"Člověk je tak stár, jak se cítí" říkal v televizi takový alternativní mladík, jeden z těch co tráví volný čas jogou, meditací, a bylinkovými čaji. Jeden z těch,co vědí jak správně žít, a neváhají nás ostatní poučit.
Přemýšlel jsem tedy zrána, jak se cítím.
Popravdě nevím.
Pamatuji se, že když jsem byl mladík, byl jsem zjitra obvykle naštvaný na to, že to ráno přišlo nečekaně brzy.
Teď mě vstávání nevadí.
Nic mě nebolí.
Jak se safra mám cítit?
No, obvykle mě takové myšlenky nenapadají, ale dnes mám narozeniny. Chtěl jsem se jim vyhnout, zapomenout na ně, lstivě jsem ujel na kole, ale dohnalo mě to. SMS, maily, ten FB je fakt práskač.
Ne, že by to nebylo milé, že mi tolik lidí věnuje kus svého času a vzpomínku, malinkou dávku přízně.
Díky za to.
Mírně rozložen větším než malým množstvím lásky, vyjíždím.
Hlavou se mi honí nostalgické vzpomínky - maminka tak laskavá a hodná, táta, tak přísný a důsledný.
"Biju tě, protože tě mám rád!"
To říkal, kdyż mě dával výprask za to, že místo, abych byl na angličtině, kterou mi platil, blbnul jsem s klukama na Cinkláku.
"Jednou mi za to budeš vděčný".
Jsem, táto, Bůh ví že jsem.
Najíždím na lesní cestu zasypanou listím, javorový list se houpavým pohybem snáší k zemi, a mě zasvítí kontrolka.
Tak tudy ne.
Pod listím bude skoba co probodne duši, klacek co zneškodní přehazovačku - tůhle - na to ti nenaletím, čerchmante. Zpátky na silnici.
Jak jsem psal, tuhle cestu už umím.
A přesto - v Ansbachu, tam mají toho koně co se i něj všichni fotí jak v Bruseli u čurajícího panáčka. Taky mám pár snímků s různými koly. No, až dneska jsem si toho všimnul, ten kůň udělal tři bobky. Sochař byl realista.
A nahoru a dolů, a pak už velká krása, most přes údolí řeky Kocher. Na to, že to uplácali z betonu, úžasné, chapeau...
Stmívá se brzy.
Vím prd kam jedu, spoléhám na navigaci.
Posledních patnáct někde mezi vinicemi.
Přijíždím za tmy.
Jak se cítím?
Tak na 62.
Ale furt jedu
https://www.relive.cc/view/vQvyd97xxKq
nejak jsem to zapomenul pridat
"Ty jedeš sám? Proč? Není to nebezpečné?"
opakovaně se mě ptají strejcové z naší osvěžovny, aniž by všichni trpěli tím alzheimerem.
No, jezdím sám.
Vyhovuje mi to, ostatní cyklisté jsou buď rychlejší, nebo, a to zřídka, pomalejší, potřebují zastavit když já ne a naopak, dobře je mi samotnému.
Rozhoduji si o všem sám, a taky se musím ve všem spolehnout jen na sebe, mám to tak rád.
A nebezpečné?
Před lety jsem se takhle zeptal Miguela, Portugalce, kterého jsem potkal někde uprostřed Francie.
Jak kdyby dostal žihadlo, vystartoval: "Nebezpečné? Já ti povím co je nebezpečné, sedět doma na gauči u televize, a ládovat se žrádlem. To tě zabije, ne výlet na kole".
No ale asi víme, o čem je řeč. Aut je čím dál tím víc, šoféři spěchají a jsou podráždění, motat se po silnici riziko, że tě někdo sestřelí zvyšuje.
Tak si povězme, jak to na takové cestě do daleka vypadá. Zhruba polovinu trasy člověk jede mimo silnici, na stezkách vyhražených pro cyklisty, a žel občas i zemědělské stroje. Dalších , zhruba 30 procent se drandí po okreskách s minimálním provozem. No, a na tu frekventovanou silnici zbývá tak těch 20 procent. Úplně se vyhnout tomu nedá, hlavně při průjezdy městy.
Dnešní video to dokumentuje:
https://www.relive.cc/view/vWqBrVNMzQq
Po včerejším dojezdu za tmy jsem nějak ztratil kuráž, Štrasburk den počká, férově jsem etapu rozdělil na dvě poloviny.
Nešpekuloval jsem, nepřemýšlel, jen se nechal vést navigací z mapy cz v režimu "silniční kolo".
Popravdě, nemít motor, neudělal bych to. Cesta opravdu hezky zvolená, pokud jde o to vyhnout se autům, ale s kopci si moc autoři navigace hlavu nelámali.
Na kole bez přípomoci bych vážně jel jinudy.
Ale zase bych neviděl tuhle sochu...
Píšeš „… mapy.cz … s kopci si hlavu moc nelámali“
Lze použít http://brouter.de profil „treking bike (no steps)“ ale pak to musíš exportovat do „své“ navigace.
Takže nakonec i já to zpravidla nechávám na mapy.cz
Užij si výlet
Já jel podle navigace v mobilu, vlastně vždycky jezdím.
Protože jsem měl v bateriích nadbytek, prostě jsem jel jak otrok podle toho kudy mě vedli.
Jel jsem tudy vícekrát, naposledy v září bez motoru, a to jsem o trase dost přemýšlel.
On line navigace google v režimu cyklo (u nás nefunguje) předpokládá, že jedeš na horském kole tak tě zatáhne na povrch pro silničku, nebo kolo s vozíkem, obtížně sjízdném.
To mapy tu silničku umí, povrch dávají OK, ale často, dost blbě, aby se vyhnuli silnici, tě honí po kopcích. Určitě je to fajn na kratší etapy, ale když valíš daleko, radši občas sneseš nějaký to auto, než se vysílit v kopcích.
No, jestli si někdo myslí, že zrána nemohu dospat a celý se třesu na to, až na sebe natáhnu ty nahřáté cyklohadry a vyrazím do sychravého dne, mýlí se.
Hrubě se mi nechce, tu mokrou, lezavou mlhu upřímně nesnáším. Ale je to moje volba, moje rozhodnutí trmácet se do dálav, tak jsem na sebe přísný a neúprosný. Jedu.
Mlha přeci klesne, objeví se modrá obloha, sluníčko začne hřát a bude krásný den. Nebo taky ne.
Z Karlsruhe do Štrasburku se dá na kole jet několika trasami. Nejrychlejší, ale celkem škaredá, je stezka na německé straně podél státovky, což asi mnohé vysvětluje. Na německé straně se dá také kopírovat tok Rýna, po hrázích, násypech a obslužných komunikacích . Ale to chce jiné kolo, nebo drsnějšího chlapa. Poskakovat po dlažbě střídané šotolinou mě nelákalo nikdy.
Ale mám v rukávu jinou, vpravdě romantickou možnost, použít kousek od Karlsruhe přívoz, a na Štrasburk valit tím až kýčovitě malebným Alsaskem.
Ty tři eura přívozníkovi se vyplatí, zážitek, co si budete pamatovat.
A pic kozu do vazu, úplně náhodou, neplánovaně, jsem se před třemi týdny ocitnul poblíž nejzápadnějšího bodu Francie, a dnes, jsem pár stovek metrů od nejvýchodnějšího. Kdo by si to nechal ujít?
Tak se blátivou cestou poděl Rýna k němu proderu.
Je tam milník s F a pak bójka, co je asi ten bod.
"Safra, alespoň cedulku by tu mohli mít, když už ne stánek s buřty" píšu rozhořčeně Soně.
Obratem dostávám odpověď: "to místo je krásné, má své kouzlo, třeba úmyslně z něj nechtějí udělat atrakci".
Něco na tom bude.
Parkoviště, stánky s méně či ještě méně vkusnými suvenýry vyrobené v Číně ....
Brrr, raději takhle.
A tak ještě zkouknu "nejvýchodnější obec" Francie - Lauterbourg, a pak už na jih.
Zajímá-li někoho, jak to dopadlo s tím počasím - tak nějak počesku - plichtou. Malinko sprchlo, malinko svítilo, všeho tak uměřeně, a tak to asi je správně a tak to má být.
Video je tady:
https://www.relive.cc/view/vrqorE9d4K6
Ještě jednu věc, co mě vrtá hlavou vám chci ukázat.
Přejížděl jsem takový můstek a uviděl ty loďky.
A další hodiny mě trápila otázka:
K čemu tam jsou, chátrající, plné vody?
Vytáhne je někdo na jaře, vyčistí, opraví, a znovu budou brázdit Rýn, nebo jsou už na odpis?
Uvidím příští rok.
Možná.
Někdy mám pocit, že mě taky do loďky teče.
Svět by stál za prd, kdyby člověk na všechno znal předem odpověď.
Tak jsem to zbaběle vzdal.
Měl jsem v plánu vyrazit na Besançon stečí přímo přes Vogézy, když už mám ten motor. Popasovat se a horou s motorkem bude hračka, maloval jsem si v duchu.
Jenže...
Tohle musím vzít zeširoka, snad to laskavý čtenář přežije. Pravidlo, že člověk potřebuje s sebou tolik věcí, jak velký má kufr, asi všichni znáte
A já mám vozík, a tak vezu čisté triko na každý den, i když jsem stále ve stejných hadrech, které každý večer vyperu, protože je mi v nich dobře a mám je rád. A tak nejen trička, ponožky, bundy drtící mráz a svršky voděodolné, i náhradní botky si vezu, co kdybych zmoknul, že jo. A tu nezbytnou elektroniku, nabíječky a powerbanky, všechno manií statika pojištěné dvakráte.
A to už něco váží.
Poznal jsem to na spotřebě baterek hned první den.
Ale to zdaleka není vše.
Léta jezdím služebně a noclehuji v hotelích řetězce Accor a tak mě jejich počítače vyhodnotili za superkafku, přidělili mě status "diamantového klienta" což znamená jen to, že víkendu dostanu snídani zdarma, a také, že můj minibar je vždy plný, a rovněž grátis.
A to je ten kámen úrazu.
Džusíky moc nemusím, kolaloku vůbec, a pít láhváče sám, na cimře? To bych byl tragéd.
Ale, z nuzných poměrů, vážím si darovaného, tak ty nápoje syslím, skládám do vozíku - pivo rozdám a o nealko zbytek se postará Soňa. Láhev k láhvi, něco to váží.
A čím těžší vozík, tím žalostnější dojezd.
Z Karlsruhe do Štrasburku 45 km na baterku.
Takhle ty hory nepřejedu.
"Vyhoď ty flašky" píše Soňa.
"Jen přes mou mrtvolu" geny rodu z matčiny strany z Vysočiny se nezapřou.
Když se to vejde, uvezu to.
