Pochybnosti
Čím jsem starší, tím více o všem pochybuji.
Jó, když mě bylo třicet bylo mi všechno jasné a křišťálově čisté, věděl jsem co je správné a co špatné, a nepřemýšlel jsem ani na okamžik, jestli jedno od druhého dokáži rozeznat.
A teď už si nejsem jistý téměř ničím, a bude to znít i snad trochu vlastizrádně, i ten nápis, co se skví na presidentské standartě na Hradčanama, se mi nezdá zcela věrohodný.
Jasně, chci věřit, že "pravda vítězí", kdo by nechtěl, jen mám strach, že se toho nemusíme dožít.
A tak bych, v rámci kompromisu, bral i remízu.
Když se mi tyhle věci začnou honit hlavou, sedám na kolo a jedu do daleka. Člověk má pak spoustu jiných, naprosto banálních a přízemních starostí, a nemá čas se zaobírat svými pochybnostmi.
A když je duben, jezdím "na Paříž", taková tradice.
Přiblížení z Norimberku do Karlsruhe vlakem, z Karlsruhe do Appenweilleru už jen vláčkem, a pak, do Strasbourgu malinko přes 20 km po ose, a jsem na startu.
Rovinka, bezvětří,ale i kdyby fouklo, motorek si s tím poradí. Takže co chtít víc?
A přeci jenom.
Učili mě, že člověk nikdy nevstoupí do stejné řeky.
Může mi tedy někdo rozumně vysvětlit, že kdykoliv se v posledních letech blížím na jakémkoliv kole ke Strasbourgu, umývá mi skráně, záda i zátylek ten samej, hnusnej, studenej liják?
....darmo se neříká "je to jak aprílové počasí"- to vysvětluje vše... ;-)
Kdybys tradici posunul na cervenec,lil by se ti po zadech a vsude potok potu.ovsem to by nebyla tradice.a stejne si myslim,ze se na to dubnove pocasi pokaždé tesis a doufas,ze letos to bude trochu jine:-) uzij si Pariz
Štěstí prý přeje připraveným.
Byl jsem připravený, a tak jsem tedy trochu toho štěstíčka očekával, ba i trochu víc, hýčkal jsem si v sobě ten pocit, že mám na něj právo, že si ho zasloužím.
Ve své deštivzdorné výbavě jsem prošel hotelovou halou a v zádech cítil posměšné poznámky slečen recepčních: "ten se nám vymódil, čeká snad potopu?".
Venku to vypadalo na blankytný den.
Popravdě, nečekal jsem jí, jen mě předpověď varovala.
Chtěl jsem tak oblafnout osud, nebo Murphyho zákony prostě čekal jsem, že na mě udělají dlouhý nos, a schválně pršet nebude.
Ale kdepak.
V okamžik, kdy jsem elegantně přehazoval nožku přes rám a chystal se vyjet, nebe se otevřelo, spustila se průtrž. Škoda, že jsem neviděl ty protažené tvářičky těch dívenek, ale pravý muž se neohlíží, míří vpřed a dál.
Osud nechtěl, abych byl suchý.
Přisoudil mě roli neohroženého cyklisty.
A máš li roli, tak hrej.
Po pěti kilometrech jsem byl durch, po deseti mě to přestalo vadit, tak nebyl důvod, aby pršelo dál.
A pak celý den byl o tom jak jsem usychal a moknul, něco, co přihodí snad každému dálkoplazu.
Ale zmoknout ve Vogézách za to stojí.
Chlubit se přejezdy horských průsmyků, když ti pomáhá motorek, není moc na místě. Přesto, i s tou výpomocí, jsem si dal do těla.
Jsem v městě Épinal, a prší.
Koukáte-li do mapy, jestli jsem se nepomátl, a nejedu na Paříž nějak divně, vaše pochyby jsou správné.
Mám svůj plán, ale prozradím ho, až to klapne.
Ostatně o Gagarinovi ve vesmíru jsme se dozvěděli taky, až když byl v pořádku na Zemi.
ještě video
https://www.relive.cc/view/v4OGRe9nK5v
Tobě už se znelíbila zelená, že sis nechal kanóna přestříkat a zelektrizovat? Měl sis nechat nainstalovat ještě kabriostříšku. :-)
Váhal jsem, jestli letošní Paříž mám "uchopit jako sport" nebo spíš jet na výlet po Francii.
Protože jsem se vydováděl na Zelenáči v únoru, zvolil jsem to druhé.
Měl jsem trochu strach z toho vlaku,je to přece jenom tíha, ozkoušel jsem to doma na schodech, a řekl si, že to půjde.
Ono je to znát hlavně na rychlosti přesunů.
Vím, že tu jsou lidé, co aniž by někdy delší trasu na naložené elektrice jeli,vědí přesně,že se děsně flákáš. Nemá cenu to vysvětlovat, že šlapeš stejnou silou, ale místo aby ses do kopce plazil 9-10 km/h svištíš 15-18 km/h, a tím makáš kratší dobu, na to, abys ujel stejnou vzdálenost.
Hendikepem je ta váha navíc, 2 baterie a dvě nabíječky, to dá asi 7,5 kila, a to poznáš, ale furt to stojí za to.
Kdybych se spokojil se 100kou, bylo by fo na dvě baterky v pohodě, ale já ne :-)
Teda až na dnešek ale to sepíšu.
když jsem četla o tom průchodu halou v dešťobordelu, tak se mi vybavil Herriot, jak ho navlíkli do něčeho takového k nadmuté krávě :-D
Pokud neznáš, tak je to v knize "To by se zvěrolékaři stát nemělo".
A jak tak koukám na fotky tvého oře a krajinky, tak mi v tvém věku a při takové cestě přijde i ta elektrika přijatelná. Kolo vypadá dobře a zážitek to musí být dobrý: jede to tiše, optimální rychlostí, dá se na tom zahřát pohybem a nesedřít se, uveze to náklad, co víc si přát.
Na západní frontě klid.
Ten nahoře mě fakt asi má rád.
Neseděl jsem na šlapohybu, s výjimkou odpoledního výletu okolo komína, dobrých 7 týdnů, a to se muselo projevit. Včera večer jsem byl jak spráskaný pes, a to i přes ten elektropostrkávač.
Objednávám si tedy ubytování na druhý den, a zázrak.
Pomocná ruka z hůry. V městě Langres hotel mého řetězce má obsazeno. Musím blíž, nebo hodně dál.
Nebylo to těžké ani dlouhé rozhodování.
Na dnešek mi vyšlo malinko pod padesát.
Ráno jsem si prošel město Épinal a v poledne vyrazil a před třetí už byl v cíli. Kopečky mírné, počasí aprílové, klid, pohoda.
A tak courám lázeňským areálem ve městě vody Vittel (Oldo, jestli tohle práskneš Pod ledem, přijdeš o kamaráda), zhluboka dýchám a zpomaluji krok i myšlení. Hele, tu vřídlo, támhle zase nejstarší lázeňský objekt z roku 1859, skupina francouzských seniorů hraje petanque, a ten strom tak krásně kvete.....
A najednou se mi rozbliká červená kontrolka.
Ne, takhle ne.
"Nebudeš dědkovatět, ani omylem.
Lázně, tůhle, to fakt není a nikdy nebyla tvoje parketa!"
