel jsem tudy naposledy před třemi lety, na chlapáka, bez motoru. Sice "podél" řeky, ale bylo to stále nahoru a dolů, mezi vinicema. Nádherná, klidná cesta po okresce.
Dnes ovšem překvapení, a milé.
Frantíci vybudovali stezku V52, přímo u břehu Marny.
Hladká jak dětská prdelka, bez aut, z Châlons se po rovince dojede až k Dormans. Rejpal ve mě remcá "taky to mohli protáhnout až do Meaux" ale zasloužil by za to po papuli.
Champagne...
Francouzi mají tak krásnou zemi, že si jí snad ani nezaslouží. Nebo ano?
Možná ano, protože právě tady, jich miliony padlo ve Velké válce. "Mort pour la France".
Z toho množství pomníčků mrazí.
Raději nad tím moc nepřemýšlet.
Zítra, zítra budu na Montmartre.
Už jen 50.
https://www.relive.cc/view/vRO7JnMQrKv
Tak to bys měl místo Kronenbourgu 1664 dát v pořádným tamním zapadáku aspoň symbolickou čtvrtku absintu, ne? :-))
kořalku ani víno nepiju, protože obé piji jako pivo, mocnými doušky, a pak bych se motal :-)
Objednal jsem "une grande pression" tedy "velké točené".
Ten mameluk přinesl 2x0,25 a omlouval se že nemá pulitr :-)
C'est la France.
Vždyckypřekvapí
Doma si půl litru naliju do velké sklenice nadvakrát a na škodu to není. V hospodě bych to nečekal, ale smířil bych se s tím. Ostatně nic jiného ti ani nezbylo.
jedem druhý kolo, on hoch je spíš na iontové nápoje,vyfotil jsem ho potají,nechtel bych od něj dostat pohlavek :-)
Má ta menší sklenice vliv na chuť, nebo je to jen zvyk a tradovaná pověra?
Nemyslím si.
V Bochumi pijí z 0,2, prej že to mají "furt čerstvé". V hotelu mi dávají 0,4, rozdíl není. Jinde rovnou pulitr.
Tady je problém, že mají jen "europivo" Heineken. Naši to hodně podělali s tou plzní.
Ale zase v každém menším městecku najdeš něco jako "irskou" pivnici s Guinness Pročne "plzeňku"?
A pak ten Heineken, rozprasený všude.
Ještě k té stávce, a situaci ve Francii.
Stávkují zaměstnanci rafinerii, ta baba, co tu hraje roli premierky, jim sice nařídila jít do práce, ale pracovat jim už nařídit nemůže.
Jak jedu tou zemí, jsou někde pumpy zavřené, na suchu, jinde běží. Fronty jsem neviděl.
Asi to zavisí na tom, odkud ta která benzinka je zásobována.
Dneska velkohubě vyhlásili stávku "proti drahotě", ale zřejmě to poznaly jen velká města. V Champagne jezdili autobusy normálně, vlaky asi ne, jinak normální život.
V Paříži, když nejede metro, je to masakr, na venkově se nic neděje. Žádná "revoluční" nálada mezi lidmi tu nepanuje.
Ještě taková věc, která asi stojí za zmínku.
Meaux, je město asi 50 km východně od Paříže a je proslulé sýrem Brie.
To je sýr, s plísné na povrchu jako camembert, ale je jemnější, ne tak chuťově agresivní.
Ale je tu,jako u všech francouzských sýrů "háček". Jde o to, zda-li sýr byl vyroben z čerstvého mléka,nebo z pasterovaného.
Na etiketě to najdete "au lait cru" nebou "au lait pasteriseu". Fotka naznačí rozdíl.
Syr, vyrobený z čerstvého mléka přirozeně stárne, a je období, kdy je nejlepší, a pak, degraduje. Sýr "z Lidlu" je pořád krásný na pohled, a i chuť, ta je konzistentní.
Myslím si, že ač v ČR dnes lze koupit mnoho francouzských sýrů, všechny, logicky kvůli transportu, jsou "mrtvé" tedy z pasterizovaného mléka. A pak je chutnější náš Hemelín,než jenich President.
Au lait cru...
kdybyste fe Francii kupovali sýr :-)
Vlevo Ok, vpravo Lidl :-)
Co je to za podnik, když k tomu "Au lait cru" nedávají lžičku? :-)
To není moje fotka, ale fotka instruktážní, z nějakého časopisu
Syr se jí specielním nožem na sýry, ten ti dají.
Doma, pak tím, co najdeš v batohu :-)
Tady trochu pozor.. ten sýr vpravo má pevné plísňové bočnice, proto tak drží... na rozdíl od toho vlevo, který je vykrojený z koláče a pevné plísňové bočnice nemá. I ten "lídlový" se umí roztéct, pokud se boky odkrojí.....
Podívej se na tu fotku pořádně. I ten z Lídlu je vykrojený z koláče.
Asi jsem barbar, ale mně sýr, co se musí jíst lžičkou už nevyhovuje. Mně ten v Lídlu chutná.
To poznáš, až když máš oba dva k ochutnání.
Au lait cru je prostě prevít, zraje nepatří do ledničky. Koupíš v idealní zralosti v prodejně sýrů (nikoliv v sámošce) a sníš.
Když koupíš v sámošce, je možné, že ještě nebude v ideální zralosti, nebo naopak,bude to mít za sebou a bude smrdět.
Pasterizace je v pořádku, hůř když do toho marvou chemii, aby to nestárlo.
Grilovaný hermelín normálně jím, tedy dlabu, lžičkou :-D Proti tomu nic nemám, jen ten Lídl tu nemáme...
Smažák, tedy sýr v trojobalu, to tu neznají.
Ale grilovaný Camembert je na jídelácích často, ale spíš je zapejkaný v troubě,
buď jako hlavní jídlo,nebo menší, jako předkrm. Zapékají v mističkách, jedí příborem a vylizují bagetou.
najdeš to jako "Camembert rôti"
Podávají různě, ale princip, utavit camembert v misce je stejný.
Před rokem jsem napsal:
"Do Města světel jsem poprvé v životě totiž přijel jako studentík na kole. S kamarádem Honzou Zástěrou, na těch legendárních kolech Favorit. Něco, na co se nezapomíná.
A tak, kdykoliv do Paříže na nějakém tom kole přijedu , vyšplhám se na kopec Montmartre a kouknu se dolů na to město pode mnou, vstoupí do mě intenzivní a podmanivý pocit, že mi je dvacet. Že na mě všechno stále čeká, celý život mám před sebou."
A to stále platí, i když vloni, trochu rozladěn , tím, že mi odstranili směrovku "Paris", u které se léta fotím, jsem o té poslední větě zapochyboval.
Dneska jsem už zase ve "svých starých botách" a jsem silný jako býk, a chytrý zrovna tak, tedy bujarý jinoch.