Ale ne přes hory.
Tak jsem to zbaběle vzdal.
Jedu po Euroveló 15, 60 km podél kanálu, stále stejné video, jak na rotopedu. Pevnosti Maginotovi linie už znám, i vím, kde se dá do jedné vlézt. Nechtěl bych tam čekat na Skopčáka...
A pak kukuřice, krajina plochá jak...
Jo napíšu to, dostanu ban...
Makám na "tour" na baterku 60 km.
Přesto 40 minut nabíjím u Mekáče.
A dál podle kanálu Rýn-Rhona, sám na stezce a snad i na světě, tak to působí.
Kanál překonává kopce serií zdymadel, nevyfotil jsem vám to ze dvou důvodů.
Na fotce ten dojem "schodů ze zdymadel" nevynikne, a taky je tma.
Dojel jsem na třetí baterii, dobíjet jsem nepotřeboval.
Ale nauč statika se nesichrovat.
https://www.relive.cc/view/vQvydRzzj4q
Takže tě udolal neochvějný hotelový řetězec a jeho nevypitý minibar?
Tak to je konečně fakt dobrý román:-))
Ale ne, neudolal.
Jen jsem změnil trasu.
Řetězec je fajn, když jsi "diamantová superkafka". Dostanu lepší pokoj, platím "body" co jsem si na služebkách nastřádal, taková "věrnostní karta" draze zaplacená.
Řetězec, protože francouzský, má tady dost míst, kde tě ubytují.
Ono, vlastně všechno, až na pár výjimek, tu patří řetězcům, Premiere Inn, Campanile, Logis...
Protože jsem ve Francii fakt hodně, znám i pár "neřetězcových" když není zbytí.
Zamlada je to romantické, proleželé postele,pid dveřmi díra, a hajzlík na chodbě. Tak velmi francouzské. Ale když nemusím, raději ne :-)
Podél kanálu snad baterku nepotřebuješ.
Čéče, ten vozejk je těžkej i na rovině.
S tou přípomocí "tour" makám jak na silničce, ale to bych nejel 23 km/h ale 28.
Mám to ozkoušeno ze září.
Vozík je peklo.
Umožní mi naložit i to co nepotřebuju, a já to naložím. Na silničce prostě ne.
Ty hory bych s tím nedal, udělal bych baterku za 20 km do kopce. Měl jsem to spočítáno, že by to klaplo k Mekáči v Saint-Die,tam bych hodinu dobíjel dvě baterie současně a dojel bych.
Jenže po tmě, na silnici, někde kde to neznám.
A co kdyby ten mekáč nefungoval? Co kdybych měl defekt?
Prostě jsem dostal bobky, a jel tudy, kudy to znám. Po stezce, nemotám se v noci na silnici.
Tak se romantika nekonala, jen dost blbá dřina.
Prostě vidíš stále ten stejný film, na rotopedu by bylo líp.
Ale zítra bude údolí řeky Doubs, taky ho znám, ale mám to tam rád. Něco jako Berounka, bez těch obludných chat kolem.
Bude to kousek, 80???
Zítra je Soňa na tahu, má to 10 hodin poctivého držení se volantu.
Už teď mám z toho vítr, i když vím, že i s velkým autem to umí
Ty máš z toho větry?
To já zas doufám, že Soňa to opět v pohodě dala. Dokonce NAVZDORY tvým vlastním větrům:-))
Větry je třeba omezit. Evropa podepsala s USA dohodu o omezení produkce metanu o 30% do konce dekády.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/von-der...
Tak prosím žádné produkování metanu. Ovládejte se! :D
Tak ti nevím. Pořád říkáš "neuč orla létat" a péruješ mě, ať nemluvím o vícedenním putování, protože o něm údajně nic nevím, ale to, co popisuješ, to by snad neudělal ani naprostý nýmand a prvocestovatel.
Přesto, že podle tebe o vícedenním cestováním nic nevím, tak zcela bezpečně vím, že spoustu věcí bych nevezla, zvlášť když mám možnost spát každý večer v hotelu. Místo nich bych si nabalila vychytávky, které mě ochrání proti záludnostem počasí, váží míň a zaberou i méně místa. Neoprenové ponožky, triko s neprofukem apod.
A vybrat bar jen proto, že ho mám zadara - sorry, ale tohle je chování maloměšťáka. Je to ubohost a nic na tom nezmění, že to rozdáš "pocestným".
Nepamatuješ si náááhodou, kdo nás tady péroval, jakou že to děláme neskutečnou ostudu, když si v cizině natočíme lahev vody na WC?!?
Ale pobavil si - celé jaro trénuješ, hubneš a pak sám sebe odvaříš tím, že táhneš spoustu zbytečností a baterka to neutáhne.
Kde je tvoje fyzička, kterou si tak trénoval!!!
Chytrá, jako vždycky
Kolik si toho letos najela?
Vím,co si můžu dovolit,co uvezu.
Fyzička je v naprosté pohodě, a tím náklaďákem za zadkem, v režimu "tour" je to jako bych jel bez motoru, možná malinko těžší.
Když jedu na Zelenáči, musím přemýšlet o každém jednom tričku. Bydlím ve stejném řetězci a ty láhváče tam nechám.
Teď je dovezu strejcům z Pod ledu, udělá jim to radost, a já si poradím.
Vůbec jsem nikoho nepeskoval za to, že si natočí vodu na hajzlíku, ani náhodou.
Vyčítal jsem to, že někdo, jako cikánská sicka, je ochoten v pokročilém věku zvonit u německého domku, a žebrat o "vasr". To bych musel hynout žízní.
Vodu si točím taky kde se dá, ale nedělám ze sebe, a národa, žebráka.
Pokud jde o obsah minibaru - on je "grátis" jen zdánlivě, abch byl "diamantovou kavkou" zaplatil jsem ho stokrát. Pokud to uvezu,není sebemenší sůvod to nechávat té Turkyni, co tam uklízí.
Už v Bibli se žádá o vodu a je považováno za vhodné a mravné vyhovět. Myslím, že to vydrželo doposud. Zatím jsem nikdy nebyl oslyšen a vždy mi s úsměvem vodu natočili. Patrně ani oni to nepovažovali za nějaký problém. Jediný, kdo s tím má problém a koho znám, jsi ty.
Mám problém a tím být Čechem v Německu a žebrat o vodu.
Bibli do toho netahej.
Jde o národní hrdost
Kdybys po nich chtěl Colu nebo pivo a neměl na zaplacení, bylo by to žebrání.
Ale při větší námaze požádat o trochu čisté vody (pokud nikde v okolí nejde koupit) snad není až takový hřích.
’’…Vyčítal jsem to, že někdo, jako cikánská sicka, je ochoten v pokročilém věku zvonit u německého domku, a žebrat o "vasr". To bych musel hynout žízní. Vodu si točím taky kde se dá, ale nedělám ze sebe, a národa, žebráka…’’
**************************************
Jedna ze tvých okázalých póz důstojného reprezentanta českého království :-) ? Stejně jako to, že lumpárny chudých studentíků co se vyspí v kempu, osprší, vyperou, dobijou, ale zmizí bez placení, že tohle je OK tolerovat a s tím problém nemáš? :-).
Pokud chceš podle svých svérázných měřítek opravdu reprezentovat, co ti brání zazvonit u německého domku, a za kohoutovou trinkwasser nabídnout stonásobek toho, co bys dal v místním marketu? Pro tebe to nic není, a představ si, jaký dojem zanecháš. Nejen že si nebudeš připadat za žebráka, naopak budeš aktivně za dobráka, a co víc, budeš "nás" zastupovat v tom nejlepším světle – jako velkorysý, nesobecký specimen. :-)
Koho jsi měl na mysli tím zvoněním u německého domku v pokročilém věku?
Tahle story mi nějak unikla.
A vymlouvat se na strejce mi přijde poněkud dětinské.
Obětovat podzimní Vogézy za trochu chlastu, to se mi nezdá, to by snad neudělal ani takový ignorant, jako ty.
Prostě sis na to netroufl, no, stane se.
Na tvém vozíku totiž není vidět, že bys vezl něco navíc.
Vypadá úplně stejně, jako první den.
Spíš by mne zajímalo, kolik vážíš ty, tam bude ten zakopaný pes ;-)
Synku, tobě toho uniklo víc
Uniklo, neuniklo. Tentokráte je nepřijemně blízko pravděpodobného vysvětlení.
Ty máš nějakou představu, koho měl Jindra na mysli, když psal o zvonění u německého domku?
Docela by mne to zajímaly podrobnosti, vůbec nechápu, co by na tom mohlo být špatného, takovou věc člověk neudělá aby ušetřil pár centů, ale protože je prostě v nouzi.
V r.17 jsem v Německu za Heilbronnem taky "žebral" vodu.
Byl večer, ale pořád hnusný vedro a nějak mi to s vodou nevyšlo.
Abych šel spát bez pití, to jsem si neuměl představit, když šlapu ve vedru celý den, v noci se budím žízní.
Abych najel hafo kilometrů kvůli tomu, abych si mohl vodu koupit, na to jsem byl moc unavenej, to se holt lidem, co jezdí za svý, stává poměrně často.
Motal jsem se tam mezi vilkami a hledal živáčka, kterého bych požádal o vodu, paní tam stála s hadicí a zalévala zahrádku, tak jsem se na ní obrátil. Fakt je, že nadšená z toho nebyla, ale vyhověla mi.
Je to individuální, já třeba být na jejím místě, měl bych radost, že můžu sušenýmu dálkoplazovi pomoct a takhle navečer bych mu rovnou nabídnul plac na zahradě a sprchu.
Ano, to se dá pochopit.
Když je člověk b nouzi, požádá o pomoc. Ale ten, který to před lety psal,si z toho udělal "systém".
Voda dochází, stane se.
Zajdu na pumpě natočit na hajzlík, když je zle.
Ale už umím jezdit tak, že voda mi většinou nedojde, nebo nedojde tak, abych hynul žízní.
Nemám nic proti tomu požádat, ale dělat ze sebe "mazaného" že žebrám vodu z kohoutku, a oni mi dají tu kupovanou v petce se mi příčí.
Nejsme národ nuzáků nebo žebráků.
Prostě klasická desinpretace toho, co jsem psal.
No, a myslím si, že člověk nad 50, cyklista co má najeto, by měl být schopen odhadnout, co bude cestou potřebovat tak, aby byl soběstačný a nebyl odkázán na pomoc. Ale někdy může být krize, pech, stane se.
Zneužívat ochoty lidí je hnus, to ať dělají cikáni z Rumunska a ne Češi.