Zatahuji pupek a zrychluji krok.
Sám sebe přesvědčují, že "jsem tady" jen proto, že jsem v podstatě "švihák lázeňský" vyhlížející prachatou paničku.
Lázně končí, zítra musím najet, co jsem dneska proflákal.
A vodu, tu nechám rybám.
Tak ještě to video:
https://www.relive.cc/view/vYvrL1zJ3x6
Vittel
Tak když už jsem tu, povím vám, jak to prý bylo. V polovině 19. století, se pan Louis Bouloumie usadil v této klidné vísce uprostřed Vogéz.
A poznal prý sám na sobě blahodárné účinky místní vody. Řekl bych, že přestal chlastat a ulevilo se mu, ale to by bylo nekorektní.
V té době lázně ve smetánce frčeli asi jako dneska golf. Něco úžasně zdravého. A tak si sehnal papír na to, že místní voda je něco extra (kupte si láhev Vittelu a vyzkoušejte, jestli ve slepém testu poznáte Vittel od vody z naší studny, vyhrajete klíčenku s Kozlem).
A koupil v roce 1854 pramen a rozjel byznys.
Jeho děti v tom pokračovaly, a jeho vnuk to dotáhnul do těch láhví.
Vesnice se stala městečkem.
Možná, že místní voda neškodí, ale o tom, že někoho zbaví jakéhokoliv neduhu silně pochybuji. Ale tradice a jméno funguje.
Prý je to nejsilněji mineralizovaná studená voda.
Jinak lázně byly vždy u horkých pramenů.
Pan Bouloumie byl genius marketingu.
tak tady je Vittel, jak ho viděl já
https://photos.app.goo.gl/KMFkQR5XyLWd7gXy9
Ten pocit, když to čtu a u toho srkám Vincentku :-)
Vincentka je silně mineralizovaná, Vittel nepoznám od naší vody ze studně. Ten pramen je taky studený...
Ale tu oblast západních Vogéz označují za thermální zónu, a je tam pár městeček, kterési taky hrají na lázně (kousek od Vittelu je i Evian).
Ale konec dubna je mimosezóna, tak žádné chansony na kolonádách.
Znáte to.
Když se povede film. Paráda, lidi jsou nadšení, a tak jim ti mágové připraví hned pokračování, na úspěchu jedničky se chce přiživit i dvojka.
A zpravidla to nedopadne. Dvojka je slabší, když ne rovnou mizerná.
A tak jsem to měl dneska i já.
První část cesty, 70 km z Vittelu do Langres byla báječná. Západní Vogézy, trochu jako naše Vysočina, jen ty lesy jsou jiné, než doma.
Slunce, blankyt nebe, prázdná okreska se vine jako had , a už ho vidím, opevněné město na kopci.
To je Langres.
Město, které by mohlo být atrakcí jako Carcassone, kdyby nebylo tak ošumělé. Nevím proč všechny budovy jsou v tak žalostném stavu. Jasně, opravuje se, ale tak nějak zvolna. Škoda.
A pak to pokračování do Dijonu.
Nejkratší spojnicí dvou míst je přímka a po té se valím.
Na kilometry daleko vidím tu šedivou silnici.
Nahoru, dolů, jako v prvním díle, ale takhle "napřímo" to vůbec netěší. Víš jak to bude probíhat, vše víš dopředu, žádná zápletka, nebo nedej Bože, zatáčka, to nudí, a jen se modlíš, aby už byly ty titulky.
Dijon, to ovšem je jiné kafe.
Kafe?
Znáte mě, to před spaním já nikdy...
video:
https://www.relive.cc/view/vrqDANRAxLv
Dijon je rodné město Gustava Eiffela ( * 1832 ).
Navrhnul zde konstrukci tržnice.
Bohužel,přijel jsem pozdě, abych se dostal dovnitř.
Tak zvenku
A v Langres se narodil Denis Diderot ( * 1713 ).
tady je všechno z Langres, co jsem nacvakal, snad bude jasné, proč vidím to město jako zahozený potenciál hvězdné atrakce...
https://photos.app.goo.gl/KVbMd8mnjJMFRteHA
Nádherné stavby a ucelený komplex, paráda. Na druhou stranu, moře nemají a jen krásné stavby tam lidi a peníze nepřitáhnou. Procházky po lese nefrčí, to vidíš i u nás na Vysočině. Museli by k tomu udělat nějaký atraktivní cirkus (třeba něco jako Šiklův mlýn ve velkým), a to je vždycky množství rámusu a opilců. Třeba zrovna tohle nechtějí. No a vydělat na udržbu takovýchto staveb prací není vůbec jednoduché.
Já ti nevím, tady je spousta měst, co jsou podstatně méně architektonicky zajímavé, a jsou jako ze škatulky.
Nemohu soudit proč se město nestaralo, jestli nemá prachy a proč ne, nevím, studovat to nebudu.
Jinak - opevnění - Vauban, ve službách Krále slunce. Na toho chlapa narážím všude
Tak buď tu je nějaký silný vzduch nebo slábnu mentálně.
To bylo tak.
Šlapu si, město konečně v zádech, sjezd do údolí, a tady už to poznávám. Jel jsem tudy vloni, jen opačným směrem - tedy již viděno nebo-li déjà vu.
Zastavuji, abych se ujistil v albu fotek, a je to tak, tuhle křižovatku jsem si vyfotil. V duchu se plácám po zádech, "ta paměť, že jo, Jindřichu".
A pak jsem to uviděl.
Trs hluchavek. Tak čerstvé, svěží...
"Ne, to neuděláš!"
"Proč ne?"
"Už nejsi dítě, jsi muž, táta, děda.."
"Hmmm".
Tak jsem jel dál, ale nepřestal jsem na to myslet.
Vytáhnout ten mladý, šťavnatý, bílý kvítek a vysát to sladké. To byla dobrota. Žádné hody, jen pomazlit jazýček.
A pak jsem dojel k prameni Seiny a pokračoval podél řeky, nádhera jak v pohádce, ale mě nejdou z hlavy ty hluchavky.
Proč jsem tak zaprděně dospělý?
video
https://www.relive.cc/view/vQvynQ8WM4O
A proč bychom měli být zaprděný?
a navíc nikoliv sebe, ale tu "dospělost" jsem označil za zaprděnou....
Jsou věci, které v dospělosti neděláme, leda že si hrajeme s vnoučatama.
Nevím proč jsem tu hluchavku po půl století znovu neochutnal. Přišlo mi to blbý.
A otázka, na kterou nenacházím odpověď,proč mi to přišlo blbý. No vracet se tam nebudu, a hledat jiné taky ne :-)
Proč by mělo být v nějakém věku blbý utrhnout si hluchavku a nasát trochu nektaru?!? Utrhnout jablko ti také nepřijde blbý.
Jistě, v dospělosti některé věci neděláme - třeba nechodíme čůrat do rohu zahrady, jako mrňata - ale proboha proč si u cesty neutrhnout hluchavku, borůvku nebo cokoli jiného?!?
No, právě o tom píšu. Proč? :-)
Ale hluchavka se netrhá.
Jen se vytahují ty kvítky a vycucávají.
Taky semínka svatojánských chlebíčků, když jsou mladá, jsou bezva, no a šťovík, jakpak ne.