Z Meaux navigace vede cyklouna všeljak, ale žadné navigace, když nám bylo dvacet nebyly, tak jako tenkrát podél kanálu L'Ourcq, není možné se mýlit. Není to všude asfalt, ale kdo by honil kilometry, když má do Paříže 40, a celý den na to.
Vyfotím kolo u "cedule zklamání" a pak na "kopec" a dolů, a kolem Vítězného oblouku tři triumfální kolečka, dolů, po Elysejských polích, Obelisk na Concorde zrestaurován a pak telefonát: "ta blbá navigace k tomu hotelu netrefí", říká Soňa.
"Kde jsi?"
"Nevím, na rohu je Monoprix."
"Šmarjá, koukni do mobilu do map a řekni mi, kde jsi".
Chvilku si připadám jako ten kluk na zakaznické podpoře, ale dáváme to, zapnuli jsme gps, našli mapy i čudlík,co nám prozradí, kde jsme.
Nebylo to daleko, Soňu jsem vyzvednul a ve zdraví a dobrém rozmaru dojeli oba.
https://www.relive.cc/view/v36A3jzjNGv
Sláva a gratulace ke šťastnému dojezdu. Ó jak ti rozumím, jaké to je znovu dojet. Je to krása, jsou to vzpomínky, je to štěstí. Závidím.
Nyslel jsem na tebe že bychom to mohli přístí rok zkusit "na chlapáka" spolu. Zkrátit etapy, na 100-120, a protože času málo, vykašlat se na Německo a přejet jej autem nebo vlakem pak po Francii týden do Paříže.
Už fakt vím, kudy nejlépe jet, třeba i za cenu 30 km navíc,v klidu, bez aut, kolem kanálů nebo okreskama.
Návrat po dvou letech do hotelu IBIS v La Villette byl až dojemný.
"Tak jste se nám vrátil, mesjé Párik?"
"Samozřejmě, ale já tu byl několikrát, to vy jste měli zavřeno!"
"No báť, dva roky,jsme otevření od září. Ale všichni co chtěli, tu zůstali
Dali nám 80% a nechali doma.
Dominique, ten vysoký, pamatujete ho, že, tak ten si našel místo v Ibisu ve Versailles,potřeboval 100% ..."
Jak bych nepamatoval "budoucí president Senegalu" říkal jsem mu léta "pane presidente"... Jasně, ten živí rodinu tady a ještě půl Senegal, tomu 80 procent stačit nemohli zvláště, když přišel i o dyška...
"Ale jinak jsou tu všichni, Monique, Daniel...."
Daniela jsem potkal pak večer, obsluhoval na baru. Na nic se neptal, a postavil přede mě velké pivo. A někam zmizel Za chvilku se vrátil s se "studenou mísou"...
"Tady máš něco na zub..."
Jsem občas citlivka, a tak jsem ryhle mrkal a pak dlouho smrkal..
"Moji Francouzi mi rozumějí"...
i když jsou vlastně z Alžíru, Senegalu, Albanie, Rumunska a jeden z Konga - Brasaville...
Bassin Arcachon, Gironde (33), Nová Akviránie, Francie
Svádím to na Soňu, ale jsem to já,kdo jí to naučil. Prostě když je při cestě vetešnictví, byť maskované za starožitnictví, musí ho prošmejdit.
I tak, v městečku Arès.
Hned od dveří jsem ji viděl.
Chřibská..
Srdce mi zaplesalo radostí.
Soňa přebírala cetky, a já očumoval tu vázu. Bral ji do ruky prohlížel ze všech stran , prostě snažil se přilákat pozornost majitelky obchodu, abych si ji přezkoušel.
Nedala mi šanci, se Soňou vybrala nějaký náramek pro kamarádku, a jako že konec.
Nedal jsem to.
Došel jsem si pro tu vázičku a ptám se:
"Prosímvás víte, odkud je?"
A ta paní mi s přehledem odpověděla: "Ta je z Československa, 60tá minulého století".
A mě zklapla čelist.
Kdyby ta ženština řekla, že to zná z CGG, odvezla by mě koronárka. Ale ona se přiznala, že jí to řekl ten, kdo jí to prodal.
No, klábosili jsme dlouho, a přiznávám, že jsem paní vygeneroval heslo na www.czechglassguide.cz.
A ona pak ten náramek, co měl stát 25 euro dala Soně za bůra.
Chřibská, tady,na konci světa...
Svět snad pořád má šanci, když jsou lidé, co vytváří, prodávají a nakupují krásné věci ze skla.
(popravdě, znám hezčí, ale to moji radost neumenšuje).
Toto už jo.
ne ten socíkovej"lisovaný křišťál" kde brusiče nahradila forma a kupovalo se to protože jiné nebylo
ale pěkné foukané/ hutní sklo. (ta váza vpravo)
Možná pamatuješ časopis "umění a řemesla"
tam byly krásné autorské kousky i s popisy/články autorů, resp kunsthistoriků.
ano, stejně jako Tvar, Czechoslovak Glas Rewiev, s další.
Co jsem mohl jsem oskanoval a dal na www cs-sklo.cz
Nepodceňuj lisované sklo...
Port ostrèicole Andernos-les-Bains
Bude se mi po něm stýskat, stejně jako po "bazénu".
Bassin Arcachon se nachází asi 50 km západně od Bordeaux. Je to vlastně takový trojúhelnikovitý záliv, propojený s oceánem úzkým hrdlem u města Arcachon, poblíž Duny du Pyla. Voda je tu mělká, při odlivu to vypadá, jako by se jednalo o nějaké bahnisko, za přílivu se mění v krásné jezero. A to pravidelné střídání, napouštění a vypouštění vytváří zvláštní, na dýchaní velmi příjemné, ovzduší.
A tak tu v 19. století vznikla řada přímořských lázní včetně Lázní Andernos. Neduhy si tu kurýroval, ale také velmi spontánně žil například Toulouse-Lautrec.
Dnes, kdy za stejný čas, co se sem vláčkem dostal slavný malíř z Paříže, doletíte přes půl zeměkoule, tak Andernos lázně jsou spíše jen podle názvu a změnilo se ve víkendové sídlo movitějších obyvatel Bordeaux.
Někteří místní zase bydlí tady, a do Bordeaux za prací dojíždějí
Ale jedna věc se nezměnila, nebo jen málo.
Všechny osady podél bazénu jsou přístavišti chovatelů ústřic. V bazénu samotném je voda na chov těch potvor moc teplá, tak rošty s plastovými vaky, ve kterých lastury rostou jsou umístěny už mimo bazén, v oceánu, a chovatelé za nimi za přílivu odjíždějí, pytle pak otáčí, vykládají, nakládají, přivezou domů, kde je třídí, a ty velké připravují k expedici a malé zpátky pytlují a zaváží na oceán.
Chovatelé ústřic mají všude svoje přístavy s "cabins" - dřevěné kabiny, ve kterých svoje zboží zpracovávají.