To je čistě tvůj postoj. Já se s vodou na celý den či jen půlden tahat prostě nehodlám. Natočím si bidon a až ho vypiju, tak ho někde doplním. Buď u pumpy, pramínku, nebo někoho slušně požádám o vodu z vodovodu. Balenou vodu mi nabízeli jen jednou, když jsme s sebou měli dva kluky kolem 10 let. Kdyby mne někdo požádal o vodu, tak bych z toho měl radost, že mu mohu posloužit.
No, nejezdíš po Francii.
Já s sebou tahal bidon a dvě pulitrové petky ina Zelenáči, jednu jsem tenkrát, v roce 2019 povozil po Evropě asi 18 dní už ze Štrasburku.
Jsou úseky, kdy 50 km nepotkáš nějaké obydlené stavení, a vůbec to nejsou prdele světa, takže bys ani šanci někoho požádat neměl.
Teď, s podzimem a po lockdownech to je ještě horší. Protože jsem až na úsek Štrasburk Besançon kopíroval trasu co jsem jel v září na Zelenáči, všimnul jsem si, jak ty výletní restaurace jsou pozavírané, na cedulích čteš, že otevřou na sobotu nebo neděli, takže se nejen nenapiješ, ale ani nenajíš (a nenabiješ)
Jistou záchranou jsou ty McDonnaldy, ty bývají otevřené a se zásuvkama pro nabíjení laptopů a mobilů, ale i teď, v Ansbachu, mě jeden vypekl.
Jenomže, mívám vždy plán B, tak jsem popojel o 40 km dál a najedl se i dobil před Kochertalem.
Spoléhat na to, že vždycky někde někdo pomůže je možné v zemičce jako je naše, která je vlastně takovou jednou velkou vesnicí.
Stalo se mi to jednou, ale to už je hodně dlouho, vysušenej jak troud jsem jel 50 km, vesnice tam byly jak po výbuchu nwutronové bomby.
Až jsem dojel k té své pařížské značce, jak se tam fotívám, na rohu tam je hospoda.
Vletěl jsem tam vyorahlej, ale prej mají uzavřenou společnost. Vodu mi neprodali a nepustili ani na hajzlík takovej namachrovanej vocaa tam stál ve dveřích. Servírka to vid3la, a poradila mi, že 50 metrů "tímhle" směrem je obchod. Právě od té doby ten "pulitr" poslední záchrany tahám furt, a až do cíle zůstává nedopitý. Chyby se snažím neopakovat, rád udělám nové a další.
Nevím jak to je ve Francii a zejména na tvých trasách. V Česku na topomapě jsou vyznačené i studánky, nejsou uprostřed polí, ale ty v podhůří, v lesích, na horách. No na horách najdeš pramen vlastně skoro všude, pokud to nejsou vápencové hory.
Samozřejmě můj pohled je pohled českého trapa v českém prostředí.
Vodu na pití z většiny studánek musíš prohnat Sawyerem.
https://travelight.cz/produkt/vodni-filtr...
Trape!
8-)
Na studánky se spoléhám jen na trasách, které dobře znám, včetně studánek. Pokud je sucho, spousta z nich je rovněž na suchu. A vodu sebou vozím i na krátké výlety v množství pro někoho snad i nesmyslném a pokud jedu dál, neustále doplňuju, kdy to jde. Je totiž nezastupitelná i při defektech. Naučil jsem se je opravovat bez obracení kola na krovky a rozebírání... Kolo uchází? zastavím, natlačím co to jde a za pomoci vody zjistím, kde fučí plášť. přilehlé dráty si označím (omotáním drátkem.. abych nerozebíral omylem jinde), vyfouknu, plášť odchlípnu v místě defektu, vytáhnu duši, opět napumpuju a najdu za pomoci vody díru v duši. Opravím, prohmatám plášť, trn nebo co tam je vytáhnu, složím, nafoukám a jedu. Vodu opět při nejbližší příležitosti doplním ....
Podľa tunajšieho návodu som to na mojom malom skúšal, opraviť defekt bez demontáže kolesa a podarilo sa - drźí.
Ďakujem, nikdy mi to nenapadlo takto robiť.
Ten návod je z časopisu Velocipedista, někdy po roce 1900 :) Taky jsem hloupě vždy obracel rozebíral.... Pravda, nejlépe to jde na kole bez blatníků, ale i s blatníkem lze, je to jen trošku složitější
No,
já když píchnu, vyměním to za novou suši, a tu píchlou opravím večer v umejvadle.
Jj, tohle opravování jsem odkoukala od Radka. Ten teda vyfouklou duši vytáhne a podrobí ji podrobnému okometrickému zkoumání, dokud ďouru nenajde, mě se osvědčil zelený nebo bílý sajrajt. Na duši (mnohdy i na plášti) je díky tomu vidět, kde je ďoura, takže se snadno najde a zalepí.
No, tohle mě nenapadlo, teda hledat studánku.
Ale když tak kouknu na fotky, je to tam samá kráva, mohl bych si nadojit mlíko, nebo, udělat imrovizovaný luk, zastřelit tetřeva a vypít jeho krev :-)
"""No, a myslím si, že člověk nad 50, cyklista co má najeto, by měl být schopen odhadnout, co bude cestou potřebovat tak, aby byl soběstačný a nebyl odkázán na pomoc."""
Než abys podstoupil rozumnou míru rizika, na cestě neustále měníš plány.
A pak to blbě okecáváš.
Máš velké plány, ale většinou se už před startem smíříš s tím, že pojedeš elektrokole.
Ale stejně po cestě měníš plány, ani s třema baterkama si na ně nakonec netroufneš.
Nebo ujedeš poloviční porci kilometrů, aby ses náhodou nedostal do problémů.
Tohle nepovažuju za ukázku schopnosti odhadnout, co budeš cestou potřebovat.
Chováš se jako ten frajer, kterému se nepostavil a pak se slečny zeptá: "Stává se vám to často?"
No, vyhodnotil jsem to jako "nerozumnou míru rizika" a místo 134 přes kopec jsem jel 165 po rovině.
Na romhle kole jsem dojel z Karlsruhe do Bordeaux, už vím, co mohu čekat, kolik kdy baterek sežere, ty to necíš, neznáš, do Francie by ses sám bez mé pomoci nevydal, ale budeš tu mektat něco o "rozumné míře rizika".
Jsi zaujatej trouba a každý to vidí.
...v tomto s tebou musím souhlasit- opravdu každý vidí, kdo je tu zaujatý trouba!!!
Do Francie jsem dojel NAVZDORY tvé pomoci..
Servis a vybavení, co máš na cestách k dispozici, to je všechno skvělé, nic proti tomu, to je něco, co ti může leckterý navoněný cykloturista závidět.
Necháš se odvézt do Norimberka, hezky na pohodičku dojedeš do půlky Francie, a pak prohlásíš:
"Já mám splněno, teď je to na Soně."
No, proč ne.
Ale všechny ty namachrovaný kecy okolo, jak ses nadřel, to je prostě strašný.
Já když si vybavím, co jsem se poslední tři roky na kole natrápil, jen abych se trošku srovnal a mohl dál jezdit za svý, tak bych ti nejradši dal pár facek, aby ses z toho konečně probral.
Celou zimu na kolo nesedneš, hezky v teple šmrdláš nožičkama na rotopedu, pak se na jaře zblázníš a vyrazíš na cesty, i když máš hovno najeto.
A pak se snažíš všechny přesvědčit, jakej jsi odvážnej drsňák, orel z popovic, dyť je to trapný..
Co se týče organizačních schopností, to ale uznávám, že to ti jde dobře, to jo..
tady z někoho cáká pustá závist .... :)
Ty máš problém.
Mě jde primárně o tu cestu, tobě primárně o to kolo.
Ne, tohle fakt není můj problém.
Kdyby mi šlo „primárně o kolo“, budu jezdit v okruhu několika set kilometrů kolem komína na karbonový silničce s kreditkou v kapse.
Místo toho jezdím v okruhu několika desítek km okolo komína na těžkým horákovi a snažím naučit maximálně efektivní styl šlapání.
Letos mám takhle najeto asi sedm tisíc km, a ty, s „poctivou tisícovkou“ na Zelenáčovi, se tady prsíš
na ženskou..
Přitom radka má pravdu, sbalit si svý věci do klasickýho cestovního kufru, kterej váží minimálně tři kila, pak ten kufr dát do vozejku, tak tomuhle já říkám fake-cyklistika.
Zkus se někdy vrátit oběma nohama na zem a vyraž natěžko, bez hotelu.
Třeba do Strassburku. Ale ne z Norimberka, z domova! a pochopíš velmi rychle, co je ji při jízdě natěžko primární - nejpozději kousek za Plzní to pochopíš.
Ano, je to jízda na kole.
Ať chceš, nebo nechceš.
Pokud se totiž vydám např. do Španělska klasickým stylem, tedy natěžko a za svý, fakt nehodlám na cestě strávit měsíc.
Při přípravě, jakožto i na cestě, se podle toho musím chovat!
To ale vůbec neznamená, že samotná cesta mne nezajímá, že jedu primárně proto, abych hamtal jak votrok..
Ne, hamtám jako votrok, protože bez toho to nejde.
Tvůj problém je v tom, že pokud se budeš na cestu do Strassburku připravovat tak „drsně“ jako to děláš poslední léta, jakože primární je cesta a ne kolo, možná tam dojedeš, ale už na začátku Francie budeš totálně v háji.
Prostě jsem to spočítal, a zjistil jsem, že to za světla nedám a nebudou mě stačit baterie.
Nabíje by šlo v Saint Dieu u Mekáče, ale jistota žádná. Když by měli zavřeno, měl bych vážný problém.
Za tmy jsem dojížděl do Heilbronnu, vím, že je to dost naprd. Představa, že mohu mít defekt, za tmy budu muset měnit duši, mě pronásledovala i předevčírem
On ten auperstroj je připraven na bezdušovou variantu, jak ráfky, tak plášť. A tak se atrašně blbě ten plášť sundavá, drží tam, než se pod něj dostane ten pajcr a pak druhej, a plášť sundá, dost jsem se zapotil i v klidu doma. Dělat to někde po tmě, v lepším případě i za deště, by se mi fakt ani malinko nechtělo.
Jak ty pláště sjedu, obuju Marathony, aby mě defekt nestrašil jak černá můra.
pPokud kde o mě, mám 85 kg, o pět víc než koncem lockdownu, ale o 20 míň, než vloni.
Tam problém není.
Šlo o to, že jsem jel na výlet, letos asi poslední, a ne trhat rekordy a zápasit s nepohodou. Proto jsem si taky do kufru zabalil víc věcí, než jsem potřeboval. No, a na rom kufru jsou ještě ty dvě baterky, nabíječky, pár krávovin, a vozejk plnej.
Nechápu, proč bych měl někomu snad "obhajobat" svoji trasu, svůj náklad, bydlení a bůhví co ještě.