Ne, to není borůvka, jablko nebo třešeň.
To trhají všichni, ale hluchavky jsme vysávali jen jako děti. Nevím,jestli to dnešní děti znají, a pochybuji o tom,že ty víš, o čem vůbec je řeč
Nóóó... s tím čuráním do rohu zahrady... já bych to zrovna neřekl... asi jsem stále mrně :-)
A pak mi furt jelo v hlavě "z potůčku potok a z říčky řeka"
https://youtu.be/XYAtLMRGXnE
Víte co, baby jedovatý, běžte do prdele.
Ostatním prvním něco o prvním mostě od pramene Seiny, který se jmenuje, Pont Paul Lamarche.
Most Paula Lamarche je prvním mostem na Seine od jejího pramene.
Byl postaven v 70tých letech inženýrem Cardianetem, který měl na starosti správu parku u pramene Seiny, který je ve vlastnictví města Paříže, na popud pana Paula Lamarche, aby si turisté nesmáčeli botky při přeskakování řeky Seiny.
Kdo byl Paul Lamarche?
Byl to vlastně Gustav, narodil se 8.10. 1902 v Chanceaux, asi 5 km od pramene Seiny Ale říkal si Paul. Byl údržbářem v tom parku u pramene Seiny. Od roku 1953 až do roku 1990 měl se svojí ženou Monique, kavárničku u pramene Seiny, a také byl místním radním.
Na oslavu jeho stých narozenin se rada obce Saint-Germain-Source-Seine, rozhodla mostík, který byl vlastně jeho nápadem, po něm pojmenovat.
Pan Lamarche zemřel v roce 2003.
To jsou ty vzácné okamžiky, kdy se dá přeflusnout veletok.
a do toho ještě zasejou pochybnosti, jestli v tý Pař8ži ne to fakt Seina :-)
"Popravdě, vypadá to s vámi dost špatně. Státní zástupce navrhuje 40 km na kanálu."
"Ctyřicet kiláku na kanálu? To jsou galeje. Copak já jsem nějakej Jean Valjean? To je justiční vražda pane soudce!"
Ten v taláru se jen ušklíbnul a komisním hlasem pravil: "
Soud oslovujeme Ctihodnosti. Máte něco na svoji obhajobu?"
Zmocňuje se mě panika a blekotám: "Ale Vaše Ctihodnosti, já mám Francii vážně rád. Jím žáby. A šneky taky. I škeble, i když jsou živé, to mi nemůžete udělat...."
Muž v černém povstal a rozkřičel se: "Chápete vůbec,co jste provedl? Dali jsme vám pramen Seiny, ukázali jedno z nejkrásnějších údolí ve sladké Francii viděl jste pstruhy nad splavem jak se prohání v průzračné vodě, Burgundsko Champagne, to jsme vám dali na zlatém podnose! A ty, darebáku ty ničemo!
Co píšeš domů, he!? O hluchavkách!!!" řval až se otřásaly okeni tabule.
Brunátný sípal: "Hlu-chav-kách" a při každé slabice praštil pěstí do stolu. V rozčilení mi začal tykat.
"To bude zlý," pomyslel jsem si a chláholivě se pokoušel vysvětlovat: "Víte Vaše Ctihodnosti, já jak to viděl, vzpomněl jsem si na dětství, tam u nás doma daleko od Sladké Francie. Čechy, Česká republika se to tam jmenuje". Jen nechápavě povytáhnul obočí.
"No, Československo, Praha, Praha je u nás...."
"Aha Praha, už vím." zamručel.
"Víte, Ctihodnosti, naše zem je maličká, jako dlaň, ale nádherná. Všechno u nás je takové malé, vzdálenosti, roubenky, kostelíky i řeky. Asi jako byste celou Francii teda bez moře, to nemáme, ale jinak se všemi krásami co tahle země oplývá, napěchoval do jednoho regionu jako je třeba Grand Est. Takové to u nás je. A máme tam krásné holky a dobré pivo."
Zdá se, že ho to začalo zajímat, no alespoň už nekřičí, jen zamručel: "A co já s tím? Pokračuj!"
"Teď ho musím přesvědčit, na to se musí od lesa" říkám si v duchu.
"No víte, a tohle všechno jsem opustil kvůli těm francouzským hodnotám. No jak máte na každé radnici nad průčelím napsáno to volnost, rovnost a to třetí..."
Nahazuji udičku. A chytil se, panáček:
"Ták, copak je to třetí" jízlivě se uškleboval a začal bubnovat prsty po stole, jako náš fyzikář při zkoušení. "Tak copak to je??"
"No, to je přeci bratrství, Bratře Ctihodnosti."
Vidím, že jsem ho pobavil, tváří mu probleskl nepatrný úsměv.
"Tak počkej synku, ne tak zhurta, bratříčkování necháme na těch radničních fasádách".
"A co volnost, Ctihodnosti, ta by mi úplně stačila?" kuji železo dokud žhavé.
"Říkáš krásné holky a dobré pivo?"
"Ano, Ctihodnosti, takové to u nás je."
"A tohle ty si opustil kvůli francouzským ideálům? Ty musíš být blázen".
"No, asi jo, Soňa, tedy moje paní, mi to taky říká..."
Teď už se mu smějí i oči.
"Tak co s tebou, potrestat tě musím. Hele, dám ti dvacet na kanálu, a zbytek si odšlapeš na státovce.
Ale je to naposled. Ještě jednou něco takového provedeš a z kanálu se nevyhrabeš. Rozuměl si?"
"Merci, Ctihodnosti oui, oui. Já rozumět dobře a fšecko. Já mlufit blbě protože francouština je felmi zlošitá..."
"Jo, ty mluvit strašně, a ještě hůře ty psát, zmiz mi z očí, ty Čečenče...."
Teda, to byl sen, probudil jsem se celý zpocený.
Tak jen krátkou sprchu a dlouhou kávu a jedu.
Ty vole, on to nebyl sen.
Ty věci se skutečně dějí, jedu podél kanálu. Horší než na rotopedu. Tam si alespoň můžu pustit telku. Tady občas zdymadlo, občas mostík, a jinak nuda. Když máš fakt kliku, uvidíš i labutě. Doufám, že jsem opravdu vyfasoval jen těch dvacet....
video: https://www.relive.cc/view/vAOZD2RPnoq
Protože "mám nadjeto" mohl jsem si dovolit si udělat "volný den" na Château Fontainebleau. To není vážně není na krátkou zmínku a tak o zámku, jako takovém pomlčím, či spíše napíšu jindy.
Jen rychlé dojmy z musea Napoleona, je až neuvěřitelné, jakým majetkem Napoleon I, jak tu nazývají Bonaparta, ten člověk disponoval, a jaký kult dokázal kolem sebe vybudovat.
Ještě neuvěřitelnější je, že ho Frantíci udržují dodnes, a mají jej za "císaře" a nikoliv darebáka.
Dokonce tu mají i stoleček, u kterého Napoleon, právě zde abdikoval.
Pár "abdikačních stolečků" by se hodilo i dnes, a nejen u nás nebo ve Francii.
A pak, ať mi všichni Ludvíci, Jindřichové a ostatní králové Francie odpustí, největší dojem na mě udělali "kapříci" v Kapřím rybníku. A ze sedla mě srazila představa, jak by s takovými kousky u nás probíhali Vánoce.