Je to tvrdá práce a jak vše funguje není snadné popsat v krátkosti. A ze svých "cabin" také ústřice prodávají, po tuctech, tucet dnes stojí 6-7 euro, tady, v Andernos.
A pak jsou tu restaurace, zaměřené pochopitelně na mořské dary, a čas, který tu je řízen rytmem odlivu a přílivu tu plyne klidně, zvolna, a suchozemci, kterým jsem já, je obtížné se zvednout z lavičky, a vrátit se zpátky do hektického světa plného omylů a nedorozumění.
Kdyby Praotec Čech ráčil být Francouzem, a místo na Říp, by vystoupal na Dunu du Pyla, vůbec bych se nezlobil.
Fotky zde:
https://photos.app.goo.gl/AGLRa6akMMt74iht6
Tyhle přístavy mají pro nás suchozemce stále pěkné kouzlo, ale vůbec si nejsem jistý, že bych v takových městečkách chtěl žít.
Nikdo z nás, máme kořeny jinde
Ale hezky se na to kouká, dobře se tu dýchá, týden, ctrnáct dní, a už by ses nudil
Loučení s osádkou denního baru.
Nebyli jsme, a jistě nejsme, ani nejlepší, ani nejštědřejší zákazníci, zato však věrní a pravidelní.
Pár už tam býváme, každý podvečer, jána dvě piva a Soňa na to "French cofee".
A každý rok mě chválí "jak jsem se zlepšil ve francouštině" čímž mě totálně ničí.
Francouzi, aniž by to tak cítili, jsou vychovaní k extrémní verbální zdvořilosti. A každej cizinec, co řekne větu francouzsky, je hned pochválen "mluvíte hezky francouzsky".
A od svých učitelů vím, že dobře budu mluvit francouzsky až tehdy, až mě přestanou chválit, proste budou slyšet francoužštinu s nebudou to řešit. Maximálně se zeptají, odkud jsem, protože ten akcent...
Tak jsme se rozloučili s Aurorou, Julie, Michèl aj s Danielem, a Soňa i Julie si trochu poplakaly, tak nějak si celý týden špitaly španělsky o těch holčicích věcech, a teď šlus...
No, snad zase přístí rok
Doma.
Jak jsem starej, tak jsem blbej,měl jsem naplánováno, že přespíme v Strasbourgu aleněkak jsem si nezabookoval bydlení, a myslel jsem si že jo, a večer, celej Strasbourg obsazenej, teda bylení, u kterého se dá zaparkovat. A tak i Offenburg a Karlsruhe....
Inu, dal jsem nohu na plyn a dojel až domů, 1426 km to ukazuje, když se jede nejkratší cestou a člověk to nebere přes Paříž..
No, a cestou jsem si říkal,jestli to není zbytečně brzo to zabalit, jestli počasí vyjde, kolem 17.listopadu by se dalo ještě někam zajet....
Člověk ještě není doma, a už by zase někam štrádival...
No, moc normální to asi není, ale je to tak.
Stejně jako Japonce v cizině z ničeho nic přepadne nezvladatelný stesk po syrové rybě v sushi, mě neznámá síla nutí sednout na kolo, když už tedy mám do té Paříže jet.
Na celou trasu od nás nemám dost času, a popravdě ani moc chuti se trmácet přes Německo, tak začínám ve Strasbourgu.
Cesta od nás s kolem mi zabere celý den. Ráno,v 7:00 za volant a směr Norimberk, v 11:42 vlakem na Karlsruhe, tam přesednout na lokálku směr Basel v městečku Appenweiler se přesedá na vlácček z Offenburgu do Strasbourgu, a krátce před šestou bydlím tam, kde jsou na mě hodní a milí, tedy v hotelu Cour de Courbeau v centru města, co o sobě prohlašuje, že je hlavním městem Evropy.
Němci, je fakt nepředěláš, ve vlaku nosí povinně respirátory a v tom přeshraničním vláčku tak snadno odlišíš frantíka od skopčáka, tedy pokud se mezi nima nemotá nějaký Čech s kolem.
Strasbourg, a to už jsem psal mockrát, tak úplně francouzský zase není, a teď, kdy už začínají rychtovat vánoce, to začíná být nápadnější, alánský sklon ke kýči prostě mají v genech.
A když kýč, tak se vším všudy, dám choucroute a budu věřit, že to nikdo nepráskne Soně.
Teda ona to jistě ví, nejsme spolu týden, ale pak by musela k mému "dietnímu prohřešku" zaujmout stanovisko. Je lepší dělat, že neví.
Pro oba.
A společně se pobavit nad písní, co kdysi pěl Pepíček Zíma:
https://youtu.be/qO2ZbcrXyKI
Tedy na dnu je to dieta parádní. Přesto si myslím, že by mne neskolila. Horší je kachna, do které nasypou kde co, aby byla křupavá. Doposud jsem si myslel, že to vyrovnám purinolem a můžu všechno. Teď při té přestavbě bytu jsem přechodil covid a trápil se s dnou. Celé jsem to prokulhal na antirevmatikách a analgetikách. Tak jsem teď mnohem opatrnější. Přesto nevím, co to spustilo, zda to nebyl nakonec jen stress.
Kyselý zelí je prý úděsně zdravý :-)
Já jsem skoro přesvědčen, že nějaký dietní exces vůbec ataku nevyvolá. Ani si nejsem jist, jestli snědené puriny přímo znamenají puriny v krvi.
Naopak bezpečně vím, že fyzické vypětí v kombinaci se stresem, nebo jen nějaká velmi silně stresující událost má za následek pokus o ataku nebo v posledních letech výsev pásového oparu.
Ty si toho měl naloženo strašně moc, buď rád že to dopadlo takhle. Já, když se náhodou stane nějaká těžce stresující událost, okamžitě zdvojím dávky purinolu, tak se mi to mstí tím pásákem. Ale na toho mám taky antivirotika, nečekám až se rozjede, začne tě lechtat, a kpusanec od nějakého hajzla tam není, je jasné, co se chystá.
Jasně, cpát se od rána do večera cerveným masem s čočkou asi taky může pěkně pozlobit, ale úzkostlivá dieta vůbec ničemu nezabrání.
tohle funguje:
https://youtu.be/d-diB65scQU
jenže ono se to snadno řekne ...
já radši tuhle :)
https://www.youtube.com/watch?v=B9FzVhw8_bY
To je pěkný, ale nemít to titulky nechytám se ani náhodou
To já jsem dnes ukázkově linek a zkouším, jaké to je se válet :)
No vono se celej den povalovat, aby tě pak z toho nic nebolelo, chce také trochu toho cviku :-)
Jen se do toho opři!