Pravdivě jsem napsal jak to bylo, a ty, jako vždy se snažíš ze mě udělat línýho, zbabělýho debila.
Polib si řiť
Jak ten náklad zvládneš utáhnout, to jsi nám popsal výše :o)))
A co má společného tvůj zbytečný náklad s mými najetými kilometry?!?
Mohu ti ale garantovat, že se zbytečným nákladem za zadkem jsem nenajela ani centimetr. Také jsem z ubytování nesyslila nic, co mi bylo nabídnuto zadarmo, pokud jsem to nespotřebovala pro sebe v místě - taková socka fakt nejsem. A ani takové "dary" nevozím žádným známým. Když jim chci něco přivézt, tak jim to koupím - já na to totiž mám!
Jinak jsem toho najela (a stále najíždím) tolik, abych měla dobrý pocit, že ani já a ani moje kolo nezahálí, abych se protáhla a také něco viděla.
A první výletové kilometry jsem najela i s naším nejstarším mrnětem. Dost záleží na tom, jak si tu novou generaci cyklistů vychováme.
Navíc jsem spoustu víkendů a pár dní dovolené strávila s mrňaty a ověřila si, že rozhodně nepatřím do starého železa, že jim stále stačím a že jsou ochotní mě brát do svých her. A z toho mám opravdu radost. Kolik takových víkendů si strávil ty?!?
No, náklad, pominu li kolekci těch flašek,byl zbytečný protože nepršelo, a nebyla extrémní zima.
Fakt,neuč orla létat, najeto do dálek máš prd.
Nepotřebuji rady od někoho, kdo ujede "poctivých 30". Fakt ne.
A vnoučata nech oočkovar, ať nenakazí dědu :-)
To si v tom vozíku táhl opatření proti dešti?!? To si snad táhnul šapito, ne?!?
Když jedu na víc dní, tak moje protidešťová opatření = bunda + neoprenové ponožky + rainlegsy + deštník do kempu a velký pytel na zakrytí kola zaberou minimum místa. Náhradní oblečení mám sebou ať prší nebo svítí slunce.
Docela slušná hromádka to byla, ono je rozdíl, když zaprší v létě, nebo koncem října.
Když jsou čtyři, pět stupňů, potřebuješ těch vrstev trochu víc.
Oni, tak jako tak promokneš durch, ale je potřeba aby tělo, sice mokré, bylo v teple.
Trochu jsem v dešti už pojezdil, tak dost přesně vím, co musím mít.
160 km není poctivých 30.
A večer musíš do suchého. A je tu velká naděje, že do druhého dne to všechno nestačí uschnout, tak na druhý den podobnou výstroj, suchou.
Včetně bot.
Dovedu jezdit s trochou věcí i bez motoru a dost daleko. Ale musí to být v jinou roční dobu.
Zdá se, že spoustu věcí by usnadnilo, kdybych si vezl teplomet nebo nějaký fén, co se nepřehřívá a nevypíná. Ty hotely jsou sice dost nóbl, ale na topení šetří a usušit větší hromadu prádla a boty hotelovým fénem je dost náročné.
Drez,gaťky a fusekle, v létě, to se dá.
Ale jisté je, že jsem s sebou vezl běcí zbytečně moc, oslněn tou možností velkého vozíku.
Pro další cestování budu muset i s vozíkem tak trochu gramařit. Vůbec nic fatálního se nedstalo, vyřešil jsem to jinak, dojel na čas a zdráv do cíle, Soňa přijela v pohodě taky, houby zle.
Zdravím z Marseille, taky sem tu už párkrát byl, ale jen tak, na rychlou otočku, tak jsem se rozhodl, že to musím napravit a to město poznat trochu líp.
Zatím jsou tu na mě hodní, dostal jsem i pokojík s teráskou, prostě super-kafky si aj řetězec váží :-)
Také jsem toho dost pojezdila v dešti a přitom spala pod stanem a na dálkové trase jsem nikdy nepromokla durch. Nemám vybavení za tisíce, ale mám vybavení, které je účinné a ochrání mě.
Nenamokly mi ani věci, takže jsem bez problémů vždy spala v suchu a to, co mi přes den navlhlo, stihla jsem v noci usušit ve spacáku.
Boty jsou, pravda, trošku problém, ale tam to holt řešily dovnitř ty mikrotenové sáčky, teď mm místo nich neoprenové ponožky. Boty jsou mokré, ale nohy jsou v teple.
Jasně :-)
Vím, že to máš prostě zmáknutý, o tom nikdo nepochybuje.
Ve spacáku usušíš, pod stane, cokoliv.
Poctivých 30....
poctivých 30 lze uject jen na ocelovém oři o poctivé váze 17 kg bez jakéhokoli měniče převodů, nejlépe za 1 hodinu. Jinak je to nepoctivých 30 :)
Do vrchu Mt. Ventoux, nejlépe :-)
Ano, poctivých - každý z těch kilometrů, co ujedu, mám poctivě odšlapaný. Žádná elektrická přípomoc.
Jsem prostě nepoctivej švindlíř a lenoch.
Kolik těch "poctivých" si letos ujela?
Já mám asi 3000 "nepoctivých" a 1200 "poctivých", tedy ne,musím odečíst 10 kiláků do vršku Ventoux, které jsem nejel, ale tlačil :-)
Ty jseš "poctivá" jak ten kosteleckej uherák :-)
Heč, já asi 3000 ocelových, 2500 hliníkových krosových a necelých 1000 silničních :)
Ty jsi ovšem jiná kategorie - cyklista masochista :-)
Na ty, ci jezdí denně nemám a nikdy mít nebudu, jezdím jen dodaleka, nebo, abych natrénoval na cestu dodaleka.
Od začátku září, co jsem dojel do Provence jsem tomu moc nedal a poznal jsem to o na motorem piháněném stroji, nožky třetí den se hlásily. Ale šlo to.
Trápím se tím, že letos už nikam dál nevyrazím, tak na výlet na jeden den, nebo se Soňou na těch elektro MTB podél té Sázavy a pak na tu "brzdu" - domácí kino, a udržet kondici na příští rok, jestli nás nezavřou.
Na ocelové Favoritce mám přes 6tisíc, na ocelových nákupkách 770, na krosce přes 2 tisíce a na silničce taky přes dva tisíce. Desitka byla v září, teď už mám přes jedenáct, tak do konce roku to 12 tisíc bude. Poctivých třicet se snažím letos jezdit zodpovědně každý den, to zabere tak dvě hodinky, což třeba koním jsem musela dávat každý den podstatně víc, ty dvě hodiny mi zabralo jen cestování tam a zpátky. Někdy jedu jen deset-dvacet kilometrů, ale o víkendu to stovkou dorovnám. Letos byly snad jen tři dny, kdy jsem si tu hodinku nevyšetřila, jet se dá i v mrazu či dešti, se člověk musí umět oblíkat.
Poctivých 30 - (vlastně 27 tam a 27 zpátky) do práce za klukama nepočítám. Nepočítám každý kilometr,jenom cesty do dálav.
No, to já taky, ale stejně bych musel dost počítat, oddělit elektro od kola.
Prdnu stejnou navigaci na jiné kolo, a neřeším, to nastavení co tam mám mi vyhovuje, co bylo na elektrice snadno poznám, ale musel bych to otevírat.
Letos mám zatím poctivých 1.082 km, na kolo mi holt zbývá cca 1 víkend v měsíci. Nepoctivých ani centimetr, protože nepoctivé kilometry nemám na čem najíždět.
Mám k tomu ale nachozeno cca 182,5 km a také slušných pár desístek hodin na ministeperu.
Takže zastrč pindíka a neposmívej se, když nevíš, protože pak si za hloupíého posměváčka.
Tak v Marseille od večera vytrvale prší.
No, dalo se to čekat, na kole nejezdíme, nějaké ty pršipláště taky máme s sebou, deštníky taky,a navíc, člověk není z cukru.
Jen odpoledne se to nějak zbláznilo, přestalo pršet a začalo lejt a fučet vítr od moře.
Můj deštník to nedal, Soňa tvrdí protože jsem nemehlo a nenastavil jsem ho správně proti větru, chabě jsem oponoval, že nastaven byl správně, ale narozdíl od jejího ten můj byl takovej čínskej šunt, ale debata dopadla jako vždycky. Síle argumentů neodolám.
No, její deštník to teda přežil, ale byl jí stejně k prdu, protože jak se ten vítr honil ze strany na stranu déšť nás omyl vodorovně, takže na hotel jsme dorazili durch.
Rozestlal jsem peřiny, a chtěl pod nima ty mokrý hadry usušit.
Soňa na mě vyjeveně koukala a nechápavě se ptala: "Co to má znamenat, co blbneš?"
A já na to, že je to starej cyklistickej trik, sušit mokrý hadry ve spacáku. Že sice spacák nemáme, ale v nouzi by mohla pomoci třeba peřina, taky hřeje, tak co by nesušila!
Řekla jen dvě slova: "Jsi idiot?"
Víc nevím, protože si zalezla do křesla a dvě hodiny se mnou nepromluvila.
Marseille, očima japonského turisty si kze dobře prohlédnout z toho turistického vláčku, nebo autobusu, mohu doporučit obojí, ale raději ve slušném počasí.
ale jde "o staré kamení", já mám radši ten reálný život. Pro suchozemce je atrakcí rybí trh, každý den dopolene, ve Starém přístavu (Vieux Port).
Spousta čerstvých ryb, jejichž jména se pomalu učím francouzsky, české ekvivalenty asi nemá smysl hledat, protože v Albertu mi je stejně takhle neprodají, mrzí mě, že tu nemám kuchyňku, pokusil bych se s pár šupináčema popasovat.
Ale jednu rybu umím i česky - tuňák (thon).
Prodavač nakrájí krásné stejky, či jiné kousky, z různých částí ryby, to musí pak být dobrota.
Koukal jsem na to jako uhranutý.
A začínám mít hlad, nejvyšší čas vyrazit na bujabézu - https://cs.wikipedia.org/wiki/Bouillabaisse
Hm jak to vidím, musím si udělat večeři, něco dietního. Buřty na černém pivu a k tomu pivo Nádražní, to bude ono :)
Zase tě prokoukla. Jako stará trempka ví, že když chceš sušit hadry ve spacáku, musíš rozdělat oheň a postavit stan.
Měl jsi v hotelovém pokoji rozdělanej oheň a postavenej stan?
No vidíš!
Se pak nediv, že celou noc seděla v křesle a ani na tebe nepromluvila:-))
Už to chápu, rozdělám oheň, narvu všechno promočený do spacáku, a zavřu ho, aby to lépe prosychalo.
A já trouba to vždychy rozvěsím co nejdál od sebe, a funím na to fénem a ještě větrák, aby se ta voda měla kam odpařit.