La Seine, tak ta řeka je už zde opravdu majestátní.
A taky už to kouzlo horního toku nějak mizí.
Než se ohlédneš, dvakrát, třikrát šlápneš do pedálu, a z potůčku je veletok. Všechno plyne tak rychle, až by člověku z toho bylo smutno, kdyby si to připustil.
Skoro jako ten náš život.
Ale, zamáčkněme slzu, zítra bude Paříž, a k moři ještě hodně daleko. Věřme, že jsme teprve v polovině.
Fontainebleau
https://photos.app.goo.gl/Mi4TkBo6d2vjzjRJ7
To je přeplácaná a všestranně předimensovaná hrůza. Jedině hezký je ten rybníček s ostrůvkem a kapříky. Je to krásná ukázka toho, že když je toho moc, tak to škodí.
Ten objekt vznikal od 12 století, a ty největší sály nechal zbudovat František I. Ve Fontainebleau se narodil Ludvík XIII, ten ze Tří mušketýrů. Pak si Král Slunce nechal postavit Versailles.
Fontainebleau si pak oblíbil Napoleon, a zase kus přičinil.
Oni to mají celkem slušně nainstalované, když se to nahrne takhle na jednu hromadu, je z toho chaos. Každé období, počínaje tím Františkem I tam má pár místností či sálů vybavené v dobovém stylu, lze pak sledovat vývoj dekorace a mobiliáře od manýrismu až o empír, slušně je to i popsané. Neměl jsem čas to nějak víc číst, tak jsem si to nafotil, a snad tomu dám i nějaký řád a vysvětlení na DouceFrance.cz.
Mě šokuje to ohromné množství práce, zvláště když si uvědomíme, jakou mechanizaci měli, tedy spíš neměli
A pochopitelně, ten rozměr. Nachodil jsem 3 km jen v paláci....
kapříci
https://photos.app.goo.gl/NwdKGY9a9b8FeiE27
tak se nahrálo i to relivevideo,konečně
https://www.relive.cc/view/vYvrLwN3xL6
Nevím jestli se vám to stává taky, ale já se občas přistihnu, že mluvím s věcma. Oslovují brýle, když je hledám nebo povzbuzuji počítač když se loudá.
Je proto pro mě naprosto přirozené, že diskutuji s navigací.
Ženský hlásek z přístroje radí "odbočte vpravo" tak samozřejmě a logicky potvrzuji "dyť jó, kam asi jedu?"
A někdy taky odmlouvám. to když mě vede někudy, kudy jet nechci.
No, dneska si ta holka navigační vyslechla svoje. Od celkem něžného
"To si uhodla, doprava do kopce, to tedá tůhle.." až pro nekompromisní "To si snad ze mě děláš pr..el".
Spolehlivou navigací mě totiž byla řeka Seina
Je pravda, že cesta nebyla vždy asfaltová a hladká, ale taková říční navigace je velmi spolehlivá a nedojdou jí nikdy baterky.
Díky tomu jsem viděl velikou krásu, visutý most tak nějak kombinovaný se zavěšeným, budu si muset nagooglovat kdo to spáchal.
A pak ještě pár mostů a viaduktů, a už Bercy, Notre Dame stále v rekonstrukci, Eiffelovku, kterou pro davy turistů nebylo možné ani pořádně vyfotit a pak kopec Montmarte, tak přelidněný, že jsem zapomenul, že mám prožívat chvilku nostalgie.
video:
https://www.relive.cc/view/vJOKpzj2Nw6
To na tom ještě nejseš tak špatně, jeden můj známej se zuřivě hádá s televizí. :-)
No, popravdě, taky to dělám... :-)
A mluvím sám se sebou a oslovuji se "Jindříšku", aniž bych o tom věděl, dcera mi to práskla
Chodil bázlivý havíř z noční a aby se tak moc nebál, zapálil si dvě cigára, do každé ruky jedno. Taky měnil hlas, aby si lupič myslel, že jdou dva (a na dva by si netrouf´)
Já to hraju spíš na to "přeci neuhodíš brejlatýho krypla".
Jen Franta Špačků byl takovej asociál, že mi řek: na to nespoléhej
Soňa taky dojela, i když asi s hodinovým zpožděním, v Paříži nějací živlové dělali brajgl, tak bylo pár ulic zavřeno, a to trochu zkomplikovalo dopravu.
Jinak, tolik lidí jsem tu ještě neviděl.
Všimněte si těch malůvek na nábřeží na zemi. Jeden pruh je obousměrný cyklo, pak je pás bumlíků, aby si navzájem nebrali místo a zbytek je jeden jednosměrný pruh pro auta. V Praze by se z toho řidiči plechovek po... :D
No, namalovaná cykloinfra, je tu dokonalá, a někde i funguje. Auta se plouží 30.
Problém je, cyklopruhy jsou často blokované auty,co něco vykládají nebo nakládají.
A včera to byli chodci, nikoliv auta co trochu prudili. Prostě jdou, čumí na Eiffelovku nebo jinou atrakci a je jim fuk že jsou uprostřed cyklopruhu.
Z čeho by se zbláznili naši šoféři na tuty, je ta průjezdnost jednosměrek v protisměru, a to i zěch uzounkých, kde musíš s kolem na chodník, když jede auto proti.
Další věc je to, že kde to značka dovolí, můžeš projet i na červenou, když je to bezpečné.
Kolo, a elektrokolo tuplem, je jednounačně nejrychlejší dopravní prostředek v Paříži.
No jo, první máj, lásky čas....a taky svátek práce:-))
Tím samozřejmě nemyslím Sonin příjezd. To bych si nikdy nedovolila.
Jen ty davy v ulicích:-))
Vesměs Němci a Holanďani :-)
Jediný den v roce, kdy ve Francii nevychází žádné noviny.
Práce zahálí. Slaví se, bežně, s přateli hodováním v přírodě, grilují se uzeniny, popíjí, klábosí.
Symbolem prvního máje je tu svazek konvalinek, les muguets. Tradice, snad údajně pocházející znechvalného období Vichy Francie a snad od samotného Petaina.
Svazek konvalinek se prodává na každém rohu, tedy více po celé zemi, než v Paříži.
Prodej konvalinek a prvního máje je naprosto volný a je osvobozen od všech daní. Tradičně to byl způsob podpory a solidarity majetnějších s těmi chudými. Konvalinky na prvního máje se ženě prostě donést musí, stejně asi jako u nás platí tradice polibku pod rozkvetlou třešní.
S bolševickým zneužitím prvního máje to nemá nic společného. Asi jako u nás, pár kromaňonců (tady n někdo z pravěku není neandrtálec,, ale kromaňonec, se střetne z hrstkou fašounů, ale běžných Francouzů se jejich půtky netýkají.
První máj, podobně jako 14. červenec, se slaví piknikem s přáteli.
Voblík sis na tu slávu aspoň sako a vancety?
Prijel jsem v buznooblečku, než Soňa dorazila s krojem, bylo už po průvodu.
Paříž je město,ve kterém bych nechtěl žít.
Ale během odloučení v době "confinement" se mě stýskalo.
Roušky jsou povinné v metru a ostatní dopravě, ale tak třetina lidí jim na to peče.