:) :) Původně jsem si myslel, že dnes taky vyrazím, žádný vítr a teplota jako včera, jenže od rána ta zatracená mlha. Oblíknout se na ní umím (včera na tu mou košili lidi zabalený jak pumpy koukali jak zjara), ale co mi vadí, že se mi zamlží brejle (včera na nich stejkaly kapky vody) - proti mlze ani kšilt na čepici co je oučinnej proti dešti nepomáhá a pak pendrek vidím.. buď brejle furt otírám, nebo mžourám mezerou nad nima, když je stahnu na špičku nosu. Sluníčko vylezlo tak na 20 minut, před tím, než zapadlo. Domácí práce jsem s úspěchem odkládal tak dlouho, až na ně nedošlo :)
Protože dny jsou krátké (pozor, pokud to čte někdo z mých spolupracovníků, pro vás se délka pracovního dne nemění, tedy má 24 hodin plus noc), tedy přesněji světlé dny se stále krátí, je při mé rychlosti nemožné za světla ujet 150 kilometrů.
Ale protože jsem na lehkém kole, nedělá mi problémy obout sedmimílové boty francouzské železnice a mě důvěrně známý, a tak trochu nudný úsek cesty ze Štrasburku do Saverne popojet vláčkem. Asi 45 km, a hnedle skoro tři hodiny k dobru.
A pak moje oblíbená stezka "údolím zdymadel" - to de fakt musí vidět - překonání jediného vršku na cestě, který kanál Marna - Rýn podjíždí tunely a pak už jen podél kanálu.
Vážně jsem byl přesvědčen, že už mě na cestě, kterou jsem absolvoval tolikrát, nemůže nic překvapit.
A přesto.
Navigace v režimu "silniční kolo" v jednom úseku kanál opouští, a vede mě přes lotrinské kopečky. Říkám si, asi ta cyklostezka kolem kanálu má nezpevněný povrch, ale to podle značení na mapě nevypadá, nebo že by byla cesta podél kanálu o něco delší?
No, zkusil jsem to.
A místo kopečků rovinka mezi jezery a pak, gigantické zdymadlo. Budu si k němu muset něco dogooglit, něco takového jsem viděl poprvé.
A pak pořád a stále podél toho kanálu, posledních 10 km za šera, ale pořád dobrý.
Tachometr ukazuje 110, klaplo to.
Jak taková cesta podél kanálu jsem vám natočil. Budou-li vám připadat ty 3 minuty nudné, vzpomeňte si, že takhle jsem jel asi 5 hodin.
https://youtu.be/HGMF-mF3R2E
Ještě to Relive video
https://www.relive.cc/view/vPv4AV2MPRO
Ujedeš i víc, připomeneš-li si heslo bratra Tyrše "Tužme se!", Cimrmanovo "Zahoužvěme se!", anebo i to nedávné, osvědčené "Překonej sám sebe a vytrvej!" Taky pomáhá Emilkovo "Když nemůžeš, přidej!"
Ale jistě, zvláště na těch rovinkách, ale nerad jezdím po tmě. Trochu už to tady znám, a tak vím, že posledních 20 km je po silnici, a protože Nancy je docela velké město, dost frekventované.
Pokud jedeš, blikáš svítíš, je to celkem v pohodě, ale říkám si, co kdybych píchnul. Kolo na krovky, vyměnit duši, někde ve škarpě, když kolem tebe sviští auta, do toho se mi nechce ani malinko.
Ale teď jsem i trochu zalenošil. Z Nancy,nevím jak je to možné, když je na té řece, se prostě jede do kopce. No jede, blbej kopec, takže tak kilometr strkám. A pak státovka, než odbočím na kanál a Toul. Dál už jen mírné kopečky a okreska.
Řekl jsem si, kašlu na ti, přejedu kopec do Toul Ohnivým ořem. Ale i potom mi to dávalo 140, tak jsem se rozhodl dojet vlakem až do Bar-le-Duc, a pak už pohodlných 85.
Budu muset vymyslet tu cestu z Nancy podél vody, někdy příště. I ten vlak jede po rovině, nechápu proč mě ženou přes kopec.
Ale včera jsem to vychytal.
Trasu Strasbourg - Nancy už vylepšit nelze. To klidně podepíšu. A peotože pořád ten břeh kanálu asfalují, je možné, že místo 20ti po silnici to bude jen 10, což ze 155 je fak hezký úspěch.
Taky jsem jela v neděli vláčkem :-)
Z Hostýna.
Na zadním kole máš ty trubičky pěkně, ale na předním jsou na špatných drátech a jsou opticky křivě.
Taky jsem si toho na té fotce všimla a jednu trubičku přesunula :-)
Ovšem,víš, jak se to říká: "Chytrej si nevšímá a blbej si myslí, že to tak patří."
Ale no tak, máš krásné kolo, tak proč si ho kazit blbě nasazenou trubičkou.
Já mám trubičky rovnoměrně rozmístěné po obvodu kola a dal jsem si práci v dodržení sklonu a periody mezi nimi. Včera jsem je kontroloval ve sklepě s reflektorem z kola jak svítí a ty nejhorší nahrazoval novými, co jsem dostal od pražské Městské policie. Teď svítí všechny stejně a neposunují se po drátu.
Trubičky to nemám, raději po tmě nejezdím ..
Mě stačilo jak mě "módní policie" zdrbla ta blatníky a nosič na silničce, o platformách raději mlčím.
Dát na Zelenáče trubičky,byl bych definitivně vyloučen z cyklistů a přiřazen mezi "elektrikáře" kam podle všeobecně sdíleného mínění patřím
Na rozdíl od nosiče a blatníků ty trubičky nejsou ve dne vidět. V noci svítí moc hezky.
Jak které. Tyto jsou tenké šedé (Scotchlite 3M) a opravdu ve dne nejsou téměř vidět. Jsou i jiné, tlustší (čína?), co mají jásavě bílou barvu, ty jsou vidět hodně.
Myslím,že už i Force ty šedé má. Scotchlite moc často nebývají, ale byly asi první, na Růžence je mám od začátku, co jsem ji seskládala. MAX1 dělá ty tlusté v různých barvách, na nákupním kole je mám oranžové a k nim i odrazku ve výpletu. Na zimním kole mám odrazky a bílé trubičky ve středech kola.
Jak je vidět z fotek (foceno bleskem z metru), tak ty tlusté MAX1 moc nereflektují, na rozdíl od těch šedých Scotchlite (foceny bleskem ze dvou metrů).
Na zimním kole mám vzadu pneu s reflexním pruhem, ale ne vždy ty pneu, co chceš, reflexní pruh mají. Na silniční kola jen vzácně.
Zase mi letos na těch pár kilometrech odpadly některé půlečky. Připevňujete prosím Vás dodatečně ty trubičky ke špicám?
Napadl mně i "omotaný" pásek reflexní reklamní fólie přes dvě sousední špice. Odrazky na špicách mi vydrží tak 400-500km.
Nemáš ty trubičky už staré. Mně se právě staré uvolňují a také už nejdou pořádně umýt a tím i méně svítí. Tak je postupně vymněňuji.