Jsem holt prd tremp :-)
Ty jseš přímo vostuda trempu! :-)))
https://www.youtube.com/watch?v=P_R-222_MO8
Voheň musíš rozdělat v tom spacáku né?
Taky se mi občas podaří jet za deště- hlavně na jaro nebo podzim. Mám to "ošetřeno" jednoduchou nepromokavou soupravou, takže v dešti neujedu tolik km jako bez(je třeba zvolnit), ale večer po zakempování(jasně že ne v hotelu) je oblečení trochu vlhké, ale vyschne než jdu spát- a je jedno kolik vrstev je na sobě. Boty jsou problém jen u nášlapů- tam navleču igelit. sáček na ně a vrchní část dám pod manžetu kalhot- boty max. trochu navlhnou. Do klipsen, nebo bez ani nenavlhnou kotníčková boty s membránou. V létě problém se sandály není. To jen tak- na okraj- on i orel se musí létat naučit, že...:-)
No, zjistil jsem, že zápas s vodou je vždy prohraný, po nějakém čase si durch. Důležité je zůstat celou dobu v teple. Měl jsem pár výletů, kdy celý den pršelo.
Návleky na tretry chrání taky jen dočasně, za den prostě jsou boty mokré, ať se stavím třeba na hlavu. Když jedu na Zelenáčovi, bwru si proto superlehké sandálky, kalhoty, triko i bundu suchou mám náhradní, vypwru všechno, rozfofruji v koupelně fén, když nemají ten topnej žebřík, oblíknu suché hadry a sandálky a mažu na večeři.
Když se vrátím, bývá to už trochu proschlé, takže mohu fén odpojit, a do rána to v té teplé koupelně uschne. Fén totiž dělá hroznej kravál.
Takhle vlastně piostupuji i když nezmoknu, protože každý den peru. Jen když zmoknu, je těch hadrů trochu víc, a když je venku chladno jako koncem října nebo v březnu, ještě ví.
Omyl, durch si jen při špatném vybavení.
Pokud máš správné vybavení, je to jak píše bi-cyklista. Mírnému zvlhnutí se neubráníš, a to se snadno usuší.
S botami to musíš vychytat - ty, samozřejmě, promoknou. Tam je potřeba soustředit se na to, aby si udržel nohy v teple, a to si každý musí vymakat sám.
Mě stejně, jako bi-cyklistovi, pomáhají mikrotenové sáčky a pak ty neoprenové ponožky.
Blbost, pokud makáš, potíš se... A když prší, je voda z obou dvou stran. Neexistuje membrána, které to dlouhodobě zvládne, takže záleží jen na tom, za jak dlouho budeš mokrá, ať děláš, co děláš.
Ona se obalí igelitem, a těch "poctivých" třicet dá v suchu, protože když 30 pojme jako celodenní tůru, ani se nezapotí.
Neví, o čem je řeč.
Jistě - třicet dopoledne, třicet odpoledne a když je pěkně, tak třicet i k večeru.
O čem je řeč, to nevíš ty. Je to dost jasně vidět podle toho, že ti došly argumenty.
Proti dešti si vézt celý vozík opatření a přesto promoknout na kůži - to je fakt amatérismus, ty orle.
Omyl, objevila jsem úplně obyčejný gumový kabát v pracovních oděvech. V dešti nepropustí ani kapku a navíc termoizoluje.
Kupovala jsem ho někdy v roce 2000, před cestou do Norska. Dcerunka se nejprve ofrňovala, ale pak z něj 14 dní nevylezla. Pršelo nám tam každý den a díky tomuhle jsme byly v suchu a v teple.
Beru ho vždycky na vícedenní akce, protože vím, že při dešti v tomhle nepromoknu.
A ani se v tom nespotím, protože to oblékám opravdu jen na déšť, na běžné ježdění to není.
Zkoušela jsem i koupit nový (ten starý už je přece jenom ušpiněný), ale ten model z roku 2000 se už snad nedělá. To, co je k dostání teď je naprosto neprodyšné.
Panebože, každý má právo, že sebe udělat idiota, ale že to jde i takhle.. hm všichni výrobci outdoor oděvů jsou zřejmě idioti, kteří tahají jen lidem a vládám (hadry pro armádu) peníze z kapsy. Vždyť je to tak jednoduché. Stačí si v dešti vzít gumák a koliny, případně atombordel, ten přece nepromokne. Jo a ještě drobnost, nepotit se.... nebo se potit dovnitř, pak ale hrozí otoky, jak správně upozorňoval pan Werich v dílku "Magnetické proudy léčí". Tady ovšem nepomůžou ani proudy elektrické, křeslovité.
Panebože, proč bych zrovna ze sebe měla dělat idiota?!? Je snad nějaká povinnost oblékat na sport jen oblečení outdoorových výrobců?!? Zrovna u tebe bych takový argument nečekala.
A co je špatného na tom, zalovit v případě potřeby v pracovních oděvech?!? Tam se náááhodou mnohdy najdou moc zajímavé věci. Kupuju tam třeba i bavlněná trička nebo obyčejné pláštěnky pro děti.
Nejsi první, kdo se mi vysmívá kvůli mé antidešťové ochraně, ale já na ní nedám dopustit. V silném nebo dlouhotrvajícím dešti je naprosto nedostižná. Je to stejné jako s použitím mikrotenových sáčků do bot - kdo nevyzkoušel, neví... A, samozřejmě, se vysmívá.
S pocením problém nemám.
provozovala jsi někdy nějakou fyzickou aktivitu v gumáku nebo pláštěnce (mimo postávání a moudrejch rad)? Já jo, jsa z vesnice. A tak mám empiricky zjištěno, že igelit (gumovej skafandr) je pro jakoukoli fyzicky náročnou činnost naproto nahovno, protože sice nepromokneš, ale utopíš se ve vlastním potu, což je ve výsledku mnohem nepříjemnější. Pro rybáře kontrolujícího ze židličky ostřížím zrakem splávek dobrý.
Ten protidešťovej kabát, co mám, není žádný neprodyšný gumák. Těžko se ten materiál popisuje, je to jak pogumovaná textilie. Je to poměrně tenké. Na zádech to má klopu pod kterou je větrání.
Také jsem psala, že jsem ho kupovala v roce 2000 a od té doby jsem nic podobného, tj. ze stejného materiálu, nesehnala.
Zkrátka v tom, co mám se na kole jezdit dá.
Předloni jsem si koupila nějaký inovovaný - prý až z Anglie - a ten má přesně ty vlastnosti, co píšeš. Nepoužitelný, gumový skafandr, ve kterém se nedá ani chodit.
Ano, souhlasím s tebou, v gumáku se jezdit nedá. Ten můj ale klasický gumák není.
Australskej oilskin - hustá bavlna impregnovaná voskem a olejem. S gumákem to tedy nemá nic společnýho. Je to drahý jak svině, ale funguje to. Takže se o žádnej obyčejnej gumák nejednalo.
....máš samože pravdu- proto pro "pozorné" píšu, že v dešti(pokud se nechceš uvařit ve vl. potu)je třeba zvolnit. Také záleží na venkovní teplotě- ta je na jaro a podzim o 15°C nižší než v létě a tomu je třeba přizpůsobit tempo. Většina membrán to nestíhá už po krátkém čase, kvalitní po desítkách minut- to si můžeš dát rovnou igelit a ušetříš...
V letě mi déšť nevadí, osvěží a zase uschnu... víc mi vadí voda od kol, pokud jedu na starým, tak mi nevadí ani ta, protože klasické dlouhé široké blatníky a ještě vpředu široký zástěrka. Pokud leje moc, když je chladno.. zastavím a někam zalezu.. vyjde to nastejno, jako zpomalovat a vymejšlet převleky. Normální deště nevadí, zimní cyklogatě hřejí i mokré, vlněné ponožky rovněž a pokud mám na sobě jako jednu z vrstev ruské dvouúpletové vlněné triko pro ponorkáře, je mi v postupně provlhajících věcech stále teplo.. čistá vlna hřeje (tepelně izoluje) i vlhká (přes ní mám horní vrstvu, která zabraňuje jejímu profouknutí) .... a dobře schne vlivem tělesnýho tepla. Jediný problém jsou pak tedy ruce, kdy mi po omrznutí v mládí prochládají.. Trvalo dost dlouho, než jsem objevil takové rukavice, které nepromoknou, respektive i ve vlhkých mi je dobře.
Mně proti dešti skvěle pomáhá meteorologický radar a jeho snímky na internetu. Jelikož to mám domů asi tak 1/2 hodiny, tak tu díru v mracích vždycky najdu. Když už to není bez deště, tak to je jen s takovým mrholením, že to obyčejná prodyšná šusťákovka zvládne.
když mám ject celou půlhodinu, tak mi je zcela buřt, jestli leje nebo ne. Prostě jedu, pak se usuším. Zde je Plha řeč o minimálně celodenním výletu.
No vidíš, na rozdíl od tebe, já ani nezmoknu.
....mít to domů i hodinku, tak se nezdržuju ani hledáním díry v mracích a upaluju co to dá ;-)
Pokud jde ale o celodenní neutichájící déšť stovky km od domova a nutnost se přesunout o pár desítek až stovku km dál- pak to řešit musíš jinak se nikam nedostaneš(hlavně v posledních letech). S nohama v létě problém není(jsou v pohybu a sandály vodu nedrží).Na namoknutí cyklovložky stačí upravené kalhoty z TYVEKU na golfky- nejhorší je trup který se moc nehýbe ale potí se.....
Jasně, já to chápu. Jen už se dva roky nedostanu na kole dál než do práce a zpět a dovolenou si vybírám po dnech. Jezdím jen kolem komína, ale denně.
To o tom radaru jsem psal jen jako pošťouchnutí a také jako o alternativě pro kratší vyjíždku.
Vyhovovat by asi mělo vojenské polní oblečení. Maskáče. Ty by neměly snadno promoknout a měly by rychle schnout. Šijí se s tím,že voják v nich stráví několik dní za jakéhokoli počasí a bez možnosti se převléknout a měly by mu tedy zajistit nějaký základní komfort. Musí to ale být originály,ne dnes módní napodobeniny,ušité pro parádu. Takovou maskáčovou blůzu vz.85, což je asi nejlevnější a nejsnadněji sehnatelný základ,pořídíte za stokorunu a nějakou chvíli před deštěm ochrání.
Maskáče jsou na kolo naprd, věř mi. Kalhoty nejsou dělaný na sezení na zadku a šmrdlání nohama. Bunda nepočítá s tím, že se budeš pohybovat vsedě proti dešti rychlostí přes 20 km/h stále v jedné pozici....
Nemluv o věcech, o kterých nevíš zhola nic
Přesně tak - prioritně je to o tom nepromočit se na kůži. A promočí se jen naprostý amatér.