On je to nesmysl, v obchodech se lidi tlačí hlava na hlavě stejně, a bez buzerace.
Ale občas je vidět maskovaného panikáře i na ulici. Jednoho jsem viděl i jet na kole, to misí fakt bejt žrádlo :-)
jedna příznačná, z metra.
https://photos.app.goo.gl/1Hqac6qiCQtA4D2X7
Pokuta za (ne) roušku je 135 EUR, ale asi se moc neuplatňuje.
Museum módy - Palais Gallieri.
Je zhruba čtvrthodinky pěšky do Víteězného oblouku v Paláci Gallieri.
Má stálou expozici v suterénu, kde jsou modely zhruba od 15 století po současnost, a pak výstavní prostory v přízemí, tentokrát věnované modelům světových návrhářů k uctění památky jiného světoznámého, co snad vloni zemřel, a jehož jméno jsem nikdy neslyšel. Ale to neznamená vůbec nic, protože Soňa říkala, že byl slavnej a znala ho.
Exkurse do historie byla zábavná a poučná, vystavené výtvory zřejmě určené do míst, kam se nikdy nepodíváme, a líto nám to není.
U každého druhého návrháře se Soňa chytala, já znal jen tu,co se jmenuje jako ten z Beatles.
Mě zaujal tenhle model, snad dva roky starý, tedy out.
Zřejmě určený do míst s blbým signálem, ta madam s sebou nosí gigantickou anténu.
https://photos.app.goo.gl/QJJUx4SNdqc3ojyA9
Tak jsem to našel ten slavný návrhář kterému vzdávali poctu ostatní byl
Alber Elbaz
Poslední, pro mě relevantní módní návrhář je nějakej Lévi Strauss. Další se klidně můžou dojít vycpat.
Každej má svý koníčky a Soňa sleduje tu módu.
Nemá cenu se proti tomu stavět, komentovat,nebo dokonce vyslovovat svůj názor.
Radovala se, že v museu našla botky co si v pondělí koupila, v černém. Přečetl jsem si cedulku a říkam jí, tohle je model z roku 1920
Byla zádumčivá, jako dědic sbírky skla, když mi ukáže svého Mosera z konce 19. století, a já mu řeknu, že to udělal Crystalex v Novém Boru v roce 1972 :-)
Náladovka, Chardonay 0,25. Loučení před odletem do Nantes.
Co v Nantes?
Nantes, mimochodem, je taky taková zajímavá územně správní anommálie, do roku 1941 patřilo Nantes k Bretani, a bylo největším bretaňským městem.
Po válce Nantes z Bretaně vyjmuli a nacpali do podivného regionu Loire-Atlantique, který nemá žádnou historii, narozdíl od Bretaňského knížectví.
V Nantes se všichni považují za Bretonce, i když do Bretaně správně už nepatří a největším městem se stalo Rennes.
Víkendová poznávačka, synek vyváží svou matku do jinýho světa. Nějakej ten zámek na Loáře a podobně.
aha, v Nantes se narodil Jules Verne a mají tam úžasné museum
https://photos.app.goo.gl/MMxuBie47SEDjLd26
Seina, od pramene do Paříže, je to asi 500 km. Zbylých 250 nebo kolik budu muset dorazit někdy příště.
A tak ještě Slavkovský viadukt, ocelová konstrukce z roku 1903-1904, jezdí po něm pařížská linka metra číslo 5. Od rpku 1986 ke národní památkou.
https://photos.app.goo.gl/rRVmwh5hMvi9Jsg66
Ten viadukt je náherný. Kam se hrabe pražský Železniční most. No to co namaloval pan Koutský jako jeho náhradu je pěkné. Ale asi to nebude.
Doufejme, že se podaří zachovat původní Vyšehradský most.
Vlastně, kdyby se měla udělat přesná kopie, furt jde jen o drobné.
Od věci by nebyla ani veřejná sbírka.
Detaily o mostu jsem dogůglil, zařadím jej mezi mostíky, co stojí za to vidět na DouceFrance.cz.
Stejná parta udělala most Bir Hakim, u Eiffelovky, tak zase je důvod tam dojet :-)
Kromě toho, těch 250 km Seiny také musím dorazit, ať jí mám celou :-)
https://www.doucefrance.cz/mosty1/viaduc...¨
už je tam
Pár desítek metrů proti proudu od Slavkovského viaduktu je Most Charlese de Gaulla z roku 1996.
https://photos.app.goo.gl/2MWXsqjwWpLnvryh6
Hezká ukázka toho, že se ocelová mostařina za to století přeci jenom kousek posunula :-)
Tak to pan Koutský postavil v Tróji hezčí.
ne, nepostavil :-)
U tohohle mostu bylo celkem zásadní, aby nezakrýval výhled na ten Slavkovský most (nebo co nejméně zakrýval) a tak to musela být jen linka, názká konstrukční výška, žádné zavěšení nebo příhrady, docela potíž to vydimenzovat, ale podařilo se to.
Jeho úkolem bylo být co nejméně nápadný, a to se asi povedlo.
Jinak m´kousíček proto proude je ještě takováhle divočina, lávka pro pěší, taky srandovní věcička
https://photos.app.goo.gl/px8KH63qi7s8Tzyi6
https://www.doucefrance.cz/mosty1/pont-charles...
Tak namaloval. S tím už souhlasíš?
Ne, ten most má příliš nízký oblouk, a to každého, kdo malinko tomu rozumí, irituje.
Prostě jako kdyby si postavil krásné kolo, které by vážilo místo 8 kilo 80, ale bylo by tak úžasně krásné :-)
Tak by se každej cyklista ptal: "ale proč, proboha?"
Dohledal jsem tu lávku:
Je to Lávka Simnone Beauvariové....
https://www.doucefrance.cz/mosty1/la-passerelle...
A na té lávce se dá uprostřed přesedat z jednoho ramena na druhé, aby sis třeba vybral, že pojedeš jen horním obloukem? Z těch fotek to není patrné. Jinak je to pěkné a vtipné. A ta doprava v Alsaska byla úplně úžasná.
Nevím, nebyl jsem na něm, teď mě to štve, tak příště.
Ale myslm, že jo, na webu bude spousta fotek, stačí tam zadat jméno
Tak to funguje.
Ono by to jinak nemělo smysl. Na lávku se nastupuje z úrovně nábřeží, i z úrovně prvního patra, kde mají nějaké terasy knihovny.
https://paris1900.lartnouveau.com/ponts...
Dyk je to úplně nedomyšlený! Představ si jedince s bratru čtyřma promilema v řečišti, jak se rozběhne z těch rádoby oblouků. Po pár krocích bude válet sudy. Ecnalubma ho nutně odtransportuje!
Žeby nacamranej Frantík chtěl do knihovny?
To mi nesedí
Bude to rok, co jsem jel podél řeky Seiny, od pramene do Paříže.
No, asi 350 km k ústí mi pořád chybí, tak jsem se to rozhodl dokončit. Tedy z Paříže, do Le Havre. Žádný sportovní výkon to nebude, ale douflfám, že uvidím zase kus Francie, teď tedy Normandie.
Nebudu kvůli tomu zakládat nové téma, report bude tady.