Napadlo mne, zda nemáš moc povolený výplet a jesli ti dráty moc nepracuji. To by mohlo držení trubiček ohrožovat.
Tak zrovna na té nákupce (1.foto) jsou letos druhou zimu, jezdí to tak 80km za měsíc a jen po čisté silnici. A nevím, mě ty trubičky drží dobře, tak nechápu, z čeho soudíš něco o pevnosti výpletu. Nechceš akorát jen držkovat? Tady je to celkem zvykem...
Trubičky jsou letité, kupuju zhruba každé 3 roky 1 balení po spotřebě.
A kola mám zkontrolované na docentrování vždy z jara. Jinak moje špice pracují dost, bo su vratký a ty 3 vyklopení v jízdním měsíci se musí taky někde projevit. Proto su rád za rohlíka, bo patku přehazovačky jsem měl vyhlou už natrvalo, kdo měl furt nechávat rovnat 2-3x za rok.
namázni špice Chemoprénem a pak tam nacpi trubičku. Nespadne, ale sundáš to, když se budeš snažit
Teoreticky by bylo vhodné znovu pozorně pročíst vlákno retroreflexních barev, bo proč časem degradující trubičky lepit, když odpadávající nebo odřenou barvu můžu přetřít nebo přestříknout.
Kapka tepelného lepidla jako tmel do rozšklebené trubičky taky odvede prácu.
Chemoprénem jsem kdysi přilepil do špic odrazky mezi dvě špice, když se na nich ulomily ty přitlačovací pacičky ke špicám, ale v náhodné jízdě v mrazu chemoprén povolil, otázka tedy i 70°C špic na slunku. Lepil jsem to tenkrát na podzim, tak toto nevím.
Já mám trubičky i na předním kole staré plečky, na které jezdím nejčastěji :) Někde jsem je dostal, tak jsem je neuměle rozdělil na krosku a tohle.... Na tom předním kole je to docela dobrý, protože to je vidět, když odněkud z boku vyjíždíš. Zadní kolo je zakrytý brašnama, tak tam není nic :)
Na normálních kolech, co jezdí na motor mám reflexní pásek součástí pláště.
Tohle absurdní zábradlí je postaveno tak, že tě doprovazí vozidla vepředu a vozidla vzadu, a kolem silnice stojí špalíry fandů
Jen blb šlape, když nemusí :-)
Mám zrcadlo, neboj :-)
Ale beze srandy tady jezdí iž polovina pod proudem. Ale třeba dneska, zrovna jsem si něco vytahoval z brašen,mě minul peleton tak 15-20 dědků, a všichni m3 zdravili a mávali, takže ještě pár let to možná vydrží.
Pak už bez proudu budeš jak primitiv s tlačítkovým mobilem. :-)
Zas to tak nedramatizuj :-) A když už's na to kolo dal nosič s brašnama, jedeš s platformama, tak fakt nechápu, proč si to i rozumně nezpřevoduješ. Třírychlostní levá silniční páka se dělá na prakticky všech úrovních, akorát ji musíš koupit někde v zahraničí, v Česku je neobjednávají. Ale bohatě stačí i ta dvourychlostní, co máš s rozumnýma klikama. Beztak na rovině přes třicet nešlapeš a s kopce to naložené jede samo.
https://www.cyclingabout.com/low-climbing-gears...
Chápu, že je dobré se občas projít, ale já se procházím zásadně s kopce, nahoru je pohodlnější sedět na prdeli a lehce točit nohama. I když v dlouhém kopci se i ten zadek otlačí, to pak je dobrý na chvíli zastavit a dát si hlt kafe. Akorát by mě bolely nohy, kdybych do kopce šla.
Už jsme to řešili několikrát.
Mám osazení Ultegra. Lepší převody tam dát už nelze, přehazovačka to nepobere.
To kolo bylo navrženo pro namakané borce, s těžkými převody. Já vyměnil velké kolecko vzadu, za to největší co se vešlo. Ze silničky horské kolo neudělám.
Leda stylem Babici: když nemáte sojovou omáčku vražte tam hořcici :-)
Prostě odstrojit to skvělé osazení a dát tam nějakou trosku, to dělat nebudu
Ale na běžné trase nejsou takové sklony, aby to muselo nějak řesit. Ani v Pyrenejích.
Ty silnice jsou nasklonované většinou tak aby to vyjel dejchavičnej náklaďák. Větrná hůrka ve Francii je spíš výjimka. Do složitějšího terénu s těma pláštěma taky nemůžu, člověk se s tím naučí zít.
Pro mé účely by se hodil nějaký ten gravel, ale ono je to jedno k druhýmu. Jak máš bytelnější nosič, můžeš dát větší brašny, naložíš víc krámů, a zase všechny ty výhody jdou do hajzlu protože si těžkej.
Nechám to zatím tak. Letos už bude prd, koncem únira snad klapne ten Kanál du Midi, a dál nevidím.
Nevím, musel bych jít počítat zuby.
Prostě to největší, co se vešlo. Prý by možná šlo dát ještě menší placku, o dva zuby nebo jak, ale musel by se prý měnit střed, vyšlo by to na 6 litrů a říkali mi, že na té placce bych to ani nepoznal.
Zvyknul jsem si už na to, většinu kopců vyjedu, nebudu se v tom vrtat. Prostě jak bude nad 11, budu tlačit.
Mládnout nebudeš. Ale je to tvůj boj.
Kupuješ chujoviny za desetitisíce, ale nechápeš, že i v menším stoupání si můžeš spočnout a nedřít se, pokud nehoníš časy na Stravě.
Já mám svou hlavu, i jistý sentiment.
A ta dřina k sentimentu patří.
Mám na Zelenáči naplánován ten Canal du Midi, klidně bych ho jel u s motorkem, nemám z toho osypky, ale do TGV je ten elektrogravel moc těžký, kolo je v cajku, ale ty baterie....
Dostat se do Bordeaux vlakem je dost jednoduché, ale a kolem..
Na Ultegru jsou kliky pro tři talíře, musí k tomu exisovat i tří polohové řazení. Nejmenší talíř,který se na takové kliky dá dát, má tuším 24zubů. Jak píšu, hledej v cizině, hodně věcí mají až za oceánem.
https://www.northrimadventure.com/product...
Tady jsou páky Ultegra 3x10
https://www.wiggle.co.uk/shimano-ultegra-6703...
Radši se projdu, nebo vezmu motoráče :-)
Zelenáče nechám dožít tak jak je.
Než ho bastlit za 500 doláčů (plus clo), to si raději koupím toho gravela...
ale spíš ne, na to moje popojíždění....
Ne tak docela
Já gravela mám, toho elektrickýho.