Udržet se v suchu i v několikadenním dešti je docela umění a chce to určitou zkušenost.
Teď musíš škytat, protože všichni, co někdy opravdu jeli na kole do daleka, se ti smějí.
Tak jistě. Pokud si koupíš nepromokavou a prodyšnou bundu za deset táců, a protože jsi statik, tak ji před prvním použitím ještě třikrát naimpregnuješ pro jistotu noname impregnací, tak ti bude fungovat jako igelitový pršiplášť.
Pokud ti pak tu bundu Soňa vypere v benzínu, protože jsi ji zamatlal od šmíru (a to je hřích, cyklista musí být bez poskvrny), tak ti nebude fungovat vůbec.
Vyhozenejch deset tisíc! Můžeš to na sebe vzít v dešti do města a pak sušit zevnitř i z venku v peřinách:-))
Ostatně na výlet, o kterém vím, že večer skončí v teple pod střechou, do které neteče, s horkou sprchou či vanou, mi postačí spotřební hadry třeba z Lidlu. Tam není, co řešit.
Fungující, dobře ošetřené, nepromokavé hadry si beru na výlety, kdy tuším, či předpokládám, že můžu strávit týden v dešti, den po dni, kdy den končí v lepším případě ve stanu. Pak jsou ty věci k nezaplacení a fakt nehraje roli, zda mají někde flek a nejsou úplně čisté.
Ale samozřejmě chápu, že pokud někdo jezdí na efekt, na relive čí dokonce na reprezentaci, pak mu nezbývá, než si všechno večer vyprat v hotelovém mýdle, tím to sice navonět ale taky znefunkčnit a pak usušit hotelovým fénem. Důležité je, aby nejen dres, ale i ponožky ladily ke kolu.
Když někdo jezdí nebo chodí pro radost, tyhle věci neřeší.
Ty dokážeš být opravdová ježibaba. Podivínů na kole tu máme alespoň tucet. Jeden mává šavlí, druhý jezdí jen v noci, další jen na nějaké pohovce, další na té pohovce dokonce závodí, další jezdí na Favoritu, jiný primárně náklaďákem a tak dále a podobně. Jen Jindrovi vyčítáš zelené ponožky.
No, nebo někdo jede tak, aby poznal kus světa, co jinak, než z kola, se podle jeho soudu poznat nedá.
Nejede ne "efekt", což cyklista, co jede 120-130 denně pochopí, a ti co dají 160 i chápou.
Nevím, kdo a kdy určil u nás pravidlo, že správný cykloturista má spát pod vlastním stabem, a kdo to nedělá, je sráč a snob
...neurčil ho nikdo a ani by určovat neměl- každý jezdí tak jak mu to vyhovuje, nebo dovoluje zdrav. stav. Jen je třeba "držet nervy na uzdě", diskutovat slušně a "k věci", nikoho neurážet a sám ze sebe nedělat brouka Pytlíka(co všechno viděl, všechno zná nejlíp). Pak se i ostatní budou také tak chovat a respektovat jeho názory. To, že "máš na to" i v pokročilém věku a při zdrav. problémech ujet slušnou porci km(je fuk či s nebo bez přípomoci), ale "svým stylem"(od hotelu k hotelu)tě nepasuje do role zkušeného dálkového cykloturisty(pokud jde o vybavení a výstroj), tak by jsi mohl s nadhledem a bez urážek/zlehčování přejít reakce, které ti "nepasují do krámu"- tedy jestli ti to dovolí povaha....;-)
Ale prd,
každý ať si jezdí jak chce,to jen v máte s t3ma hotelama problém.
Pochopitelně, když někdo, kdo má najeto prd dělá ze sebe chytrýho, jak suší mokré hasry ve spacáku, vysměju se mu.
Mám osobní spor s jedním kopcem.
Poctivě, či údajně nepoctivě, většinou v předjaří, jednou koncem října.
Až na dvě výjimky déšť se sněhem.
Rady, že je potřeba přizpůsobit rychlost tomu, abys mohl jet ve skafandru, tam nějak prostě nefungují.
Nejhorší je, když promoklej zwzhora, zpocenej zevnitř vystoupáš těch 26 km, a pak je svištíš dolů.
To se pak klepeš zimou tak, že neudr7lžíš šálek čaje...
Učte orla lítat :-)
https://photos.app.goo.gl/kymxbjBXWcB3Emn9A
To, že ty jsi o tom tom, jak se usušit při stanování, nikdy neslyšel, nečetl nebo to nevyzkoušel neznamená, že to nefunguje.
No, jak bych to řekl.
Každé období života má svoje. Zažil jsem cestování s minimem vybavení a spaní kde se dá, zažil jsem kempy, zažil jsem noclehárny a nakonec i Hiltony
Nezačal jsem jezdit na kole ve čtyřiceti, jen jsem na dlouhou dobu na kole přestal jezdit.
Věř nebo ne, i v roce 81 pršelo podobně, byla podobná zima i teplo, a jediné, co vůbec nebylo podobné, byly naše kola a vybavení. Ale i před deseti lety, nebo kdy jsem se vrátil do sedla, lecos bylo jiné.
Jediné, co nikdy nefungovalo, bylo dát mokré hadry do spacáku, a snažit se je usušit teplem vlastního těla.
Plácla si hovadinu, a teď na ní blbě trváš, a jen se ztrapňuješ víc a víc.
Omyl, milý Bouku Pytlíku, já jsem žádnou hovadinu neplácla, tu si z toho udělal ty.
Jako obvykle jsi buď nečetl pořádně nebo si neporozuměl psanému textu. Jde o tenhle můj příspěvek https://www.nakole.cz/diskuse/29577-znovu-kam...
A protože ty si líný na odkazy klikat, tak ti to sem i nakopíruji:
"Také jsem toho dost pojezdila v dešti a přitom spala pod stanem a na dálkové trase jsem nikdy nepromokla durch. Nemám vybavení za tisíce, ale mám vybavení, které je účinné a ochrání mě.
Nenamokly mi ani věci, takže jsem bez problémů vždy spala v suchu a to, co mi přes den navlhlo, stihla jsem v noci usušit ve spacáku..."
Jasně tam píšu o navlhlém oblečení. Mokré hadry jsi z toho udělal ty, tak buď tak laskav a nepodsouvej mi svoje nesmysly.
Na tom, co jsem napsala, si trvám a nejsou to žádné nesmysly.
...asi jsi se přehlédl a zle zavěsil komentář- já tedy problém se stylem cestování i nocování nemám- také nikomu neradím jak a co dělat při nocování v kempu nebo hotelu(protože až na pár případů s tím nemám žádnou- ani dávnou- zkušenost). Nepsal jsem nikde nic o skafandru, jen o přizpůsobení tempa teplotě a stoupání v membráně. Pokud jde o sušení ve spacáku- tak to je stará a známá věc z dob trempingu, ale nejde o oblečení mokré, jen vlhké a v počasí kdy by jinak neuschlo(tak to jistě i bylo myšleno). Pokud jde o tebou uváděný kopec- tak jde asi jen o přecenění možností. Vydat se do Pyrenejí v předjaří či koncem října- kdy je chladno i u nás, ne v horách(kde je ještě/už zima a mrazivo)na kole bez zkušeností a patřičného vybavení- pak to ještě uvádět jako příklad problémů také o něčem svědčí. On i ten orel dovede zhodnotit že v horách v zimě nenajde teplé proudy, nadře se tam a proto létá kde je to jednodušší....Pokud nemám něco ověřeno a vyzkoušeno "na vlastní kůži"- neradím ani neprezentuji svůj dohad/názor(ale to je zbytečné radit "létajícímu orlovy" nebo Pytlíkovi). :-(
Stejnou chybu člověk udělá jen jednou.
S tím kopcem to je tak, že těžko odhadneš, jak bude nahoře, a může být polovina srpna stejně jako konec února.
Dole, na 1000 metrech je 13 C, nahoře v 2400 metrech 5, nebo taky na nule, a neexistuje žádná rozumná předpověď.
Když svítí sluníčko, je to fajn,a zvláštní zážitek stoupat mezi závějemi sněhu. Na svahu lyžují a ty jedeš nahoru.
https://www.relive.cc/view/v1vjpBooZJ6
No, a nahoře, trochu zpocený se nabalíš do všeho co máš, a sesvištíš dolu.
Letos jsem vynechal, chtěl jsem dát zase severní stranu, ale nešlo to, protože hranice Francie a ty PCR testy...
Nic mokrého ve spacáku neusušíš, ty trempská methodo...
Zhruba se dá odhadnout teplota podle výšky. Uvádějí, že na 100 výškových metrech klesá teplota o 1 stupeň. Ještě tam hraje roli rychlost a směr větru a vlhkost, takže pocitová teplota bývá o něco posunutá.
Ty Pyreneje jsou zrádné, mění se to tam dost často i během dne. Někdy se vyloupne den jak malovaný, jindy tě od nějakých 1600 metrů flákají poryvy větru a deště se sněhem, a může být 8. května. Dole, v Perpignanu, tak jsem byl na pláži, ne že bych lez do vody, ale plázlžovat se šlo.
https://goo.gl/photos/2fwhqygZvemcHSbL6
Jak na ten kopec člověk nakonec přijde, i na to, jak dolů.
Je to výzva, prostě v 1000 metrech je jibak, než za pár hodin v 2400, nebo taky ne.
To, že to nevíš předem dává výletu ten správnej prvek napětí
Já tady mám rozdíl usmolených 150 metrů a někdy je to, jak jinej svět. Dole sucho a bezvětří, nahoře led, námraza a vítr. To je taky otázka výšky mraků a větru. Tohle jsou fotky z jedné vyjíždky, vzdušnou čarou 3 kilometry.
Při výškovém rozdílu přes kilometr se vůbec nedá odhadovat, jak tam bude.
Připomíná mi to jednu příhodu hned zkraje po revoluci. Vraceli jsme se letadlem z Paříže. Už už jsme měli přistávat v Praze, když na sedadle před námi vzniknul nějaký problém. Přišla první letuška, pak další a pak další. Problém ne a ne se vyřešit.
Manžel se zeptal letušek, o co jde. Vysvětlily nám, že budeme přistávat, ale paní před námi nechce vydat tác s jídlem, kterého se stejně vůbec nedotkla.
Přeložili jsme paní, o co jde. Paní pravila, že chce to jídlo přinést domů kamarádkám jako dárek. Letušky se potutelně zasmály a pravily, ať si to paní nechá, ale musí si to sbalit do zavazadla, sklopit stoleček a připoutat se. A jedna ještě dodala, že aspoň ten příbor by aerolinkám mohla nechat:-))
Konec dobrý, všechno dobré.
Tak se to říká doma, i ve Francii.
Jsem, jak už u mě je zvykem, remcal.