Tedy nejdřív přiblížení k Paříži následovně, z hranic do Norimbera (odškrtávám), vlak Norimberk-Karlsruhe (přímé spojení někam zmizelo, jedu s 2 přestupy). Pak podél Rýna -Karlsruhe-Strasbourg a v neděli po-o, TGV do Paříže.
Pár piv na baru v Ibis La Villete, a v pondělí ráno se pověsím na Seinu a ve středu jsem v Le Havre. Ve čtvrtek ráno vlak zpátky do Paříže a setkání se Soňou.
(musím využít toho, že jako senior mám 30% slevu na francouzské vlaky).
Odlehčil jsem na maximum, polovinu zátěže už dělá jen ta elektronika :-)
Teď, krátká zastávka v Norimberku, který prostě vynechávám, ani do centra nepolezu. Říkám si, jak to uteklo, je to přes 30 let, kdy jsem sem vzali moje rodiče "na výlet" a všechno nám připadalo tak vzdálené, a nové, protože před Listopadem byl Norimberk mnohem dál než Budapešť, Kyjev nebo i Moskva. A teď s pocitem všednosti a nudy, místo lesklých výloh a záplavy zboží vidím jen tlupy Turků, Arabů, a ruskojazyčných individuií, kouzlo nového zmizelo, Německo, tak moc si podobné všude...
Táta, tehdy mu bylo 60, chodil městem zvolna, každou chvilku stál a "rozhlížel se", protože mu nesloužil dech, díky jeho zálibě v nikotinu.
Našel si ale vždycky dobrou záminku k zastávce, na něco ukázal, a dlouze o tom hovořil.
Výlet do Norimberka byl svátek...
Škoda, že tu není se mnou.
Nebo je?
já také pařím i v roce 2023... a táta se mnou taky není, protože je od odpoledne ve špitále.. je mu přes 80....
Tak držím palce.
Je fajn mít tátu...
Tedy hlavně pro moje dcerky :-)
Karlsruhe.
Byl to fofr, dvakrát přesedat, ve Frankfurtu jsem to měl jen taktak, protože hlavové nádraží, kola v prvním vagóně, a v tom z Norimberka zase v posledním.
Tedy podél celé soupravy tam a zpátky, s kolem se prodírat plným peronem.
No, a v Manheimu něco podobného, ale tak jsem na přesun měl jen 6 minut, tak jsem první vagón nedal ale hupsnul někam doprostřed soupravy.
Oni snad Němci mají v pondělí nějaký svatek či co. tak vlaky jsou plné cyklounů, tedy sehnat vlak co vezme i kolo bylo fakt těžké.
Ještě že lehounký Zelenáč.
Je tu krásně, skoro léto, tak se těším na zítřejší projížďku kolem Rýna do Strasbourgu, města, co není až zas tak moc Francie, ale stále je do něj branou.
Kdybych nebyl línej, mohl jsem si tuhle štrápáci ušetřit, ale já ten Kochertal fakt nesnáším :-)
Přeci Pfingsten, Svatodušní svátky. Taktéž v Rakousku a Švýcarsku. A ještě si k tomu berou další volno a děti mají prázdniny.
šak já vím, jen Němcům ty "svaté duše" moc nežeru :-)
Z Karlsruhe do Strasbourgu je to 80-90 km, na kole, podle toho, kudy pojedeš. Pořád po rovině, ať už po německém břehu Rýna, nebo po tom francouzském.
Radím, a vážně ne proto, že jsem frankofil, zvolit ten francouzský břeh. Na německé straně je cyklostezka, ale podél státovky, a to nebaví. Taky je možnost jet po hrázi u Rýna, ale to chce horské kolo, protože je to šotolina.
Na francouzské straně se jede kus po cyklostezce, hladký asfalt. pak po silnici místního významu, ale s průjezdem dolnoalsaskými vesnicemi a pak nakonec zase asi 10 km po "stezce pevností", vlastně pobřežním lesem.
A pak rázem jste v Strasbourgu, u budov EU hodnostářů, a za par otočení klikama v centru tohohle obdivuhodného města, dnes extrémně turisticky přetíženého.
Doporucovanou trasi ukazuje video.
https://www.relive.cc/view/vPv4RJyyZR6
Přes Rýn je pár mostů, ale dost daleko na jih. tak volím přívoz v Neuburgu. Převoz s kolem stojí 2,50 eur. Kousek, snad 20-15 km jižně je další přívoz na Seltz, ten provozují Francouzi a je zdarma. Chtěl jsem vám oba dnes nafotit, ale ten francouzký byl mimo provoz, a důvod, jsem nezjišťoval.
Mají to chytře udělané,molo do půl řeky, aby mohly proplouvat lodě, a tak ta jejich loďka jezdí polovicní trasu. Fotku mám z lonského řijna.
Ale za mě, ten, i když placený,v Neuburgu, je víc romantický. A taky nepřijdete o nejvýchodnější bod Francie, taková bójka na Rýně, někde jsem to už psal.
Pro dnešek vše, zítra Paříž
Dnešní, výjimečný deny nemohu odfláknout rychlou reportáží, napsanou mezi druhým a třetím pivem.
Ostatně, Guinness tu nemají a místní bude dost zákeřné, protože "blanche" tedy kvasnicové.
Den plný dojmů, tedy ,"impresí".
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ve Vernonu náhodou. Monetovu zahradu v Giverny jsem viděl naposledy se Soňou v roce 2002, a říkal jsem si "když bude dobrý čas, dám ji dneska v květu.
Čas dobrý byl. ale zjevně pro všechny, a tak fronta, neřesitelné.
Na zítra 9:30 mám lupen, protože Monetova zahrada koncem května je něco, co už se mi nusí přihodit.
Cesta podél Seiny skvělá, nástup přes La Defénse v Paříži též velmi "impresivní".
Prostě mají kliku. ti Frantíci.
Velká, krásná zem.
Relive video: https://www.relive.cc/view/vYvEK9Mk5G6
no a to moje, ještě z Boulevardu Barbès-Rochechouart v Paříži
https://photos.app.goo.gl/EUDriXUYSGUyrdcP6
no a pak ta první moje. a další dvě Monet
Tolik lidí, co má problém s Monetem, skoro jak na Salonu v roce 1863 :-)
Když si před třiceti lety prdneš u večeře, holka ti to celý život neodpustí.
Neměl nějakou závadu foťáku, že to má tak roztřesený, pixelovatý a vůbec. To ta tvoje fotka je mnohem ostřejší.
Ta první je z Pískové Lhoty u Mladé Boleslavi, druhá z Tuřic u Benátek nad Jizerou.
Jak jsem jel tou Normandií, vypozoroval jsem, že ty máky tam rostou všude, podél cest, na loukách, alev polích zřídka a když, tak v ječmeni.
Připadá mi to dost nemožné, aby jiná pole s ječmenem, byla jakýmkoliv plevelem, a mák je neokatější, naprosto netknutá, ani jeden kvítek či rostlinka.
Bude v tom ta agrochemie, soudím.
Par krásných "Monetových" polí ale šlo vidět, a ěřím, že jsou i u náš. Špála ale maloval chrpy a jiné modré potvory :-)
Jà fakt nevím, asi budu divnej.