Má pro cykloturistiku zásadní výhody:
1) širší pláště, tedy je lepší na blbém povrchu
2) možnost připevnit standardní nosič
3) prostor pro blatník, to je celkem důležitá věc, která mě právě teď občas prudí. Protože to má čelisťové brzdy, je prostor mezi blatníkem a pláštěm tam 2 mm. Najedu do mokrého bláta, nalepí se kamínek a už to šustí a drjne. Kolem marny je asi 20 km asfaltová stezka, kterou využívají i zemědělci, a těm z těch traktorů odpadá bláto. Užil jsem si včera dost picování bláta z prostoru mezi blatníkem a pláštěm
4) širší škálu převodů a diskové brzdy.
Ty karbonové potvory jsou fakt už lehký, jen stojí jako zánovní auto.
Gravel je pro mě správný model toho "treka" na dlouhé trasy. Ono je tam pár dalších detailů, osy kol jsou jako na MTB, berany a přehazování brzdovými pákami jako na silničce, kdyby něco takového bylo na trhu před léty meměl bych Zelenáče.
Teď zrovna čumím do mapy, kudy zen kousek dojedu. Jezdím běžně podél kanálu Ourcq, ale až k městečku Claye-Soully je to udusaná hlína. Celou noc lilo, pro Zelenáče to bude nesjízdné lepivé bláto. Budu muset po asfaltu a silnici.
No a pak ta dlažba kolem Vítězného oblouku, trochu mě to vyklepe, ale to už bude jen malickost...
Poslechnou, vašnosti, nejsou voni nějakej koryfej u estetický policie? :-))
Co se osvědčilo, to neměň!
A zkrácení trasy vlakem se safra osvědčilo.
Takže místo z Nancy vyjíždím z města Bar-le-Duc. Vyměnil jsem pět hodin cesty za pět euro, no, neber to!
Bar-le-Duc je pro nás, cyklisty a elektrocyklisty město naprosto zásadní. Narodili se zde Pierre a Ernst Michaux, otec a syn, vynálezci elektrokola.
Francouzi mají takovou vlastnost, trochu podobnou Rusákům, prostě všechno užitečné na světě má podle jejich výkladu dějin původ ve Francii. A tak podle Frantíků "šlapací kolo" vynalezl Pierre, nebo Ernst Michaux, možná jejich partner Lallement, ale ten se nenarodil v Bar-le-Duc, tak je rozhodnuto, alespoň pro pomník. Bylo to v roce 1861, a Michaux & Lallement kola - velocipèdy - úspěšně vyráběli a prodávali, tedy v Paříži...
Ovšem oni se dostali mnohem dál, o čemž historikové nemají ani páru. Jak z fotografií patrno, jejich velocipèd byl jasným předchůdcem elektrokola s motorem v předním náboji, kde funkci motoru i řídící jednotky zastával sám cyklista - velocipèdista.
A tak, v duchu slavných Bar-le-Duc rodáků, jsem použil jejich imaginární motor, a svištěl podmračenou krajinou nějak takhle:
https://youtu.be/eoT45-4E9Tc
No, nemohu nezmínit ty pomníčky připomínající boje na Marně před sto lety a kousek, stejně jako jejich naprostou marnost, protože ani hrůzy na Marně lidstvo nepoučily.
A pak už Champagne, Vitry-le-François, mírný deštík, který chápu tak, že zdejší kraj roní slzy štěstí, že jsem na něj nezanevřel, a pravidelně se na nějakém tom velocipédu vracím.
Chalôns-en-Champagne je milé městečko, kde točí Guinnesse. Plzeň to není, ale nemusí pršet....
A snad ani nebude. Tedy zítra, protože teď leje.
Tady je to Relive:
https://www.relive.cc/view/vXvLPyL2X7v
Ráno přišlo brzo, ale nedá se svítit, když svítá, musím být v sedle, právě proto, abych večer přijel za světla.
A tak jsem i učinil.
Vzduch byl chladný a tak nějak "vypraný" celonočním deštěm, listopadové ráno v kraji Champagne, může našinec chtít víc?
"Rovinka podél kanálu, 60 km za 3 hodinky, na starce na kole bez motorku to není špatné", chválím se sám.
Takové věci člověk dělat nemá, protože trest většinou následuje okamžitě. Přišel v podobě ledové spršky.
"Já už budu skromnější" slibuji.
No, asi už nepožívám takové důvěry, protože sprchu vypínali a zapínali na střídačku až do večera.
Národní tradice velí nepříteli čelit zpěvem, zpívám si s Charles Trenetem, tedy velmi potichu, trošku vlezdoprdelkovsky "Douce France":
https://youtu.be/iCNxLyjKKLc
Nevím co to dělá s nepřáteli, ale mě to pomohlo, a další fláky, už bez zapnuté kamery, jsem si notoval hlasitě.
Údolí Marny, v kraji Champagne, je kouzelné, i kdyby se čerti ženili. Ale vrátím se sem raději až po té svatbě.
Ale vrátím se jistě, pokud budu živ.
Video relive:
https://www.relive.cc/view/vZqN71WP8Gv
Chválit se musíš sám, to dá rozum. Nikdo to za tebe neudělá! :-))
Jo, představ si ten nádherný charakter.
Jak tak točím ta videa, pustím si k tomu z repráčku nějakou muziku. A ten skvělý a čestný duch nahlásil na youtube "narušení autorských práv" - jako že ta šustící muzika v pozadí je něco, čím někoho okrádám.
No, youtube, zcela logicky, žádné poškození něcích práv nezjistil a udavač osušil.
Ale přesto - ten krásný charakter bych chtěl potkat, a šlápnout mu do držky
No, nejdřív doporučuju z bezpečí obhlídnout situaci, abys vzhledem ke svý postavě zbytečně neriskoval. :-)
Země plná Ukrajinců, to vyřeší pár stovek:
Moje imja Nikolaj tvoje imja směrť :-)
A kdyby bylo úplně zle, mezi 21 a 12 rokem jsem vhodil do juda, třeba si vzpomenu na nějaké ty chvaty :-)
Ještě žes zakončil smajlíkem, už jsem si myslel, že sleduješ béčka, kde Steven nebo Chuck likvidujou pouliční rváče. :-)))
Jasně že sleduju a učím se z těch filmů jako Koudelka :-)
typo, na judo jsem chodil od 11 do 12, pak táta usoudil, že bude lepší, když se budu učit anglicky, protože jsem to flákal, a judo mě zrušil.
Mohl jsem vydělávat těžký prachy jako filmový borec a táta mi to takhle zkazil ..
... a pistoljét u těbjá jesť? U meňjá jesť :) :) :)
Jo, jo, to se neojezdí :-))
Počítáš si kolik těch okruhů bylo?
letos 3x :-)
zkusím o tom popřemýšlet, kolik vlastně celkem
ale teď, poprvé, letos,
zase na šlapacím kole.
Ale užil jsem si to jak malej kluk po Paříži jsem nalítal 30 kiláků jako prd.
Montmartre, Etoile, Eiffelovka, Boulevard Saint Michel, Notre Dame...