"Safra, co asi je na konci dobrého? Konec, šlus, dál se nejede! To mi teda řekni".
Pravdou je, že den byl jako vymalovaný, údolím řeky Doubs, kdybych byl Karel Čapek, popsal bych vám ta malebná zákoutí , jezy, pískovcové skály, ve kterých je vydlabán kanál, jehož hladina je o čtyři, pět metrů výše než samotný tok řeky. Možná bych to doplnil i obrázkem.
Protože Karel nejsem, přiložím video, co snad tu krásu, kterou jsem měl znovu to štěstí projet, věrohodně potvrdí.
Francie je krásná, velká země.
Údolí řeky Doubs, ovšem jako by patřilo jinam. Do Čech, naší vlasti, kterou tak rád pro Francii opouštím, snad abych se ubezpečil, že můj domov je kousek od Sázavy a ne Doubs.
Konec dobrý, všechno dobré.
Chci věřit, že nic nekončí, jen můj krátký výlet.
No, dost sentimentu, jak to dneska bylo.
Od rána bylo jasné, že bude jasno, slunečno, krásný den. A i když to, co se zdá být jasné a zřejmé, dneska už tak očividné být nemusí, ale stalo se.
Jen jsem jel vylidněnou krajinou. Na Eurovelo 6 sám, hodně neobvyklé. Kde jsou lidé?
Až v městečku Clerval.
Stál tam kluk s kolem, a žvanil do telefonu francouzsky.
Na místě, odkud je nejlepší výhled na siluetu města.
Zastavil jsem hned vedle něj, a fotím.
Kluk dotelefonoval, šlápnul do ne-elektro pedálů, a pokračoval směrem, odkud jsem přijel. Ale hlasitě zahulákal "achój".
A já mu odpověděl vojenskou katedrou školeným hlasem "bonne route".
Tak jsem si dnes pokecal francouzsky.
A pak už jen samá pozitiva a jistoty, den co kdyby nebyl, život by stál za prd.
Údolí řek Doubs, mohu doporučit.
Našinec se tu cítí doma.
Ano, otázka, co visí ve vzduchu je pochopitelná.
Proč ne k Sázavě?
Máme krásnou zemi, to jen já furt musím trajdat po všech čertech, abych se o tom ujistil.
https://www.relive.cc/view/vXvLXVPYg7v
Sázavu si nech na dobu, až už nebudeš moci do Francie. Jednou to přijde. Tak ať to ještě chvíli vydrží.
No nemaluj čerta na zeď, může to bejt raz dva.
Navzdory všeobejímací buzeraci, očkování, a zkrácení platnosti atg testů na 48 hodin, jim tady tu nákazu trousí ti očkovaní, a čísla "positivních" rostou.
Nemocných tolik nepřibývá, přesto se zdravotnictví ve Francii blíží ke kolapsu, jak hlásají titulky novin.
Považ, chybí jim zdravotníci.
Ona jejich moudrá vláda totiž nařídila povinné očkování veśkerého zdravotního personálu, a zhruba třetina, jim na to hodila bobek a odešli ze zdravotnictví.
Takový sekundární efekt, jak očkování způsobí rozpad zdravotního systému. Už před koronou měli středního zdravotnického personálu málo a teď je systém totálně ohrožen.
Je možné, že to dokáží vybalancovat dovozem zdravotníků z východu EU, ale tím rozloží systémy jinde.
Navíc, ta fránina je problém a anglicky oni moc nee, a taky to nejde přes noc.
Uvidíme, kam to dospěje, jestli budou pokračovat v tom fašistickém modelu "řízení epidemie" nebo se vydají cestou Britů.
Takže je vlastně dobře, že se vracíš co nevidět domů, protože ve Francii nebezpečno.
Nevracím se domů.
Budu chvilku v Marseille, pak jedu do Bochumi a pak na týden do Paříže.
Nechystám se tady, ani doma,k felčarovi, tak mě problémy zdravotního systému ve Francii zajímají spíše jako pozorovatele :-)
A kdoví, jestli se vrátím dřív než před Vánocema, 12/12 mám důležité jednání ve Stutgartu, a Válek mě tak asi nepustí, tak raději zůstanu venku :-)
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/valek-jsem...
Vy si zatím dejte třetí "posilovací" protože bez ní vás to všechny zamorduje.
Nezamorduje, ale s tou třetí zase snížím nebezpečí, že to manželce přitáhnu domů. Za 14 dnů má jít na operaci, tak jí to nemusím zkazit. Takže tu třetí posilovací injekci mám už dávno za sebou. Nebyla to žádná tragédie. Jedno odpoledne jsem prospal druhý večer nešel na pinpong. Z mého pohledu to rozhodně nestojí za ten tyátr, který kolem toho děláš.
Když, tohle je přesně to, co vůbec jisté není.
Podle leckterých odborníků, to očkování opravdu očkovaného chrání před horším průběhem, ale nečinní ho bezinfekčním.
Naopak, vir potkáš, přenášíš, ale protože si "chráněn" nepoznáš to, nemáš příznaky.
Myslím si, že na tom, že očkovaný může vir přenášet existuje už shoda i mezi covidími ultras. Jen se neshodnou, jestli stejně, víc nebo míň.
Jediná logicky opodstatněná argumentace pro očkování, jako "společenský" přínos je to, že je údajně menší šance, že očkovaní zahltí špitály.
Ovšem, to ti s přirozeně získanou imunitou taky ne. Ale tu uznat odmítají, kruh se uzavírá.
Tedy, my, neočkovaní, se testujeme pořád. Ty atg testy asi nejsou extrémně spolehlivé, ale šance, že to nemáme je dost velká.
Víme to.
Pokud bys ty chtěl, i po třetí dávce mít trochu větší jistotu, že manželku nenakazíš, plivneš si na tu destičku každý den, než přijdeš domů.
Je dobře, že si třetí dávku přežil jen s mírnou kocovinou, alespoň víš, co tě bude čekat najaře u dávky čtvrté :-)
Kdyby jí to mělo zvýšit bezpečí, tak to klidně udělám. Za sebe si říkám, že pokud ten vir dramaticky nezmutuje, tak to se třemi dávkami přežiju a kdybych to dostal, tak to vyležím doma bez zvlášní pomoci. No a o to jde. Pokud budeš potřebovat nemocnici a bude vás víc, tak ta nemocnice začne léčit jen covid a ostatní odkladné pacienty odloží.
No, já nemocnici fakt neplánuji.
Pokud jde o bezpečí, jestli to začne kolem vás hodně lítat, dělej si je. Nemusí tě nikdo dozorovat, tu čárku že si OK vidíš.
Jen nevím, v jakém stadiu ten atg test ten virus zachytí, jakou má skutečně reálnou vypovídací hodnotu.
Pokud by fungoval, plivnul bych do pytlíku než vejdu do bytu. Nějaká data kolem toho půjde nagooglit.
Já to moc nestudoval,chtějí to po mě, za dozoru té zdravotnice přes kameru. Kdyby to ukázalo dvě čárky, mažu na PCR, a kdyby i tam jsem byl pozitivní, a bylo mi fajn, koupil bych si flašku lihu a ožral bych se od radosti ,- i když lihoviny nepiju. 180 dní svobody!!!
Jsou místa, jako je třeba vězení, ze kterých se není snadné dostat.
O jednom takovém, poblíž Marseille, psal pan Alexandre Dumas, a já, jako předpubertální kluk, jsem jeho příběhy čítal dlouho do noci, a ráno pak nechtěl vstávat. Fandil jsem Edmondu Dantesovi, když dlabal svůj tunel ve skále a představoval si nevlídný chlad těch kamenných kobek.
Jak všichni víme, Edmond se z té díry dostal nakonec jiným trikem, stal se hrabětem Monte Christo, pravda a láska zvítězila, navíc i zlo bylo ztrestáno a já si do života odnesl poznání, že tunelem se k bohatství nikdo nedostane.
Už jsem to tu jednou zmiňoval, Dumas taky vždycky nevěděl všechno.
Léta přefrčela rychlostí TGV, příběh jsem viděl zfilmován v několika lepších či horších verzích, ten Edmond, ať už to byl Marais nebo Depardieu, mě svou cílevědomostí imponoval.
A tak, když ve věku téměř kmetském, jsem se dostal do Marseille, naprosto přirozeně jsem toužil vidět Chatêau d'If, místo, kam pan Dumas umístil Dantesovu školu života. Ale času bylo málo, neměl jsem kde nechat kolo, řekl jsem si: příště.
No, příště byla Soňa nastydlá a nad moře ledovatě fičelo, potom, další příště, byl na návštěve Marseille Macron, a If měl jako nejvíc VIP Frantík jen pro sebe.
Nebudu vás napínat, ani dnes to nedopadlo. Pevnost If uzavřena z nesdělených důvodů. Ale tentokrát jsem to nevzdal. Alespoň si to zblízka prohlédnu, rozhodl jsem, a vzal loďku na Port Frioul, která Chatêau d'If mijí tak zblízka, že můj plán, dostat se na Edmondův ostrov příště vyjde.
Nečekám, že bych měl někdy v budoucnu to štěstí se tam dostat jako řádně platící turista.
Uděláme to tak: Soňa mě zašije do pytle, poblíž ostrůvku If vrhne ten pytel z paluby, já, několika rychlými máchnutími nožem pod vodou pytel rozříznu, a k ostrovu doplavu. Dumas byl velký lišák, fabulátor, a vypravěč, ale inspiraci u něj lze nacházet stále.
A také neochvějnou víru, že všechno vždycky dobře dopadne, jen to nemusí být hned.
Večerní Marseille.
Říkal jsem: "tý brďo, to je cvrkot, to se u nás nevidí!"
"Pod ledem", řekla Soňa drsně a sarkasticky.
Má pravdu,vůbec nevím,jak to cvrká ve Stověžaté, naposledy jsem vymetal knajpy naší Matičky koncem 80tých let.
Tak nemám srovnání.
Všichni o víkendu slavili ten svátek dutých dýní, ksichty zmalované, ale,positivum: holky sukénkách kratších, než by našinec považoval za možné.
Negativum:bohužel všechny.
Narváno, u baru si lidi dýchají za krk, a fronty na drink. Nikdo "pass sanitaire" nekontroluje, nikdo roušky neřeší.
Celé to nábřeží napěchované mladými.
Soňa se ptala "kde na to berou?".
Pivo za 8-10 eur, drink za 12.
Myslím, že je to tolik nestojí...
Narozdíl od našinců, vydrží pivo srkat dvě hodiny. Zdržel jsem se chvilku, ale po třetím pivě, si mě v tom množství lidí už slečna za barem pamatovala.
Ta, co by ty minisukně měla nechat doma.