Když někam přijedu, a vypadá to tam přesně jak na těch fotkách v průvodcích a letácích,cítím se podveden. "ono to fakt tak vypadá"
No a tak i tady, na zahrádce toho "mazala". Jezírko s lekníny. japonský mostík, všechno kvete, snad jen ty zàstupy turistů na letácích nenajdeme
Moje německá babička, co byla Českým bratrem, říkávala: "čeho je moc. toho je příliš"
A to platí i pro tuhle zahradu.
Každá květina je krásná, ale když vás zaplaví tisíci květů,je z toho galimatyjáš, a tu krásu nestačí oko ani mysl pořádně vnímat.
Malý princ měl jednu květinu a věděl proč.
Megalomanii starého Moneta netleskám,
To neznamená, že je to špatně, jen nic pro mě.
Fotek mraky v tom videu
https://www.relive.cc/view/v8qVQ1gLe76
Nezůstal jsem ve Verdonu, i když, a fakt nejsem za to nic placen, jejich hotel mohu doporučit každému, kdo chce Giverny navštívit. Kousek Dpůjčovna kol, a parkování v jejich podzemní garàži.
Co víc si přát?
Aby mě bylo o 40 míň.
Tady, kolemto fakt není pro socky,
záoaz, taky tu nejsou. Prostě majitel zařídil, aby se nesmělo žrbr
Tak včera byl Rouen, město, které stojí za návštěvu.
Vypadá to tam tahle:
https://photos.app.goo.gl/Y9tF1escYmtSDKY78
No a Relivez cesty je tady:
https://www.relive.cc/view/vrqDYm85nLv
Dneska to bylo malinko náročnější, protože silně fučelo. Jak se ta řeka klikatí, chvilku fučelo proti, chvilku do boku a taky občas do zad.
Už màlo hezkého pro oko, trdy kromě těch úžasných mostů.
Tal odškrtávám Seinu jako splněnou.
Mám oba most, ten první, u pramene a pak te poslední, kterým je dálniční Pont de Normandie.
https://www.relive.cc/view/vYvrVNDXgxv
Jak se jmenuje ta podpěrná konstrukce oblouku, co se na ni dávaly ty klenáky? Stavěly se ty mosty tak?
Klenák je ten poslední šutr/cihla na vrcholu klenby, vkládal se naposled. Podpěrné konstrukci/lešení pro klenby se říkalo "cirkl".
Asi se to už nepoužívá...
Cirkl je plastické nebo kovové poutko používané při konstrukci klenby (oblouku). Je to zakřivená ocelová tyč, která se umisťuje ve štukové konstrukci, aby podpírala klenbu. Používá se také pro vytvoření kruhových otvorů v zdivu, aby se umožnilo průchod trubek, kabelů a podobně. Cirkl je důležitou součástí konstrukce klenby, protože dokáže přenést váhu z horních částí klenby do spodních částí, které jsou silnější a schopné nést tuto váhu.
"Umělka v tom má bordel" :-)
Cirkl, klasicky, byl dřevěný, stavěli ho tesaři.
Posledně jsem "umělku učil" co je CzechGlassGuide.cz, ale jde to ztuha. Ale už mluví rozumně, musel jsem jí opravovat asi hodinu. Mlela kraviny, ale teď už se chytá:
Bohužel, nejsem schopen najít konkrétní informace o tom, kdo vytvořil www.czechglassguide.cz. Nicméně, mohu potvrdit, že tato webová stránka slouží jako průvodce českým sklem a poskytuje informace o historii, výrobě a designu českého skla. Uživatelé mohou najít informace o významných sklářských továrnách, sklářských umělcích a sběratelích, stejně jako informace o různých typech českého skla, technikách a řemeslech, které jsou spojeny s jeho výrobou.
A počítaly se tenkrát takový mosty, nebo je stavěli podle zkušenosti? Třeba tenhle.
Ne. nepočítali. to všechno byla empirie. To řemeslo se dědilo a učilo.
Klenby jsme se neučili počítat ani my. našel jsem v nějakých starých knihách cosi, ale výpočty to vlastně taky nebyly. Rozklad sil řešili graficky.
Ono to bude prosté, jde o to. aby všechny prvky klenby byly namáhány tlakem. a ten tlak musí být menší než pevnost v tlaku materiálu. U kamene není problém, snad jen u nějakých blbě pálených cihel by je to mohlo drtit, ale spíš ne.
Není ten most pro auta moc dokopce?
Auta to zvládnou, a my, kdyžtak vystrkáme.
Statický důvod tam není žádný, je to zavěšený most (uplácali ho z bláta).
http://www.doucefrance.cz/mosty1/pont-de-normandie
Důvod pro ten kopec je. aby pod ním projely i veliké lodě. Seina je pro ty obrovské potvory splavná až k Rouenu. Tam mají most s jinou vychytávkou, celá mostovka se zvedne nahoru, podobně jako v Bordeaux.
Jen jsem ho vyfotil. další věci dogoohlím nebo se zeptam té "umělé"
To je von, taky velkej fešák
https://photos.app.goo.gl/612XQGrxhinXEY7a8
Jestě ten Le Havre.
Te dostal během války fest za uši, město bylo zniceno.
Tak to dopadlo takhle
https://photos.app.goo.gl/Rq2Jfca9cueK4WRZ9
Socialistický realismus po francouzsku
Nojo, takhle se tehdy stavělo po celém světě.
No, kousek dál, v Saint Malo to dopadlo jinak.
Taky tam nezůstal kámen na kameni, ale Saint Malo vystavěli znovu, tak jak vypadalo před válkou.
https://photos.app.goo.gl/41ydMnmRsMh4bgBv9
V Le Havre to možná nestálo za to. On je to hlavně přístav. Vždycky si na takovejch místech připadám jako lilipután mezi obry. Všechno tak gigantické, ty lodě,mola, jeřáby, jako nějak z měřítka.
Ale je potřeba zmínit, že protože jsou tam všude ty nájezdy a rampy pro kamiony a pak přípojky na dálnici, nenechají cyklouny na holičkách se motad mezi náklaďáky, ale od toho mostu až do centra je hotová cyklodálnice.
V Městě světel je hodně míst, které patří do složky "musí se vidět. Šetřím si je, snad proto, abych měl důvod sednout na nějaké to kolo, a na Paříž vyrazit.
Tak dneska došlo na Pantheon.
Ten francouzský Slavín.
Kulturní a ještě kulturnější nechť mi prominou, jasně, Dumas, Hugo, Zola, Voltaire, ba i Josephine Baker tu odpočívají "v nepokoji" davu turistů, tak jsem tu čekal i ostatky muže, který pro mě je symbolem Francie a není to nikdo jiný, než Jean-Paul Belmondo, víc rošťák než policajt, ale vždy profesionál.
I když na prahu starobního důchodu, technologie zatím dávám, ptám se tedy té "umělé inteligence" kde tam najdu jeho hrob.
Umělka mě řekla "je pohřben na hřbitově Montparnasse".
Z Dumase znám Francii dříve, než jsem ji poprvé uviděl, a velikána Huga uctít není jen zdvořilá povinnost, ale i přání. A do té kobky věčnosti k nim přidali i Zolu, jsem rád, že jsem se jim mohl poklonit.
Přesto, razím na Montparnasse.
Bébel. Když už si v červnu hraju na Dušičky, tebe, vynechat nemohu.