Prostě všechno jsem chtěl obejet, ale Soňa dorazila dřív, tak jsem byl odvolán
https://www.relive.cc/view/v8qVn3gNn3q
Teď 3 x a letos poprve si tam nebyl nebo jo?
Takhle ty myslíš ty okruhy...
3x jsem byl u Oblouku, letos.
Objíždím 3x, ale teď jen 2x, Nagy byl frajer krátce, a další kolo bych do konce nestihnul.
Nejlepší ale byla asi cesta do Paříže podél té Seiny, jak se ten čůrek mění v řeku ..
http://www.doucefrance.cz/franci%C3%AD-na-kole1...
Příští rok bych chtěl Loiru, od pramene....
Ten kousek Seiny k moři taky snad dorazím. Ale pro letošek šlus,kolo umeju a půjde na tu brzdu, už nikam nepojedu, tedy na kole.
To je jak záběr z Indie apod. když není dopravní špička. Manželka by mi do toho nevjela ani pod vlivem :-D
Ono to působí děsivě, ale je to v pohodě, jezdí pomalu a opatrně. Člověk by řekl, že tam musí být bouračka každou minutu, ale není to tak.
Mě paradoxně nejvíc ohrožují cyklisti a pak ti na těch elektrokoloběžkách. Nejsem na takový provoz zvyklý, hlídám si ty auta a kola nevidím. Už jsem to měl párkrát o fous, potichu mě předjíždí, a já mu vjel do dráhy. Nejsou žádná pravidla, jezdí zprava, zleva.
Jasně, když se drknou dvě kola, je to o odřeninách nejde o život, ale i tak..
Dá se v tom naučit jezdit, ale když nejseš nacvičenej, musíš fakt být ve střehu furt.
Voni jsou v pohodě, řídí jednou rukou, v druhé cigáro nebo telefon... :-)
https://youtu.be/AhHZ5_0c320
ale, jinak, všimněte si, jak to frčí. Tady se na kole fakt dá "dopravně" jezdit. Problém je parkování, kam s ním. Jak doma, byty jsou miniaturní a na chodbě nesmí být ani boty (požární předpis), a v práci taky není kolo kam dát.
Proto celkem dobře fungují ta sdílená kola, i když pořád vandalisovaná nějakými grázly ..
jo, tohle má smysl.. ne ty píčoviny, co nechávaj matlat Piráti a Praha sobě....
Ano, hezky frčíš. Kam to vlastně zase jedeš? I do Andorry?
To je Paříž, Boulevar Rochechouart, pod Montmartre, Pigalle, Moulin Rouge, nostalgie.
S Honzou jsme si před těmi léty tam dali cuscus, nejlevnější teplý jídlo co šlo, a protože Honza vyrůstal v Alžíru, uměl francouzsky, a shodou okolností majitel toho bufetu byl Alžířan, tak jme nakonec neplatili nic.
Koupili jsme si za ušetřené flašku stolního vína, a na jedné z těch laviček v pravé poledne mírně zachlastali. Bylo nám malinko přes dvacet.
Splněný sen, Paříž.
Tu vzpomínku si hřeju a hýčkám, a občas si tak říkám, jestli jsem žil ten život tak, jak jsem si v těch dvaceti představoval. Víš, že se snadno nedá odpovědět. Ono je to tak i tak od extrémů - tohle jsem nikdy nechtěl až k tomu to byl můj sen. Znám spoustu lepších míst ve Francii, než je Paříž....
Ale Paříž je Paříž.
To se nedá snadno vysvětlit.
Dneska jsem koupil zateplené rukavice Schimano, a přes ně ještě nepromokavé návleky, je prý Black Friday, tak za polovinu.
Do Andory asi na kole už nepojedu. Je to jen blbej, dlouhej kopec. Měl jsem s ním problém, když jsem tam klepal kosu, potřeboval jsem se ujistit, že na takový kopec furt mám. Blbá chlapská nadutost a ješitnost.
Dal jsem ho z obou stran, 2x, z jihu 3x, bez motoru. Už ho mám za pokořený, poražený.
Už se s žádným jiným kopcem, ani dálkou pasovat nebudu.
Ale do Paříže, asi zase, až se oteplí, příští rok vyjedu. A protože už tu vestu fakt umím, troufnu si vyzvat všechny ostatní - přidejte se.
8 dní, aby to bylo na pohodu.
Je to dětinské, ale fakt ten pocit, obejet ten Etoile, poté, co si těch 1000 km ušlapal, za to stojí.
Já už jsem na vrcholku blaha i po nějakých 400 ue Strasbourgu :-)
Tak Paříž. Já jsem myslela, že je to nějaká tvoje další cesta teď v poslední době. Prošla jsem několik posledních příspěvků a napadlo mě, jestli nesměřuješ na jih. No jo, máš na co vzpomínat a je dobře, že vzpomínáš. Mám to podobně.
Myslím, že s nějakou dálkou (když ne kopcem) se určitě ještě pasovat budeš. Paříž je přece taky dálka.
Po ní já netoužím, letos tam byly moje děti, každé zvlášť, mám na stole malou Eiffelovku. Na mapu Francie jsem se už několikrát dívala, i nějaké cesty mi tu byly doporučovány. Nevím, z nějakého důvodu mě neláká plánování po Francii. Máme už koupenou fr. vlajku, připravenou do sbírky vlajek zemí, v nichž jsme byli na kole. Jestli něco manžel vymyslí, pojedu. Ještě jsem nebyla ani v Cuxhavenu a to jsem s dotazem na něj zde na nakolákách před lety začínala.
Mě ta Labská totálně otrávila, ale je to možná tím, že jsem měl 2000 km v nohách, a prostě už toho měl dost.
Paříž není Francie.
Nebo jinak, podle Paříže nelze soudit celou zemi, Francie je jiná a jinde. Ale má něco do sebe, pro mě, hlavně ten nostalgický náboj. Past na turisty, i úžasné galerie. Vše musíš mít zabookované měsíc dopředu, jinak bez šance.
Pro cyklisty je Francie zázrak. Prostě kolaři tu jsou respektováni, a ti dálkoví a zdaleka, jsou vítáni velmi přátelsky. I když všichni mladí umí trochu, a někteří i dobře, anglicky, s francoužštinou se otevírají jiné dimenze, ale zase francoužština není něco, co dáš za půl roku.
Už jsem to párkrát psal, oni si ti Frantíci snad ani tu zemi nezaslouží. Tolik krásné přírody stejně jako památek asi nikde není. Středozemní moře a rozmařilé Saint Tropez, nebo větry bičované pobřeží Bretaně, to jsou dva rozdílné světy v jedné zemi.
Mě vyhovuje ten jih, Occitanie i Akvitánie, Champagne nebo Burgundsko pivaře neosloví.
Kdybys náhodou fakt někdy dostala chuť do Francie jet, ozvi se.