Tomu říkám promořování! Ted seš pořádně naočkovanej "živou vakcínou" a na covida doživotně imunní :-D Teda, pokud tě ta "živá vakcína" nezabije, jak by nezapomněl upozornit Brahma :-))
Co tě nezabije, to tě posílí.
No však si také pořád úpěnlivě přeje pozitivní test, aby měl na půl roku pokoj. Jenže, jak má ty protilátky z dřívějška, tak se ho asi nedočká.
Zapeklitá situace:-))
Přesně, ani dneska to neklaplo, porád negativní.
Smutný příběh o čekání na spásný pozitivní test.
Nečekám na něj, vím že to neklapne.
No, ne že bych neměl těch 200 eur, abych si ho ve Francii, koupil, ale jaksi mi to zatím nepřišlo nutné.
Na zimu se zamknu doma, a počkám, až dostanete všichni čtvrtou dávku a budete na 187 % bezinfekční a nesmrtelní. :-)
To už i pozitivní test stojí dvě stě éček?
Když atg test stojí 25 éček, je těch 200 dobrá cena.
informace o šmelení s testy uvedl Le Parisien, nikoho kdo by to koupil osobně neznám
Re: Jindra: "Na zimu se zamknu doma, a počkám, až dostanete všichni čtvrtou dávku a budete na 187 % bezinfekční a nesmrtelní. :-)"
To je na všechny?
To je i na mě?
Se asi nedočkáš.
Zatím nemám ani první. A tak tomu zůstane, dokud za to nebude hrozit kriminál.
Takže nečekej, ale SVOBODNĚ a důstojně si nech šťourat ve frňáku a SVOBODNĚ a důstojně se nech sledovat po síti mladou holkou, jak slintáš.
Svobodně a důstojně si kradni v hotelích proud celonočním foukáním vysoušeče.
Však víš, Ty s tím umíš přeci chytře vydrbat, kampak my na Jindru, ten se vyzná, a s jakou na to jde grácií!
Mimochodem, co ten Bike to Heaven? Uniklo mi, jak pekelně jsi s nimi zatočil...
Jen o 100 metrů dál, tě u vchodu do restaurace pečlivě prolustrují, ale tady, v tom seskupení knajp, se o to nepokouší.
Stejně tak v irském pubu v Besançonu.
Možná si mezi tlupu těch mladých policajti netroufnou přijít buzerovat, mohlo by ro vyvolat nepokoje.
Tak je nechaj být.
Kluk, co má hospůdku v Montbeliardu ovšem takovou sílu nemá, v hospodě tři lidi na večeři, bída s nouzí, tak poctivě každého lustruje.
S omluvou že musí, že to je za 5000 eur, co nemá.
Já dneska poprvé za celou tu dobu lovil v kapci telefon s Tečkou. U vchodu do jídelny stál pán a moudře kontroloval. Pohledem. Telefon s čTečkou neměl.
No, a paní u pokladny mi vzápětí dala kartáč, že když si beru jídlo s sebou, nic ukazovat nemusím.
Tak si tu žijem - v digitální totalitě...
Ve Francii má každej dveřník tu apku.
Naše tečka mě včera ukázala, že už mám test neplatný, taková zrada, jak platnost zkrátili na 24 hodin, tam 48 hodin
Tak jsem musel lovit mail s tím certifikátem, Tečka mi byla k prdu.
je vlastně jen rybí polévka.
Z mořských ryb. Z marseillského středomoří.
Ve Francii to mají tak, že každá oblast či region "musí" mít něco, jako originální regionální specialitu, ať už je to kuře jako v Bresse, camembert jako v Normandii, nebo sladkost cannelé jako v Bordeaux.
Marseille je proslulá bujabésou.
Koupíte jí za pár euro ve sklenici v supermarketu, a tu samou, ze sklenice, vám i prodají v každé druhé marseillské restauraci za 25 euro. Jen do té prefabrikované polévky hodí pár mušlí a kousek mražené tresky
Taky jsem naletěl, před pár lety.
Pravou bujabésu nekoupíte levně, a je pochopitelné proč. Ono spotřeba kvalitních ryb jen na vytvoření "základu" té polévky je ohromná, a pak ještě ty skutečně dobré a dražší ryby, co v polévce plavou jak v té naší, játrové knedlíčky
Měl jsem důvod slavit, vyrazili jsme se Soňou do restaurace Miramar, ve Starém přístavu, na základě doporučení recepční v hotelu. Tak že prý dostaneme takovou tu "poctivou". Bez rezervace nelze, ale den předem stačilo.
Protože lilo, použili jsme na ty 2 km taxi, Soňa čekala něco vzrušujícího, ale marseilleský taxikář byl stejně nudný jako jeho kolega v Tallinu, a i jeho krajan. Tak žádné "turbo" a z nuly na dvěstě za šest vteřin. V poklidném tempu 2 km za deset éček.
Ale ve společenském, protože rybí polévku nemáme každý den. Ta přehnaná a neupřímná zdvořilost mě už nepřekvapí, ale aby mě někdo "enormně byl vděčný za to, že jsem si objednal" se mi tady ještě nestalo, luxusní fráze.
Bez "entre" - předkrmu to nejde, člověk by byl za křupana. Ale před tím, ještě "pozornost podniku" jakýsi keks s lanýžovým máslem, pak "dárek" nasekaný losos v majonéze, a když přišel předkrm v podobě krevet, normální člověk by byl už po jídle.
Jenže oni ten tlak stupňovali.
Přiběhnul číšník s tácem plným mořských potvor, ukázal to, a řekl - tohle je vaše bujabesa.
"Mohu si udělat fotku?"
"Nic by mi neudělalo větší radost!"
K tomu chlápkovi zajdu, až budu sestavovat slovník, jak lézt lidem do prdele.
Pak odběhl hrát to divadlo jiným hostům.
Za pár minut se objevil jinÿ číšník, s talíři hnědé tekutiny. Prý další dárek podniku.
No, byla to ta bujabésa bez ryb.
Totálně zavodnění polèvkou jsme se konečně dočkali té PRAvÉ bujabésy.
Ohromný hluboký talíř, ve kterém plavalo snad kilo ryb. Dobré, lahodné, kdybychom už nebyli vlastně najedení.
Ten talíř toho samého bez ryb před tím, co měl vytvořit iluzi dalšího chodu, byl zločin.
Bujabésa za 69 éček, a nedojíš to, protože už to fakt nejde, a já něco dovedu.
Dal by si "panopaní" - francouzské legrační oslovení páru "monsieurdame" desertíček - a už na nás hrne ty brýlové krémy, tiramisu, sorbety a tak...
Ne, pane, vážně už snad ani nedopijeme.
Kdepak, na stole přistává talíř s drobnými sladkostmi - dárek podniku.
Platím kartou a úmyslně se nedívám, kolik.
Spropitné se dává ve výši deseti procent.
Nechal jsem mu dvacet euro, a ráno zjistil, že jsem ho o deset ošidil.
Tak jo, polévka v ceně zabíjačky.
Takhle se to musí dělat.
Rada:
Bujabésu za 69 - ano. Ale říci "on va partagée" sníme si jí společně. Dělají to tak, jen já byl za kafku.
Žádné předkrmy nebrat.
A nezapíjet pivem a šampaňským.
Na bujabésu za 25 nechodit.
Radši si hodit yum-yum do vařící vody
Jo. Osobně mi takový místa neseděj.
Nerad se přežírám...za mě, nejlepší je španělskej tapas bar - myslím tím koncept, ne to co tam maj.
A na druhým místě brněnská hospoda, s tvarglovým chlebem, zavináčema, nakládaným hermelínem, pivní slámou, chlebem se sekanou/gothajem/tláčou, nivovejma koulema,...
Nechápu, že někdo ještě neotevřel výčep říznutej s prodejnou chlebíčků...
Francouzi se běžně nepřežírají, i když 3 chody menu jsou běžné, ty porce jsou menší.
V tom Miramaru to vzali za blbej konec, asi mají pocit, že za ty prachy se musíš odvalit
Bujabésa je Marseillská specialita, má to být sytá polévka, což opravdu je a patří mezi něco, co by si tam neměl vynechat, tedy pokud nemáš problém s rybama.
Jen je prostě potřeba odmítnout všechny ty předkrmy, a jak zkušenější páry dělají, hezky si polévku podělit. Personál se nemračí, rád dodá dvojmo příbory i lžíce, není třeba mít pocit, že člověk se chová nevhodně.
Prostě rada pro ty,co zavítají do Marseille.
Nebrat žádnou bujabésu za 25-30 euro, to jsou fakt podvody z konzervy, píší o tom cestovatelské weby a i místní varují.
Dát si tu za 70, klidně ve dvou, a hlad nikdo mít po ní nebude.
Tak jsem si říkal, že ta zima bude na prd, že si zajedu na fráninu na Martinik, od prosince do února (snad) je tam pravá sezóna, a tady chcípnul pes.
Koukal jsem v telebedně na takový kriminální seriál právě z Martiniku, a vříkal jsem si, jo - tenhle kus Francie by stálo za to vidět.
Ale prd.
Od 9/7/2020 platí nařízení, že na Martinik smějí jen očkovaní ze "zelených" zemí, a ty už dál neprudí.
Neočkovaní pouze a výhradně z "rodinných" důvodů. Zase jen ze "zelených zemí".
Musí pak doložit test PCR pořízený před odletem ne starší 72 hodin, po příletu se podrobit novému testu PCR a odejít na 7 dní do karantény.
Teď přemýšlím, která země vlastně je ještě "zelená" - podle té klasifikace z července.....
Martinik, pokud místní neupraví příjezdové parametry, skončí asi jako hospoda, tady kousek od nás.
Bude tam sedět jen výčepák, ovšem bude dodržovat nařízení.
Tak teď mám v pácu ještě Reunion nebo Tahiti, francouzský Karibik je pod dekou.
Reunion je téměř zcelo uzavřený, ve Francouzské Polynesii platí pravidla jak pro Karibik.
Zbývá enem ta Bretaň :-)
https://photos.app.goo.gl/1ZM86PD8Q9VwsmJc9
Nech se naočkovat a budeš hned moci kamkoliv. Ta očkovaná většina vás k tomu stejně nakonec všechny dotlačí a necháte se svobodně a dobrovolně naočkovat. Jen někteří to pochopí dříve než jiní. Někteří to pochopí moc pozdě a stačí umřít.
Radši zůstanu zdráv :-)
Ano, někteří to pochopí později, že o draví v tomhle očkovacím byznysu nikdy nešlo.
A co Easter Island, Východní Timor, Pitcairn nebo Země Františka Josefa? :-) A na ostrovech Santa Cruz by taky nemuselo bejt špatně.
To jsou ale Britové či kdo.
Francouzská zámořská území jsou teď všechna více-méně uzavřená i pro obyvatele Hexagonu (kontinentální Francie) natož pro cizáky.