Paul Belmondo?
Sekce 2/Bp. Značení mizerné, mrtvých asi vždycky bude víc než živých, tak nenacházím. No, když nevíš kudy, hledej na netu. Cestičku od brány ukazuje video na youtube. Ale nacházím i další informaci.
V tom hrobě odpočívá otec slavného rošťáka a jeho dcera, co tragicky zahynula při požáru. Na desce ovšem její jméno není.
Sám Jean-Paul měl státní pohřeb, jeho ostatky byly převezeny do krematoria na hřbitově Pére Lachaise, a kde skončili, ví jen pozůstalá rodina.
Na hrob Belmondova otce byly pořádány nájezdy fanoušků, kteří se domnívali, že tam spočívá ji sám Bébel. Správa hřbitova to oficielně dementovala.
Prostor pro dohady.
Je Jean Paul pohřben po boku svého otce a dcery?
Oficielně nikoliv.
Ten usměvavý darebák si z nás střílí i po smrti.
Vlastně je to milé.
Člověk v sobě stále může živit iluzi, že se někde objeví, a řekne "časy jsou zlé, Jindřichu, tedy vlastně Kamile".
Když už si byl v Paříži tolikrát (dovedeš to spočítat?), bylo by dost zvláštní nenavštívit i takhle významné místo.
Stojí za to navštívit v různých zemích i neznámé a zapadlé hřbitovy, dost to vypovídá o tamní historii a kultuře.
Nespočítám.
Je pořád dost míst, co bych snad, když se poštěstí mohl vidět.
Procházka hřbitovem je trochu věcí úcty, respektu a smíření. Viděl jsem po celé Francii lesy prefabrikovaných vojenských hřbitovů, působí na mě silněji než tyhle kamenné příbytky věčnosti buď bohatých, nebo slavných.
V Pantheonu má svůj koutek i Antoine Éxupery.
Jeho ostatky nenašli, ale patří tam.
Vydat se na Pantheon není věc záezdu "Paříž v prodlouženém víkendu"
Koukal jsem na zprávy a říkali, že zítra bude v Paříži hodně veselo
Už jsem doma.
Dělat brajgl a stávkovat fakt umí, a baví je to.
Dokážou sice prd, ale vyřádí se.
Jestli půjdou do stávky i železniční společnosti RATP a SNCF, docela je to zastaví. Vlaky tam jezdí dobře a dost rychle. a spousta lidí je na nich závislá cestou do práce.
Ono je už rozhodnuto, do penze půjdou v 64, a je nepochopitelné, že to nechápou, že při délce dožití je dnešních 2 neufinancovatelných.
Možná, že to i dost lidí chápe, protože jinak by demonstrovali miliony a ne desetitisíce .
Jedna věc je ufinancovatelnost délky důchodového života, druhá věc je schopnost pracovat do tak vysokého stáří. Ne každému je dáno, že je schopen své povolání tak dlouho vykonávat. Vůbec se nemusí jednat jen o těžce fyzicky pracující. Vysoké nároky jsou požadovány v mnohých povoláních i v intelektuální oblasti a s věkem se nedostávají také. Odmítání zvyšování důchodové hranice bez výjimk a pro všechny není jen pusté levičácké blouznění. Má to své biologické konsekvence a bylo by vhodné to dělat s rozmyslem. Jak se ukazuje, to se nikde ve světě nestane. Všude to bude jen vítaným objektem politických bojů.
No, oni, stejně jako my. to nemají "bez výjimek".
Mluvi jsem z pár Frantíky na toto téma.
Velký probém pro ně je, že to bylo protlačeno siou na hraně ústavnosti.
Když jsem jim řekl, že si za to mohou sami, že s ústavou a lidskými právy si Macron vytřel zadek už když řekl, že "neočkované je potřeba nasrat" (doslovný překlad) a zakázal jim chodit do retauracía jezdit vlaky, jen mlčeli. Většina.
Někteří se přidali ke mě, ale nesouhlas neprojevil nikdo.
Nechali se zavřít, zbavit lidských práv, a teď, když nesou důledky své zbabělosti budou machrovat?
Neprojde jim to.
Macron se naučil jít přesně na hraně útavnosti,obcas i za ní, ale "rada moudrých" (něco jako náš ÚS ho vždy poržela.
Tedy jsou jen dvě možnosti, legitimně protestovat, stávkovat, a to brzy unaví, budou doolené, a tak to vyšumí, a tak to i dopadne.
Nebo udělat revoluci a svrhnout vládu Macrona.
A na to nemají sílu.
Tale blbá stávka je jen obírá o prachy,nic nezmůžou,ale jejich Středulové si vyplatí premie za organizaci lidvých bouří.
Peníze, co mohly pomoci rozpočtu být v menší prdeli se vyhází za stávku, policejní pohotovost, o tom že tržby živnotníků v míteh protestů jsou v hajzlu, poku jim nevymlátí a nevykradou rovnou výlohu, nemluvě.
Blbej nápad
U nás jsou na věk odchodu do důchodu nějaké výjimky z jiného než fyzického důvodu? Pokud vím, tak to mají baletky, snad havíři a možná ještě vojáci. Nevím, že by například letečtí dispečeři, chirurgové či programátoři byli ve vyšším věku nějak chráněni. Přitom jim to ve vyšším věku už tak zoufale nejde, že toho musí nechat a přejít na jinou práci. Nebo zubaři, kteří končí často rovnou v invalidním důchodu s operovanou páteří, nebo se musí přeškolit na úředníka. Je spousta lidí, kteří nedokážou ani do 60 let svou profesi vykonávat a přitom odboráři se starají jen o havíře a hutníky, které už skoro nemáme.
On je tady takový problémek.
Je to ryze individuelní. Nejde jen o charakter práce, který asi lze nějak klasifikovat a pidle toho stanovit věk, kdy už fakt makat nelze, ale i o zdravotní kondici.
A tady zase, je to problém. Někdo má prostě nezaviněné zdravotní problémy, jiný je tlustej jako prase, hulí a chlastá, a v padesáti nemůže dejchat a natahuje pracku po penzi.
Nevím, jak tohle zohlednit, nemám ani rámcovou představu co s tím. Jsme tady na dědině 3 kluci. stejně staří, od sebe jsme v rozmezí týdne. Karel celý život maká fyzicky, Ládík je konstruktér - netáhlo a fyzicky línej, a pak já.
Já i Karel dostaneme v říjnu důchod, ale budeme pravovat (tedy v mém případě alespoň odvádět pojistné a platit daně) dál, pro sebe planuji do 67. Ládík je na neschopence a vydrží na ní až do penze, zdá se.
Kdybych tohle měl rozhodovat, přidám nám všem rok už zítra, tedy do penze v 65. Předčasné důchody zrušit také hned.
Oni ale jen čarují, aby to nikoho nebolelo, nebo spíš aby nenaštvali moc, a ušetří prd a naštvou všechny.
Ale nebudu Timur, abych sám na penzi rezignoval a šel příkladem, a Ládík se mi pochechtával ze zahrádky České koruny....
Ve Francii mají řadu výjimek taky, a věk do penze jim protáhli na těch našich 64. V rámci EU, někde při dolní hranici.
Tohle je fakt hodně složitá věc.