NaKole.cz

Do Bordeaux

Prolog
Všechno klapalo podle plánu. V 8 na testech v Karlíně, v 9 už zase doma za chytráka na on line meetingu, zabaleno, naloženo. Ve 3 ráno vyjedu.
Tady autem do půlky Německa.

Znáte to, takovej ten blbej pocit, že se něco nepovede, tušení, že něco něco není v počádku.
Sedělo mi to za krkem od oběda.
Právem.
Výsledky testů co chodí běžně do 18 hodiny, nemám ani ve 20. A ani o půlnoci, a to je průšvih.
Tuším, že nebudou ani ráno, systém mě eliminoval.

Volím záložní řešení, antigení testy v Německu, google říká, že na parkovišti v Heilbronnu to dopadne. Po půlnoci vzdávám čekání na testy, zdřímnu do půl druhé. Tedy poté, co jsem Covidpointu napsal velmi nasraný mail.
Telefon pochopitelně nikdy nezvedá.

Plánováno na třetí, v půl čtvrté odjíždíme.
Otestuji se v Heilbronnu.
Soňa nevzdává a vytrvale vytáčí ten Covidpoint.

Po sedmé jí to někdo zvedne.
Znovu jsem šokován schopnostmi své ženy. Situace, kdy já jsem na infarkt a druhá strana na drátě na vraždu tupým nožem, ona bravůrně vede dialog ke kýženému cíli.
Omluvy, výmluvy, kompenzace?
Ne, to mě nezajímá. Chci ty výsledky nejpozději za hodinu.

V 8 je skutečně mám na mailu.
Tak se dál jede podle původního plánu.

Vyloží mě v městě Öhringen, točí domů a já směr Karlsruhe.

Jak s tím covidem, přejdou přez mě dvě vlny, jedna s deštěm, druhá s jeho mutací v nebezpečnější liják, jsem připraven, už mám imunitu.

Do Novotelu v Karlsruhe dojíždím v pět, a hned je můj mail s testem potřeba. Prošel jsem, bydlím, otepluje se a vychází sluníčko.
Po každé je to tak, nemůže pršet věčně.

A pak už jen "samá positiva".
Tedy až vyperu.
Vana a večeře u Parsifala.
Kluk z Iránu, je tu od té doby, co tam začal blbnout Chomejni.

Dneska jsem teda jediný host, v rodině.
"Mám otevřeno, i když lidi moc nechodí. Dáš si večeři s námi? Nevyplatí se mi vařit víc jídel, kdo chce, povečeří se mnou".

Ten chlap ví co chce od života a ví, jak to vypadá, když je opravdu zle. A to teď, podle něj, zatím není