Pro mě, se Via Rhône s Labskou fakt dá ořirovnat asi jako Mercedes k Trabantu
Ta Labská je nejlepší uvnitř protipovodňových valů u řeky, kde je jen vyježděná stezka od rybářů a není tam oficielní značení. Tam nejsou vesnice, je tam jen příroda a zemně nikoho.
Ale zase není podél celého břehu.
Já jsem kdysi tu krajinu definoval jako příčinu německé agresivity
Úplně všude to je hezčí než tam. :-)
Labská se dá z Prahy tak do Drážďan... a i to je z půlky nuda......
...z Mělníka...
Každá dálková trasa podél vody je za hodinu nuda...
S 2. řádkem já nesouhlasím, já ráda jezdím podél vody.
No, ne tak docela.
Pokud jde o řeky, ViaRhôna,tedy ten kousek co znám, z Lyonu k moři je úžasná. Hezky se jede i v okolí Besançonu kolem řeky Drôme. Podél Marny, Champagne, taky nuda není. Hezké jsou i některé cesty podle kanálů, ale většinou moc ne, protože často se pár hodin obrázek vůbec nemění.
Jiné kafe je třeba sledování toku Seiny od pramene, ale to není, klasická pobřežní stezka
https://photos.app.goo.gl/MMxuBie47SEDjLd26
Labská mě zklamala tím, že Labe vlastně není vidět, tedy tam na severu, pláň, protipovodňová hráz, na které často velmi kodrcavá stezka, vylepšená lejny od pasoucího se dobytka, a řeka 2 km daleko.
Nespornou výhodou cesty podél vody je, že bývá po rovině, a při troše štěstí, i v závětří.
Ale jízda na protipovoďnové hrázi bývá zážitková a ty lejna pasoucího dobytka tam nejsou a na řeku i orly je vidět :-D Třeba tady:
https://mapy.cz/s/jazodubolu
To podle Rýna i Rhôny se často jede po protopovodňové. Enem v tom severním Německu je to jaksi jiné :-)
Já jel z Hamburku do Wittenbergu a štvalo mě to fest. Ten zbylý kousek, tedy někam k Mělníku jsem projel před lety, asi i víckrát. Do Drážďan je to docela hezký...
Děkuji, ale ty víš, že se mnou o Francii žádná řeč není :-D Zatím máme jen tu vlajku :-) Jazykově to samozřejmě nezvládnu, ale určitě bych si napsala nějaká slovíčka, tak jak jsem to měla připravené např. pro francouzskou část Švýcarska, abych nebyla úplně mimo :-)
Určitě nějaký vliv na to, že jsem dosud nejela celou Labskou, měly názory jiných. Labe i Rhôna mají krásné začátky, pěkné úseky, Rhôna má hezčí barvu.
Francouzská představa Střední Evropy
Place des Halles...
jsou věci, které nechápu
U nás ve vsi by ležel pár minut...
https://photos.app.goo.gl/ft2tCiNYHy4oxY7R6
Na takovým záběru by si Rudý právo před lety smlslo. :-)))
On i Okamura dneska :-)
Překvapivě, tahle jeho strategie, asi moc nefunguje. Vymysleli to ale líp.
Nechávají žebrat děti.
No a sametové oči desetiletého chlapečka, co jen smutně kouká, otevírají peněženky. Soňa taky neodolala.
"Děti nesmí mít hlad!" řekla rezolutně a sebrala mi dvě eura. Mince vyšší hodnoty, díky Bohu, není.
Marně jsem jí vnucoval sendvič, ať ho teda nakrmí. Řekla že jsem "cynik".
Když se mi podobný spratek pokoušel otevřít batoh na zádech v metru, už tak milá nebyla. V batohu na zádech, nic cenného nenosím vím, jak to tu chodí. Ale přesto, ten šmejdskej pokus naštve, a vytváří "kulturní stereotyp".
Kradou arabáči, rumuni, a taková ta balkánská havěť. Pan "černý" naopak, je zdvořilý, přátelský, fajn černý kluk s bílými zuby. Nesedí na rohu a nežebrá.
Takový pocit si s Paříže vždycky odvážím - ti ze Senegalu jsou fajn, ne ti z Arábie.
Připletl jsem se k demonstraci francouzských nácků, co požadují Frexit. Řval jsem "Jakeše do koše" a "Masaryka na stovku" a spolunáckové mě fandili a dostal jsem i leták, s přihláškou do jejich partaje :-)
Třeba budu jednou Vůdce francouzského národa.
Hitler taky nebyl Němec, no né :-)
Tady fungovala nějakou dobu v Pražský ulici profesionální somračka. Chtěla desítku na chleba (je to, pravda, pár let :-) ). Navrh jsem, že jí ho koupím a okamžitě změnila slovník. :-))
No, na žebráky jsem tu zvyklý, ale nasazení dětí je novátorské
Baba se děckama kolem sebe, s cedulkou "mám hlad" jo, to tu bylo. Ale nechat samotné děcko žebrat na rohu, to je změna technologie
Ne, to jsou arabové a rumuni, občas je nepoznáš od sebe.
Ještě ten příjezd do Paříže a město samotné
https://www.relive.cc/view/v8qVn3gNn3q
Podél kanálu L'Ourqc to z Meaux bylo nesjízdné, lepivé bláto,musel jsem proto asi dva-tři kiláky po státovce, než jsem uhnul na okresky, a ro bylo docela nepříjemné. O nějakých 1,5 m odstupu se člověku může akorát tak zdát, studený lijáj, poryvy větru, i když správným směrem, ze silnice so pangejtu, nic, co by činilo potěšení. A pak asi 400 metrů okresky takového typu, že jsem litoval, že jsem raději nebrodil bláto na kanálu.
Ale nakonec všechno dobře dopadlo, silnice se zlepšila, a protivítr fučel jen když jsem jel z kopce. Překvapil mě pomník - hromadný hrob ze září 1914. Někde tam na té pláni u Villeroi se tenkrát řezali jako koně, a ty, co to nepřežili naházeli do společné jámy, Francouze, Marokánce i Němce. Francouzi a Marokánci a tak tam společně spočívají pro dokreslení celé té absurdity války.
Jen poručík Charles Péguy má vlastní hrobeček, ne proto, že snad byl poručík, ale protože to byl významný francouzský spisovatel, o kterém jsem se tedy dozvěděl až z cedule u té mohyly, ale jeho chyba to jistě není...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_P%C3%A9guy
A pak od "cedule kde kola fotím" už pi zpevněném povrchu podél kanálu, a projížďka po Paříži , ve které se najednou objevilo sluníčko, asi abych si to užil.
Ty obrázky monumentů jsou v lepší podobě všude, proto vám ukážu lávku přes kanál Ourcq v La Illete, abych doložil, že mosty lze stavět krásné a zajímavé, aniž by bylo nutné se přetahovat s gravitací.